Kráter (151 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Váhavě přijmu láhev. Musím přiznat, že se mi do toho moc nechce, ale pár kapek mě snad na zem nesklátí. Koneckonců v láhvy víno nezraje, to jenom v sudech, v lahvích víno získává na kvalitě stárnutím.
Láhev přesto nakloním k ústům a opatrně se napiji. Tekutinu cedím skrz zuby, kdyby tam opravdu byl střep, a teprve když mám vína v ústech tak na jeden doušek, nechám ho poválet v ústech a nakonec ho spolknu, není-li něco v nepořádku.

"Kdysi možná nebylo špatné, ... ale nejsem žádný znalec." Řeknu a pak nabídnu ochutnávku i Tizokovi.

,,Dej pozor, tohle dělají ostřílení námořníci, nicméně můžeš tam mít sklo,"slabě hlesnu na Pjotrovo počínání. Sám napjatě sleduji, jestli to s ním teď nesekne o podlahu. Popravdě řečeno, sám bych si několik lahví vzal, budou-li v pořádku. Jistě budou velmi cenné pro sběratele, přinejhoším je vypiji sám. Žízeň je veliká, život mi utíká - tak vyvalte sudy.

Korková zátka hlídá obsah lahve skutečně pečlivě a nechce se hnout ani o coul. Pjotr tak pevně uchopí lahev za dno a udeří hrdlem lahve přes hranu soudku. Sklo se rozbilo a ze vzniklého rozeklaného otvoru se líně vyvalila tmavě červená kapalina s hrudkami. Pjotr se odváží, trochu tekutiny setře prstem a ochutná.

Pjotrově průzkumu už věnuji jen pramálo pozornosti a opouštím tuhle místnost. S kuší namířenou do rohu, ze kterého předtím na Žabikucha předtím vyskočili malé příšerky čekám, až vyrazí i zbytek skupiny.

Při vstupu do místnosti si slabě odfrknu, zhnusen celou touto místností. Pak už ale nasadím znovu svůj kamenný neproniknutelný výraz a z povzdálí sleduji Pjotra manipulujícího s jednou z lahví.

Zkusím láhev otevřít. Pokud to nepůjde jinak (vývrtku sebou opravdu nenosím :-) ), tak urazím hrdlo.

Pjotr se snaží očistit jednu lahev. Sliz, kterým je pokryta, jde však špatně dolů. Lepí se a stále ulpívá na skle. Po chvilce se ale Pjotrovi přeci jenom podaří kousek očistit. Uvnitř lahve je jakási tmavá, hustá kapalina.

Možná staré víno?

Zato já vytáhnu kapesník a opatrně přistoupím k lahvím. Jednu z nich si vyberu a uchopím ji tak, aby se sliz nedotkl mé kůže.
Když jí pak držím, tak chvíli vypadám, že nevím co s ní, ale pak jí položím na zem a začnu sklo čistit kapesníkem.

Odolám touze prozkoumat obsah starého soudku. Beztak nás již potkalo dost nemilých věcí, sahat se mi na to rozhodně nechce a přinejměnším bych mohl dostat nějakou infekci.
Nespokojeně si odfrknu. Žádné dveře, opět jsme se zdržovali zbytečně.

Souhlasím s Arionem. Bývá nepraktické stavět spouštěcí zařízení na opačnou stranu podzemí. Teď, když se odsaď snažíme co nejrychleji dostat, měli bysme hledat nejpřímější cestu." Pravím, otočím se k odchodu a pořádně se zachumlám do svých 10 vrstev oblečení. Ta zima mě evidentně začíná jít na nervy.

Opatrně se rozhlížím po místnosti, jestli se někde v nějakým koutu za něčím neskrývá nějaká další malá ale vražedná příšera. "Tady nás asi vysvobození nečeká." Zakroutím hlavou. "Kam teď? Zkusil bych se vrátit a hladat na druhou stranu od portálu, než jsme vyrazili teď. Pokud něco ten portál spouští, mohlo by to být někde poblíž, třeba ve vedlejší místnosti, jestli tam nějaká bude."

Rozhlédnu se kolem a se smutným výrazem ve vrásčité tváři povídám: "Pro úchovu vína je velmi důležité dobré skladování. Temnota, vyvážená vlhkost a vhodná teplota. Kdo podcení či neuposlechne jednu z těchto podmínek, může snadno přijít o své drahocenné zásoby."

"Jistě obsahuje dobré archivní víno," zašklebím se.

"Jestli se tady v tom chcete někdo hrabat, tak máte možnost - já od toho dávám ruce pryč." S odpovrem vrhám své pohledy na lahve a soudek.

Za dveřmi je další, o něco menší místnost.

Vlhkost a zima zde stráží několik skleněných lahví a malý soudek. Aby jejich obsah byl co nejvíce v bezpečí, pokryly jej společnými silami slizkým povlakem namíchaným z vody, plísně, lišejníků a prachu. A když už se do toho daly, nespokojily se jen s lahvemi. Proto je celá místnost potažená vlhkým slizem, který v každém vyvolává odpor.

(Viz. Mapy: Za portálem, 8.místnost)

Když Žabikuchovi přestane krvácet kousanec, kopne rozhněvaně do jednoho mrtvého tělíčka a pak už znovu zkouší otevřít jižní dveře. Tentokrát se žádné další příšery neobjevují. Žabikuch opatrně nahlíží skrze dveře do dalších tmavých prostorů. Vzápětí na Vás kyne rukou, že můžete pokračovat.

Žabikuch pokýve hlavou směrem k Arionovi na znamení, že to snad zvládne a prohlíží si kousanec na své noze. Trochu krvácí, tak si ránu pevně přitiskl a lehce si ji mne.

Arion tak přešel k mrtvým tělíčkům těch zvláštních stvůr, které se tak náhle objevily, a vytahuje svoji šipku, která se zdá nepoškozená.
Brens holí přetáčí druhou mrtvolku a prohlíží si deformované kostnaté tělíčko.
Nic podobného jste nikdy neviděli a zaráží Vás, jaké ohavnosti mohou existovat v tomto světě.

Pjotr zatím opatrně prohlíží police, odkud ty bestie vyskočily.

Když už vidím, že je po všem, otočím se na Žabikucha:"Jsi v pořádku? Vypadali hladově..." Sklouznu pohledem na to, co nás právě ohrožovalo a teď to leží mrtvé(?) na zemi. Jdu zkontrolovat mrtvolu, ze které trčí moje šipka, jestli bych ji mohl vytrhnout a ještě znovu použít.

Pochybujem že napriek veľkosti svojich hláv v nich majú niečo iné ako žalúdok.Zahundrem v odpovedi na Pjotrove slová a poťažkám v rukách svoje vrhacie dýky a premýšľam nad tým že niekto bude musieť byť pri stretnutí s ďalšími takými príšerkami pri zranených a pomáhať im brániť sa ak by ich bolo moc.