Trhání nitek (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Je strašná škoda, že som to objavil až teraz, veľmi si mi tým pripomenula minimálne dvoch ľudí, na ktorých mi veľmi záleží ba dokonca mňa samého.

Všetci vravia, chaos no ja v tom vidím úžasný spôsob ako opísať príbeh najčistejšou formou a to pocitmi.

Myslite si ostatní čo chcete, ale ja keď spomínam tak prvé čo ma vždy napadne je to ako som sa v tedy cítil, to ostatné už je len odtlačok "reality" častokrát pozmenenej naším podvedomím.

Ešte raz tlieskam, je to skvelé.
Bolesť a strach sú prvou a poslednou vecou nášho života. Rodíme sa a umierame spolu s nimi.

Nevím, možná je to mnou, ale mě se tohle dílo líbilo. Možná je to tím, že já sama mám divné myšlenkové pochody, ale nepřišlo mi to moc zmatené. Tahle povídka by nejspíš měla být v nějaké kategorii jako "pocitová", to ano. Ale jinak nevidím jediný důvod, proč cokoli ubírat z pozitivního hodnocení.
“Never thought I'd see the day when Death was denied. That leaves taxes as the only certainty.” ― Piers Anthony

Yakaman 17. dubna 2010 13:43

K té myšlence díla - ano, pochopil jsi to dobře, ale až na tu část o tom, že Stvořitel škodí schválně bezbranným lidem.
To netvrdím, nikde v díle to není přímo řečeno.
Možná, že jim pomáhá, i když způsoby, které se třeba namusí každému zamlouvat - viz. hrdinka - Anděl.
Vlastně je na čtenáři, jak si to přebere, místa pro fantasii a vlastní úvahy tam je více než dost.

Jak už jsem několikrát psala, já si to uvědomoji. Je to plné pocitů, myšlenkových pochodů a tak to ztrácí na přehlednosti - samozřejmě pro jiné.
A pokoušela jsem se to předělat, než jsem to zaslala ke schválení, ale prostě mi to nešlo. Přišlo mi to poté takové... Neúplné, moc rozvláčné a především mi to prostě nesedělo.

A tohle dílo je vlastně taková... Výjimka. Takhle obvykle nepíšu a ano, beru si z toho do příště ponaučení...
:)

hater 13. května 2010 21:18

Krásně vystiženo :) a pravda. I vědění je svým způsobem víra, ovšem pro hlavní hrdinku mnohem přijatelnější, než ta původní.

Jsem ráda, že to někomu nepřišlo jako jedna velká chaotická změť pocitů a emocí. :)
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

Myšlenkou tohoto článku je pro mně víra. Možná bych mohl napsat celou větu: Víra je slepá.

Hlavní hrdinka kráčí touto cestou a nevidí. Potom vidí, ale nevnímá. Pak přijde událost, která se jí hluboce dotkne, ale dál kráčí cestou víry. Pochyby jsou však nyní všude kolem a přichází zlom. Ač je to prohra, je to zároveň i vítězství. A hlavní hrdinka zjišťuje, že lesk a slávu víry vlastně nepotřebuje. Že vědění je pro ni důležitější. I když vědění je svým způsobem také víra :-)

Líbí se mi to jak myšlenkově, tak způsobem, kterým je to napsané.

Stvořitel jest veliký zloduch a dareba, neboť nejen že bezostyšně škodí bezbranným lidem, ale ještě k této špinavé práci využívá andělů, kterým navíc upřel možnost svobodného rozhodnutí a uvědomování si významu svého chování. Je ale tak trochu lajdák - jeden anděl se mu vymkl z kontroly a vše prokoukl. Pochopil špatnost záměrů Stvořitele a to se v nebi netrpí. Byl svržen na zem, což vnímá jako úlevu a vysvobození.

Dalo mi to opravdu hodně práce, ale nakonec jsem takto pochopil nosnou myšlenku díla (doufám, že správně). Není špatná, není slabá, není nedotažená. Na krátkou povídku, jejímž základním sdělením je navíc proud pocitů, je tak akorát. Problém spatřuji právě v tom, jak upozaděna a utlučena tím přívalem emocí je. Jeden aby si vzal dovolenou a četl to opakovaně ze všech stran, než se mu ji podaří z textu doslova vydestilovat. Pak se nemůžeš divit, že nejčastějším slovem v reakcích je „zmatené“ a že absence pochopení vede mnohé k odsouzení Tvého díla. Což je škoda – nemám pravdu? Proto ti radím mít pro příště víc soucitu s čtenáři, podej svou ideu srozumitelněji, bude se jim to víc líbit.

Překlepy a další malichernosti už Ti vytkli ostatní, nemyslím, že by bylo třeba se v tom víc rýpat.

sherridon 15. dubna 2010 15:21
hater 15. dubna 2010 21:27

No a já, ačkoliv jsem to četla též několikrát, tak jsem ani tu modrou nezaznamenala... kchm. :) Asi bych ty brýle vážně měla začít nosit.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

sherridon 15. dubna 2010 15:21
mno já jsem to taky četl vícekrát :-) ale tak nějak jsem se rozhodl tu modrou přeskočit.

hater 13. dubna 2010 15:16
=D četla jsem to radši víckrát, abych si byla jistá, jestli to fakt není úmysl =D
*cink*

sherridon 12. dubna 2010 22:12
aha to mně nenapadlo :-) ale ta modrá mi taky přišla divná :-)

Saia 12. dubna 2010 22:18
=)
*cink*

sherridon 12. dubna 2010 22:12

Ahá, toho jsem si nevšimla.
Mělo tam být mokrého. :)

A děkuji. :)
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

Mě se to teda líbilo moc. Právě ta údernost krátkých vět. Rychlé střídání všeho. A ten konec. Úplně živě jsem si to při čtení představovala =) Jen jedna věc mě trochu vyrušila:
"Cítím cosi studeného, modrého." - nemělo tam být mokrého? Pokud chceš cítit barvy, tak pohoda, jen bych to možná použila víckrát, aby to bylo zřejmé.

Každopádně palec nahoru a já bych tam nic neměnila! =)
*cink*

kucik 11. dubna 2010 18:56

Já vím.
Tak to taky skoro pokaždé dělám. Když něco napíšu, odložím to a potom, jakmile mám čas, přečtu si to podruhé a vrhnu se na úpravy a opravy.
Tady mi to ale nešlo. Je to napsané asi před měsícem. Od tý doby jsem to četla asi desetkrát a můžu se na to dívat, jak chci, ale k žádnému závěru, co bych měla opravit nedojdu.
Prostě nejsem na té myšlenkové vlně, na jaké jsem byla, když jsem to k ránu smolila.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

Saia 11. dubna 2010 18:52
Neni spatne psat, jak se to sype z hlavy, ale ctenari je to treba zpravidla jeste jednou prezvejkam. To co napises jako prvni pritom vezmi spise jako mustr.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Takže tímto děkuji všem za komentáře a jsem ráda, že aspoň někomu se tahle slátanina, psaná po probděné noci, líbí. :) *Zázub.*

K té zmatečnosti, nepřehlednosti - já vím, že je tam nacpaných strašně moc pocitů, myšlenek, popisů a situace střídá situaci, téměř každá myšlenka, vjem se přelije do jiného, který s tím původním nemá zase tolik společného.

Jsou to ale de fakto moje myšlenkové pochody, psala jsem, co mě zrovna mozek nabídl.
Neberte to, jako nějaký ucelený příběh s pointou a dostatečnou zápletkou, spíše výjev ze života, závěrečná část jedné etapy bytí Anděla. Snad proto toho tam je nacpaného tolik, je v tom zmatek. Přece když se děje něco, co mění život, zde dejme celou existenci Andělské bytosti, není to jen "raz dva a šlus, už nejsi anděl".
Jiné vysvětlení pro tu chaotičnost vám asi nenabídnu.

Zkoušela jsem to předělat, zjednodušit, nějak to předělat, ale už mi to nešlo, prostě jsem nevěděla jak.
To by asi tak závěrem bylo vše a ještě jednou díky a doufám, že to nebyla zase tak velká ztráta času tuhle slátaninu přelétnout očima. :)
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

kucik 11. dubna 2010 18:15
Jestli mohu něco podotknout, tak právě "dynamika rychle se měnících situací" posunuje děj vpřed a je zde důležitá. Tak já to vidím.
I love the life I live, I live the life I love.

Prilis mnoho pocitu, myslenek a obrazu. Velice dobra volba slov zavdavajici obrozotvornisti dost materialu k dilu. Problem je, ze je toho az prilis. Az prilis mnoho popsanych vjemu, az prilis velky zmatek. Jakkoliv nemam rad rozvlacne popisy jednoho objektu/deje, tady jsou ony popisy jednotlivosti sice kratke, ovsem o to husteji jsou nacpane za sebou.
Zmatek jen podtrhuje dynamicky se menici situace. Napr.: ,,Emoce mizí, světlo slábne, temnota se mění v podivné šero." Predstava slabnouciho svetla => stmivani. Ovsem najednou se temnota meni v sero, takze vlastne v opacnem gardu. Vzapeti pises o klikatici se ceste v dalce - takze najednou misto tmy, ci sera opet vse vidis.
Ctenar nevidi do tve hlavy, pokud mu to nepopises. Nesmis ho ovsem zaroven utlouct mnozstvim ruznych obrazu. Je treba ho pozvolna vest a postupne dobarvovat detaily.

Da se rici, ze je to slusne napsane. Mne osobne shazi predevsim dostatecne nosny obsah. Rozhodne to neni clanek, ktery by me zaujal natolik, abych ho jeste nekdy cetl znovu.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Psycháč :). To tajomno s príchuťou mystiky boli dobré ingrediencie, ale po čase sa mi zdalo, že je tam toho trochu viac, ako by bolo vhodné, takže mi riadky utekali spred očí (možno to bude aj tým, že som dnes spal len 7 hodín...), ale celkovo sa dá poviedka zhodnotiť ako podarená.
I´ll Chuck you!

Velice působivý úvod, krásné vtažení do děje, živě jsem si již na začátku představoval člověka, jenž kráčí peklem. Tak to na mě působilo. Následující text v tom samém duchu. Pravda, poněkud matoucí, avšak hezky napsané. Líbí se mi důraz v krátkých větách.

Shrunuto: ___Moc pěkný___
I love the life I live, I live the life I love.

Aplikace Moonrider- komentování provedl neplatnou operaci a bude ukončen. Pokud potíže přetrvají, obraťte se na výrobce tohoto programu.

Aplikace Rundll32 způsobila neplatnost stránky v modulu Neznámý na adrese aragorn.cz.

Nelze najít Newdot~1.dll a "ohodnotit článek".

Chyba při načítání C:Windowsnewdot~3.dll. Moon si nemůže vzpomenout jestli se mu článek líbí nebo ne.

Syntax error - proto se systém "moonRider" restartuje a nezanechá žádný komentář ani ohodnocení
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.