Kráter (178 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

přichází k vám i kudůk Kalmor se svým neurčitým úsměvem ve tváři, a ještě než usedne, zdvořile odmítá pozvání na rundu.
"Tak další krok za poznáním je za námi. Tak moc jsem byl pohroužen do cítění síly přírody, že mi celá ta záležitost s duchem elfínů, he he, nějak utekla. Musel to být ale hrozně nepříjemný pojit vidět něco tak nepřirozeného a zkličujícího, ..., odporujícího řádu života a smrti!"
"Tohle potkat mě ...., brrr. Žaludy co s sebou nosím by ... by nevzrostly ze mne, brrr, hrozná představa! "
ukončím tak svůj krátký monolog a porozhlédnu se.

So širokým úsmevom sa postavím a podávam prichádzajúcim ruku.
Rád vás zase stretávam priatelia.Ako ste sa mali?Viedli vaše cesty podľa vašich želaní?Tak ako Haldir?Stále taký hbitý?A čo ty Trorn?Stále taký hundroš?Ááá,vidím že aj vám sa darí Flaverius.Čo reuma?Nehnevá?Usmievam sa a pozdravím tých pár čo si pamätám mená.So širokým úsmevom však vítam všetkých a predstavím sa neznámym:
My sa však myslím ešte nepoznáme.Moje meno je Triamos.Veľmi ma teší že vás poznávam.Normálne mám chuť vytiahnúť lutnu a začať oslavovať toto šťastné stretnutie ale bohužiaľ nebolo by to vhodné.Moja tvár zvážnie a sústrastným pohľadom sa pozriem na muža ktorý sedí pri stole kde aj ja.
Tuto môj priateľ Rudi má jeden problém ktorý sa mu stal.Teraz si to vyčíta ale iste by sme mu mohli pomôcť.Však určite sa nebojíte nejakého portálu že?A so širokým úsmveom sa pozriem na ostatných pričom položím mužovi na plece ruku.
Viete tiež patrí k jednej družine.Nejaký kúzelník menom Gunt alebo Gant alebo tak nejak,hraničiar Heft či Hef či Haf a bojovník Bivoj.To meno si pamätám.A usmejem sa znova na všetkých bezstarostne.Stalo sa že niečo našli a zrazu sa to aktivovalo keď ten hraničiar niečo stlačil.Oni tým prešli ale tuto Rudi zdrhol.A teraz si to vyčíta.Však sa určite nemohlo nič stať že?Musíme mu zdvihnúť náladu nemyslíte?Usmejem sa ešte viac priateľsky na všetkých pri stole a objednám jednu rundu pre všetkých čo tam tak sedia zamávaním na hostinského

Pouze se slovem "zdravím" přisedám k Triamosovu stolku. U hostinského si objednám uzené a džbán piva.

A vida, bard se k nám vrátil...

Loučím se s Azmatixem a vyrážím směrem k hostinci. Hned, jak vejdu, zdravím hostinského. "Kousek uzeného s chlebem, to si dám moc rád. Doneste i džbánek vašeho dobrého piva."

Když vidím, že máte v hostinci přítele, sedám si k jeho stolu.

Když vstoupíte do výčepu, hostinský Hrouda Vás hnedka radostně vítá: "Ááááá, zdravím vás, pánové. Přišli jste na přesnídávku? Mám vzadu čerstvé uzené!"

Víc než nabídka chutného masa Vás ale zaujmou dvě postavy sedící u jednoho stolu. Jednu dobře poznáváte. Je to usměvavý pěvec a hudebník Triamos, který s Vámi prozkoumával podzemí studny, ale po této výpravě se rozloučil a šel si dál po svých, jak sám povídal - chytat svoji múzu.

Triamos rozmlouvá s pohublým chlapíkem v lehké prošívané kazajce, který zdrcený a zoufalý sedí nad svým pohárkem vína. Jeho podroušený výraz napovídá, že již dosti popil.
Odhadem mu může být kolem třiceti zim, hubené postavy, na tváři drobný knírek a bradka.

Když Vás Triamos spatřil, mává pozdravem na Vás a koutky úst se mu rozšířily úsměvem.

Společně se vracíte zpět do hostince, abyste promysleli své další plány...

Souhlasně kývnu hlavou a jdu s Azmatixem na náves.
"Tak to vypadá, že se dneska večer bude oslavovat když můžeme zítra vyspávat."

"To je pravda! Dobré víno vyléčí kdejakou bolístku." usmívám se a loučím se s učencem Azmatixem.

"Tak, zdá se, že máme nyní čas si chvilku odpočinout a porozhlédnout se, kde bychom mohli vydělat nějakou tu zlatku. Tak pojďme, sedneme v hostinci a v klidu si to promyslíme. Mohli bychom se pak jít třebas podívat zde po okolí, jestli na něco zajímavého nenarazíme a když ne, tak to bude alespoň hezká procházka." a pomalu odcházím po stráni směrem na náves.

"Měšce vám sice osvobození té nešťastné duše nenaplnilo, ale vaše srdce jsou o jeden dobrý skutek bohatší." usmívá se učenec Azmatix na zklamaného Žabikucha.

Pak se podívá na elfa. "Jste bystrý, pane Haldire. Pravda ale je, že já musím nejdříve zjistit pár záležitostí a nalézt odpovědi na několik otázek. Ale jistě se k vámi aktivovanému portálu ještě vrátíte. Nyní ale zatím není ten správný čas." kroutí stařec zamítavě hlavou.

"Zde ve Vísce se zatím určitě nějaká práce najde. Zdržujte se poblíž a nevydávejte se příliš daleko. Pro dnešek můžete začít tím, že si dopřejete v hostinci něco dobrého k snědku nebo pití. Jistě vám takový balzám přijde vhod, po tak náročném výcviku." radí Vám učenec Azmatix. S tím se s Vámi loučí a zamyšleně zachází dovnitř své věže.

Až teď zpozorním. Azmatixovy zaverecne rady ve mně moc zájmu nevzbudily, zato průzkum, kam vede portál, už je o něco zajímavější.

Po Haldirově otázce se podívám na starce a čekám co na to řekne.

"A co náš mistr? Určitě pro nás bude mít nějaký úkol"....podívám se na něj. "Nemyslím, že bychom otevírali portál pod studnou jen tak. Třeba nás měl náš výcvik připravit na další dobrodružství."

"Asi jste měl pravdu, opravdu ta bytost pak vypadala jak nějaká létající lesní víla. Byl to opravdu pěkný pohled."

"Je pravda, že tady není o dobrodružství nouze, tak uvidíme, jestli pro nás nebude mít nějaký sedlák nějakou práci, abysme naplnili měšce a udělali radost Žabikuchovi." Zašklebím se směrem na našeho společníka.

,,Alespoň nás to naplnilo dobrým pocitem, i když měšce jsou po tom dobrém pocitu o něco lehčí, ale co, za ten pocit mě ty zlaťáky stály."

Pozorně poslouchám Azmatixe a souhlasně přikyvuji hlavou.
"Jak jsme dopadli s duchem? Abych řekl pravdu tak žádná sláva. Sebral prsten a vypařil se se šeptavým díkem. Jenže to jeho díky nám nenaplnilo měšce." říkám a rozhodím rukama v gestu bezmoci.

Učenec Azmatix na Vás již čeká před svojí útlou věží. Když dorazíte, spokojeně si Vás prohlíží a usmívá se pod své šedobílé vousy. Zdá se, že je s Vaším výcvikem spokojený a je pravda, že jste předchozí týdny rozhodně nelenili.

"Doufám, že nezapomenete nic z toho, co jsem vás všechny ty dny učil!" stařec hrozí vztyčeným ukazováčkem, ale spíš než přísné kárání to myslí jako dobrou radu a nevinné pošťouchnutí. "Vaše studia jsou u konce a nyní vás čekají další dny a cesty, na kterých budete objevovat nové poznatky a získávat další zkušenosti, než budete znovu připraveni k dalšímu prohloubení vašich vědomostí a dovedností. Zachovejte si čistou mysl, bystrý úsudek a kroťte své vášně a zbytečnou zbrklost! Rozbité dveře se již těžko zavírají!" rozdává poslední rady.

"I když by se vám mohlo zdát, že máte již hodně za sebou, věřte, že jste zatím pouze na začátku své cesty! Kudy povede, záleží jen na vás. Zatím vám mohu dobře poradit, abyste se zdržovali zde ve Vísce, pokud byste snad měli touhy vydat se někam dál do světa. I v tomto koutě světa je mnoho tajemstvích, malých i velkých. A jak se říká, pravý dobrodruh nehledá dobrodružství, ale ta si ho najdou sama." učenec Azmatix se na Vás šibalsky usměje.

"Také jsem zvědav, jak jste dopadli s tím místním duchem?" ptá se Azmatix se zájmem na Vaší příhodu.

Technická:

Omlouvám se za neplánované zdržení hry o Velikonocích. Byl jsem nečekaně mimo internet.

Osud

Poslední dny učení a studia pod dohledem učence Azmatixe uplynuly jako voda a Vy se společně vydáváte ke starcově věžičce pro poslední rady a rozumy.

Za ty dva týdny už toho všeho máte plnou hlavu a jste rádi, že máte tu dřinu konečně za sebou. Přemýšlíte a povídáte si o dalších plánech plni elánu a nadšení, zatímco procházíte skrze nízké houštiny kotků.

Unaveni se vracíte zpět do hostince na své pokoje.

Ještě chvíli se převalujete v posteli a stále máte před očima tu krásnou bytost. Pořád se Vám v mysli vybavuje duch, který dnes v noci snad konečně došel svého klidu a zmizel nadobro z tohoto světa.

Nakonec Vás spánek nechává konečně upadnout do klidného snění...