History of AnM (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

History of AnM

Pán Jeskyně:

Python

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Poslední výspa civilizace poskytuje příležitost pro příjemný a dlouhý život. Ale na rozdíl od zbytku planety, skýtá alespoň nějakou. V dlouhé historii města se udály věc, o kterých stojí za to vyprávět.

Klíčová slova:

Arashi no Me, fate, Python, Postapo

Jaké hráče:

Hráče mám.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Stručně, co hráči ví a co jsou obecné vědomosti. Před šesti lety město uzavřelo brány a svět tam venku přestal existovat. Přes clonu nebylo vidět, co se dělo tam venku, město se nechvělo, nebyly slyšet výbuchy. Jen rudé nebe, s občasnými záblesky, Clona, která chrání před tím venku. Clona v posledních letech několikrát na chvíli ztratila soudružnost. Byly z toho stovky mrtvých lidí, které nešlo ani sníst. Vy jste se dovnitř dostali s davem. Proto víte, že tenhle běh doběhlo z lidí, kteří čekali s nadějí na záchranu, jen malé procento. Když se nejrpve východní (kde byl relativní klid) a po té i západní (od té doby přezdívané brána nářků, nebo taky pekelná brána, prokleté místo, kam nikdo nechodí), uvnitř bylo k milionu lidí. Vy jste byli některými z nich. Venku zůstaly mnohé, mnohé miliony těch, kteří to nestihli. Rozumějte, stavba města se neutajila. V poslední době se nekonečné zástupy lidí z celého světa nahrnuly do malinkého Japonska. Většina z nich marně. Město vypadá o dost jinak, než jste zvyklí. Například prakticky žádný dům není elektrifikován. Zcela chybí pouliční osvětlení, které v pozdější době (za vás) už bylo docela rozšířené (na hlavních ulicích). Existuje skládka u úpatí věží, se stejnými pravidly jako kdykoli později. Ještě nefunguje systém směny s věžemi. Jídla je hodně málo. Kanibalismus je cosi, co vidíte denně. Pochopitelně, před šesti lety jste ještě byli tam venku. Ale hlad je njlepší kuchař, že. Lidé jsou touhle dobou už separovaní ve svých čtvrtích. Afričanů a Rusů je hodně málo, o to agresivněji brání svoje čtvrti. Ve zdech ještě nejsou skoro žádné díry a projít je třeba přes vojenskou hlídku. Technologie jsou minimální, stejně tak množství palných zbraní, výbušnin nebo počítačů. Mít něco z toho je prakticky nemožné. Yeny ještě nefungují jako universální platidlo. Prozatím pouze směnný obchod. u okraje to zatím vypadá poměrně čistě. Málo kdo se usadil tam. Prozatím je to rovný, vybetonovaný plac, táhnoucí se v šíři sta metrů po vnitřním oblouku zdi. Prachu je zde zatím jen málo. Lidskou rasu čekalo několik problémů. V první řadě Clona vyzařuje bez přestání. mezi lidmi jsou běžné případy insomnie, paranoii a halucinací. Lidské oči navíc nejsou na toto světlo stále ještě zvyklé, proto i když Clona poskytuje světla asi jako měsíčná noc, stejně z ni bolí oči. Lidé si zvyknou až po následujících dvou generacích. jídlo lze sehnat několika způsoby. Lov krys zaznamenává docela úspěch. Problém je, že mnoho lovců se ze stok nikdy nevrátí. Jiní se vrátí, jako šílené trosky a než zemřou, šeptají slova nepředstavitelných hrůz. Hrobníci jsou běžnou záhadnou věcí denní existence. Touto dobou se na vzestup dává řemeslo, ale jen izolovaně. V číně se dostavuje recyklační továrna. problém je, že na její dokončení není materiál. Přestože se rozebírají domy, chybí kvalitní ocel a elektronické součástky. Po jejim dokončení by se situace měla zlepšit, ale nálada je spíš skeptická.
Hráči: (3/5) Annubhoss, Seannach, sir Dareth

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ⇒|

Pán Jeskyně - 18. února 2019 21:41
Pán jeskyně Python

K ústí tunelu to není daleko. Dál by také nebylo moudré jít. Po dalších pár metrech už měli dojít k hrázi, což je metr a osmdesát centrimetrů vysoká zeď. Tedy z jedné strany. Zevnitř je to podlouhlá šikmá rampa. Je jednodušší utéct ze stok, než se do nich dostat? Nesmysl.

Venkovní prostor je uvítá klasickou červenou scénou okraje. Kam dohlédnete nikdo není, ale kus dál vidíte nějaké přístřešky. Možná malomocní.

Taka Ryogetsu - 18. února 2019 20:56
Taka Ryogetsu

Taka při hlubokém zalehnutí v uších lehce svraští čelo a neznatelně zamáčkne hlavu mezi ramena. Rychlým přískokem sebere krysu. Mezi prsty se snaží už za chůze nahmatat tlukot krysího srdíčka. Pokud ještě tluče, provede malou chlupatou hlavičkou několik otáček pro krysí anatomii nepřirozených pohybů. Párkrát to lupne, jako když si prokřupete klouby pod vrstvou hader. To už ale kluše za Matokem. Už aby z toho zlého místa byli pryč.

Pán Jeskyně - 16. února 2019 22:08
Pán jeskyně Python

Oplatí úsměv mírným pokývnutím. A odejde. Jeho kroky nejsou slyšet a v místnosti po něm nezůstal pach. Oheň zapraská. Srdce budou ještě potřebovat čas.

Jane Doe - 16. února 2019 20:03
Jane Doe

Ona pokývala hlavou a překřížila kolena pod bradou.
"Tak jo. Projdeme se tam."
Přiložila do ohně a věnovala mu svým způsobem milý úsměv.

Pán Jeskyně - 16. února 2019 19:17
Pán jeskyně Python

Detaily probereme jinde. Mám i plány té továrny. Budete je potřebovat. Až se vrátí tví dva přátelé, jděte do centra Evropské. Najdete tam místo, kde budou postávat lidé. Budou ozbrojení. Zeptejte se jich, kde najít Clarka řekl, vstal a mimoděk si oprášil kolena. Jane si až nyní všimla jizvy pod bradou. Nabídne se myšlenka, že ten, kdo se ho pokoušel zabít, mířil o celý palec výš než měl.

Jane Doe - 15. února 2019 21:02
Jane Doe

Jí se načepýřilo chmýří a bez rozmyslu se naklonila směrem k jídlu. Od něj pak pomalu přejela pohledem z jeho ruky nahoru až k obličeji.
"To zní rozumně. Co potřebujete z továrny?"

Pán Jeskyně - 15. února 2019 20:56
Pán jeskyně Python

Usměje se a poprvé to vypadá, že se opravdu baví.

Místo v organizaci, což, mimo jiné, značně zlepší vaši situaci. A nejen vaši. Času kolik budete potřebovat. Prostředky, jaké uznáte za vhodné a dokážete je obstarat. Já vám mohu dodat pouze informace. A poskytnout menší zálohu.

Na to sáhl do kapsy a vytáhl předválečné vojenské jídlo. Tak o tomhle jste slyšeli leda vyprávět. Tenhle maník musí patřit k těm, co si před zavřením clony stihl někde nahrabat.

Jane Doe - 15. února 2019 20:25
Jane Doe

Ona se z kleku přesunula do tureckého sedu a naklonila hlavu o něco víc, což vedlo k hlasitému zakřupání kloubů a nepříjemnému šelestu svalů. Ona se usmála.

"Co za to teda, kolik máme času a jaké prostředky?" zamrkala.
"Doručení bude tady." dodala.

Pán Jeskyně - 15. února 2019 19:43
Pán jeskyně Python

Sedící muž dívku zamyšleně pozoruje.

Jmenuji se Clark a vím o vás, protože vás už nějaký čas pozoruji. Potřebuji několik lidí vašeho věku pro infiltraci určitého zařízení a zcizení jistých materiálů.

Bez mrknutí oka, a přitom to zní jako návrh na asistovanou sebevraždu. Ne, že by Jane měla kdo ví jaké vzdělání, ale byly jen tři možnosti, kam se vloupat, o kterých věděla a kde by bylo výhodné, kdyby to obstaral někdo nenápadný. Ruský sklad, což, jak Jane zaslechla od zákazníků, je místo v ruské čtvrti, kde prý má být slušná sbírka předválečných zbraní. To asi nebude ono.
Do africké by albínku poslal jen hodně špatný šprýmař.
Zbývá budovaná továrna v čínské čtvrti. Což Jako vtip taky nestojí vysoko.

A on se tváří, jako by vám nabízel trochu předraženou předválečnou sušenku.

Matok - 15. února 2019 10:54
Matok

Matok dal krysám ještě jednou ránu o zeď, pro dobrou míru, ale jeho instinkty na něj ječely, aby už konečně vypadli z roury na zpátky na denní světlo.

Takže si přitiskl deku s omráčenými zvířaty k hrudi, zagestikuloval na Taku, aby sebral tu krysu co se mu povedlo omráčit a s druhou rukou na noži a se smysly nastraženými na maximum začal ustupovat zpět k východu.

Jane Doe - 15. února 2019 01:28
Jane Doe

Jane naklonila hlavu na stranu a s opatrným výrazem v tváři srdce vrátila do udírny. Víc pro ně.
Cizinec se asi snažil působit mile a neškodně, bohužel jeho chabý pokus o úsměv v bílo vlasé dívce vyvolal snad jen nepříjemné vzpomínky na bývalou profesi a lokalitu.
Různorodé oči se jí zúžily a možná by si i znechuceně odplivla, ale ovládla se. Nebyla přece zvíře. Už ne. Stejně ale prohla hřbet a několikrát roztržitě zamrkala.

"Práci? O co jde?" zeptala se prostě. Bodík pro ni, hlas zněl skoro normálně, jen možná malinko dutě. Ale toho si nikdo, kdo ji nezná nevšimne. Nebyla zvíře, tak.

Stejně jí ale zvědavost nedala.
"Kdo seš a jak víš o nás třech?"
Byla to hloupá otázka a ona to věděla v moment, kdy slova opustila její pusu. Ale zeptat se chtěla. Oni přece nepracují jako nádenníci, že.

Pán Jeskyně - 14. února 2019 23:19
Pán jeskyně Python

Taka kamenem usmrtil jednu opozdilou krysu. Párkrát se ještě zakroutila, ale pak ochabla. Slušný hod.

Oběma mírně zalehne v uších a tunel se opticky prohloubí do tmy. Sluch naplní zvuk na hranici slyšitelnosti, infrazvuk, který spíš třese spánkovou kostí, než že by byl skutečně slyšet.

Šeptání stok. Jsou moc daleko. Ale ještě je čas se vrátit.

Mezitím doma

Cizinec vyloudí na tváři úsměv. Vypadá, jako by si vlídný úsměv cvičil před zrcadlem, ale nikdy v něm nebyl opravdu dobrý. Oči ale zůstávají stejné. Udělá rukou pomalé, odmítavé gesto. Pak udělá pár kroků k ohništi a posadí se.

Mám práci. Odměna stojí za to. Hodně rizika, pro dobrou věc, ale to je detail. Vy tři máte schopnosti, které najdou lépe hodnocené uplatnění. Máš zájem?

Taka Ryogetsu - 14. února 2019 21:25
Taka Ryogetsu

Taka měl v ruce pořád nachystaný kámen, který jej začínal svrbět. Když se hlouček krys začal hemžit kolem ponča, vyčíhl si jednu pomalejší a zkusmo na ni mrsknul kamenem. Jsou 3. Kdyby měli každý jednu krysu, bylo by to fajn. Jídla není nikdy dost. Každopádně to musí proběhnout rychle. Ať už to vyjde, nebo ne, nerad nechává Mizu samotnou a už vůbec nenechává sebe rád v kanálech, ať už samotného, nebo ne.

Vrh 1

Jane Doe - 14. února 2019 19:57
Jane Doe

V prvním momentu co ucítila onu přítomnost, se jako kočka přikrčila nad masem a skoro i zasyčela. Dech se jí ale vzpříčil v hrdle, když si nově příchozího lépe prohlédla.
Mohla by o srdce bojovat a pravděpodobně by ji zlomil vejpůl. A chlapci jsou kdo ví kde.
Skoro dětsky vystrčila spodní ret a ze své udírny vytáhla jedno ze srdcí, které následně cizinci nabídla v natažené dlani.

Matok - 14. února 2019 19:33
Matok

Matok dobře věděl, co kdysy v provizorní 'síti' dělají a taky věděl, jak je přímět, aby toho nechaly. Uchopil síť pevně oběma rukama a s koncem, ve kterém byly krysy nahloučené, několikrát praštil o stěnu tunelu, aby ty malé sráče omráčil a nebo jim zlámal krky.
Když se mlít konečně přestaly, Matok byl rád, protože odsud chtěl co nejrychleji vypadnout, což se, společně s Takou, rozhodl také udělat.

Pán Jeskyně - 14. února 2019 19:04
Pán jeskyně Python

Mezitím v domě Jane při úpravě masa zastihl známý pocit přítomnosti. A v závěsu za ním strnulá nastraženost. Pak uslyší kroky. Neznámý vejde do místnosti. Hlavu má ostříhanou na krátko, ve tváři raší světlé strniště. Je docela vysoký, jeho oblečení vypadá velmi zachovale, kalhoty s vybledlým maskovacím vzorem a bunda s neklamnými jizvami po boji.

Jane nemusí mít na lidi čich, aby pochopila, že tenhle člověk by si ji dal k obědu. nejspíš s rukou za zády. Má to v očích. Ale zjevně nepřišel zabíjet. Za pasem má pistoli, všimne si Jane. A samozřejmě ví, co to znamená. Tohle je důležitý a vlivný člověk.

Hezky to voní promluví na dívku. Má docela příjemný hlas. Mluví spíš tiše, jeho angličtina je značně americká.

Pán Jeskyně - 9. února 2019 22:12
Pán jeskyně Python

A tentokrát má štěstí. Vyplašil menší krysí rodinku a ta se rozprchla. Ovšem dva kusy zůstaly v ponču. Zuřivě se snaží najít cestu ven, což se jim, dle Matokovy zkušenosti, velmi brzy podaří.

Chodbou se protáhne výrazně studenější vzduch. To oba mladíci znají. Říká se tomu nářek a podle pověsti to znamená velké problémy.

Matok - 8. února 2019 19:46
Matok

Matok si svlékne pomalu své pončo a omotá si ho kolem volné ruky tak, aby kus visel dolů. Postupoval pak dále kupředu, smysly nastražené, už tak široké chřípí ještě rozšířené, jak čenichal svou kořist.
Bedlivě naslouchá a jakmile by před sebou zaslechl škrabot nožiček, či pištění, v plánu bylo vrhnout se kupředu a chytit pár krys do ponča jako do sítě.

//Lov 2

Taka Ryogetsu - 3. února 2019 20:53
Taka Ryogetsu

Taka svěsí ruce podél těla. Pořád svírá kameny, ale teď si levačkou mimoděk poklepává do stehna, když vidí Matoka, jak s nožem mizí v šachtě do kanálů. Nechce se mu za ním. Ale nechat ho tam samotného nemůže. To mohli rovnou sníst Burraku spolu s Mizu a nenechávat ho krysám. Lehce vydechne, až se mu černé vlasy z čela zhoupnou v netrpělivém povzdechu a mastný pramen se při cestě zpátky nalepí na hranu čelisti. Zavře oči a neslyšným krokem jde za lovcem. Oči nechává zavřené, aby si co nejrychleji zvykl na tmu a byl co platný, kdyby to bylo třeba. Matok je velice tichý, ale každé šoupnutí prachu Takovi připomene, jak je od něj daleko a přizpůsobuje své tempo jemu.

Jane Doe - 3. února 2019 09:54
Jane Doe

//anyone?

1 2 3 4 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)