Pohádka o českém drakovi (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Daniel se svou rodinou žil a pracoval v krajině, kde žádný stín nepadal za obzorem. Nic nebránilo jeho krokům v trávě, vedly kam chtěly. Daniel vyráběl různé věci, které občas vyměňoval s jinými řemeslníky. Tak žil dlouho v míru a spokojenosti.
Jednoho dne někdo zaklepal na Danielovy dveře. Na prahu stál muž v šedé kápi, která mu zakrývala obličej. Smrděl zatuchlým papírem.
„Takhle to nejde!“ Vykřikl návštěvník:
„Myslíš si snad, že můžeš jen tak vyrábět svoje věcičky věčně?“
Při slově věcičky se muž otřásl špatně zakrývaným odporem.
„Jednou přijde nemoc, válka, hladomor, kobylky... Smrt! A co pak? Tvůj život skončí a nic, kromě tvé práce, po tobě nezůstane!“
Daniel svraštil obočí a řekl:
„Vím, že tu nejsem na věky, ale dnes neumírám a dokud to tak vydrží, budu spokojený.“
Pak zabouchl dveře.
Ten večer mu práce nějak nešla od ruky, v hlavě měl divné myšlenky o nemocech, válkách a smrti. Celou noc probděl a přemýšlel.
Ráno přišel muž s kápí znovu.
„Co by se dalo dělat, aby se to, co jsi říkal, nevyplnilo?“ Zeptal se Daniel, okopávajíce špičkou boty rohožku.
Zakuklenec se chvíli přehraboval ve své brašně a potom vytáhl oválný předmět:
„To...“ Řekl, „je dračí vejce... Pomoz mi draka živit a vychovávat, a až vyroste, ochrání nás před všemi nebezpečími.“
„Drak je nebezpečný, co když zestárneme a nebudeme už mít dost sil, abychom ho uživili?“ Namítl Daniel.
Muž měl pohotovou odpověď:
„Mysli na svoje děti! I ony budou moci o draka pečovat a on je bude chránit.“
Zmínka o dětech přemohla Danielovu nejistotu a souhlasil.
Drak postupně rostl a nabýval na síle. Daniel dřel, aby draka uživil, zatímco kapucín ho pouze neustále vážil a přeměřoval a údaje zapisoval do nekonečných, nepřehledných seznamů. Když drak vyrostl a obtočil svým ocasem celé údolí, kde Daniel žil, šel řemeslník za ním a zeptal se ho:
„Jsi-li už tak velký, abys nás mohl uchránit?“
A drak odpověděl:
„Ano!“
Daniel se ptal dál:
„Tak proč moje žena zemřela na mor a můj syn byl zabit cizími vojáky?“
A drak rozpřáhl svá křídla a hromovým hlasem zvolal:
„Musíš mi přinést poklad - sto darů, tak jako každý drak, i já musím střežit svůj poklad!“
A odkopl Daniela svou mohutnou nohou.
Daniel běžel do své dílny a vyráběl nejlepší věci, jaké uměl. Přišel za ním zakuklenec a hučel do něj:
„Rychleji! Rychleji! Dračí pán už nemůže čekat. Dělej! Dělej! Dělej!“
Daniel celý utahaný položil drakovi k nohám sto darů. Drak se naklonil a velkou většinu jich sežral, zbytek tajně odnesl zakuklenec.
„Proč jsi to udělal?“ Zařval nechápavě Daniel.
„Dlouho jsi mi nedonesl žádné jídlo!“ Odvětil drak
„Nemohl jsem ti žádné donést, vyráběl jsem ti dary!“ Zajíkal se Daniel.
„No právě! A žádné mi nezůstaly! Dělej, ještě mi jich máš vyrobit tisíc!“
Daniel tvrdě pracoval týden a pět dní a kolem něj jezdil muž s kápí v drahém autě a pokřikoval:
„Pán se zlobí! Jsi příliš pomalý! Přidej!“
Když Daniel konečně přinesl své dary drakovi, drak jich opět většinu snědl a co zbylo, to ukradl muž v kápi.
„Víc, miliony!“ Zařval drak, pštíce oheň a znovu odkopl Daniela.
Daniel už bez námitek vyráběl jako poslušný otrok celé roky beze spánku dary pro draka. Muž v kápi okolo něj létal v letadle a kradl mu už hotové zboží přímo z pod ruky.
Když byl řemeslník s prací nakonec hotov, šel za drakem, který mezitím vyrostl do obludných rozměrů.
Drak okamžitě spolykal všechny dary a zahulákal:
„To je málo! Potřebuji miliardy, biliony a mnohem víc!“
„To už nemůžu!“ Řekl Daniel.
„Pak tedy sbohem!“ Zavrčel drak a Daniela sežral. Pak snědl zakuklence i s jeho auty a letadly a nakonec z hladu sežral i sám sebe.
Daniel se s potem na čele posadil na posteli. Ranní slunce, které pronikalo roletami, ho uklidnilo.
Byl to jen sen!
Ještě, že nežije v žádné potrhlé dračí zemi, ale v České republice...