Tak jsi to přeci nechtěla (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

Slušné, vskutku. Tato forma básně funguje tak, že každý další kratičký verš, spíš jedním dechem ze sebe vyražená myšlenka, než souvislá výpoveď, rozvíjí ten předchozí, navzájem ve sloce gradují a ten úplně poslední by měl čtenáře dorazit:

V tklivém (navozuje melancholickou atmosféru)
příslibu (přidává aktéry a mezi nimi určitý vztah)
slušnosti, (představa "znechuceného trpkého tolerování")
panuje (vzniká představa prostoru)
ticho (a ten je tichý, melancholičnost se uzavírá)
i křik. (a do toho všeho "prásk!", vybuchl tam výkřik)

A tak fungují i další sloky, stejně tak (víceméně) to funguje i na úrovni samotných slok.

A je to i rytmické, ne v klasickém smyslu, ale:

Jedna (pomalý rozjezd)
za druhou. (jako horská dráha v nejvyšším bodě)
Padají slzy (vozíček se převažuje a...)
tou nocí (...pád - krátký verš)
dlouhou (ještě kratší)
šeptaly lípy (dopadli jsme, delší, ale jako by neuzavřený)
o lásce (plynulá návaznost)
nekalé vtipy. (pomalejší koncový verš)

Obsah už za formou, bohužel, trochu klopýtá. Myslím, že konec je oproti začátku až příliš temný (tj. obtížný k dešifrování), nakonec myslím, že jsem pochopil, jestli v záměru autora, to nevím, ale ono to pro každého čtenáře zvlášť konec konců nehraje roli.

Takže tak.

*****
- What is a life devoid of strife?