O nešťastném vojákovi (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Připadá mi to jako takové to psaní pro psaní. Hlavně aby toho bylo hodně. Přečetl jsem to, logické a jiné nesrovnalosti nechám stranou. Výsledek ale je, že to ve mně nic nezanechalo. A to je zrovna u poezie špatně.
Ad bene vivendum, breve tempus satis est.
PJ roku 2008, vítěz Aragornského turnaje (AT´08 DrD)

Tenhle rým mne totálně dodělal. :)
"Sekám, však další rána
totálně mě dodělává."

Nefrete 16. srpna 2010 18:41
Vy nad tím moc hloubáte, Nefrete.
Je to o válečníkovi a o boji, co v tom hledat za komplikovanosti?
1) chytili ho, zajali, svázali? šel dobrovolně? druzí braří byli chabrus na záda a jeden šmajdal, švec může, voják nikoli. Utekl z domu a dal se na verbovat? Teď se kaje. Ostatně klidně to může dělat rád, ale všeho moc škodí a dovedu si představit, že vleklá bitva unaví, naštve a je mírně řečeno stresující.
2) i bitvy měly svá pravidla, přijelo se, utábořilo, vyspalo a ráno se šlo bojovat. Obě strany musely nabrat nových sil, proč se nevyspat, navíc v noci se těžko bojuje, není-li to nutné.
3) klidně zdržovala, zábavy nemusí být nikdy dost a zásob rovněžtak.
4) nemusel to nutně být posel s tímto jediným účelem, sedl večer k ohni, opřel hlavu do dlaní, povzdechl si a zapředl řeč s nejbližším vojákem...
5) s jistými riziky, ano.
6) nemůže, proměnil se v Berserka, s jistou nadsázkou, tedy.

Jinak což rýmy, ale rytmus, občas by to chtělo slovíčko ubrat, občas přidat. Drhne to, ale nestojí. Snaží se to být přímočaré a je. Ono napsat epickou báseň je docela kumšt, u lyriky se začne a až to nejde, tak se jeden verš prohlásí za poslední a je to. I proto to má mé sympatie.
Oko za oko... a svět bude slepý.

Otec má synů hned několik, ale do války jde jen jeden z nich - proč?
Časové vymezení - ráno nástup, večer konec - může přivést čtenáře k myšlence, že dotyčný mladík jde spíš na směnu než do bitvy. Jak tomu jinak lze rozumět?
Pokud by jela posila a měla takto předem daný cíl, zdržovala by se tím, aby vyhlazovala nějakou bezvýznamnou vísku?
Byl by řadový voják tak rychle a vůbec informován o tom, že přišel o rodinu?
Mohl by voják na vlastní pěst opustit svou jednotku?
Jak si může být jist, že zabil právě vrahy své rodiny (a je dost možné, že to oni nebyli)?

Oblíbené téma o válce a umírání zpracované standardním způsobem řeči vázané. Rýmy se sekají, seč mohou, ale věnuje-li se čtenář spíše obsahu než formě, tento nedostatek může vcelku lehce odpustit.
Některé verše jsou zcela zřejmě "navíc", sepsané jen za účelem rýmu, což se autor sice snaží zakrýt, ale příliš se mu to nedaří. Dílo mi přijde až neúměrně dlouhé, což je pak příčinou nežádoucí rozvleklosti a nadbytku zbytečných slov a celých veršů. Omezit rozsah tak na polovinu - to by, myslím, byla odpovídající a únosná délka, protože i velká myšlenka se dá vyjádřit jen několika prostými slovy. Děj tím pak nabude na dynamičnosti a zajisté i atraktivnosti.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.