Pohádka pro neposlušné děti (1. strana) | Články - Aragorn.cz

V Silésii, městě to velikém, vyspělém a civilizovaném, žil byl jeden dobrodruh. Tedy, ono ve městě jako je Silésie, se vám opravdu těžko mohlo stát, že by v něm byl pouze jeden dobrodruh. V takovém městě je jich, že kdybychom o všech vyprávěli, nestačila by na to jedna hodinka po škole (jde přeci o pohádku pro neposlušné děti), ba ani týden (pro ty opravdu zlobivé) a dokonce ani celý život (a že už to také bylo aplikováno na jednoho neposlušného sultána jeho ženou, která toužila přežít noc, ale to je jiný příběh). Proto si vybereme jednoho z mnoha, ne nejzajímavějšího (o tom až budete poslušnější), avšak taky ne nudného (abyste tu nespali).
Tak tedy, v Silésii, městě to velikém, vyspělém a civilizovaném, žil byl jeden dobrodruh jménem… (jak oni mu to jen říkali?) …jménem Barsputin. A ten, když jednou ráno rozvážel mléko (nedivte se, být dobrodruhem na volné noze není dnes příliš výnosné, pokud nepodnikáte dobrodružné výpravy do kapes spoluobčanů), dostal nápad. Ne ledajaký (jak už se to ostatně od dobrodruhů čeká)! Rozhodl se, že mléka se už nerozvážel dost a že nyní pojede rozvážet svou moudrost a inteligenci do světa (ostatně, v tuto chvíli neměl moc na vybranou, neb se mu právě povedlo rozlít všechno mléko po silnici, způsobit tak řetězovou havárii a zabít tak jednoho strážníka, dva mladíky na motorce a svého krále na vyhlídkové jízdě státem).
Takže sbalil svých pár švestek a vydal se na cestu. Jel stopem mnoho dní, až dojel k moři (spousta dobrodruhů skončí u moře, ale většinou až po finančně úspěšném dobrodružství). Tam se dal u jedné velké lodi zaměstnat jako plavčík (neznáme to od někud?). Když už byli pár týdnů od pevniny, povolil náš Barsputin uzdu své šikovnosti a potopil loď (přirozeně, bez ztroskotání by to nebylo žádné pořádné dobrodružství, ale samozřejmě se to neobešlo bez obvyklých schůzek náhod, pro příklad uvádíme slupku banánu ležící na palubě v souvislosti s odhozeným doutníkem, dále už se vaší fantazii meze nekladou). Zkrátka bylo to tu! Široširé moře a na něm soudek s Barsputinem (nikdo jiný kupodivu nepřežil – Barsputin uměl umlčet svědky).
Po několika dnech, když moře soudek vyvrhlo, vyvrhl Barsputin spoustu slané vody a šel si prohlédnout svůj pustý ostrov (pokud se dá takto nazývat místo, kde si pro bujnou vegetaci nemůžete v klidu dojít na záchod, a to už vůbec nemluvíme o všech pavoucích, hadech, opicích, domorodcích a jiné havěti). Když dorazil do domorodé vesnice, usoudil, že by tam měl začít vládnout (on je tu přeci ten civilizovaný), a dal si zavolat náčelníka. Ten vylezl ze své chýše, sundal ze sebe všechny děti a nechal si vysvětlit Barsputinův plán. Pak řekl: „Frigálala´n´ku siji mňámaja w´o´sisi alham´k rájánáká.“ V doslovném překladu to znamená něco ve smyslu: „Nerozuměl jsem, velký bílý mňam mňam.“, ale to náš milý hrdina bohužel nevěděl. Když Barsputin viděl, že domorodci před ním nepadají na kolena, nenosí mu dary, ale že naopak vypadají, že by si rádi něco vzali, udělal klasický pojistný krok – vzal si jako rukojmí první ženu, co mu přišla pod ruku. A to neměl dělat. Po chvilce zmítání už byl rukojmím on a jeho domorodá žena si ho vlekla do své zdobné chýše s výkřiky: „Mňamája n´fu! Mňamája n´fu!“ To by se dalo přeložit jako: „Nesežrat, můj! Nesežrat, můj!“
A byla veliká svatba. Zlo potrestáno, dobro odměněno (obojí v jedné osobě), takže se můžeme s čistým svědomím chopit zvonce! Sbohem, děti, a nezlobte!