Vyznání lásky (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Je to už dávno, co spatřila jsem tě poprvé…
Tehdy jsi mi připadal, jak zbloudilý anděl…

Byla jsem ráda, že mám tě po svém boku…
A přitom jsi o mně vůbec nevěděl…

Bylo vidět, že jsem žárlila, ale jenom trochu…
Ale tys nic nepostřehl, věděla jsem, že si nevšimneš…

Chtělo se mi brečet, chtělo se mi řvát…
Lásku však jsem nemohla ti jen tak vyznat…

Chodila jsem kolem tebe, jako temný stín…
Bála se, že poznáš to, co já už dávno vím…

Odpusť, ale nemohu žít tak dál…
Někdo lásku mou k tobě musí znát…

Jednou snad si všimneš, leč na pochybách o tom jsem…
Otevři oči své a rozhlédni se, já dál jdu za svým snem…

Slzy mi padají, když vidím, že mě neznáš…
Úsměv zmizel, kde jsi, kde hledat tě mám?

Chybíš mi, když nevidím tě…
Tvou fotku chci u sebe mít..

Podívej se a řekni pravdu, prosím tě…
Tvé oči, tvůj úsměv, zase sním…

Mrzí mne, že mě nevidíš, já se však nevzdám…
Jednou možná najdu odvahu, ale teď musím jít dál…

V myšlenkách tě stále mám…
A Lásku tímto ti vyznávám…

Jen pravý člověk se srdcem pozná, co je psáno…
Stydím se ti říct, co mému srdci bylo známo …

Krásný je svět. Víc ti nepovím…
Tvé oči, stále je před sebou vidím…

Jsi člověk a správně jsi pochopil…
Tohle není jen tak, má to svůj cíl…

Kdo jsem? Na tom nezáleží…
Miluji tě, víc říkat nemusím…