Matok | History of AnM (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Myslím, že historii fora uložím, aby byla přístupná a pokusím se tuto jeskyni nějakým způsobem revitalizovat.

Čas do restartu 5 dní

Jane ho následovala zamračeným pohledem, jinak se ale nehýbala.
"Nu, pánové.... poserme se." utrousila, než překřížila ruce na hrudi a s očekáváním se na ně podívala.

//Jo, moje chyba

Muž se usměje. Není to hezký úsměv, ale dejme tomu Matok by ho asi trumfnul. Nevím, zda jsme se pochopili, ale to je jedno. Nepotřebujete nic, naopak, vybavení by vás prozradilo. A věřte nebo ne, já bych rád, abyste se vrátili. Co dostanete jsou informace, ale ne ode mě. Dá vám je Gillbert, měl by teď být ve sklepě. A hlavy vzhůru. Pokud budete trochu myslelt, ukrást pár papírů nemůže být pro vás tři taková práce. Pak se přidáte k nám. Nebo ne.

Ani nečekal moc dlouho na odpověď. Vstal a vydal se do vedlejší místnosti. Opravdu neztrácí čas.

//Ehm, na koho se vlastně čeká? Škoda to tu nechat ladem.

Jane ví, že mají pravdu, ví, že tady úplně kam uhnout.
Skloní hlavu, je si vědoma vlastní prohry.
"Tak..tak jo. Dáme se do toho. Kdy máme vyrazit a co vzít s sebou? Máme nějaký brief či backup?"
Odmlčí se.
"Víme moc dobře, že nejsme elita, nejsme skoro nic. Ale do teď jsme fungovali obstojně, stačilo to. Jestli je tohle to, co nás zničí..." významně se podívá na Matoka. Zná jeho víru a pověry, ví moc dobře, že její tichá kletba bude fungovat.

Když byl popsán úkol, afričan se jen nevěřícně zasmál. (A nebyl to příjemný smích.) Ten běloch žertoval. Musel. Jejich trio bylo nápadné jako...no...jako černoch, albínka a japonec v místě plném číňanů.

Ale sklapl, když se ani běkloch nezačal smát a pak doručil svou mrazivou řeč v odpověď na výbuch jejich kamarádky. Která pak hledala oporu. A protože při pohledu do mužových očí dojde ke stejnému závěru jako Taka, jen poněkud ponuře přikývne.

Taka se celou dobu plíží v pozadí až do místnosti, kde se odehraje na hlavu postavená, kurevsky nepříjemná a po čertech nebezpečná nabídka. Když dojde na rozhodování, první, co Takovi proletí hlavou je otázka, jestli v této chvíli mají vůbec na výběr. S touhle informací by je přeci nemohli nechat odejít. Kdykoliv mohli zajít k Číňanům a tuhle informaci prodat, včetně polohy základny, kde se zrovna nacházeli. Jinak řečeno, tohle není prostor pro debatu, tohle je stejné, jako život venku. Žít, nebo zemřít. Sežrat, nebo být sežrán.

Jako vždy ani neotevře pusu. Jen Jane má v hlavě jeho hlas.
S tímhle nás stejně nenechají odejít. Jsme pro ně jen další maso. Buď zemřeme teď a tady, nebo až za pár dní tam. Beru tu druhou možnost.

Ještě než dokončí myšlenku, hledá po místnosti, co by se nenápadně vešlo do kapsy.

// Kluciiiiiii

Jane sevře rty a se zamračením se ohlédne na Taku a Matoka. Její dotaz je jasný, není třeba plýtvat slovy.
Co oni na to?

Agent na sobě nedá nijak znát jakékoli pohnutí. Naopak se dokonce usměje. Což tedy není zrovna adekvátní reakce, ale budiž.

Nikoli, nedělám si prdel. A ano, přesně to je práce, kterou nabízím. Nakráčet tam, špehovat, ukrást nejcenější majetek, jaký čínská čtvrť má a přinést mi to prohlásí a opět se usměje. Tentokrát to ale není vyloženě přátelský úsměv. ¨

Navíc, pokud se podíváš kolem sebe prohlásí, zjistíš, že téhle pohádce uvěřilo hodně velmi dobře cvičených čubek, které by pro agenturu zemřely. A zabíjeli. A pokud si myslíte, že jste skutečná elita, tak vás vyvedu z omylu. Jste děti. Schopné přežít, ale jak naštvete některého z mých lidí, během minuty z vás udělá základ do masové placky.

Nezní to ani trochu jako výhružka. Mnohem víc to zní, jako že pokud někoho z nich naserete, opravdu z vás udělá základ pro masovou placku.

Podívejte, ta volba je na vás. Můžete se hned teď sebrat, odejít a dál živořit a čekat, až se najde někdo silnější a oddělá vás. Nebo se můžete přidat k nám a splnit úkol, který jsem vám zadal. Rozhodnutí je na vás, ale radím vám dobře, rozhodujte se rychle. Protože když vy to odmítnete, budu muset najít někoho jiného a já opravdu nemám času nazbyt.

Dívka ho pozorovala s rozšírenými zorničkami a nakonec i zahýkala smíchem.
"Si děláš prdel, ne? Prostě tam jen tak nakráčet, jakoby se kurva nechumelilo a začít špehovat?! Ses posral ne?!"
Vyletí Jane a k dodání razance si odplivne.
"Agentura je svatý grál, ale taky je to zpíčená pohádka, kterou povídají čubkám na dobrou noc!"
Zasípe albínka a horečně se postaví týpkovi, který sedí naproti ní.

Dobrá odpověď. Tak k věci řekl a sedl si rovnou na podlahu. Kývnul, ať si sednete také. Když mi jeden z agentů řekl, že našel skupinu, a popsal mi vás, nevěřil jsem. Hlavně že japonec stále žije. Nebo černoch. Sami víte, jaké jsou časy.
To je pravda. Afričan mimo africkou čtvrť byl vždy lovná zvěř. Nebylo jich mnoho, kteří dokázali žít takto.
Co se japonců týče, těch takhle žilo ještě méně.
Přesto vás evidentně vede ona. Takže soudím, že její vzhled trochu klame. Jste tedy ideální. Takže o co jde. Museli jste slyšet, že se v Čínské čtvrti staví recyklační továrna. Lépe řečeno, během pár cyklů ji dostaví. To je dobré zvedne prst a podrbe se za uchem.
Co není dobré je, že nebudou mít konkurenci. Tím chci říct, že budou rozhodovat o cenách. A taky není jisté, zda budou obchodovat s každým. Vznikne konflikt.
Rozhlédne se kolem a pak rukou opíše oblouk.
My, jak jsme tady, jsme bývalí agenti z předválečné doby. Tehdy jsme chránili mír a musím říct, že jsme selhali. Tady pro změnu prstem ukáže na podlahu, se chystáme tu chybu neopakovat. Pokud se nám podaří postavit vlastní továrnu, bude jisté, že se zásoby dostanou všude, kde bude potřeba. A tím se dostáváme k vašemu úkolu.
Za dveřmi projde nějaký malý kluk. Zjevně arab. Má nepřítomné oči a jak se objeví, hned za zárubněmi zase zmizí. Tahle společnost má zjevně zálibu ve sbírání divných existencí.
Musíte proniknout do jejich továrny. Některé provozy už fungují, takže se můžete nechat zaměstnat. To by bylo dobré krytí. Pak musíte získat plány továrny. Až mi donesou mapu, ukážu vám, kde by měla být. Musíte si dávat pozor. Zatím nevíme proč, ale celou budovu hlídají lidé se samopaly. Nemám pochybnosti, že pokud by ve vás objevili agenty, zabijí vás. Narovinu vám tedy říkám, půjde o krk a to dost z husta.
Možná by vám měl dát chvilku na možnost si alespoň rozmyslet, jakým tónem říct ano, ale nedá.
Pokud uspějete, stanete se členy Agentury. Se všemi výhodami, které to nabízí. A my máme skutečně hodně práce, vyžadující talentované lidi.

//Taka, Matok? Nebo rovnou PJ?

Pokrčí rameny a ruce si složí v klíně.
"I kdyby jo, tak už nejsou.." odtušila šalamounsky.

Clark byl ve vedlejší místnosti. Když vejde, švihácky se usměje. Docela mu to jde.

Jsem rád, že jste se mi rozhodli vyhovět. Cestou nebyly žádné problémy?

Jane vešla do místnosti a rozhlédla se okolo. Hezká místnost, pousmála se.
Přešla k té krabici a na turka se na ni posadila. Pohodlí.
Pak se otočila na Clarka a čekala, až promluví.

Matok se protáhl za Jane a snažil se držet u ní. Na lidi, kteří se na něj otočili, se zazubil svým děsivým úsměvem a pokud na něj někdo zíral, černoch zásadně neuhýbal pohledem.

Následoval Jane a Clarka nahoru, protože přece musel albínce hlídat záda.

Nechala, aby je vedl a vyšla za ním do patra. Tak uvidíme, co po nich tady bude chtít.

V místnosti není nijak zvláště plno. Ale osm lidí na místnost by se tak označit dalo. Prostě je to víc, než na co jste zvyklí. Dva se po vás otočí, zbytek je moc zaneprázdněn. Hovor šumí jako nesrozumitelná kulisa.

Váš známý do místnosti vejde chvíli po vás. Usměje se a pokyne vám, abyste ho následovali. Nahoru do patra a do něčeho, co by se asi dalo nazvat "kanceláří". Dvě bedny munice jako stůl, jedna bedna s nápisem "wolks grenade" jako židle, v rohu plechová skříň.

Jane tedy následuje instrukce a na druhé zahne vlevo ke vchodu vpravo. Tam nejdřív váha, jestli zkusit zaklepat, ale pak prostě vezme za kliku.