History of AnM (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

History of AnM

Pán Jeskyně:

Python

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Poslední výspa civilizace poskytuje příležitost pro příjemný a dlouhý život. Ale na rozdíl od zbytku planety, skýtá alespoň nějakou. V dlouhé historii města se udály věc, o kterých stojí za to vyprávět.

Klíčová slova:

Arashi no Me, fate, Python, Postapo

Jaké hráče:

Hráče mám.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Stručně, co hráči ví a co jsou obecné vědomosti. Před šesti lety město uzavřelo brány a svět tam venku přestal existovat. Přes clonu nebylo vidět, co se dělo tam venku, město se nechvělo, nebyly slyšet výbuchy. Jen rudé nebe, s občasnými záblesky, Clona, která chrání před tím venku. Clona v posledních letech několikrát na chvíli ztratila soudružnost. Byly z toho stovky mrtvých lidí, které nešlo ani sníst. Vy jste se dovnitř dostali s davem. Proto víte, že tenhle běh doběhlo z lidí, kteří čekali s nadějí na záchranu, jen malé procento. Když se nejrpve východní (kde byl relativní klid) a po té i západní (od té doby přezdívané brána nářků, nebo taky pekelná brána, prokleté místo, kam nikdo nechodí), uvnitř bylo k milionu lidí. Vy jste byli některými z nich. Venku zůstaly mnohé, mnohé miliony těch, kteří to nestihli. Rozumějte, stavba města se neutajila. V poslední době se nekonečné zástupy lidí z celého světa nahrnuly do malinkého Japonska. Většina z nich marně. Město vypadá o dost jinak, než jste zvyklí. Například prakticky žádný dům není elektrifikován. Zcela chybí pouliční osvětlení, které v pozdější době (za vás) už bylo docela rozšířené (na hlavních ulicích). Existuje skládka u úpatí věží, se stejnými pravidly jako kdykoli později. Ještě nefunguje systém směny s věžemi. Jídla je hodně málo. Kanibalismus je cosi, co vidíte denně. Pochopitelně, před šesti lety jste ještě byli tam venku. Ale hlad je njlepší kuchař, že. Lidé jsou touhle dobou už separovaní ve svých čtvrtích. Afričanů a Rusů je hodně málo, o to agresivněji brání svoje čtvrti. Ve zdech ještě nejsou skoro žádné díry a projít je třeba přes vojenskou hlídku. Technologie jsou minimální, stejně tak množství palných zbraní, výbušnin nebo počítačů. Mít něco z toho je prakticky nemožné. Yeny ještě nefungují jako universální platidlo. Prozatím pouze směnný obchod. u okraje to zatím vypadá poměrně čistě. Málo kdo se usadil tam. Prozatím je to rovný, vybetonovaný plac, táhnoucí se v šíři sta metrů po vnitřním oblouku zdi. Prachu je zde zatím jen málo. Lidskou rasu čekalo několik problémů. V první řadě Clona vyzařuje bez přestání. mezi lidmi jsou běžné případy insomnie, paranoii a halucinací. Lidské oči navíc nejsou na toto světlo stále ještě zvyklé, proto i když Clona poskytuje světla asi jako měsíčná noc, stejně z ni bolí oči. Lidé si zvyknou až po následujících dvou generacích. jídlo lze sehnat několika způsoby. Lov krys zaznamenává docela úspěch. Problém je, že mnoho lovců se ze stok nikdy nevrátí. Jiní se vrátí, jako šílené trosky a než zemřou, šeptají slova nepředstavitelných hrůz. Hrobníci jsou běžnou záhadnou věcí denní existence. Touto dobou se na vzestup dává řemeslo, ale jen izolovaně. V číně se dostavuje recyklační továrna. problém je, že na její dokončení není materiál. Přestože se rozebírají domy, chybí kvalitní ocel a elektronické součástky. Po jejim dokončení by se situace měla zlepšit, ale nálada je spíš skeptická.
Hráči: (3/5) Annubhoss, Seannach, sir Dareth

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Jane Doe - 19. října 2018 20:16
Jane Doe

Jane násilně polkla zbytek svého přídělu krysy a přikrčila se za stínem plamenů. Věděla, že to chlapci zvládnou, ale co kdyby..
Umaštěnou ruku si otřela do cáru sukně a kolem dlaně si omotala lano. Jen ať přijdou a zkusí jim sebrat jejich krysu nebo sušené maso. Parchanti.

Taka Ryogetsu - 17. října 2018 12:01
Taka Ryogetsu

Taka v klidu přežvykuje krysu, když se Burrakku zvedá s mačetou v ruce. Moc tomu nevěnuje pozornost. Když vidí bestiální zjev vystínovaného černocha v záři plamenů, tak si říká, že ať už je venku kdokoliv, tak zákonitě musí utéct. Ale pro jistotu zabalí do ruky kus oddroleného kompozitního betonu připravený jím mrsknout vstříc nezvaným hostům.

Matok - 16. října 2018 11:46
Matok

Matok pomalu odložil svůj šašlik, otřel si ruce pečlivě do maskáčů a vzal do ruky svůj mačetonůž. Jeho dobrá nálada velmi rychle potemněla, když pomalu vstal a skoro obřadním pohybem odmotal svoje pončo, aby měl volné ruce.

Pomalu udělal krok ke dveřím a pevně se rozkročil, nůž jasně viditelný v ruce, odlesky ohně tančící na černé kůži poseté rituálními spirálami, ostré zuby lesknoucí se v predátořím šklebu.

Hodlal případné vetřelce trochu vykolejit svým zjevem, vyvést z míry a hlavně na sebe přitáhnout pozornost, aby Duch pomsty a Potomek mužů s dlouhými noži měli šanci se dostat do jejich případného slepého místa a zaútočit neviděni.

//Zastrašování 2

Pán Jeskyně - 13. října 2018 20:29
Pán jeskyně Python

Vůně jídla se line okolím a opuštěné zdi baráku se zdají na okamžik veselejší. Matokovi se krysa povedla. Aby ne, má v tom praxi.

Necejtíš něco? ozve se zvenku. Libá vůně, zdá se, zaujala i někoho dalšího.

Žrádlo amigo odpoví mu někdo jiný.

Matok - 3. října 2018 22:50
Matok

Matok se najednou usmál tím svým širokým úsměvem, jehož zdánlivou přátelskost kazily jeho zuby, zabroušené do špiček, tedy téměř zvířecí.
Nelekl se, když se Taka zjevil z téměř čistého vzduchu, snad jako kdyby o něm nějakým záhadným způsobem věděl už předem.

Nejprve každému ze svých společníků předal jednu tyčku od bicyklu s kusy masa, které ještě tiše prskaly. Ppečlivě otřel svůj nůž (který byl vlastně jen o něco menší mačeta) od krysí krve, prákrát s ním přejel nad ohněm, aby ho 'desinfikoval' a pak rokzorojil Takou poskytnuté maso na tři stejné díly.

Jane Doe - 3. října 2018 09:24
Jane Doe

Když se pohnul a ona si ho konečně všimla, polekaně sebou trhla a s nevybíravou nadávkou se posunula stranou, aby si mohl sednout. Štvalo ji, že si ho nevšimla dřív, že byl jeden z nejtišších lidí, co znala, že ji znervózňoval a dokázal ji zaskočit. Jane neměla překvapení ráda.
Hlubokou myšlenku jí náhle přerušil kus sušeného masa, kterým Taka zamával ve vzduchu. Skoro po něm skočila jako divoké zvíře, ale zastavila se prakticky v pohybu. Místo toho si překřížila kolena pod bradou a sedla si na ruce. Očima přeběhla z Japonce na Afričana. Byli taková divná parta..
Do nosu se jí vloudila vůně pečeného masa a v žaludku jí hlasitě zakručelo. Byl čas.

Taka Ryogetsu - 2. října 2018 23:05
Taka Ryogetsu

Taka stojí nad plápolajícím ohněm. Nevydá ani hlásku, když pozoruje sedící dvojici u ohníčku, nad kterým si lebedí šlachovité cáry krysího masa. Hřbetem ruky drbne do Matoka a v rozevřené dlani ukáže plátek sušeného masa. Asi Stogramový. Druhou rukou v kapse, možná omylem, možná náznakově, prohrábnul sadu hracích kostek, které potichu zaťukaly tlumeným plastovým tónem. Sroluje prsty do dlaně spolu s plátkem dobroty a přidřepne k ohni. Celou cestu se držel, aby někde v temném koutě sušené maso nezbaštil sám. Věděl, jakou vzácnost si domů nese a málem ho stála krk. Naštěstí, toshi no kage hrají v jeho prospěch. A ještě ke všemu se vracel k tomu... Burakku. A má se s ním dělit. No co. Ve Městě je lepší mít vedle sebe alespoň Burakku, než přežívat sám. Měl ale hlad a nedalo se nevšimnout, že při pohledu na krysí maso upadá do chvilkového transu a jazykem si třel patro. Ale čekal. Japonská krev mu nedovolovala neúctu k rodině.

Pán Jeskyně - 2. října 2018 22:49
Pán jeskyně Python

Taka najednou stojí za Jane. Kde se vzal, tu se vzal. Neslyšela ho vstoupit. Matoka ale nezmátl, cizí přítomnost vycítil už na chodbě.

Pán Jeskyně - 30. září 2018 19:02
Pán jeskyně Python

Splácnutí kartonové krabice jsou jediným vybavením jinak holé místnosti. Do Města, ale to je pro vás jen mlhavou vzpomínkou, se nedostalo ani z desetiny tolik lidí, kolik jich tady mělo být. Tak má dům každý. Tedy každý, kdo si ho odkáže udržet ve vlastnictví. Vy už víte, že život je tvrdý a bydlení není nikdy zdarma. Zrovna nedávno jste museli někoho vypakovat a nezůstalo to bez problémů a šrámů.

Jane Doe - 29. září 2018 20:59
Jane Doe

Jane nechala zbytečného plížení a bez okolků si kecla na zadek vedle něj. Překřížila nohy a zahlédla se do plamenů, nad kterými se pekla krysa. Chvíli mlčela a pak pokrčila rameny.
"Ještě se nevrátil z obchůzky...už je to pár hodin, ale u něj nikdy nevíš. Sníme, co sníme a zbytek mu zůstane."
Její hlas byl poměrně chraplavý, ne snad že by chlastala, spíš možná kdysi křičela tak moc, až si hlasivky permanentně poškodila.
K jeho poznámce o vůni krve se nijak nevyjádřila, jen na nej přes oheň krátce mrkla různobarevnýma očima.

Matok - 29. září 2018 20:50
Matok

"Věděl jsem, že tě vůně krve přivábí, dříve nebo později," pronesl Matok lehce pobavaneě hlasem, který byl na jeho věk až znepokojivě hluboký. "Tak jsem tě koneckonců přivolal, kdysi dávno," připomenul možná sám sobě, možná dívce, kdo ví.

"Kde je Taka? Nebudu čekat, až se tu zase objeví," zamračil se Afričan do ohně. Ostatně, on, jakožto lovec a ona coby Duch pomsty měli koneckonců, dle jeho názoru při jídle přednost.

Jane Doe - 29. září 2018 20:47
Jane Doe

Ona ho tiše pozorovala, jakmile ale začala krysa nad ohněm malinko....ehm, vonět, chmýří se jí načepýřilo a ona udělala zkusmo krok vpřed a pak ještě jeden. Pořád se plížila, ale zas až tak opatrná nebyla a na stěně se ve světle plamenů objevil její stín.

Matok - 29. září 2018 17:56
Matok

Matok začal metodicky napichovat kousky krys na dlouhé tenké dráty vyrobené z vylámaného kola od bicyklu. Přitom si broukal jakousi hrdelní melodii, kterou si občas broukala jeho matka.

Poté nahrnul na hromadu kusy látky, úlomky kostí a poslední zbytky nějakého nábytku, načež se jal škrtáním ocílky o kus vhodného kamene produkovat jiskry. Když nakonec oheň vzpál, chvíli ho rozfoukával a jakmile byl spokojen, začal pomalu opékat kousky krysy.

Jane Doe - 29. září 2018 11:47
Jane Doe

Když dospěla k toužené délce lana, zakončila práci komplikovaným uzlem. Po celé délce nového provazu soustředěně přejela, snad aby si do paměti vtiskla jeho texturu a potenciál. Pak ho stočila a přicvakla u pasu k ostatním.
Narovnala nohy, předklonila se a na chvíli si položila hlavu na kolena.
Po pár minutách když začala cítit tah v kolenou se zvedla a vyšla ven z místnosti. Prošla chodbou a sem tam nahlédla do prázdných místností.
Jako stín vyšla ven, kde cítila pach krve s porcované krysy. Tiše se opřela o ram dveří a pozorovala afričana pri práci.
Nijak na sebe neupozorňovala, bavilo ji, když se jí občas lekl.

Jane Doe - 21. září 2018 06:55
Jane Doe

Dívka, které se říkalo Jane, sedéla ve vedlejší místnosti stejného squatu, v rohu pokoje tak, aby měla výhled na vše okolo i to, co by se tam náhodou mohlo objevit či vlézt. Seděla v tureckém sedu a vedle kolena měla položené něco, co snad kdysi bylo víko od konzervy, teď upravené do podoby jakéhosi nože.
V tváři bez pigmentu měla výraz úplného soustředění, když dlouhými prsty pevně zplétala řasy, pásku neznámého původu a několik cárů čehosi, co nápadně připomínalo látku toho, co měla na sobě. Očividně se této činnosti věnovala už nějakou chvíli, protože v klíně se jí jako had stáčel kus lana, který neustále přibýval.

Matok - 21. září 2018 02:07
Matok

Matok seděl opřený zády o zeď jednoho ze squatů blízko Okraje v Americké čtvrti a se soustředěným výrazem na zjizvené tváři oškraboval masivním zakřiveným nožem zbytky srsti a tuku z kůže poměrně velké krysy. Ještě netušil, co bude k touhle kůží dělat a nebyl si úplně jistý, jak by se jeho společníci tvářili na to, kdyby začal kožešinu máčet v moči, jak ho to učil otec. Ale něco mu říkalo, žem moc přívětivě asi ne.

Takže si jen ztěžka povzdechl, odložil kůži a raději se dal do porcování zbytku krysy na menší kusy, které se daly dobře nabodnout na pruty z drátu a opékat. Věděl, že Duch pomsty bude mít hlad.
Ona má totiž neustále hlad...

Pán Jeskyně - 20. září 2018 18:07
Pán jeskyně Python

Tenhle příběh se stal kdysi dávno. Bylo to někdy v prvních dvaceti letech existence města. Kdy přesně to bylo, to nikdo neví. Tehdy bylo lidem hodně špatně. Živořili na okraji bídy. Nebyli lékaři, zato mnoho hrobníků. A kanibalů. Už nějakou dobu pracovali Lovci, ale ti byli nezkušení, leckdy se odvážili do kanálů a už se nevrátili. Kanalizace tak získala svou pověst a od té doby lovci loví v tunelech na okraji. A vracejí se živí a zdraví. Krysí maso je nejtvrdší valuta.

Není už úplně jisté, jak se ti tři dali dohromady. Každý byl trochu jiný, ale spojovalo je, že je s jinými nic nespojovalo. Navíc, všichni měli na svůj věk slušné návyky. Nejspíš proto přežili a mohl o nich vzniknout příběh. A teď vám povím, děti, jak to bylo za prvních runnerů.

Jane Doe - 19. září 2018 21:20
Jane Doe

Ze stínu vyjde bělovlasá dívka. Nerozhlíží se kolem sebe, vlastně jde po opuštěné ulici způsobem, který by mohl indikovat, že si myslí, že jí vše okolo patří, a sklání se před jejím různobarevným pohledem. Kolem nohou jí v prapodivném tanci rejdí cáry látky, která snad dříve byla dlouhou sukní, či možná volnými kalhotami. Kdo ví.
V místech, kde se látka párá, či už nadobro vzdala svou snahu o efektivnost, prosvítá nespočet menších i větších zahojených jizev. I její paže a torzo, nebo alespoň to co jde vidět přes poměrně nové vypadající top, jehož dojem kazí snad jen tmavě hnědá krvavá skrvna na levé straně hrudníku, vypovídají o čísi oblibě v používání sečných či jinak útočných zbraních. Ona ale očividně na podobné věci nemyslí.
Pomalu, skoro rozvážně dojde do středu pěšiny, kde se pohodlně usadí do tureckého sedu.
Zdá se, že něco svírá v dlani. Krátce jí zatřepe a odhalí obsah, který dlouhé světlounké prsty ukrývají. Set kostek. Do šera zajiskří odlesk dívčiných zubů v jakési parodii na úsměv, když se kostky rozkutálejí po nerovném terénu.

"Začneme, přátelé?"

Pán Jeskyně - 28. srpna 2018 18:45
Pán jeskyně Python

Dívám se na město a vzpomínám. Tichý šum, s jakým lidé ve Městě žijí svůj každodenní život, mi ve vzpomínání pomáhá. Mám docela rozhled, sedím totiž na střeše Evropské věže. Jsem asi jediný člověk, který tohle smí udělat. Pod přes okraj volně spuštěnýma nohama Je přes kilometr ničeho nerušeného gravitačního tahu. Ale to mi nemusí vadit. Nehodlám tam skočit.
Všechno to začalo strašně dávno. Je to skoro tak dávno, že ani moje paměť na to nestačí. i když přece, nějaké vzpomínky na tu dobu mám. Tehdy řádila válka. Jiná, než která zahubila svět. Tehdy se ještě dodržovaly alespoň nějaká pravidla.
Město na mě svými neony posílá množství matných záblesků. Lidé, někde hluboko v sobě, touží po pořádku. Ale neumí se dohodnout, jak vypadá. Ale ve městě? Bordely používají vždy červenou. Obchodníci s jídlem zelenou. Nemuseli se domlouvat. Pořádek je v lidech. Jen musí umírat, aby na něj dbali.
Když se ohlédnu, vidím střechu věže. Jeho rozloha na mě sice už nedělá dojem, ale bez problému by se tady dalo odehrát fotbalové utkání. Zbylo by dost místa na stánky a plácek pro zdravotníky. Uprostřed, na vyvýšeném piedestalu, jako socha moderního boha trůní automatický obranný systém. Kombinace zdvojeného kulometu gatling, jehož hlavně jsou ale podezřelé tlusté, rychlopalnému kanónu ráže tři sta šedesát milimetrů. Raketnice s pancéřovanými schránkami zásobníků. A pochopitelně zaměřovací systém. Pro něj jsem ale neviditelný. Kus dál je zeď Japonské věže. Je ještě o hodný kus vyšší. Z její střechy tryská obloukovitě prohnutý proud rudého světla. Když se na něj díváte přímo, bolí vás oči a vrhá tisíce odlesků. Dnes už nikdo nechápe, jak to funguje. Já ano. Ale já znal inženýra, který to navrhl a postavil.
Vzpomínám na dobu před skoro dvěma a půl stoletími. Kdy lidé byli šílení strachy a vztekem. Všichni bojovali se všemi. Padly dohody, přestaly se dodržovat pravidla. Náš druh nedokázal překonat třetí evoluční schod. Škoda.
Tehdy jsem zasáhl. Tehdy jsem věřil, že dělám správnou věc. Koneckonců, abych to udělal mi doporučil někdo, kdo se nikdy nemýlí. Musel porušit pár pravidel, ale kdo by jej trestal. Ale teď se dívám na město. Bobtnající jako fazolová polévka. Vztek,
kluastrofobická úzkost, strach. K tomu někdy hlad. Ale zase tady vše funguje. Třeba tam v té ulici. Chlápek s nožem v ledvině ještě nepřestal krvácet a už je tu shrbená postava s kápí. Chlapa prohledá a pak ho bez okolků shodí do kanálu. Když na ulici skonáš, tak krysy mají pré.
První rok byl hrozný a já už nemohl tolik zasahovat. Nedomyslel jsem některé následky. Ale já nejsem On. Tak jsem alespoň postrčil pár lidí a umožnil jim založit první větší organizovanou skupinu. Začali sbírat odpadky, zaměstnali lidi, postavili první recyklační továrnu. Začalo být lépe. Tower nakonec poskytl suroviny pro další rozvoj, aškoli dal jasně najevo, že další suroviny neposkytnou. Ale stačilo to. Vznikly první pěstírny, vznikla Síť, městu byla poskytnuta elektřina. Třebaže v omezeném množství. Ačkoli se tomuto období bude navždy říkat Doba temna, ta vedla k druhé renesanci. Blikavé neony. Ve městě funguje nemocnice. Obě recyklační továrny pracují. Černý obchod s Věžemi funguje. Vše vypadá na šťastný konec.
Kéž bych neviděl do budoucnosti.

1


↑ navigace

Záložková navigace