Cesta tam a zase zpátky do hospody 3 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 3

Dveře zájezdního hostince "Na křižovatce" se se zaskřípěním otevřely a do zšeřelého lokálu vešla zakuklená postava. Pocestný setřásl s pláště kapky vody a přešel k výčepu.
"Jedno pufo," pravil tajemným hlasem a pohodil na stůl několik mincí. Celý dojem zkazilo jen to, že se při tom trefil zrovna do talíře s utopenci.

Krčmář se na hosta zkoumavě zahleděl, nicméně korbel natočil. Podal jej návštěvníkovi, ten se jej lačně chopil, na dva loky ho vyprázdnil a mohutně si říhl nosem.

"Zdržíte se u nás?" otázal se ho vedle stojící vidlák konverzačním tónem.

"He?"

"Ptal jsem se, jestli tady chvíli zůstanete."

"A jo takhle, to se uvidí..."

"Máte zajímavý přízvuk, vy jste určitě z daleka, že?"

"Ha, nesnáším narážky na svůj původ!" vykřikl cizinec a odhodil svůj plášť. Odhalil tak zahnutý kindžál za pasem.

"Omlouvám se pane, já se vás nechtěl dotknout!"

Cizinec tasil.

"Ne! Já se vám omlouvám! Mám ženu a tři -ups-!"

Vidlákova hlava se odkutálela do kouta.

"Ještě někdo?" zeptal se cizinec s nadějí v hlase. Z jeho kindžálu dramaticky odkapávala krev.

"Ne, ne, ne, NEE!" křičeli všichni přítomní a prchali k východu.

"Výborně," zaradoval se cizinec a probodl krčmáře. Potom se pustil za ostatními.

Vidláka, který se marně snažil uniknout oknem přeťal v pase mistrně vrženým stříbrným bumerangem. Dalšího dostihl mezi dveřmi. Sedlák se pokusil bránit stoličkou, ale cizinec mu ji vykroutil z ruky a rozrazil mu kindžálem lebku. Vidlák se skácel do hromady hnoje před hospodou. Zbylým dvěma se podařilo vyběhnout do tmy venku.

"Urrra!" řval běsnící hrdina a páčil kindžál z hnoje.

Ze stodoly vyšla na dvůr místní nahluchlá děvečka. Cizinec k ní doběhl a divoce mával kindžálem a zbytkem stoličky. .

"Kudy běželi?" otázal se jí rafinovaně.

"Koho že věšeli?" píplo děvče překvapeně.

"Co to?" podivil se hrdina. "Kde jsou ti dva vidláci?"

"Ne, ještě nemám po práci," zarděla se děvečka.

Cizinec vida, že marní čas, udeřil debilně se usmívající ženštinu seslí a vyběhl ze dvora.

Po chvíli čenichání na cestě se neomylně pustil po stopě uprchlíků. Klusal ztemnělou alejí, ale příliš nepospíchal, již chvíli před sebou viděl obě postavy. To, že byla tma, mu starosti nedělalo, viděl totiž jako mačka.

Dostihl je na rozcestí o kus dál. Prvního napálil ještě v běhu hlavicí své zbraně a druhému potom po složité sestavě piruet, odskoků, několika salt vpřed i vzad a jedné stojky proťal hrdlo.

Když otíral o trávu svou zbraň od krve a hnoje, vyhoupl se mu ze záňadří stříbrný medailon. Cizinec se narovnal a prohrábl si své řídké bílé vlasy.

"Ze mě si nikdo srandu dělat nebude, já jsem totiž zaklínač!!!" řekl, zasunul kindžál zpět za pásek a s pocitem dobře vykonané práce odhopkal do tmy.

--------------------------------------------------------------------------------

Ráno po deštivé noci, kterou strávil zaklínač ve starém vykotlaném dubu společně se dvěma veverkami a jedním výrem velkým, zamířil do Sklave. Vzhledem k tomu, že po cestě byly často ukazatele, měl slušnou šanci, že tam trefí.

Peníze, které dostal za zabití strašlivého kriplžrouta1 se rychle rozkutálely a poslední dva dny měl ke snídani vodu ze studánky, k obědu nic a k večeři zbytky od oběda.2 Proto šel do města s nadějí, že natrefí na nějakou větší zakázku.

K Severoseverozápadní sklavské bráně dorazil zrovna když zlaté sluneční světlo zalévalo všechna temná zákoutí, na trávě podél cesty se třpytila rosa a občasné zakokrhání kohouta přeřvávalo jen strašlivé kručení zaklínačova hladem mořeného žaludku.

"Musím se okamžitě najíst!" řekl si a odhodlaně vykročil ke zrovna se otvírající bráně. Strážný na něj rozespale zamžoural a huhlaje si pod vousy něco o černejch sviních, ho pustil do města.

Zaklínač se cílevědomě vydal do centra, kde by se při troše štěstí mohla nacházet radnice a nástěnka se zakázkami. Po pár krocích ho však upoutala nevelká dřevěná cedulka, která hlásala: Chcete si vydělat velké peníze? Chcete zažít dobrodružství a pracovat s kolektivem mladých a perspektivních lidí? Pokud ano, tak se dostavte třetí pondělí po úplňku, po druhém kohoutím zakokrhání, k temné věži všemocného kouzelníka Čáryfucka.

Zaklínač přímo poskočil radostí.3 Nevěděl sice, co znamená slovo perspektivní, ale vidina velkých peněz přesměrovala jeho myšlenky k něčemu úplně jinému. Začal si představovat obrovský stůl plný pečených selat, smažených ryb, jehněčích kotlet a obrovských dortů a zákusků a začaly mu téct sliny po bradě víc než normálně.

"Chci jídlo a hned!" zařval a vyrazil k nejbližší hospodě. Tou byla hospůdka "U plného soudku", kde se scházeli bohatí měšťané a obchodníci. Na vývěsním štítu bylo pod názvem ještě napsáno non-stop, ale to tam napsal původní majitel, který už byl dávno po smrti a nikdo jiný nevěděl, co to znamená.

Zaklínač rozkopl dveře, které výhružně zavrzaly, ale ať se snažily sebevíc, zaklínačův žaludek se jim přeřvat nepodařilo. Hosté se na slintající postavu v potrhaném černém plášti znechuceně podívali a pak si dál hleděli svých pečení a jitrniček. Zaklínač zamířil přímo k výčepu, za kterým stál usměvavý obtloustlý hospodský a leštil sklenice.

Když došel k pultu, přitáhl si výčepního k sobě a pošeptal mu do ucha: "Okamžitě mi dejte něco k jídlu, nebo vám tady ukážu takovou magii, že budete propečenej líp než většina těch prasat!"

Hospodský zděšeně zamrkal a odběhl do kuchyně. Chvíli se nic nedělo a pak ze dveří místo hospodského vyšel obrovský barbar a v ruce si pohupoval obouruční sekerou na štípání dubových špalků. Ladně přeskočil výčep a praštil zaklínače do uslintané brady. Ten přeletěl místnost a udělal ze vchodových dveří lítačky. Normálního člověka by museli po takové ráně seškrabovat, ale tohle byl zaklínač a ještě k tomu hrdina. Bryskně vyskočil na nohy a vběhl zpátky do hospody.

Všichni hosti se smáli tak, až kolem sebe prskali kousky masa. Zaklínač se zastavil uprostřed místnosti, přejel hosty vražedným pohledem a zařval:4 "Máte co jste chtěli, vaše dny jsou sečteny, teď totiž promluví moje magie!"

Při těch slovech pozdvihl ruce a podivně si zamotal prsty. Obklopila ho modravá záře a s hlasitým ssšššit proletěl místností modrý blesk a s krátkým smahřbudržchřsšš přepálil jediný sloup, který podpíral strop celé hospody.

Zaklínač samozřejmě mířil na barbara, ale vlčí bůh Verevolf nebyl dnes asi dobře naladěn.5

Sloup se s rachotem zřítil na zem a popraskaný strop hodlal v nejbližší chvíli udělat totéž. Zděšení hosti se drali k východu a v nastalém zmatku si už nikdo nevšímal zaklínače, který bleskově strhl plášť, zabalil do něj několik pečínek a jelítek a s padajícím stropem za zády proskočil zavřeným oknem do postranní uličky.

"To bylo o chlup," pomyslel si a rychle proběhl několika ulicemi na malé náměstíčko. Tam si sedl ke kašně, chlemtal studenou vodu a cpal se propečeným selátkem. Po vydatném asi čtyřhodinovém jídle se pěkně uvelebil na zemi a ukolíbán zurčením fontánky okamžitě usnul.

--------------------------------------------------------------------------------

Zaklínač spokojeně pochrupával a trávil ve stínu kašny. Probudila ho až jakási ruka, která mu zjevně chtěla ukrást váček na peníze.6 Dřív než ale stačil zloděj zjistit, že se jeho oběť probouzí, držel ho už zaklínač pod krkem a mlátil ho stehenní kostí do hlavy.7 Zloděj vyděšeně třepal nohama a blekotal něco o lidských právech. Zaklínač ho decentně přiškrtil, aby ho přešla chuť na jakákoliv práva a pak mu položil otázku, která ho zajímala už od rána: "Co je dneska za den?"

Zloděje v tu chvíli ani nenapadlo zapírat a drze to vyklopil: "Dneska je druhá neděle po úplňku..."

"A kdy byl úplněk?" ptal se chytře zaklínač.

"V noci z neděle na pondělí," zase drze přiznal zloděj.

Následovalo asi čtvrthodinové ticho a pak náhle zaklínač vítězně zvolal: "Tak to je zejtra třetí pondělí po úplňku!"

Pustil polomrtvého zloděje, ale pak ho znovu zvedl.

"Kde najdu temnou věž kouzelníka Čáryfucka?"

Při vyslovení toho jména se zloděj roztřásl a blekotal: "O...o...od Se...Se...Severní...í brány asi dvě mi...míle v te...temném hvozdu...du..."

"A poslední otázka," pronesl slavnostně zaklínač a mile se na zdeptaného zloděje zašklebil. "Kolik je hodin?"

Zloděj otevřel pusu a omdlel. Zaklínač ho nechal ležet a protože už byla tma, šel hledat ponocného. Po chvíli zaslechl vzdálené troubení a hluboký trochu ochraptělý hlas.

"Ódbila dvanáctá hódina!"

"Tak to abych už pomalu šel, ty kohouti někdy kokrhaj hrozně brzo," pomyslel si zaklínač a vyrazil k Severní bráně. Za chvíli už měl hradby za sebou a rázoval si to pln nadějí k temnému hvozdu.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Velmi vzácný živočich s prasečí hlavou a krysím tělem, který požírá výhradně kouzelné babičky a dědečky. Proto také kriplžrout téměř vyhynul.
2 Peníze, kterými platil v hostinci Na křižovatce, byly zjevně falešné a hlavně poslední.
3 Což bylo u zaklínače viděno naposled před 300 lety (a možná to ani nebyl zaklínač).
4 Musel řvát aby překřičel svůj žaludek.
5 Verevolf je kromě toho, co oněm již bylo řečeno také bohem všech zaklínačů, vědmáků a podobné verbeže.
6 I když dočasně bez peněz.
7 Samozřejmě ne svojí, ale ze snědeného prasete.