Těžký život válečníka (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Před dávnými věky, kdy se po zemi proháněli ušlechtilí jednorožci, hamižní baziliškové, krvelační démoni a další hrůzostrašní tvorové, existovala i malá pověstmi neoplývaná vesnička nebo spíše osada v hlubokých hvozdech.V této vesnici žila lidmi opovrhovaná rasa, zvaná lidově ,,Barbaři".Byli to lidi, kteří se před dávnými časy uchýlili do lesů, kde se živili lovem divé zvěře. Tento způsob života je zocelil, ale co přibylo na svalech, ubylo na rozumu a barbaři se stali krvelačným a nesnášenlivým národem, který uctívá lesní bůžky, zavrhuje veškerou kulturu, umění a každoročně při slavnostech války obětují lidi bohu krveprolití.Členové těchto kmenů jsou výteční bojovníci, to proto že již malí chlapci brání svoji vesnici a to většinou proti barbarům z jiné vesnice, takhle se barbaři běžně přepadají i několikrát do roka. A připadá jim to zcela normální. Jednou se barbaři dokonce pokusili založit barbarskou říši, tento nápad podporoval jakýsi Jusfa, ale říše vydržela asi jen dva dny a ubohý Jusfa skončil na hranici. Ale zpět do vesnice. V té žil také Lails, byl to nejlepší válečný stratég vesnice, toto postavení mu přinášelo velké výhody a úctu ostatních, ale hodně barbarů mu také závidělo. Včetně Gatena nejstaršího syna náčelníka vsi. Lails byl urostlý chlapík, vysoký asi dva sáhy s mohutnými pažemi i na barbara, nosil jen kožené kalhoty a na krku měl tenkým provázkem přivázaný hliněný přívěsek ve tvaru sokolího oka, což byl znak jeho kmene.Přes záda měl přehozenou sekeru po svém otci, měl černé vlasy až na ramena. Rád chodíval hluboko do lesa tam, kde začínal pravý divoký a ničím nespoutaný hvozd. Tam pozoroval dravou zvěř při lovu a učil se jejím praktikám. Nejvíce obdivoval horské pumy,dokázaly hodiny ležet skrčeny ve stínu čekajíc na svou kořist. Jednoho rána byl Lails zase v lese ale přišel k němu náčelník a nařídil mu aby si vzal dva muže a šli ulovit nějaké zvíře na zítřejší oslavu založení vesnice. Sotva odešel Lails začal přemýšlet, kdo by s ním mohl jít. Šli s ním Wradh a Urdo dva mladí lučištníci. Vyrazili hned. Šli na západ k řece kam se chodila zvířata napít. Když dorazili byl tam jenom zajíc kterého si vyplašili hlasitým prodíráním lesem a byl stejně malý a nevyplatilo by se ho střílet. Lails se namazal bahnem,kterého bylo na březích řeky dost aby zakryl svůj pach a snížil pravděpodobnost že ho zvířata uvidí.Tak učinili i jeho pomocníci ale ti si vylezli na strom kousek dál, kde byl les řídký a kam mysleli že poběží zvěř. Bylo již poledne a u potoka se zatím nic neukázalo ale netrvalo dlouho a přišlo se napít menší stádečko laní s jedním jelenem asi šestnácterákem. Když byli v nejlepším Lails vyskočil z křoví a tím je vyplašil, stádo laní běželo jak všichni očekávali, ale jelen se rozběhl přímo na Lailse ten byl překvapen nestačil uskočit tak se snažil dostat mezi parohy.To se mu sice povedlo, ale přesto to byla pořádná rána bolela ho žebra, ale nic vážnějšího se mu nestalo, spadl z něj a hned vstal se sekerou v ruce. Jelen se otočil připraven k dalšímu útoku. Teď už byl Lails připraven, když u něj byl tak na tři sáhy napřáhl se, chvilinku počkal a prudkým sekem mu rozpoltil mu hlavu, odechl si to byl zase jednou lov. Lučištníci už táhli z lesa jednu laň cestou domů si vyprávěli co zažili. Když přišli do vesnice, bylo už šero tak složili kořist před starostovým domem a šli spát. Ale přišlo něco co by nikdo nečekal ani v nejstrašidelnější noční můře. Vesnici napadli groni byli to 2,5 sáhu vysoké obludy na půl vypadající jako medvědi na půl jako lidé. Ti byli stejně divocí a nevyzpytatelní jako medvědi ale vychytralí a inteligentní jako lidé. Byla to velká bitva i když gronů bylo jen pět a vesničanů přes padesát. Byli chytří, zaútočili v noci, zabili co nejtišeji stráž, podpálili domy a čekali u vchodů, když někdo vyběhl většinou byl do tří vteřin mrtvý. Lailse probudil nářek dětí ze sousedního domu, ucítil kouř a silně zneklidněl. Hořela střecha. Musel rychle jednat, zachránilo ho jen to, že dveře zaklínil spadlý trám a on jimi nemohl ven. Popadl obouruční sekeru po otci a měšec s penězi. Tak-tak se protáhl oknem. Odstoupil od domu. Rozhlédl se. Najednou spatřil jednoho z gronů, naštěstí ho neviděl. Lehnul si na zem a plazil se k němu ze zadu co nejtišeji se postavil, sejmul ze zad sekeru a sekl do něj co nejvíce mohl. K zemi dopadla jeho tlapa a ozval se strašlivý skřek.Ten Lailse úplně ochromil,jen stál a čekal co se stane. Gron se otočil a zadíval se mu do očí, v tu chvíli se Lails konečně probral a uvědomil si, o co jde. Napřáhl se,ale gron mu vyrazil sekeru z ruky ta odlétla na dva sáhy od Lailse, chystal se ho rozdrtit jediným úderem, stačil ještě uskočit. Gron silně krvácel a tak se vyčerpal, že spadl na zem a ležel bez hnutí. To byla skvělá šance zasadit mu smrtící ránu, to také Lails využil. Oddělil mu hlavu od těla jediným úderem.Za ním už stáli další dva přivolaní hlukem z boje.To už se nedalo vyhrát.Avšak jeden gron padl k zemi jak dobře podseklý strom.Za ním spatřil šamana vesnice, který grona probodl rozžhavenou čepelí jeho meče. Druhý gron ho však chytil, vyzvedl nejméně 3 sáhy do vzduchu a mrštil s ním vší silou k zemi, šaman byl na místě mrtev.To Lails nevydržel, zalykal se vztekem a beznadějí šaman byl jeho dobrý přítel a měl ho vždy jako vzor. Rozběhl se na něj s válečným pokřikem a než se stačil gron otočit padl k zemi se zaseknutou sekerou v žebrech. Lails se k němu sehnul, div ho nezardousil vytáhnul dýku z boty a surově do něj bodal ještě dlouho po tom, co ho zabil. Po chvíli zaslechl křik ze sousedního domu. Doběhl tam a viděl že celý dům je v plamenech. Neváhal ani chvíli, vzal sekeru a začal tít do dveří. Po chvíli se konečně prosekal. Vběhl dovnitř, viděl jen dvě sousedovi děti které se krčily v koutě a křičeli o pomoc. Jejich matka ležela na zemi a na ní ležel trám ze střechy. Lails popadl trám a začal ho zdvihat nedařilo se byl moc těžký,tak tak pod něj vsunul menší klacek a tím jí zaklínil.Vzal ženu a běžel s ní ven,chtěl se vrátit pro děti ale bylo už pozdě.Slyšel jen hlasité prasknutí před očima mu spadla střecha,.Byl zdrcen.Děti byli určitě mrtvé,to nemohli přežít.Obrátil se zpět k ženě,zjistil že již byla mrtvá.To byla druhá rána.Mohl zachránit nejdříve děti,ty byli živé,mrtvá žena-to byl jediný výsledek jeho námahy.Proklínal svojí hloupost.Avšak,najednou mu někdo položil čepel meče na krk a říká ,,Ty zlotřilče to ty si je sem zavedl,jen ty na sobě nemáš ani šrám jen krev druhých lidí".Kopl do Lailse a ten spadl k zemi.Teprve teď viděl kdo to byl Gaten.Chytl ho a táhl směrem k hospodě.Tam stáli zbylí příslušníci kmenu všichni potrhaní a popálení.Gaten promluvil,,On je sem přivedl,určitě,nemá ani škrábnutí a viděl jsem ho jak obírá mrtvou Moriven.Je také celí od lidské krve,každý přece ví že gronská krev je cítit hnilobou".Pak prstem přejel po Lailsových šatech,aby se na něm uchytila nějaká krev k té si pak přičichl a řekl,,Je lidská bude viset".Lails se chtěl bránit ale Gaten ho uhodil tak že padl k zemi a probudil se až v pevné bukové kleci uprostřed vsi druhý den.Bylo to strašlivé probuzení,viděl že polovina vesnice lehla popelem.Lidé kolikrát jeho dobří přátelé kolem něho chodili, a prohlíželi si ho jako největšího vyvrhele světa,plivali na něho,někteří po něm házeli kamení,marně se jim snažil vysvětlit jak se to doopravdy stalo.K večeru se kolem něho začali houfovat pozůstalí včetně Gatena a jeho otce.Ti ho vyslechli,ale výpověď Gatena byla pro pobouřené obyvatele daleko věrohodnější snad proto že potřebovali na někoho svést vinu.Ještě chvíli se debatovalo o Lailsově trestu,vůbec se nemluvilo o tom jestli to udělal nebo ne jako by to byla úplná samozřejmost.Pak předstoupil Gatenův otec.Sjednal si naprostý klid.Chvíli počkal.A začal mluvit ,,já Margill Sahk starosta této vesnice jsem se rozhodl udělit zde přítomnému Lailsovi Verfovi exemplární trest".Chvíli se odmlčel a pokračoval,,A tím jest to to:Lails Verf se odsuzuje ve jménu bezpečí této vesnice k trestu smrti ukamenováním.Trest se bude konat zítra po západu slunce a to před svatyní boha války a veškerého krveprolití mocného Zerghese.Zúčastnit se musí všichni zbylí včetně dětí.Všichni se budou na popravě podílet a to kamenováním.Kdo odmítne bude potrestán useknutím obou rukou.To provedu já sám".Lailsovi se v tu chvíli zhroutil celí svět.Ale sotva všichni odešli.Začal pracovat jeho pud sebezáchovi.Netrvalo dlouho a Lails měl vymyšlený plán útěku.Před klec se za chvíli dobelhal chlápek menší postavy který měl zřejmě sloužit jako stráž.To se Lailsovi akorát hodilo.Přivolal si ho blíž ke kleci.,pak ukázal na jakousi z hvězd a jen se strážný otočil.Chytil ho Lails pod krkem.Nedovolil mu vydal ani hlásku.Přidusil ho a vtáhl do klece jeho sekeru.Byla Těžší a daleko pádnější než jeho,líbila se mu,ale na to nebyl čas,sekeru si nechal .Prosekal se. A dorazil strážného.Běžel z vesnice co nejrychleji mohl.Běžel na jih tam byli lesy nejhustší a lépe jimi prošel jeden člověk než pátrací skupina s kterou již počítal.A také už jako malí kluk toužil vidět moře,tropy a veškeré věci co se netýkají severu,kde doposud žil.Šel rychle ale běžet nemohl bylo tu moc spadlých větví a pařezů o které člověk lehce zakopne a také větve stromů byli posazeny moc nízko,takže se musel stále ohýbat.K ránu už byl tak vyčerpán že se musel utábořit a chvíli se prospat.Když se probudil bylo odpoledne a měl strašlivý hlad.Nebyl čas ulovit si alespoň králíka.A navíc by ho prozradilo ohniště.Šel dál.Poslouchal jak ptactvo zpívá,jak se po lese prohánějí veverky, jen aby zapomněl na svůj hlad. Když les začal nepatrně řídnout, byl už večer a Lails už nemohl dál,sedl si pod strom a za chvíli únavou usnul.