V:tDA Grigori Suťagin (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Grigori Suťagin (51 let)

Historie:

Grigori pochazí ze západní části toho, čemu se kdysi říkalo Kyjevská Rus. Jako syn kováře a zároveň vyhlášeného mečíře nemusel sloužit u vojska, protože ho bylo potřeba u výhně. Od otce zdělil mnohá tajemství starých kovotepců, která se předávala z generace na generaci. Když se však knížecí vojska vracela s nákladem válečné kořisti z nedalekého ležení Tatarů a každý jim provolával slávu, zatoužil i on bojovat za knížecí zástavu. Vstoupil do pěšího regimentu… otcovy nadávky do tvrdohlavých mezků stěží něco zmohly.

Hned v prvním střetu se syny Zlaté hordy však jeho jednotka utrpěla zdrcující porážku a on sám přišel v boji o ruku. Před kopím tatarského doražeče ho zachránilo jen to, že měl na krku přívěšek se znakem místního kovářského cechu, jehož věhlas se roznesl i mezi Tatary. Grigori byl vzat do zajetí, kde strávil dlouhých 25 let. Byť s jednou rukou, jím kované meče a šavle patřily k tomu nejlepšímu a i díky jim Tataři zaznamenávali jeden vojenský úspěch za druhým.

Za celou dobu svého zajetí podnikl několik neúspěšných pokusů o únik. Za každý z nich byl zbit jako žito. Přesto se jednoho letního večera, kdy se do údolí vsunula hustá mlha, vytoužený útěk podařil. Grigori rozbil hlavu kladivem mongolskému strážci, naplnil vak jídlem a vydal se na cestu divočinou. Dlouhá léta v zajetí však srazila jeho orientační smysly na minimum a on se tak lehce ztratil.

Po strastiplné cestě a přebývání v divočině, které trvalo všehovšudy dva roky, ho nohy zanesly až do Novgorodu. Poutníci měli za zázrak boží, že ho nestáhly kruté bažiny k sobě dolu. Grigori, muž vůle, jak mu zdejší začali přezdívat, svým příběhem rozpumpoval nejeden lokál a velmi brzy došlo i na předvedení jeho kovářského umu, kdy knížeti samotnému na jeho žádost ukoval meč takových kvalit, že hlavy protivníků padaly už jen z jeho přítomnosti na bojišti. Mezi vojáky se meči začalo říkat Stínač a přisuzovaly se mu různé nadpřirozené vlastnosti.

Stárnoucí Grigori věděl, že mu na světě už moc času nezbývá. Ačkoli se mnoho kovářských učňů snažilo, jak mohlo, nikdo z nich nebyl schopen se Grigoriho práci alespoň přiblížit. Umíral alespoň s vědomím, že když nemohou Tatary porcovat jeho ruce, dělají to jeho výtvory.

Na smrtelné posteli však za ním dorazil od pohledu zvláštní felčar vyslaný přímo knížetem…

Vzhled:

Skoro dvoumetrový hromotluk, který si i přes svůj pokročilý věk udržuje obratnost i vitalitu. Pokročilé šediny v mastných vlasech, které od čela po temeno brázdí lysiny, natřikrát přerazený a neodborně ošetřený nos vytvořil zajímavý reliéf a levá ruka fungovala jen do doby, než byla u předloktí amputována tatarskou šavlí.

V jeho kalných hnědých očích se zračí utrpení, ale zároveň i touha poprat se s dalšími nástrahami, které mu život připraví. Když se pořádně usměje, odhalí řadu železných zubů.

S ošacením si moc hlavu neláme. Je to pro něj ostatně jen marnost zbohatlíků. Nejčastěji je k vidění v kožené kovářské zásteře a několika vrstvách propocených košil.

PS:

Očividně se jedná o postavu pro inspiraci, ne přímé použití, proto jsou některá fakta záměrně vynechána. Postava byla hrána na jaře až létě roku 2010 v pardubické vampire smečce.