Peručenče Lucifere (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Peručenče Lucifere,

světlo boží v soběs nosil

z něho zrozen a jím byv

tedy proč obrátils sebe

a spustil v soběžs touhy vliv?

Podlehl jsi té iluzi,

jako jeden každý z nás,

že žijeme v nesnází cele

a ve snu že se žije snáz.

Po pomíjivém stále dychtíš

a už jen to, že vůbec dychtíš

to je přeci děsně špatné…

špatné?

dobré?

že by zase iluze ta samá?

Dobré, špatné, správné chybné

Toho v světě nikde není.

Toužíš po blaženosti pohlazení?

Potom však můžeš být zklamán

Proto radši miluj, přijmi

Tím pak budeš obšťastňován

Že všechno má svůj tvar a jméno?

Možná, ale není jím.

Tak proč to takto ztotožněno

Ve své mysli i já zřím?

Že má mysl neklidná

a z toho že se rodí zmatek?

Umění však nepozná,

Kdo nezná tenhle děsný zmetek.

Peručenče Lucifere,

světlo boží v sobě nosíš

z něho zrozen a jím jsi

jiného však nejsi ničím

svou iluzi seber si

Toť není příkaz, to je prosba,

v tom nevězí žádná hrozba.

To světlo boží to je Bůh

Věčný, stálý, prostě jsoucí

Nebo si mu říkej Duch

Bez rozměru, bez proporcí.

Ehje ašer ehje