Vzpomínky (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Nefrete 29. srpna 2010 19:28
Skála?

"Chybíš mi... A moc. Teď něco udělám. Dokud jsi byla, nemohl jsem. Já to zkoušel. Zkusil jsem všechno, ale nebrali mě vážně. Doufám, že tohle s nimi pohne. A ať přijde cokoliv, buď stále se mnou."

Ano, chybí mi a moc. Zrovna v tento čas, posledních dnech se právě mně dostala do rukou taková slova. Slova, která by pro mě až tolik neznamenala, pokud by nespatřila světlo světa ve správný čas, právě v té chvíli, kdy i já ztratila někoho blízkého.
***

Opět tu máme před sebou vcelku standardní téma o krutosti smrti, která nás někdy tak náhle připravuje o naše nejbližší.
Kdesi jsem nedávno četla následující tezi: "Každý v sobě nosíme malý hřbitov těch, které jsme milovali..."
S ní však nesouhlasím ani já, (a nejspíš) ani neochvějný hledač nesmrtelnosti Gilgameš, který nakonec zjistil, že mu nikdy nekončící bytí nezajistí rostlina nesmrtelnosti, ale zcela obyčejná snaha uchovat se v mysli svých potomků a to ne nutně vlastních, že velkolepý čin anebo jen prostá, ale svým zvláštním způsobem výjimečná existence nedá na něj zapomenout. Zda je to příliš nadnesené, posuďte sami; já však soudím tak, že "v sobě" nosíme "ty, které jsme milovali" nikoli mrtvé, ale živé, a tedy i když se třeba nacházejí pěkný kus pod zemí, jsou nějakým způsobem stále s námi.

[A kdo pozná, z jakého filmu je úvodní citace, získává u mě bonus.]
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.