Pustina? I.díl (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Pustina? I.díl

Autor : VonHoleczek   20. prosince 2017   Povídky Zatím nehodnoceno
Jen takové psaní z nudy...

„Seržant Lothar, třetí průzkumná četa, druhý prapor. Přišel jsem na váš rozkaz, pane.“ ohlásil se Kostrovi tak, aby mu nemohl nic vytknout, i když uvnitř vřel vztekem. Bylo mu jasné, že si opět najde něco, za co jej měl možnost zplísnit. Velitel zatím seděl za těžkým dubovým stolem a dělal čest své přezdívce.

Nikdo z pluku vlastně nevěděl, kolik let mu přesně je a jeho vzhled jim odhadování příliš neusnadňoval. Byl vyšší než většina vojáků z jednotky a na hubeném, protáhlém obličeji, měl kůži napjatou jako na seschlé mrtvole. Přezdívka tedy byla nasnadě a od mužstva ji obdržel během prvního týdne po převzetí velení v dabavském výcvikovém táboře.

* * *
Uplynulo už téměř pět let od onoho horkého léta, kdy je - houf odvedenců posbíraných po všech koutech království - nahnali na písčitý, nízkými křovisky ohraničený prostor ve středu výcvikového tábora 3. průzkumného pluku v Severní Dabávii u jižních hranic království. Prvních pár měsíců měl jejich trénink na starosti vrchní seržant Perkins, malý podsaditý chlapík s mrožím knírem, který se zvlášť vyžíval v terorizování rekrutů a s oblibou je používal jako své osobní sluhy. Téměř všichni vojíni si jeho pozornosti užili více než dosyta a díky tomu už se nemohli dočkat konce výcviku, kdy si je měl převzít nový velicí důstojník.

Mezi mužstvem se proslýchalo, že novým velitelem se má stát plukovník von Clausewitz. Většině vojáků jeho jméno nic neříkalo, ale bylo mezi nimi i pár z okolí hlavního města a ti brzy mezi ostatními rozšířili legendy o téměř mistrovském šermířském umění hraběte Clausewitze. Za svůj život bojoval v mnoha duelech a údajně nebyl nikdy v žádném poražen. Zvláště to na mladé nezkušené odvedence zapůsobilo a domnívali se, že takový muž určitě nebude špatným velícím důstojníkem.

Tato úvaha ovšem nemohla být dále od pravdy. Hned po svém očekávaném příjezdu začal plukovník výcvik zpříjemňovat neustálými pořadovými cvičeními, cvičnými zápasy jak pěstními, tak s chladnými zbraněmi, a když měli náhodou muži pár hodin volno, museli běhat vytrvalým klusem kolem celého tábora s tornami plnými kamení. Už tehdy měl plukovník svou přezdívku. Její důvod byl zvlášť patrný právě ve chvílích, kdy mužstvo klusalo podél plotu a velitel je pozoroval dalekohledem z malého návrší na západ od tábora a jeho hubená až vychrtlá postava se rýsovala proti zapadajícímu slunci.

Naštěstí jen pár dní po převzetí velení obdržel Clausewitz rozkaz, který celý jeho pluk povolával na východ, kde přes hranice podnikaly nájezdy bandy lapků z hor a pustošily malé vesnice v podhůří...

Další články v kategorii Povídky:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Zatím zde není žádný komentář.


↑ navigace

Záložková navigace