Čarodějka (1. strana) | Články - Aragorn.cz

hater 10. července 2007 16:53

Ono totiž nejde o zatčení, ale o její noční můru, kterou z toho všeho má. Ten výkřik na konci se má prolínat s oním výkřikem v mučírně, když už je ona při vědomí a opět si uvědomuje fakt, kde se nachází :)

no, ... tak ja musim rict, ze se mi to necetlo uplne nejlip. Slova na sebe nenavazuji tak hladce, jak by mohla, prestoze vetsinou pochopim, jakou predstavu chtel autor znazornit. Vetsinou mi to ale trva dele nez je vhodne ;-) a pak uz to neni odpocinkove cteni, ale analyza textu.
Stejne jako slova, ani obrazy na sebe nenavazuji uplne presne tak jak bych si predstavoval. Jedna se mi predevsim o to zatceni, ktere jsem prilis nepochopil jak probehlo. Proc se tam najednou objevila ta mlha a jak s tim souvisela zatazena obloha, ...

Jinak zcela jiste plus za to, ze to ma zamer a cil.

Miar 9. července 2007 18:48

Díky za kritiku (názor), mě jen šlo o to, pokusit se vyjádřit pocit člověka zahnanýho okolnostma do kouta. Těžkost té doby, kdy nikdo netušil kdy a za co bude mučen a nucen přiznat se k věcem, které nespáchal. A následně jeho odchod ze světa, díky kterému mu začne být zase líp ... (jako před obviněním) :)

No, když odběhnu zpátky k tématu... V prvé řadě vynechám chybky, byly už řečeny. Co se týče formy, Akasha píše přesně to, co mám rád. Strach, bolest, poslední okamžiky před smrtí. Miluju dekadenci :-) Hlavně na mě zapůsobil ten kontrast mezi prvním a druhým odstavcem. v porovnání s ostatními články musím (a chci) dát jedině za 5*
chrocht

Jackie Decker 8. července 2007 11:22

Tse, neboj, myslím, že tahle projde bez problémů. Vypadá v pohodě.
Každopádně jsem se pro nedostatek času jí vzdal, postará se o to jiný admin.

Gran 7. července 2007 18:49
Já se nesměju a z o té mojí stejně vím že neprojde... Asi jsem jí dost špatně otagovala. Pravopis by neměl být tak hrozný opravoval mi to kámoš a co se týče děje? Je to jen první kapitola takže se nediv že nebudeš téměř ničemu rozumět. A taky co se týče vět užívám zajímavá spojení... Uvidíš sám ale já pochybuji že mi to schválíš a pokud ano, nebude se ti to lbíit a tvá kritika obsáhne alespoŇ Km...
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Gran 7. července 2007 18:49

Nj v tý větě máš pravdu, je špatně napsaná, měla být zformulována jinak, ale asi je to tím, že mě po sobě nebaví tisíckrát něco číst a pak to dopadá takhle :))

A vůbec, JD, moc se nesměj, teď mi přišla na řadu tvoje povídka =P ;))

Jackie Decker 7. července 2007 09:00

Ehm, tam nejde o to, jak je hezká či jak zní... nemluvím o nějaké krkolomnosti, ale _logice_ té věty .)
Ale to je jedno .)

Jackie Decker 7. července 2007 09:00

Hehe díky zkusím si z toho vzít poučení na příště :)) to víš tohle jsou mé ehm začátky ;-) takže každou výtku uvítám:) a to že tě z toho mrazí, mě velmi potěšilo, přesně tak to mělo zapůsobit :)

Gran: Ta věta není tak nesmyslná. Mě se třeba líbí...
Akasha: ...té zvláštní lidské existence. - tophle mi tam přijde jako pěst na oko. Možná lidské rasy by znělo lépe...
Netušila, z jaké strany teď už potemnělého lesa se ozval. Ozvěna si s ním pohrála jak s nebohou loutkou a vyslala ho na okružní cestičku kolem mýtinky, a vyvolala tak dojem ještě děsivějšího výkřiku, než kterým opravdu byl. - Tuhle větu by to bývalo chtělo rzdělit na více. Je hodně zmatená.
Každým sebemenším pohybem jí tělem projela nesnesitelná dávka bolesti a prozatím nekončícího utrpení - Snad s každým sebemenším pohybem :-) - ale neber si ti osobně přehlédnout nebo překlepnout se může každý...
Ale jinak je to pěkné. Docela mi ztoho až mrazí. Líbí se mi tvůj styl psaní :-)
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Gran 6. července 2007 19:59
V první řadě díky za kritiku ;-)
No a za druhé - jistě že Akasha je ženský nick :)) bylo by pod mou úroveň vzít si mužský ehm :))

Inu, není to úplně špatné. Co se týče gramatiky, je to vlastně velmi dobré, i když pár chyb se našlo.
Každopádně, možná, kdyby sis to po sobě přečetla, zpacifikovala by jsi zmatenost až nesmyslnost této věty:
Letní rozpálené slunce podávalo své zlaté a vyhřáté ručičky pestrobarevným kvítkům rozprostřeným na celé mýtince obehnané hustým lesem a vystrkovaly své hlavičky vstříc těm života dávajícím dotekům.

Když si to přečteš, určitě pochopíš, co mám na mysli .)

Jinak to nebylo úplně špatné... jako ochutnávka. Nemám tomu co vytknout, ale... takovéhle kratičké věcičky mě zas tak neberou. Ovšem, to je jen můj subjektivní názor... já mám holt rád, když se věci dějou trochu dýl.
Což je ostatně důvod, proč čtu spíše romány než povídky...

Na druhou stranu, díky tomu, že to je text poměrně krátký, dobře se to kontrolovalo =P ;))

Ale jinak se mi to líbilo, i přes to, že tenhle "druh" povídek není můj šálek čaje .)

Takže, stručně řečeno:
Pěkné, po všech stránkách =) Ač by některé zajímalo něco víc, je jasné, že nebyl autorčin účel něco víc říct...

P.S. A doufám, že "Akasha" je skutečně ženský nick, ono ve fantasy nikdy nevíte =P ;)))