Proč jsou Snílci rádi na světě? (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Tieto verše na mňa pôsobia nevšedne hravo a príjemne. Čísla ma tam nerušia, slová prechádzajú plynule jedno za druhým. Je to vskutku lahodné ako ľahká smotana na vrchu sladkého koláčika.

Tentokrát mi hodně nesedělo zadání a verše, které měly znít lehce, jsem nechtěla přepracovávat do svých oblíbených Villonských balad nebo Shakespearovských sonetů. Nakonec z toho tedy vznikl zřejmě nejpoužívanější rým.

Snažila jsem se s touto básní vrátit do časů, kdy jsem si psala verše o beruškách a sluníčku, které spadlo do vody. Nutno říct, že jsem to dost pokazila některými slovními spojeními, které by dítěti asi do myšlenek nevklouzly. Mám na mysli například: "Vážení známí a přátelé..."

I přesto jsem si nakonec právě proto, co připomíná (a že to se nedá číst!) oblíbila obzvláště (jen) druhou a pátou strofu.

Děkuji za kritiku. Myslím, že podobně laděnému veršování se na delší dobu vyhnu už proto, že jsi se trefila s tím, že šlo spíše o úkol než bezstarostné veršování. Jako ironické mi na tom nejvíce nepřijde opak původního záměru, který jsem s verši měla, ale fakt, že jsem s nimi uspěla - narozdíl od prací, které považuji za lepší a které i zde mají vyšší hodnocení.

Asi první věc od tebe, která mě nezaujala. Psát lehké dětské básničky je dost těžké a tobě se to moc nepodařilo. Je to celé takové... Křečovité, což je ironie, pokud jsi se zrovna tady snažila o lehkost a bezprostřednost. Myslím, že je to příliš odpracované, pojaté jako úkol a ne jako hra a je to z toho cítit.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?