Mnoha a mnoho zajímavých věcí, tak například:
Ehm ehm, už to mám skoro na jazyku, no nic, až na něco kloudného přijdu, zcela jistě to zde napíši;)....
Tak už jsem na něco kloudného, snad neurážlivého a především smysluplného, tak i zveřejnění hodného a alespoň trochu čtivého přišel, tedy přesněji doslova slátal s nemalými komplikacemi dohromady;)....
ZÁKLADNÍ INFO:
Věk: 21
Výška: 182 coulů
Váha: 1620 mn, 81 kg- aktualizace 80(samozřejmě váženo až po celkovém ranním vyprázdnění)
Míry: 104, 83, tohle neměřím
Znamení zvěrokruhu: slizký úhoř, (ryba z čeledí úhořovití, ale spíše had)
Zkušenosti s DrD: 7 let- někdo by mohl říci, že to jest slušná doba. Druhý, že to býti tak akorát a jiní, tak málo??!!….k tomu mohu jen dodati a vy??…
- Za ten čas jsem zažil dvakrát ukončení „kariéry“ a s tím související opětovné „triumfální“ návraty. Několik menších krizí, pak pár balancujících na hranici označení středních a jednu pauzu delšího ražení….
Oblíbená rasa: člověk (sice trochu fádní, ale co. Jsem tím čím jsem, i když se už i objevili tací, co mě v omyl uvádějí a přirovnávají mě spíše k jinému živočišnému druhu).
Oblíbené povolání: válečník- šermíř, hraničář- chodec
Úroveň aktivity zde na Aragornu: velmi nízká….a tak mi to i vyhovuje (prozatím nepatřím k lidem, co celý den vysedávají u počítače s vědomím, že asi nemají nic jiného na práci)….
Podílení se na správcovství v těchto diskuzích: Červený Trpaslík a Otázky k snídani….
- řídím se heslem. "Sranda za každou cenu", v mnoha případech to ale znamená dělat si ji sám na vlatní úkor, ale mě to nevadí, dokonalost sama nejsem a nikdy ani nebudu....
- jsem vyznavač hry jedině a pouze prostřednictvím föra a to jak z časových důvodu, tak i herních....
- tak i herních, nebot se doslova vyžívám při tvorbě svých příspěvků, z toho důvodu málo kdy, v poslední době vůbec, nespadnu s délkou svých příspěvku pod jednu a půl A4, osobní rekord má hodnotu 5 a půl A4- teda ale napsat to chce pevné a vytrvalé nervy....
MÁ OBLÍBENÁ POSTAVA, ANEB HRDINA MŮŽE BÝT I MAKOVÝ:
Člověk- válečník jménem Pablo Ker de Paldyrian
Charakter i necharakter, vlastnosti a něco málo drbů:
(těm, kterým by se mohlo zdáti, že zde mohou vyčísti i něco málo přímo o mé osobě, mají pravdu, „z části“)
Velice usměvavý, rozjařený, rozdováděný, až by se mohlo zdát, že to bylinkářství si jako svůj koníček nezvolil náhodou. Často dokáže v lidech během chvíle vzbudit, vyprodukovat, nasrat různé dojmy a pocity, především pak ty, které mají k nenávisti ještě na míle daleko….
Sukničkář a milovník sukní všeobecně, velký tlučhuba, místy nesnesitelný společník, natož protivník, nejspíš blázen….Vyučen v oboru hnidopišství, šetřílek, vyvolávač konfliktů, ne už ale jejich řešitel, autor mnoha a mnoha nápadů bez paty a hlavy, či jiných částí těla, bez jakkoliv smysluplných obsahů, dále pak frází a pouček, ze kterých si stejně nic naučného neodnesete, ba naopak….
Exhibicionista, strašák malých dětí, krotitel počestných dívek, majitel nejrychlejšího času v závodě: „Uteč před otcovými vidlemi!!“….Držitel i mnoha jiných neoficiálních rekordů, jenž se nesou především v duchu sprinterských soubojů o holý život, díky těmto zkušenostem se proslýchá, že má nohy rychlejší než myšlenky….
V přítomnosti mnoha „opravdových“ mužů začíná ztrácet pevnou půdu pod nohami a připadá si tak trochu nevyvinutý, i když není proč….Pociťuje značný odpor ke starým lidem, ale to ani z půlky tak, jako oni k němu. Ve Světě taneční zábavy a moderních lidových tanců známý pod uměleckým jménem: „Vlnící se mravenečník“, jenž vznikla kvůli jeho tanečním kreacím a především vrcholnému číslu prováděném v podnapilém stavu….
Doprovází ho na každém kroku zmatečné, mnohdy i výbušné jednání a chování, proto si nemůže být nikdo nikde a nikdy jistý tím co udělá nebo naopak neudělá….Tam kde je on se vždy něco děje, ať už se jedná o akci, emoci, akci nabitou emocemi a emotivní akci. Chvíle příjemného klidu nastávají v okamžiku snění, ale i to je čas od času doprovázeno náměsíčnými projevy a proslovy, v případě nutnosti se doporučuje svázat….V souvislosti s tím a nejenom s tím, mu už několikrát bylo nabídnuto, aby navštívil středověkého léčitele přes hlavu, tzv. mozkoznalce. Nejeden z nich si totiž brousí zuby na to, jak „rozlousknout“ tento problém….Především uznávaným znalcem v tomto oboru, ale i v anesteziologii, vymahačství a v jistých kruzích znám i jako nájemný vrah, je proslulý Hugo Franc Bijdokebule, který je první na seznamu čekatelů….
Na bojišti nesmyslných slovních soubojů zatím neporažen a jeho skóre je: 24:0. V sedmi případech výhra stylem K.O, kdy soupeři nevydrželi mozkomyšlenkový tlak a museli být odvezení na kompletní tělní výplach….
Rozhodně vůdčí typ, který se neštítí během okamžiku hrdinně obětovat své sebevražedné komando, aby jej v mžiku nahradil zbrusu nově neinformovaným, však v poslední době se jaksi nedostává dobrovolníků….Má nadměrně vyvinutý smysl pro ochranu svého vlastního života, hrdinství se zbabělostí se u něj střídá častěji a rychleji než mouchy na čerstvém lejně….
V případě nouze obstojný kuchař, jenž vykouzlí jak se říká na divoko z mršin a darů přírody něco málo k snědku jen s minimem pozdějších žaludečních a především střevních obtíží. Specialitou šéfkuchaře je rozsekaná, popřípadě rozpláclá veverka s ostružinami a lístečkem máty….S tím vším je samozřejmě spojena i láska všeobecně k zvířatům, nejen na mnoho způsobů, ale především, když PJ dá, je starostlivým majitelem koně Klokopyta, bystrého společníka, jenž je znalý na povelech, stůj, sedni, zařechtej a trhej!!….Poslední povel se však zatím míjí účinkem a prozatím jsme se dostali jen k pochopení zdrhej!!….
U někoho se říká, že byl zrozen k boji nebo s nějakým předurčením, v tomto případě se dá říci, že byl zkrátka jen zrozen a to se dá považovat za úspěch. Účel jeho bytí a nebytí zatím nezná ani on sám a zřejmě ani nikdy nepozná….Válečník jak se patří už od prvního pohledu, tak to přesně on není. Přesto provozuje toto povolání a jak to zatím vypadá, tak úspěšně= žije….Co stojí za úspěchem toho, že i po mnoha „absolvovaných“ hrdinných soubojích a účastí v krvavých mlýnicích se může i nadále chlubit všemi údy neřekl ani mě, i když to tuším….V neposlední řadě se řídí heslem: „Později v boji, přece v boji“….
Charakteristický styl mluvy jímž se vyznačuje může někomu dělati menší či větší problémy, ale na ono –ti, si hold budou museti všichni brzo zvyknouti….
Za jeho úhlavní nepřátele se dají považovat především vzdělané lidi a osvícenci, jakýkoliv druh náboženství, neblaze proslulá lihovina z červů Uraganga, všechny druhy spodního prádla a venkovní pracovní nářadí v rukou rozhněvaných sedláků, jakožto i oni sedláci.
NÁZORNĚ PÍSEMNÁ UKÁZKA JESKYNNÍ TVORNY:
Příspěvek pochází z dnes již zanikle jeskyně: „Osadníci, alebo Vyvrheli“- PJ: Drtikol….
Menší přiblížení děje:
Situace v níž se nyní ocitáme není zrovna závidění hodná, tedy pokud nejste zrovna rozeným hubitelem medvědů. Nechtěná návštěva skalního příbytku medvědí rodinky se nenesla zrovna v přátelském duchu a Korri „milý“ Sněhobilý, zvaný Klóbrc (má postava) nyní musí uplatnit všechen svůj potenciál, ať už býti jakýkoliv, k ochraně svého života a to i za pomocí postavy, jenž k našemu dobrodružství zavítala z dalekých dálek dálného východu, Araba Azima Uta Rašída (Samovrah), pro mě Azimuta Arašída, který se na scéně zjevil zcela nečekaně a nepředvídatelně, co by muž, který provozuje nebezpečný sport a to na plocho skoky z vodopádu do metrově hlubokého jezírka….paradoxem je, že původním cílem akce neakce byla „záchrana“ nebo nalezení zmizelé „Elišky“, dívenky pro svůj barevný odstín vlasů nazývaná Liška Eliška, která….a to už nevím ani já a domýšleti si netroufám;)….
Lstivá, bezpečná, alespoň pro mě, dalekonosná taktika vedení souboje opět slaviti úspěch a už se cítiti daleko bezpečněji a jistěji, než-li před několika bojovými okamžiky, když státi proti dvěma, lidského masa chtivým, nebezpečným, válečně chlupatým kolosům jen sám tváří v tvář jejich smrtonosné kráse a zřejmě i hladovým žaludkům, nyní se poměr sil trochu obrátiti v náš prospěch, v můj prospěch, onen zahalenec, maskovanec a milovník plácovitých přistání, jakožto i budoucí krotitel medvědů bude moci, bude museti zřejmě ukázati ještě lecos ze svého umění obrany vlastního života před hrozivě se blížícím medvědím nebezpečím, neboť hrdinně, odhodlaně, možná že ale zkoprněle hrůzou si to chce s medvědí kuličkou rozdati hezky stručně a ručně, akorát, že v těch rukou bude třímati meče, ale to nebýti proti pravidlům, protože jaká pravidla, takhle to alespoň prozatím vypadati, mohu doufati, že….
závan naděje sebou přinésti postava mi už více známější, jenž se objeviti na kamenitém uspořádání na druhém konci medvědího bojiště, ano je to on, muž víry, Ducholap, co uděluje pokání a teď nyní pronáší své zvolání, kupodivu žádné zaklínadlo, jenž by medvěda proměniti na nehybný, příjemně vonící škvareček, býti to jenom konstatování s vyjádřením obav a zhodnocením naší situace, něco s Bohem, a tak, to vše ale znamenati že elita mezi dostupnou elitou, dostupnou z pěkných povalečů a flákačů a samých budižkničemů, nejlepší má parta svěřenců, kterou do té doby vésti, nejlepší, protože býti prozatím první, doraziti za několik málo okamžiků, mezitím já a Arab, tedy hlavně on, budeme balancovati na hranici mezi životem a tím druhým, o čem se nerad zmiňovati v souvislosti se mnou, pšš, se smrtí….
zajímavé, že jako první doraziti s pomocí ten, jenž vlastně krom modliteb za naše hříšně duše nebude nijak moci pomoci při řešení tohoto zapeklitého medvědího problému, tedy pokud by svůj mistrně ovládající kříž nepoužiti i k omračujícím hodům mířeným na miniaturní medvědí mozeček, ukrývající se a schovávající se v tom, čemu říkati my medvědí hlava, pokud tedy nemají tyto zvířata své řídící středisko umístěné nedej bože někde jinde….dokazovati to i, že každý člověk šířící určité vyznání, musí býti dobře běžecky disponován, neboť vidina případné nelibosti jeho učení v očích mírumilovných občanů, nevinných duší, která může býti jednoduše demonstrována upálením na hranici, či kotlem s vroucí vodou, je postupem času naučiti, že rychlé nohy býti základem každé víry….tyto domněnky a spekulace pocházejí čistě z mé hlavy a nemusejí se shodovati s realitou, i když by mohly….
v každém případě býti teďka ale na koni, přesněji na balvanu, na balvanech a rychlost s jakou se na nich ocitnouti by mi mohl záviděti i kdejaký ledajaký sklaní šplhavec, tajemství úspěchu šplhu totiž v tkví v tom, že před čím větším nebezpečím utíkati, tím snadněji a rychleji se vám to ve vlastním životním zájmu bude zdárně dařiti, a proto kdyby náhodou nastati situace, kdy jíti úplně do tuhého a já do měkkého, tak ani skalní vodopádová stěna by mi nedělati zřejmě žádné potíže a zdolati ji v cuku letu….ocitnouti se tedy na balvanech, vyvýšeném místě, jenž shledati jako bezpečné a odkud mohu pozorovati vývoj, který se pode mnou odehrávajíc, jest to muž proti netvorovi, proti medvědovi, jenž zrovna nyní nebýti ve svém kožichu a jeho nabručenost lze doslova až cítiti, jeho lačnost po krvi ještě více umocniti ta nemilá záležitost s jeho matkou, nechť umírá v pokoji….odtud ze skalního masivu mohu vymýšleti své další bojové taktiky a postup likvidace zbývajícího medvědího huňáče a už míti vymyšleno několik různých variant a způsobů, jeden bolestivější, ukrutnější a sadističtější než ten druhý, ten nejlepší jest přímo úžasný a bla, bla, bla a možná že na druhou stranu taky ne, proč si raději nesednouti a několika hlasitými povzbuzujícími hláškami nepodporovati udatného bijce v aréně, kdyby tu ta možnost býti tak sice vsaditi na medvěda, neboť umění boje Arabů mi zatím zůstati utajeno, to jediné co o nich zatím věděti jest, že neumí správně a jednoduše snísti jablko a že jejich styl nechtěných letů do vody, do jezírek býti taky docela neohrabaný, i když s kuší v ruce už něco smělého dokázati, o čem by mohla medvědice vyprávěti, naštěstí pro nás už nemoci, na druhou stranu mohl taky míti větší štěstí než-li já před několika střeleckými sekundami….
když už býti řeč o medvědí mámě a jejím nechvalně slavném bolestném chraptějíce křečovitě svírajícím se konci, tak opravdu mě mé kosti nezklamati, držeti zatím pohromadě, ale nezklamati mě mé tušení v nich, že má šípovitá rána budiž vskutku navýsost podařená a umístěna přímo do černého, její skon býti doprovázen vyvoláním vlnobití, jelikož rozčeřiti hladinu jezírka svým škytajíce chraptícím, po dechu lapajícím lehem a ustlati si to přímo v hřejivých vodách, tomu říkati pravý konec medvědího mohykána….
navíc můj lučištnický úspěch potvrditi i to, o čem už delší dobou přemýšleti, přesněji, že v boji není někdy radno zbytečně otevírati ústa, či jiné otvory, které by mohly býti terčem šípovitého nebo mečovitého ohrožení, v tomto případě zastrašující medvědí zabručení nebo jak oni to nazývati, se jí státi osudnou a doslova si můj klacíček s hrotem a pérkami dáti na svačinku místo mě, vzhledem k okolnostem mohu jen žasnouti jaká že to dobrá výměna se mi podařiti, svou radost z přesně, čirou náhodou umístěné rány jsem dokumentovati zvoláním plným sebedůvěry, hněvu a ironie:
„sežer si to ty děvko!!“….
akorát mě zaraziti, neboť tak trochu v zákoutí své duše a především fantazie očekávati, že by snad mohl vylétnouti druhou stranou a doslova ji tak provrtati skrz na skrz, bohužel asi díky medvědí anatomii se tak nestáti, zřejmě malá razance, v příštím boji s medvědem se určitě zlepšiti a příští boj jest hle tu, ještě jeden zůstávati, avšak už necítiti ten šmrnc, tu jistotu z přesnosti ve své ruce a oku….
proto možná přijíti na řadu odložení mého smrtícího, nyní už mu tak mohu říkati, ohnutého dřívka s tětivou a vytasiti z úschovy, ze svého zaprášeného a dlouho nepoužívaného doupěte, ze své pochvy mé šavlisko, aby po letech, dlouhé době v temnotě opět pocítiti světlo světa a když přesná rána, výpad a zásah dají, tak i medvědí krev na své chladivě hřbitovem smrdící čepeli….jak krásně se to psáti, ve skutečnosti to nic světaborného nebýti, jen odložiti luk a vytáhnu šavli, nic víc, možná se přitom budu tvářiti statečně a přemáhati tak své skutečné už ne tak moc hrdinské pocity, možná přihoditi nějaký fašácky rajcovní postoj, ale nikde v okolí ženský obdivující pohled, takže se míjeti účinkem a medvěda mé uplé nohavice nijak nerozhoditi ze zabijácké koncentrace, spíš ho ještě více vyburcovati a nepochybovati já o tom, že by si mé mužství dáti jako předkrm hned jakmile by k tomu míti příležitost, což samozřejmě nikdy nedostati….
ve svých nejdivočejších válečnických snech, v nichž každou noc prokazuji své hrdinství na poli slávy a nejenom rozkoše, bych tuto nastalou situaci vyřešiti zřejmě takto, nic heroitského, spíš normální mečodělná práce….bez dlouhého napínání bych to viděti: Arab pod vidinou svého konce se dáti na útěk s rozdrážděným medvědem přímo za patami a s drápy už skoro v lýtkách mi jej dovésti k mému vyvýšenému vršku, odkud já provésti vrcholový šermířský um, spojený s odrazem a střemhlavým letem vstříc jasnému vítězství v podobě přesně mířené rány do místa nacházející se v oblasti očí, přesněji mezi nimi a doslova tak rozlousknuti medvědí hlavu svým mečem jakožto vlašský ořech, sen, kde jíti všechno podle předem daných pravidel vlastního vítězství a především tady míti člověk tu výhodu ve své vlastní nesmrtelnosti, v reálu by to dopadnouti jisto jistě a jistěji tak, že bych se možná i odraziti a letěti vstříc medvědí otevřené tlamě s mečem jak takž připraveným k zapíchnutí, možná i sama sebe, ale onen bručoun by udělati jenom plác, jenom jedno menší gesto svou tlapou, v tomto případě pálkou a já bych se poroučeti, v lepším případě v jednom kusu do vzdálenějších krajin, takže tato možnost býti vyloučena její použití ve skutečném světě je prozatím shledáno za nepřípustné, nereálné a neproveditelné, přesto nechci zůstati státi s rukama založenými za zády, mohu je sice klidně míti svěšené kolem těla, ale raději bych ještě přispěti do této šarvátky svým menším mečovým přídavkem a to i především, neboť za okamžik se zjeví mí svěřenci, jenž jak doufati ve mně viděti více než-li muže, alespoň jedna slečna z nich to už může říci natvrdo, jak jen jsem býti tu noc schopen a určitě by rádi neviděti mě nic nedělajícího, jak jen přihlížeti na probíhající boj, to nemohu dopustiti….
je na čase jednati, teď nebo nikdy, kdyby si moci vybrati tak třeba jindy, ale to nemoci, svou šavlovitou zbraň už třímati mocně moc, ve své mocně mocné namocněné ruce, zvané mocná pravačka, další část mého plánu počítati s opětovným slezením, dostáním se do nížiny, což sice nésti těžce, ale člověk musí, slezu opatrně nebo podle toho jak moc se cítiti tak seskočiti, smrděti jako prase toť jasné, ale mé válečné cítění teď opět růsti společně s adrenalinem a obavami, buď tak nebo onak, mé nohy opět pocítiti vlhkost země u jezírka, teď nastati ta chvíle, udělati, odhodlati se k prvnímu kroku vstříc bojové zápletce a kupodivu to jíti lehce, ale dozadu, nesprávný směr, tedy pokud bych nestáti zády k souboji, ale tedy jíti o mou profesionální čest zachránce a nebojácného hrdiny se šarmem, jímž sice neumlátiti medvěda, ale jeden medvěd už polykati andělíčky, vodu v jezírku a kdo ví, třeba se jí můj šípek tak zalíbiti, že mu chtěla dáti v letu pusinku, akorát to nějak nevyjíti….
„jajjajajaja jajajaj ajajajajaj“….
neohrožené zvolání neohroženého hraničáře, jenž by nerad býti ohrožen medvědím bojovým stylem jest nakonec doprovázeno mým správným směrovým příchodem na scénu, v níž budu společně s Arabem čeliti nebezpečí, společně s ním a jeho zády, neboť i nyní zastávati onu teorii, že nejlepší štít býti lidský štít, ach kolik už štítů by o tomto mohlo vyprávěti a kolik lidí, vlastně nemůžou….občas provedu výpad, kryt, výpad, kryt, kryt a když se opravdu hodně zmůžu na nějakou akci odvahy, tak i poustoupím kousek do strany, abych měl lepší možnost píchnutí….
|
