Drow - Faelan *Grael* Arabduis (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Popis:

Faelan Grael se na drowa zdá být relativně mladý, což mu dodává chlapeckého vzezření. Je o něco vyšší než elfové bývají, snad právě proto se jeho postava zdá svalnatější, jakoby prošel nějakým tvrdým tréninkem ve válečné Akademii. Jeho kůže je světle fialová, spíše do modra.

Faelan má relativně krátké, stříbrno-bílé vlasy, které si ale jednou za čas nechává dorůst o něco víc, takže mu sahají téměř po ramena. Prakticky vždy jsou uzpůsobeny do extravagantních účesů, přesto je v nich i zdá se skrytá praktičnost – nepadají do očí a nebrzdí jej od případných rychlých reakcí, což má obrovské uplatnění převážně v soubojích.

Tento drow má až podivně líbeznou tvář, bez jakýchkoliv vousů, vlastně dalo by se téměř říct, že jeho tvář snad byla vytvořena dle mramorových soch dávných vůdců. Jeho tváři vévodí sytě fialové oči, které budí zdání, že vidí až do hloubi duše. Jeho rty jsou poněkud tmavší a plnější, jakoby lákaly k políbení. Dokonce i jeho obočí se zdá být uměleckou prací, na divokosti mu dodává krátká jizva, jež rozetnula to pravé, zdá se být od meče nebo hrotu kopí.

Už jen z prvotního vzezření je zcela jasné, že si tento drow potrpí spíše na kvalitní a odolné materiály, které mu poskytují dobré krytí spíš, než na pavučinové oblečení Společníků. Nikdo nemusí chodit blíž, aby mu bylo jasné, že dává přednost boji, před magií. Jeho odění je sice praktické a dalo by se považovat i za zbroj, přesto je v něm elegance, vznešenost a krása jemu vlastní. Jeho obvyklé oblečení je, dá se říci, střihem uniforma – vysoké, pevné boty; černé, kožené kalhoty pobité ocelovými pláty; černá saténová košile, černý, kožený kabátec pobitý Arkadianskou ocelí; kožené nárameníky s krytím rukou až po lokty, nátepníky z temné, magicky upravené oceli; bezprsté rukavice s chráničem na hřbet ruky – k chrániči jsou přidělaná ostří. Ukazovák levé ruky zdobí krásný rodový prsten s ametystem.

Je zcela očividné pro každého, že Faelan se vždy zdá být připravený ihned bojovat, ať je kdekoliv. Tuto myšlenku ještě víc zdůrazňuje fakt, že prakticky nikdy není viděn neozbrojen. Na zádech má připevněnou pochvu s mistrovsky vytvořeným obouručním mečem, který lze zjevně tasit velice snadno. Na pravém stehně přidělaná pochva s dýkou. Na levém toulec s šipkami. Kuši vytvořenou a vyzdobenou v barvách především stříbrné a černé, jež má jistě vysokou průraznost i dostřel, přesto je pouze do jedné ruky, se zdá používá s velkou oblibou, neboť má docela ohmatanou rukojeť.

Zdobený opasek, který se zdá, že je velmi dobře udržovaný, je obohacený spoustou závěsných kapsiček a tmavým, snad přímo černým měšcem z jemné kůže. Jen opravdu pozorný pozorovatel by si všiml, že měšec není přidělán pouze koženým řemínkem, ale zajištěn i nenápadným řetízkem, aby tak bylo zabráněno případnému odcizení měšce.

Životopis:
Je tomu již 29 standardních let, kdy se narodil drowský chlapec rodu Arabduis. Byl pojmenován Faelan, ale občas bylo dodáno i tiché „Grael“, což mělo znamenat v přibližném překladu z téměř zapomenutého odvětví vysoké Drowštiny něco jako "Temnota." Bližší překlad věděla jen sama Matriarcha. Proč nebyl obětován Lolth bylo vždy nejasné a jen se o tom vedly spousty různých spekulací. Jedni tvrdili, že byl ušetřen, z čistě praktického hlediska, jiní zas, že to má cosi společného s jeho druhým jménem. Přesto asi tak nejpravděpodobnější se zdál fakt, že byl jedno z dvojčat. Jeho sestra, ale měla žít v přepychu a se spoustou pozornosti, zatímco on v dostatku, ale v neustálém stínu kněžek Lolth, které hrozily jej uchvátit a obětovat při dalším z krvavých rituálů. Prakticky ihned kdy byl dostatečně schopný uvažovat a vnímat své okolí mu bylo jasné, jak život v tomto světě probíhá. Pro slabosti a emoce tu není místo. Již v útlém věku se snažil nebýt na očích, když byli vybíráni mladí muži, jako oběť pro pavoučí bohyni Lolth. Poprvé se zúčastnil jednoho z krvavých obřadů v pěti letech a to proto, že o to sám poprosil. Nikdy nezapomněl na tu tvář mladého muže, kterému bylo vyříznuto srdce Faelanovou matkou. Vždy věděl, kam a kdy se ztratit, byl to jeho instinkt, co mu zachránilo život a co mu dalo nahlédnout do prvních ukázek drowských intrik a politiky. V prastarém rodovém sídle jednou zcela náhodou objevil tajnou skrýš – jakýsi výklenek, který nebyl z venku nikým vidět. V tomto dávno zapomenutém výklenku pozoroval první vraždu. Dle slov nájemného zabijáka bylo zcela očividné, že si spletl jednoho z mladých Drowů s Faelanem, kterého měl zabít ve skutečnosti... přestože chlapec byl zabit, Faelan bych uchvácen tou krásou jakou viděl – dokonalá, naprosto čistá a precizní rána vedena drowským scimitarem v něm probudila zatím neznámé touhy. Ona skrýš, jakou byl starobylý výklenek mu poskytla i spoustu dalších, velice zajímavých informací, například se díky naslouchání v temnotách dozvěděl o fámě, která kolovala že mladý muž, jehož viděl umírat jako prvního, byl vlastně jeho údajným bratrem, kterého matka neuznala. Cítil, že on zůstává na živu jen díky svým schopnostem a faktu, že je jedno z dvojčat. Se svou sestrou měl poněkud zvláštní vztah na lidské poměry. Už ve svých osmi letech se začal zajímat o umění boje, neboť nepotřební muži, kteří jsou neschopní jsou obětováváni jako první a on byl stále víc a víc přitahován bojem. Stalo se tedy, že mu Matriarcha poskytla jednoho z nejlepších mistrů. Údajně snad nějaký nevlastní strýc, či co nejspíš jen další fáma. Brzy se projevila jeho obrovská síla a nadání v boji s obouručním mečem, stejně jako se rychle učil ovládat další zbraně, převážně vrhací a kuši. Jakoby to bylo včera, kdy se mu ona kuše dostala do rukou měl jí natáhnout, ale nezvládl to a pořezal se o tětivu. Mistr ho zbil, že nebyl téměř ani schopný jíst, hned druhý den začal jeho trénink na zlepšení fyzické síly, díky kterému téměř usínal ve stoje vyčerpáním. O dva měsíce později měl tentýž úkol znovu, tentokrát na tom, ale záležel jeho život. Nikdy by nebyl schopen říct, jak to zvládl, ale podařilo se a on poprvé i střílel z vlastnoručně nabité kuše. Během šesti dlouhých let plných tréninků, krutých fyzických trestů a neustálé hrozby obětování zesílil a stal se nebezpečným bojovníkem pro každého, kdo mu snad mohl zkřížit cestu. Nikdy nezapomněl na chvíli, kdy v jedenácti lidských rocích dostal ještě jednoho mistra. Jednalo se o drowského staršího, který jej měl učit historii, politologii, lingvistiku, filosofii, náboženství, magii a další užitečné vědy, které zvyšovali jeho cenu živého – díky tomu ztratil další možnost myslet na možnou blížící se smrt a veškerou svou energii věnoval získávání nových a nových vědomostí. Jeho touha po vědění se zdála neukojitelnou. Kdy mu mělo být čtrnáct let nevěděl, nedokázal to určit. Jen stále žil svým jednotvárným životem, obohaceným o další učivo. Začaly se projevovat první sexuální choutky. Jakým pro něj bylo překvapením, když jeho sestra Pellaun měla slavit své narozeniny… Byly to vlastně i jeho narozeniny, ale on se raději držel stranou, aby se případně neznelíbil nějaké z přítomných kněžek, byl zde jen jako nezúčastněný pozorovatel... přesto potají dlouze hleděl na svou sestru a cítil chtíč a touhu. Jejich oči se na okamžik setkali a v jejích bylo porozumění… Toužil se jí dotknout… být s ní… nemohl. Byl ale inteligentní, proto se o tom nikdy nikomu nezmínil a automaticky si stavěl v mysli bariéry, kdyby mu náhodou někdo chtěl z nudy proniknout do myšlenek. Bylo to obrovské překvapení, když chvíli poté, co oslava skončila a on odešel do svého pokoje, čekala tam. Seděla na posteli a jen se na něj dívala… Faelanova touha hrozila jej ovládnout, ale jako každý drow i on dokázal dokonale potlačit chtíč… Chtěl jí pogratulovat, neboť si myslel, že na to zapomněl a jí to rozzlobilo. Věděl, že by za to mohl snadno přijít o svůj život. Přistoupil k ní a chtěl před ní pokleknout, aby jeho gratulace byla opravdu úslužná, ale ona se natáhla a vzala jeho tvář do svých drobných dlaní… Cítil jak mu celým tělem prolétá ohnivý šíp touhy… podíval se na ní a ona jej políbila. Milovali se, divoce, přesto i něžně. Cítila totéž a Faelan byl na vrcholu blaha. Bylo to úžasné, ale nikdo se to nesměl dozvědět, proto jej zcela vyčerpaného tiše políbila, oblékla se a vytratila se z pokoje.
Druhého dne jej kdosi napadl bez jakéhokoliv varování. Snad vrah najatý jiným rodem, snad vrah najatý jeho sestrami? Matkou? Bratrem? To nezjistil, neboť tělo bez hlavy moc mluvné není, obzvláště při dopadu hlavy mezi jízdní ještěry. Bylo mu ale jasné, že jeho skutečný život drowa rodu Arubduis právě toho dne začal. Kdo si však myslel, že se o své okolí a politickou situaci nestará, byl velice naivní a za svou neobezřetnost mnohdy krutě zaplatil. Jeho snahy, stejně jako výjimečné schopnosti ve stínové hře politiky přivedly mnoho drowů na smrt. Než se nadál byl odeslán pryč z míst, které znal, do vojenské akademie.
Už v prvních chvílích na vojenské akademii bylo zcela očividné, že toto místo přímo překypuje brutalitou, agresí a velice schopnými bojovníky. Během rozřazovací bitvy, kdy byla smrt několika mužů zcela obvyklým jevem se znovu projevilo jeho obrovské nadání pro obouruční meče a jeho síla. V boji s protivníkem s těžkým kopím byl ale raněn a téměř přišel o oko, přestože jej všichni pokládali za vyřízeného, nevzdal se a svého protivníka porazil. Získal si tak respekt, ale i nenávist a závist ostatních… Dlouhé roky uplynuly jako voda v neustálých bojích, trénincích, učení, získávání na hodnotě… Pro Faelana bylo obrovským překvapením, když zjistil, že za pár dní bojovou akademii ukončí. Toho dne, tou chvílí měl život ambiciózního drowa začít. Faelan *Grael* z rodu Arabduis měl toho dne začít svůj život drowského šlechtice…