10.12.2018 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

na patře chuť zvětralého piva, břečky chuti bez konce, jímž utžen, jako bóje oceánem pluje oharek zhašené cigarety ... nu, sice by to za ono ráno asi stálo, ale zbásni to? :)
„Počítám do pěti. Čtyři…“

rafaela 29. dubna 2019 12:36
Nejdřív to bylo kafe, pak cigareta a pak ten větrák, pokud se dobře pamatuji :D
Chytří lidé používají Google a nevolí komunisty

Megan 23. dubna 2019 00:37
Jakoby, jsou rána, kdy máš v puse různé pachuti, ale kafe je to jediné, o čem je ještě slušné veršovat :D A o ránech s chutí cereálií a zubní pasty zas není zajímavé psát (i když to zní jako dobrá výzva a možná to zkusím). Prostě zajímavá utahaná rána volají po kafi, případně ještě tak po energáči nebo zvětralém zbytku vína od včera.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Megan 23. dubna 2019 00:37

*pach připečených fermentovaných bobů* se blbě veršuje :)
ale samozřejmě pointou máš pravdu, byť nadruhou stranu možná můžeme být rádi, že věci a chutě co popisuje na patře nedopadají tak, jako moje zbásnění pohybu čtyř elfek skrze bažiny chapadel, aneb veselá říkanka na hentai téma.
„Počítám do pěti. Čtyři…“

Hodně mě baví: "tak lehce vyjádřit doteky, ale tak obtížně slovy".

A už jsem v básních lehce alergická na spojení "na patře chuť kávy" to fakt nikdy nikdo nemá v puse nic jinýho, co by stálo za zmínku?

Ohodnotím, až si ji budu číst příště. :D
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Amthauer 6. dubna 2019 20:44
rafaela 8. dubna 2019 09:55

Díky za komentáře, mám z toho radost! :)
Co se týče Hraběte, tak neby záměr udělat báseň a lá on, inspiraci stylem ale nepopírám...
Chytří lidé používají Google a nevolí komunisty

Čte se to hezky, vyvolává to ty správné pocity, kombinaci únavy, smutné touhy a opuštěnosti sychravých večerů, kdy nemůžeš jít tam, kam chceš, a dělat to, co bys rád... Jen mě maličko ruší pocit, jestli to není až příliš Hrabě a málo ty. Ale to je jen taková osobní myšlenka v pozadí :)
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Amthauer 6. dubna 2019 20:44
V těch hvězdičkách jsem se nějak o jednu uklikl. Pět snad bude dost. :D
- What is a life devoid of strife?

Promiň, že to tak trvalo... Na okraj, když jsem článek s touto básní zas rozklikl, zauvažoval jsem, proč tyhle verše balancující na hraně volného a vázaného verše fungují, resp. jak fungují. A napadl mě "efekt Christophera Walkena", kdy, zrovna jako v jeho řeči, jsou části věty usekané a celé sdělení je pak skrze četné pomlky oddávkované po správně dlouhých úsecích. Takže čtenář jede stylem "přečtu úsek - pomlka odpovídající konci verše - jsem donucen pomlkou nechat ve své mysli právě přečtený sémantický úsek (odpovídající délce onoho jednoho verše) nechat působit, doznívat, možná o něm i přemýšlet - jdem na další verš - další pomlka". A umění ze strany autora je pak trojí: prvně, tak akorát to rozfrázovat, tak akorát dávkovat myšlenky, obrazy, pocity, slova, slabiky, zvuky a dojmy, vytvořit si svůj uhrančivý rytmus; za druhé, naplnit jednotlivé odřezky či úseky zajímavým obsahem, tak akorát střídat verše, které na sebe bezprostředně jazykově navazují, s např. metaforickými přístavky ("chvěji se zimou / modrými výčitkami") či myšlenkovými odbočkami, aby to čtenáři přišlo zajímavé a bavilo ho sledovat dobrodružství kreativní mysli bloudící zákoutími vlastní (tedy autorovy) fantazie; no, a za třetí, aby to celé dávalo jednolitý obraz.

První dvě kritéria Urilis jistě zvládl, verše jsou tak akorát dlouhé, krátké se střídají s dlouhými (byl tu vzpomínán Hrabě, pro mě mistrem střídání velmi dlouhých s velmi krátkými a velmi vázaného verše s velmi volným byl kupř. starší Orten) a myšlenky jsou akorát dávkovány, aby nebyly příliš fragmentární, ale zároveň se ani neztrácely v dlouhých tocích. Krásným příkladem jsou verše obsahující jen přívlastek a nějaké jméno ("gotické stíny", "modrými výčitkami", "a ozdobné klepadlo").

Motivy gotické architektury jako čehosi monumentálního, posvátného, někdy groteskního a často až strašidelně velkého, propojené s děním přírody (popř. dne) - tma, stíny, zima, ráno - to vše není vyloženě originální, ale originalita není to, o co by tu v prvé řadě šlo. Všechny tyto motivy jsou stále funkční a ke konci navíc báseň začíná být osobnější a civilnější, díky azbestu možná až nepříjemně studená a jedovatá, aby v posledním verši udeřila pointa, která veškerou tu lyriku a plejádu pocitů uvádí na pravou míru a korunuje pocitem hluboko v krku ležícího smutku.

Tl;dr: líbilo se.

******
- What is a life devoid of strife?

Zajímavý pokus. Na první pohled vidím rozdíly mezi psaním muže a ženy. Žena by třeba napsala, že - zoufale se zhroutila na schody a celou noc smáčela tvář slzami. Muž to zoufalství popisuje jinak. A tak to má být. Líbí se mi to.

Erinye 4. dubna 2019 19:46
Jako jo, vidím se v něm, fest :D

Ale ono to asi bude tím, že je nejlepší český básník.

Change my mind :D
Chytří lidé používají Google a nevolí komunisty

Urilis 4. dubna 2019 19:31

Ano, nechtěla jsem do tušené inspirace tímto básníkem rýpat - asi máme všichni období kdy si tím projdeme, moje bylo někdy v letech 2001-2003 :D

(Což ještě umocněco tím, že jsem bydlela v Hořovicích na Felbabce, než sem se přestěhovala)(Takže ročníky Hořovice Václava Hraběte jsem navštěvovala vzevrubně)
„Počítám do pěti. Čtyři…“

Erinye 4. dubna 2019 08:06
Díky za názor! :)

Za obhájce si vybírám pana Hraběte:

Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás tohleto není
přípitek pro vás
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat
paňácu (...)
Chytří lidé používají Google a nevolí komunisty

Opravdu jen kratičké vyjádření, než zmznu do práce.

**Líbí se mi začátek, goticky vyznělé téma na katedrálu je super! A určitě nejlepší část díla (alespoň za mě)

**V střední části bych vytknula u dvojverší
že kostelník otevírá dveře až ráno
a že já stejně neznám ta správná slova

že obě dvě začínají taktéž a jsou příliš dlouhá oproti ostatním, při recitaci to zní dosti divně - doporučuji krátit, mnoho slov které zbaví dechu (nejde to pohodlně zarecitovat) a že že nezní dobře, ubrala bych tak pět slov, 2 a 3 po řádku a začáteční a že.

**V závěru se vyskytuje verš a já cítím, což mimochodem je čtvtý verš vyskytující se s započetím na a, což je příliš mnoho a.

Navíc se domnívám, že pro personifikaci vlastní osoby by v závěru mnohem lépe(můj názor) seděl veš trochu upravený, právě bez onoho a, a odosobněný.

cítím na patře chuť kávy
azbestu
napůl robusta

______________________________________________________________
Samozřejmě to je jen osobní názor, říká se, že kritizovat umí každej, pochválit málokdo, ale snad mi to prominete.

Každopádně moje básnické období je pryč jako mé mládí, a pennenká krása, básničky už léta, spíše to bude k druhému desetiletí nepíšu, ale přesto se mi pár rad tenkráte hodilo, a kdybych je měla použít, báseň bych takto redukla a upravila.
„Počítám do pěti. Čtyři…“