Srdce a Rozum (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Srdce a Rozum

Autor : Harrieta   16. května 2019   Poezie
Je jaro bylo je a vždycky bude.

Když rozum říká ne
a srdce řekne ano
tak duše úpí
na stres je zaděláno.

Co vůlí zmůže rozum bdělý,
když včeličky mu uletěly?
Srdce bije na poplach
a ty začínáš mít strach.

Slzy jsou kuličky duhové
a vzlyky jejich druhové.
Navlíkni korálky na šňůrku,
rozum uspi na chvilku
a poslouchej srdce!

Ten hlas je mámivý přece
a ty už plaveš v té touhy řece.
Víry vášně se střídají
s tůněmi slastného klidu.

Láska zlehounka nabírá sílu
je něžná a křehoučká,
jak první jarní sněženka...
A rozum, ach rozum už nemá dost sil,
aby to v lásce zabránil.

Další články v kategorii Poezie:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Erinye - 29. května 2019 08:56
Erinye

Urilis 27. května 2019 16:56

A něbyl tam překlep (nebo přepsání v rámci úpravi textu), poslední věrš "aby to v lásce zabránil", může totiž znít nejen:

-aby v lásce zabránil (jenž v podobě bez ukazovacího zájmena asi chceš, navíc je kratší)

-aby to v lásce zachránil (kde zájmeno může zůstat, a s ohledem na spor mozku a srdce, jenž provádějí své protichůdné činnosti, by verš i vyzníval v jisté vyrcholení spojení práce a přesto neschopnost jednoho ovlivnit druhé)
„Počítám do pěti. Čtyři…“

Erinye - 29. května 2019 08:48
Erinye

rafaela 28. května 2019 09:03

Já ještě doplním rafaelu k závěru co píše o skládání slabik a slov, potažmo délce řádků:

-mě se hodně osvědčilo, si báseň říkat nahlas, číst si jí a recitovat, místo skládání pouze v mysli a na papíře, neboť tam ti zní vždy jinak, nežli ve skutečnosti (dobře), ale při skutečné (fyzické) recitaci dobře slyšíš slova společně s dechem, víš jak bude recitátoru vycházet dech na dlouhá slova nebo dlouhé verše = tedy co případně zkrátit, nebo upravit. V neposlední řadě i jak upravit libozvuřnost navazujících slov a pomlk mezi nimi, kdy i krátký verš udělat z více krátkých slov, nebo méně dlouhých a podobně - hodně recitace nahlas pomůže a velkou část textu ti tak opraví vlastně sama.
„Počítám do pěti. Čtyři…“

rafaela - 28. května 2019 09:03
rafaela

Obsah nemá cenu moc komentovat, prostě city, neurazí, nenadchnou. O lásce jsme psali někdy všichni, kdo tvrdí že ne, ten sprostě kecá. Tuhle fázi naprosto uznávám a respektuji, časem se snad budeš chtít pohnout dál, ale musí to jít svým tempem.

Drásá mě ale forma toho všeho. Evidentně nejsi dostatečně vypsaná a nemáš ještě cit, kterým bys odhladla, kdy je vhodné a přínosné porušit zavedená pravidla. Být tebou bych se tedy prozatím držela naprosto základních schémat psaní veršů. Jednoduše řečeno buď třeba

AABB
ABAB

v krajním případě snad ještě ABBA. A pořád dokola to samé, od začátku do konce. Nauč se počítat slabiky (nebo pro zjednodušení alespoň sledovat přibližné délky řádků), piš básně klidně bez jakéhokoliv smyslu, skládej zajímavá slova tak, aby dohromady dávala pocit. A pak můžeš jít od pocitu ke smyslu. Alespoň mně to v začátku hodně pomohlo.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Urilis - 27. května 2019 16:56
Urilis

Proč je tam to ukazovací zájmeno na konci? Nedává mi to smysl.
Chytří lidé používají Google a nevolí komunisty

Megan - 25. května 2019 00:17
Megan

Mám z toho pocit, že takhle píše o lásce ten, kdo o ní zatím jen četl.
Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)