History of AnM (1 strana zpět) | Herna - Aragorn.cz

Taka se tak nějak snažil držet mimo zorné pole nebezpečně ozbrojeného cizince. Asi zvyk. Mluvení taky není jeho silná stránka, takže počká, co z toho bude. Zatím žádná sláva. Zacházení, jako kdekdo jiný a kus ožvýkaného sušeného masa. Zatím žádná změna oproti dosavadnímu životu, jen s tím rozdílem, že jim maso někdo lhostejně hodil, než aby si ho sehnali sami. Snad jsou vyhlídky na lepší život víc, než tohle, Kusoo..

Matok muži věnoval zářivě zubatý úsměv (vypadalo to jako když se na vás culí žralok), což s jeho jizvami provedlo zajímavé věci, načež se rychlým a odhodlaným krokem vydal podél instrukcí, ohlížejíc se, zdali Jane a Taka jdou za ním.

Chlap tě přejede natolik lhostejným pohledem že na chvíli zapochybuješ o vlastní existenci. Pak se začne věnovat tomu, co dělal doteď, tedy civění na dům přes ulici. Až na to, že nyní jako bonus i odpovídá.

Ta ulička za mnou, na druhé vlevo, vchod vpravo řekne a hodí Jane kus sušeného krysího masa, které už evidentně zkoušel zkonzumovat, s nevalným výsledkem. Pak celou skupinu přestane vnímat, akorát nad negrem se na chvíli zamyšleně zastaví pohledem.

Že má pod kabátem kvér jste si ale všimli všichni. A protože nežijete pouhý rok, už víte, že pokud někdo vlastní podobnou věc, je to pan někdo. Organizace, která si může dovolit ozbrojovat svoje pěšáky...

Páni

Promiňte, že jsem to tak protáhl. Poslední dobou nějak nestíhám

//anyone?

Jane, stále hopkavým krokem dojde až k chlápkovi, vedle kterého se postaví.
"Nazdárek."

Na ulici je klid. A prach. je ho jen nepatrná vrstva, ale je tady. Legendy tvrdí, že jsou to mrtví lidé, ale je to nesmysl. Ti končí v kanálech.

Ulice jsou velice pusté. Vy jste na to zvyklí, ale ulice je holá, jen beton pod nohama, budovy po stranách, jedna, jako druhá. Je to nepřirozené, i když nikdo z lidí si neumí uvědomit, proč. A nad hlavou probleskující rudá Clona a za ní už jen temné nebe, které křižují blesky. Ale to není vidět.

Projdete kolem úzké uličky, ve které se dva lidé o něco rvou. Nejspíše jídlo. O tři bloky dál voní z okna pečené maso, ale vůně je vám povědomá. Krysa takhle nevoní. Před dveřmi stojí chlap, v ruce ocelovou trubku. Musel ji ukrást ve sklepě nějakého domu.

Projdete kolem jiné uličky, kde zrovna hrobník táhne tělo k poklopu. Rutinovaně poklop otevře, jako vždy to mírně zasyčí a Taka si vzpomene, že kdysi slyšel o tom, že dole je jiný tlak vzduchu, než nahoře. Co to znamená ale dost dobře netuší.

Tělo zmizí v díře, ze které jako by na ulici tekla tma. Žuchnutí není slyšet, ale jakoby jste cítili otřes. Přestože je to samozřejmě nesmysl. Hrobník se na vás otočí, jeho oči jsou studené a skoro mrtvější, než oči toho mrtvého chlápka. Pak se otočí a odejde pryč.

A pak jste najednou tam, kde Clark řekl, že ho máte hledat. Vypadá to tady úplně stejně, jako všude jinde (snad kromě africké, jak si Matok vzpomíná, protože tam hromada domů chyběla a krajina byla volnější).

Chlap v o něco lepším oblečení, který postává na rohu, je vlastně dost nenápadný. Snad jen, že nevypadá hladově.

A tak zamířili směrem k Evropské, celá ta jejich podivná kompanie.

Matok cestou ven ještě prsty přejel své nové 'hlídací lebky', které teď zdobily zápraží jejich domu, a následoval Jane a Taku ven, zařadil se jako poslední a hlídal skupince záda.

Jane se se stejným krokem vydala vpřed směrem k evropské. Přitom vrhala pohledy na okolo, ale zároveň počítala s tím, že chlapci dělají to stejné.

Ulice vítá načervenalým svitem Clony a pachu prachu a lidí. Stejně jako každý den vašich životů. Ačkoli se možná rozneslo, kolik mrtvol hrobníci tahali ven, takže ubylo pohledů vašim směrem.

Jane se tedy taky vyškrábala na nohy, zkontrolovala si lana a protáhla krk. Hmm, procházka. Tiše se sama k sobě zasmála a skočným krokem odhupkala ke dveřím, které teatrálně otevřela.
"Až po vás, pánové!"

Afričana zamrazilo v zádech, když v hlavě uslyšel Takův hlas, aniž by japonec pohyboval ústy. Matoka tím děsil, ale nutno k jeho cti to na sobě černoch nedával nijak přehnaně znát.

Místo toho jen jakoby sám pro sebe lehce pokýval hlavou, dojedl srdce zabitého nepřítele, přičemž si vzpomněl na průpovídky starého medicinmana o tom, že tohle má válečníkům dodat sílu.

Pozvánkou tajemného Clarka si pořád nebyl jistý a fráze 'lepší budoucnost' mu zněla jaksi prázdně, ale třeba se jim opravdu podaří něco z toho vytřískat.

Posilněn výživnou svalovinou pomalu vstal a kývl na své společníky, aby vyrazily. Kůže mohl nějakou dobu nechat bez dozoru, stejně musí ještě nějakou dobu schnout. A když je někdo ukradne, prostě si opatří nové.

Taka vyslechne ,,Mizu" a uspořádá si myšlenky. Mezitím vděčně přijme srdce a začne z něj okusovat provazce svalových vláken. Dostali jsme málo informací. Ale je to logické. Kdyby nás cestou někdo chtěl vyslýchat, nemáme co povědět. Jen nějaký Clark, což nejspíš bude falešné jméno. Evropská..
Procedí mezi zuby pohrdavé mlasknutí. Je to po velmi dlouhé době jediný zvuk, který Taka vydal.
Banda arogantních pitomců, co si myslí, že jejich čtvrť je lepší, než ty ostatní.
Místo v organizaci. Rozhlédne se po šedivých zdech, krátce z pod černých vlasů zastaví pohledem na Jane. Komu jinému, než sami sobě můžeme věřit? Hlavou mu běží myšlenky na desítky sirotků, které někdo zneužil pod záminkou lepší budoucnosti a jejich kosti dnes tvoří dno stok. Naše kosti ne.. Alespoň ne její..
Zase se zadívá na ,,Mizu". Ale jen krátce, aby si nevšimla. Co ale dál? Když ne organizace, tak jejich život bude až do konce pokračovat takhle? Pak sjede pohledem na ,,Burakku". Jejich pohledy se setkají v záři tančícího plamínku. Jakoby sis dnes nebyl jistý sám sebou. Jane k tobě vzhlíží, nejistotu si nemůžeš dovolit.

Neřekne nic. Jako vždy. Ale Matokovi se v hlavě zformují Takovy myšlenky, jako by na něj mluvil.

Idaro. Půjdeme.

Telepatie 3

Matok zamyšleně ukusoval ze srdce a dával k sušení další kusy masa. Tázavě se podíval na Taku, co na to on, koneckonců, potomek-mužů-s-dlouhými-noži byl mazaný a často uměl velmi dobře vyhodnotit situaci.

"Místo v jakési organizaci.
Prý nám to zlepší situaci."
Znovu zkontrolovala srdce

Matok vyvrhl, stáhl a oškrábal i zbylé dvě krysy. Kůže pak omyl u kohoutku v druhé místnosti a také je napnul na druhý rám, než oba rámy opřel o zeď vedle dveří, aby kůže oschly.

Následně oběma krysám usekl hlavy a začal z nich ořezávat pruhy masa, které pak dával k ohni sušit.
Rovnou si při té příležitosti sebral jedno ze srdcí a zakousl se do něj.

"Co za to dostaneme?" Padla asi nejdůležitější otázka, když polkl.

Jane potřásla hlavou.
"Nevím. Víc infa prý dostaneme, jak tam dojdeme. Máme jít do centra evropské na místo, kde postávají lidi. Tam se ptát po Clarkovi, který nám pak řekne víc."
Řeč zakončila čichnutím k udírně. Už by mohly být dobré...

Matok dokončil práci na jedné kryse a napnul kůži na prizorní rám z bicyklových drátů, načež začal opatrně oškrabovat zbytky chlupů.
"Jakej barák a co ukrást?"

Proč plýtvat slovy, že?

"Prý se máme dostat do nějakého baráku a štípnout nějaké věci. " pokrčila rameny.

"Jakou práci?" Zamručel Matok, aniž by vzhlédl ob práce, zrovna velice pečlivě, opatrně a pomalu stahoval vykuchané krysy z kůže.
Nikdy toho moc nenamluvil, byl vždycky docela strohý a šel k věci. A nebo možná neuměl dost dobře anglo-japonsky.