History of AnM (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

History of AnM

Pán Jeskyně:

Python

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Poslední výspa civilizace poskytuje příležitost pro příjemný a dlouhý život. Ale na rozdíl od zbytku planety, skýtá alespoň nějakou. V dlouhé historii města se udály věc, o kterých stojí za to vyprávět.

Klíčová slova:

Arashi no Me, fate, Python, Postapo

Jaké hráče:

Hráče mám.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Stručně, co hráči ví a co jsou obecné vědomosti. Před šesti lety město uzavřelo brány a svět tam venku přestal existovat. Přes clonu nebylo vidět, co se dělo tam venku, město se nechvělo, nebyly slyšet výbuchy. Jen rudé nebe, s občasnými záblesky, Clona, která chrání před tím venku. Clona v posledních letech několikrát na chvíli ztratila soudružnost. Byly z toho stovky mrtvých lidí, které nešlo ani sníst. Vy jste se dovnitř dostali s davem. Proto víte, že tenhle běh doběhlo z lidí, kteří čekali s nadějí na záchranu, jen malé procento. Když se nejrpve východní (kde byl relativní klid) a po té i západní (od té doby přezdívané brána nářků, nebo taky pekelná brána, prokleté místo, kam nikdo nechodí), uvnitř bylo k milionu lidí. Vy jste byli některými z nich. Venku zůstaly mnohé, mnohé miliony těch, kteří to nestihli. Rozumějte, stavba města se neutajila. V poslední době se nekonečné zástupy lidí z celého světa nahrnuly do malinkého Japonska. Většina z nich marně. Město vypadá o dost jinak, než jste zvyklí. Například prakticky žádný dům není elektrifikován. Zcela chybí pouliční osvětlení, které v pozdější době (za vás) už bylo docela rozšířené (na hlavních ulicích). Existuje skládka u úpatí věží, se stejnými pravidly jako kdykoli později. Ještě nefunguje systém směny s věžemi. Jídla je hodně málo. Kanibalismus je cosi, co vidíte denně. Pochopitelně, před šesti lety jste ještě byli tam venku. Ale hlad je njlepší kuchař, že. Lidé jsou touhle dobou už separovaní ve svých čtvrtích. Afričanů a Rusů je hodně málo, o to agresivněji brání svoje čtvrti. Ve zdech ještě nejsou skoro žádné díry a projít je třeba přes vojenskou hlídku. Technologie jsou minimální, stejně tak množství palných zbraní, výbušnin nebo počítačů. Mít něco z toho je prakticky nemožné. Yeny ještě nefungují jako universální platidlo. Prozatím pouze směnný obchod. u okraje to zatím vypadá poměrně čistě. Málo kdo se usadil tam. Prozatím je to rovný, vybetonovaný plac, táhnoucí se v šíři sta metrů po vnitřním oblouku zdi. Prachu je zde zatím jen málo. Lidskou rasu čekalo několik problémů. V první řadě Clona vyzařuje bez přestání. mezi lidmi jsou běžné případy insomnie, paranoii a halucinací. Lidské oči navíc nejsou na toto světlo stále ještě zvyklé, proto i když Clona poskytuje světla asi jako měsíčná noc, stejně z ni bolí oči. Lidé si zvyknou až po následujících dvou generacích. jídlo lze sehnat několika způsoby. Lov krys zaznamenává docela úspěch. Problém je, že mnoho lovců se ze stok nikdy nevrátí. Jiní se vrátí, jako šílené trosky a než zemřou, šeptají slova nepředstavitelných hrůz. Hrobníci jsou běžnou záhadnou věcí denní existence. Touto dobou se na vzestup dává řemeslo, ale jen izolovaně. V číně se dostavuje recyklační továrna. problém je, že na její dokončení není materiál. Přestože se rozebírají domy, chybí kvalitní ocel a elektronické součástky. Po jejim dokončení by se situace měla zlepšit, ale nálada je spíš skeptická.
Hráči: (3/5) Annubhoss, Seannach, sir Dareth

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Matok - 29. listopadu 2018 20:24
Matok

Lovci netrvalo dlouho se rozmyslet, do Ruské se mu nechtělo a do kanálů ještě méně, takže zbýval jedině Okraj.

Americký Okraj nebyl tak strašlivé místo jako Okraj Arfický, ale člověk musel být pořád ve střehu. Když Matok opustil stíny paneláků, tak přidal do kroku a rozhlížel se, aby si vylédl nějakou rouru, aby k ní potom s rukou na noži zamířil stejně spěšným krokem, doufajíc, že mu Taka kryje záda.

Pán Jeskyně - 29. listopadu 2018 18:46
Pán jeskyně Python

Pro lovce, jako je Matok, existují tři možnosti. Okraj, kde jsou vývody ze stok a dost odpadků (povětšinou potracených dětí), takže krysám se vyplatí riskovat. Jinou možností jsou některé sklepy v ruské čtvrti, kde je dost sklepních prostor propojeno se stokami a krysy tam kradou zásoby. Proti této možnosti ovšem hovoří národnost obou mladých lovců. I Matok chápe, že celou ruskou část sám nevyhladí.
Poslední možnost jsou stoky. Ve všech jazycích se zpívá o lovcích, kteří se nevrátili. Kde podlaha i strop je tvořen z kostí mrtvých lidí, že spolu s odpadní vodou stékají dolů i duše těch, které stoky pohltily, že tam kdesi dole existuje peklo, odkud není vykoupení, a kde existují démoni, jaké nelze vymyslet. A pak jsou zde mutanti. Tvrdí se, že kradou děti z kolébek. Jsou prý bílí jako zeď, v obličeji mají odporné jizvy a jejich síla je strašná.

Jane Doe - 29. listopadu 2018 16:09
Jane Doe

Zatímco byli chlapci pryč, Jane položila k ohni i druhé srdce a postavila kolem nich jakýsi provizorní přístřešek jako udírnu. Aby z toho měli něco i oni.

Matok - 29. listopadu 2018 15:10
Matok

Matok potěšeně kývl a zazubil se, než sebral jednu z uťatých rukou a přivzal ji na konec jednoho provazu.
Věnoval poslední pohled Jane, ale tušil, že ona se o sebe umí postarat, takže beze strachu vyrazil s potomkem dlouhých nožů v závěsu ven do Města.
Když se pohyboval venku, znovu se zahalil do svého deko-ponča a přes hlavu a přehodil provizorní kápi, aby zakryl své rysy před zraky kolemjdoucích.

Vyhlížel vhodné místo, kde by bylo dobré umístit svou provizorní návnadu, kde věděl, že se krysy vyskytují a kde bude místo, odkud by oba měli dobrý výhled.

//Lov 2

Taka Ryogetsu - 28. listopadu 2018 23:34
Taka Ryogetsu

Taka se zvedne ze sedu a skrz temný porost vlasů se jedním okem zadívá na Matoka, v ruce pořád druhý kus betonu. Pokrčí rameny a vyšlápne jeho směrem. Ten beton se stejně nějak využít musí a krysa se vždycky hodí. Jak tak nad tím přemýšlí, pohazuje si kamenem v ruce a naznačí Burakkovi, aby vedl. Sám sice umí ulovit, ale uznává Afričanovu přirozenou chakru lovce.

Jane Doe - 28. listopadu 2018 22:03
Jane Doe

Bezeslova si odvázala jeden z provazů od pasu a podala mu ho. Pak se znovu stočila k oknu, jedno ze srdcí v ruce. Položila ho kus od doutnajících uhlů, snad aby se udilo.

Matok - 28. listopadu 2018 18:39
Matok

Očištěné a obrazci opatřené lebky tak Matok hezky 'vystavil venku', jednu na okno a druhou na dveře, na další byciklový drát. Jako výstrahu ostatním. A nebo možná jako ochranu proti zlým duchům. Kdo ví, u něj bylo možné obojí.

"Pujč mi svůj provaz, Jane, prosím," požádal svou strašlivě akcentovanou angličtinou albínku a počkal, zdali mu ho půjčí. Pak se otočil na Taku.
"Půjdeš mi pomoci lovit další krysy?"

Jane Doe - 21. listopadu 2018 19:48
Jane Doe

Jane v ten moment odhodila srdce a jako voda se přemístila k Takovi, od kterého přijala jehlu s nití. S jemným úsměvem a skloněním hlavou dar přijala a uložila jej bezpečně k opasku.
Pak udělala pár kroků směrem k Matokovi a se zájmem se k němu posadila, sledujíc ho pro práci

Taka Ryogetsu - 1. listopadu 2018 18:29
Taka Ryogetsu

Taka zpovzdálí sleduje Burakkovo počínání při prohledávání mrtvol. Typický Afričan. Surový a nedůkladný. Jak Matok převaluje mrtvolu, Takovi zajiskří do oka malá drobnost, kterou zjevně přehlédl. Těsně předtím, než si je přebere hrobník, se k jednomu tělu neslyšně přisune a z nohavice vyháčí jehlu s kusem namotané nitě.
Vítězně si ji podrží proti ohni, aby na ni bylo dobře vidět. Pak s jehlou natáhne ruku k ,,Mizu" a jehlu ji dá. Sám stejně šít neumí.
Pak si tiše sedne a pokračuje ve žvýkání masa za současného pozorování Burakkovy umělecké tvorby.

Oko na Loot 1

Matok - 27. října 2018 13:52
Matok

Matok si nejprve do úst vložil svůj kus sušeného masa a začal žvýkat. Pak, jako kdyby o nic nešlo, vzal první hlavu a nožem ji obratně skalpoval, s druhou naložil zrovna tak. Skalpy dal stranou sušit a pak se dal do úmorné práce stahování zbylé kůže a svalstva. POradil si i s očima a mozky vytáhl ven jedním drátem od byciklu stočeným do háčku.

Pak už jen lebky lehce opálil a oškrábal poslední zbytky, až mu zbyli čisté bílé kosti, do kterých začal od oka vyřezávat jakési symboly, určené nejspíš k ochraně před duchy nebo podobné pověrčivé svinstvo.

Pán Jeskyně - 22. října 2018 22:11
Pán jeskyně Python

Hrobník jen zakroutil hlavou a pokrčil rameny. pak bez obtíží odlehčenou mrtvolu odtáhl a shodil do kanálu. S druhou naložil nejinak.

Jane Doe - 22. října 2018 21:44
Jane Doe

A ona si v daný moment nemohla pomoct, natáhla se směrem k nabízeným srdcím a uchopila je v dlaních jako oblíbeného plyšáka. Zhluboka se nadechla. Hmmmmm, povědomá vůně.
Než se do prvního syrového srdce zakousla, věnovala Matokovi nadšený úsměv.

Matok - 22. října 2018 18:17
Matok

Afričan polkl, ale rychle zahnal strach z onoho zjevení, aspoň na cvíli. Hrobník měl své povinnosti, ale Matok měl své. Nebo se tak aspoň domníval.

Zvedl proto jednu ruku, jako kdyby říkal 'počkej' a druhou se rozmáchl zprudka směrem dolů. A pak znovu. Chruplo to, praskly kosti a jedno z těl nyní bylo bezhlavé a bezruké. Matok obojí hodil dovnitř, než si k mrtvole klekl, rychle ji prohledal a pak se dal do krvavé práce, kdy otevřel muži hrudník a vyřízl mu srdce.

Stejně tak naložil i druhou mrtvolou, takže hrobníkovi přenechal dvě bezhlavé (a jednu bezrukou) mrvolu, obě prošacoval a oběma vyřízl srdce.

Pak se vrátil dovnitř a obě vyříznutá srdce pomalu, s lesknoucíma se očima nabídl Jane.

"Oběť. Pro duchy pomsty..." Pravil svým vážným, hlubokým hlasem.

Pán Jeskyně - 22. října 2018 17:56
Pán jeskyně Python

Zbytek konfliktu byl krátký a krvavý. Po ráně do hlavy si ani druhý pobuda nemohl své poslední chvíle užít. Tak byl zbytek jeho obličeje spíše povadlý, nežli bolestně stažený. A to i přes to, že napůl stažený je.

Matok je pochopitelně celý zastříkaný krví, ale na jeho kůži naštěstí krev není vidět.

Kolemjdoucí se intenzivně snaží nevnímat dvě mrtvoly a malého černocha s mačetou. Jsou v životě věci krásnější (a to je prakticky cokoli)

Z uličky mezi domy vyšel hrobník. Šedivé odění a kápě do obličeje. Pod ni unavené rysy a bledá kůže. V porovnání s kůží Matoka je ta jejich skutečně křídově bílá. Matok pocítí jisté zachvění. O hrobnících mu vyprávěli, že jsou to duše lidí, které nemohly odejít. Při pohledu na blížící se postavu by tomu dokonce i Matok možná věřil.

Matok - 21. října 2018 23:25
Matok

Matok potěšeně zavrčel, když se pan sebejistý poroučel k zemi jako podťatý strom. Udělal pár rázných kroků vpřed, načež jeho noha s dupnutím dopadla na rusův hrudník a svištící mačeta se vzápětí zakousla do prstů a posléze i do obličeje, který zakrývaly.

Jane Doe - 21. října 2018 13:47
Jane Doe

Jane zůstala přikrčená za ohněm, když chlápci promluvili, přikrčila se ještě víc a zasyčela jako kočka. Tenhle akcent v ní vyvolával nepříjemné vzpomínky. Ostatně jako většina ostatních. Ale kolegové si poradili rychle, tak nic jiného dělat nemusela.

Pán Jeskyně - 21. října 2018 13:33
Pán jeskyně Python

Všechno se událo strašně rychle. Pan usměvavý stihl mrknout, pak mu cosi ostrého pohladilo šlachy v koleni. Nicméně, jeho osudem nebylo okusit, jaká je to bolest, taková přeříznutá šlacha, protože v následující chvíli ho trefil kámen, vržený Takou. Otřel se mu o spánek a odeslal ho do věšných lovišť, zatímco nerušeně pokračoval dál, vstříc obličeji dalšího útočníka. Zásažený se chytil za tvář a pozadu vyklopítal až ven, kde se roztáhl přes prah. Jeho ruštině nebylo moc rozumět, ono bez nosu a předních zubů se mluví dost špatně. I když je to ruština.

Taka Ryogetsu - 21. října 2018 13:24
Taka Ryogetsu

Taka na nic nečeká. Když slyší ne příliš přívětivé vyjednávání v ruštině, tak se rychlým pohybem odsune do stínu, rukou, kterou ještě nedrží kus betonu si do zásoby nahrábne ještě druhý kousek a hned, jak se napřímí u temného zdiva jednou rukou mrskne šutrem po obličeji toho bojácnějšího. Doufá, že si v rudém temnu clony ani jeden nevšimne, odkud šutr přiletěl. Druhý si zatím nechá nachystaný.

atletika 2, vrh 1

Matok - 21. října 2018 12:52
Matok

Matok sice nerozuměl úplně všemu, co ti dva říkali, slovo negr ale poznal a bylo mu jasné, že ti dva chtějí, aby odešel. Jeho dvou společníků si nevšimli, což bylo dobře.

Matok si pomalu, nezůčastněně prohlédl oba muže a pak oplatil odvážnějšímuz můžů úsměv. Ten Matokův byl asi tak přátlský jako Brána nářků.

V další chvíli už se řítil kupředu, až jeho dredy vlály a poskakovaly za ním ve vzduchu, když skočil jako rozlícený rosomák po panu usměvavém, na poslední chvíli uhnul do strany a mačetou sekl nízko, po jeho noze. Bylo mu jedno jesli zasáhne stehno nebo koleno, hlavní bylo ho vyřadit z provozu.
Když u toho bude křičet, tím líp.

//Nůž 3

Pán Jeskyně - 21. října 2018 12:31
Pán jeskyně Python

Matok se s vetřelci setkal takříkajíc na půl cesty. Už byli uvnitř. Oba dva jsou trochu vyšší než ty, ale to v boji nerozhoduje. První, který si tě všimne (je zde dost šero, jediný zdroj světla je Clona), uskočí skoro půl metru. Druhý zamrzne v pohybu, ale asi má pevnější nervy.

Bliat Mutant! zaječí pan lekavý. Pan pevné nervy mu po krátké zvážení odpoví: Hovno mutant, negr je to, debilo a to už Matoka zkoumá pohledem. Jestli seš tu jen ty, negře, tak mám obchodní nabídku, vysmahni a my tě nevodděláme. Jeho úsměv je pro Matoka asi tak věrohodný, jako ručně psané potvrzení o bezinfekčnosti, které děvkám v ruské čtvrti rozdává za sex jeden nejmenovaný lékař.

Zjevně si ale nevšimli Taky ani Jane.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace