Skřetík (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Sedí skřetík u cesty,
vyhlíží další pocestný.
V ruce třímá malý kyj,
s kterým mlátí ze všech sil,
toho, kdo před ním neuteče,
i ty, co na něj tasí meče.
A tak si sedí u cesty,
čeká na ubohý pocestný.

A hle, támhle,
na té cestě táhlé,
další karavana jede,
i když nebezpečná je tato země.
Skřet tu stále kolem slídí,
očima po karavaně už pídí.
A hle, táhmle,
na cestě karavana stále.

Vpředu však voják jede,
pro skřeta vypadá to bledě.
I tak však na ně vyskočil
a na vojáka útočil.
Ten v mdlobách sune se,
skřet si náklad odnese.
Vepředu tu voják byl,
však skřet ho pěkně uzemnil.

Kupci v hrůze prchají,
že skřet je nechá, doufají.
Šaty, ozdoby a nástroje,
na co jim to vlastně je?
Á, peníze a jídlo,
skřeta čeká dobré bydlo.
A kupci zase prchají,
skřetovi poklad nechají.

Skřet si domů poklad bere,
snad mu ho nikdo nesebere.
V pěkných šatech bude chodit,
v nových botách vodou se brodit,
ve své skrýši pivo pít,
jako král si bude žít.
A jestli lup si domů dones,
chytá karavany dodnes.