Hloupý Kroll (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Jméno: Kren´Thul´in

Rasa: kroll

Popis:

Znáte tu klasickou situaci… Jdete si z vaší oblíbené hospody, kde jste vypili větší množství alkoholu, nebo jiného jedu podle chuti, a musíte za temné noci projít lesem. Ten však, jak už to tak bývá, skýtá mnohá nebezpečí, což značí, že tahle zajímavá noc ještě nekončí.

Jistě se vám pak alespoň jednou stalo, že se před vámi na cestě vydrala z křoví postava připomínající pračlověka a utrhla vám hlavu i s páteří. Přesněji řečeno, že vás přepadl kroll.

Pokud jste jedním z těch šťastlivců, kterým se něco takového opravdu přihodilo, musíte se jistě proklínat, když víte, že stačilo říct "Co je to támhle za tebou?" a utéct. Když víte, že stačilo pár sekund na navázání jakéhokoliv kontaktu a kroll by byl zmatenější, než pes s ucpávkami do nosu. Když víte, že vás zabil někdo, kdo měl méně inteligence, než kyj, který držel v ruce.

A to on měl. Ostatně, pokud jste si toho stihli všimnout, na to i vypadal. Tupý výraz ve tváři, hluboké a barbarské vzdechy při máchání kyjem a následné požírání vašeho mozku tomu nasvědčuje více než dobře.

Ti z vás, kteří měli alespoň trochu fungující nos, si také museli všimnout toho neskutečného zápachu. To by ostatně mohlo vysvětlit, proč mu kolem jeho hnusné hlavy létalo hejno much. Konec konců celá jeho hlava byla dost zvláštním pojmem. Některé mohla vyděsit, jiné pobavit. Onen kroll měl špičaté uši jako půvabný elf a hrozný obličej, jako jeskynní goblin po srážce s konvojem. Své řídké a mastné vlasy měl svázané něčím neidentifikovatelným do culíku a v nose měl zasazen lesklý kroužek.

Dále jste si mohli povšimnout jeho oblečení. To byste však museli být velice bystří, vezmeme-li v potaz, že ono oblečení pokrývalo sotva 20% jeho těla. Od pravého ramene pod levé podpaží mu vedl jakýsi cár, jenž mohl kdysi představovat nějakou tuniku (očividně mu byla dost malá). No a kolem pasu měl uvázanou krátkou roušku z kůže. To všechno mu odkrývalo hnusné tělo tvořené svaly tak chaoticky poskládanými, že jste možná uvažovali nad tím, zda měl stvořitel této rasy vůbec nějaké potuchy o slově „anatomie“, nebo byl stejně tupý, jdouc tak příkladem svému výtvoru. Tedy pokud jste na takovou úvahu měli čas a náladu.

No a poslední, co jste mohli vidět, když jste se bezvládně káceli k zemi, byla jeho bosá chodidla s nechutnými a dlouhými nehty.

Zkrátka krásný příklad ukázkového krolla. Největší zážitek minimálně po zbytek vašeho krátkého života.

Povaha:

Kren´Thul´in opravdu nepatří mezi ty chytré krolly (jako chytré krolly si představme někoho, kdo dokáže alespoň správně a srozumitelně poskládat větu). Jeho nejsilnější stránkou jsou zkrátka paže, zuby a kyj. Mozek nikdy nedostal příliš prostoru.

Jeho slovní zásoba je velice omezená, což lze poznat snad dřív, než otevře ústa. Málo kdy pochopí ironii, nebo sarkasmus, ale když mu někdy něco náhodou dojde, může se velice lehce naštvat a začít si s dotyčným vyměňovat názory po svém (tedy spíš zubně, nežli ústně).

Životopis:

Kren´Thul´in přišel na svět z hlubokého lesa, kde ho stvořil sám velký Nevě´Dě´Tkdo. Alespoň mu to tak ve spěchu podala jeho matka. Kren´Thul´in tomu do dnes věří a i ve svých dvaceti letech nadále uctívá velkého Nevě´Dě´Tkoho, jakožto boha.

Vyrůstal ve zvláštním kmeni, kde panoval velký náboženský rozmach, jenž krollové okoukali od lidí. Problém však byl, že chtěl každý kroll jiného boha a tak vznikaly dost vytrvalé náboženské války plné obětování, upalování, nebo dokonce ukřižování, dokud se celý kmen nerozpadl. Po této události Kren´Thul´in odchází od své matky do dálných končin za štěstím.

Potuloval se po světě a živil se kanci, o které cestou často omylem zavadil kyjem (jeho bůh Nevě´Dě´Tkdo totiž nepodporoval bezdůvodné zabíjení. A poněvadž si Kren nebyl schopen vymyslet nějaký důvod, svedl to na nehody).

Při několika měsících cestování se dostával i do velkých měst, kde byl často podnětem velkých a nadále tradičních oslav. Lidé se vždy rádi vrhli oslavovat do ulic, jakmile jejich město opustil…

Naučil se za tu dobu komunikovat s lidmi, pochopil jejich choutky a zjistil, že když někomu dá ty malé žluté kulaté placky (které se, jak rychle zjistil, špatně koušou a tráví), může za ně dostat potravu. Nejzábavnější na tom bylo, že mu ti lidé vždycky rádi dávali nové a nové žluté placky, jakmile se na ně usmál a poplácal je po zádech (nutno poznamenat, že z pohledu onoho člověka k němu přišla zrůda, která na něj vycenila žlutočerné zuby a praštila ho silou do zad).

Měl rád lidi. Občas mu však na některého z nich omylem upadl kyj, což bylo pro Krena velice smutné. Vždycky mu ukápla slza, když pak pojídal jejich těla.

Nakonec se Kren po jedné dlouhé noci, kdy poprvé okusil lidský alkohol, nějak ocitl v zajetí arény, kde vystupoval jako hlavní atrakce. Drtil hlavy otrokům a zločincům pro nesmírné pobavení publika, což se mu opravdu dařilo. Až nedávno se rozhodl, že ho již nebaví běhat klidně i dvě minuty za někým, na koho měl omylem spadnout jeho kyj, nebo komu měl omylem sebrat hlavu (jak mu tvrdil jeho vlastník). Možná proto jednoho dne za očekávaného boje raději přelezl hrazení kolem arény a odešel. Cestou, ač utrpěl četná zranění, zabil dva vysoce postavené občany.

Od té doby je na něj vypsaná vysoká odměna ve všech končinách.

Ukázka ze hry:

Kren´Thul´in celičký den čekal, až kolem půjde nějaká oběť. Celý den! A za tu dlouhou dobu tu neprošel vůbec nikdo. Nejspíš nebylo správné si k lovení vybrat strašidelný hustý les, kde již mají rezervaci jiné děsivé entity (obzvlášť ta pitomá víla mu pěkně zavařila, když chtěl lovit v jejím sektoru na začátku lesa). Dnešek stál za nic.

Pak se ale konečně dočkal. Zrovna ve chvíli, kdy se zatažené nebe rozhodlo Kren´Thul´ina obdarovat deštěm a zrovna ve chvíli, kdy začal všechno vzdávat, se ukázalo, že dnes něco zbylo i na něj.

A nebylo to jen tak něco. Žádný vyhublý sportovec, co má všude samé šlachy, jeho plíce jsou nedopečené (v tom tkví výhoda kuřáků) a jeho játra nemají takovou tu zvláštní křupavou strukturu (Zde vynikají naopak alkoholici). Byla to pěkně vypasená žena s nádhernou postavou akorát do tlamy. A navíc to bude mnohem kratší proces (nemá rád, když mu nějaký pitomec uhne a začne utíkat. Tací lidé nemají špetku vychování).

Připravil si svůj kyj a vyšel z lesa na cestu. Měl v plánu to vzít hopem. Prostě přijde a omylem na tu nebohou ženu upustí svůj kyj. Toho společníka může nechat nějakému chudákovi, jenž sehnal místo k lovu až na konci cesty. Stejně nevypadal k nakousnutí.

A jak zamýšlel, tak taky udělal. Vylezl na cestu a pozvedl svůj kyj. Pak ale, jakmile jej odhalilo to podivné blesknutí, začala ta chutná koule masa a špeků něco blekotat. Nesnášel podobná světýlka. Celý život chtěl najít toho pitomce, co ho takhle již po několik let odhaluje tím, že rozsvítí v tu nejnevhodnější chvíli.

„Zdravím! To máme počko, že? Že sa ti chce behať po vonku, já by som tiež najradšej zostala niekde vnútri,“ pronesla a Kren´Thul´in se zastavil, aby si její slova vyložil.

Nepovedlo se. Prý mají nějaké „počko“. Nic takového v životě neslyšel a začal přemýšlet (což je v jeho případě celkem nevídaná situace) zda to není třeba nějaká zbraň, nebo šarlatánská schopnost. Již jednou měl tu čest potkat kouzelníka a nebyla to vůbec dobrá zkušenost. Od těch dob mu v pravém podpaží rostou fialové chlupy.

Když pak ještě řekla, že se mu chce běhat, tak se zhrozil, že by snad měla v plánu utíkat. Pomalu s nechápavým pohledem začal dávat svůj kyj dolů a v jeho hlavě se rozlévaly malé myšlenkové pochody. Žena ho velice rozhodila. A mluvila dál…

Kren byl naštvaný. Význam jejích slov chápal tak napůl a ještě k tomu na něj pršela ta neskutečně mokrá voda, což mohlo znamenat ztrátu pachu. Fuj, nechutná představa! I přesto však vyslechl ženu až dokonce v domnění, že mu chce říct něco, co by měl vědět. Neřekla.

Zadíval se na ní svým nechápavým výrazem a pak se ještě tázavě podíval na její doprovod, jestli mu to třeba nechce nějak přeložit.

Nakonec žena pronesla něco o tom, že dostala pořádnou žízeň. Krollovy myšlenkové pochody v tu chvíli dospěly v jednoduchou rovnici:

„Ty mít žízeň, já mít hlad! Já tebe uhodit a ty nemít žízeň, ty umřít ,já ne hlad!“ pronesl Kren´Thul´in a pokusil se pomocí svých prazvláštních mimických svalů vykouzlit něco jako triumfální úsměv. Právě totiž dokázal rozřešit problémy rovnou dvou lidí najednou.

Pozvedl svůj kyj.

„Když ty utíkat, ty zemřít víc!“

Zvolal a rozeběhl se proti ženě. S tím kamenem v blátě však nepočítal…

_____________________________
(Pokud jste z ukázky něco nepochopili, protože je příliš vytržená z kontextu, můžete pro ujasnění dohledat předcházející Dartův příspěvek Dart - 9. listopadu 2010 15:43 - RE . Nechci sem kopírovat práci někoho jiného.)