V pasti (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Klenba domu se tyčí do výše a zdá se, jako by padala, dlouhé chodby a pootevřené dveře do nesčetného množství pokojů volají: „tak pojď, pojď“ a když vstoupíš, šedá přítomnost smíšená s minulostí dýchá z každého rohu, poznamenaná těžkými činy volá: „pojď, bude se ti tu líbit“ a dunivé šelestivé hlasy syčí: „ne, nechoď, neodcházej, zůstaň alespoň chvilku“ a dveře se zabouchnou, stojíš v šedém pokoji a hlasy šelestí: „tak tu jsi, budeš tady, navždy“..... Máš strach. Vyděšeně se otáčíš po zvucích, tamhle se pohnula židle, tu se přibouchly dveře a na protější straně pokoje jsou otevřené dveře, rozbíháš se, nevnímáš prach vířící ti kolem uší, ani nábytek, jenž se za tebou otáčí, stěny mají oči a ty běžíš, další dveře, další, prachu ubývá, nábytek je nablýskaný, ale ty vidíš jen světlo za několika dveřmi. Najednou se dveře před světlem zabouchnou a další a další, a zabouchnou se i dveře místnosti ve které stojíš, polekaně se rozhlížíš, vidíš po stranách místnosti dlouhé stoly s jídlem, u stolů židle a na židlích lidi, spousty lidí, mají na sobě oblečení z šestnáctého století nebo ještě starší. Nevíš. A lidé se zvedají a z protějšího rohu zazní hudba, lidé začínají tančit a ty stále stojíš uprostřed místnosti a nehýbeš se, lidé tančí, jsou blíž a blíž u tebe, zdá se, že tě nevidí, ale pak do tebe někdo vrazí. A další člověk a dáma v růžových šatech. „Omlouvám se sire Minesi, je mi líto sire Minesi, pardon“, omlouvají se a ty sám sebe slyšíš říkat: „Nic se nestalo, je to moje vina, stojím tu jako prkno“. Vydáváš se ke stolu a vidíš zřetelně svoje místo, je přesně uprostřed a zlatým písmem na jmenovce vidíš napsáno: Sir Mines, pořadatel plesu. To přece... Rozbíháš se k zrcadlu, které vidíš na kraji místnosti, běžíš, utíkáš jako o život a v zrcadle spatříš urostlého muže v stejném oblečení jako ti ostatní a vyděšeně se rozhlédneš. Všichni se na tebe dívají a v tom se ozve smích, tvůj smích- „He, he to měl být vtip, asi se mi zdálo že jsem někdo jiný“ a všichni se dávají do decentního smíchu a zábava proudí dál a ty stojíš neschopen slova ani činu, uprostřed doby, lidí a věcí které neznáš...