Výkřik Absurdna (1. strana) | Články

Autor : pýgl 19. března 2014 Poezie

Absurdno - Nelibozvučné a nedávající smysl. Někdo v tom ovšem něco může naleznout.

To ticho libozvučné,
Když kolem zavládne
vstříc dnům všedním.
Do mysli se vkrádá.

Stejná myšlenka zrádná,
jak umrlec je chladná.
Ta absurdní a krásná věc,
když Obyčejný člověk pláče.

Slavík kolem švitoří
a já zas bez lahváče.
Pak na mysl vyvstane.
tak nechť se tak i stane!

Ten výkřik absurdna,
je bezútěšná hudba.
kamenná a hluboká
jak nejprázdnější studna.

U srdce nehřeje
štěstí bez svízele.
Rozum se vytrácí.
Ten výkřik Absurdna.

Jak prázdná je má schránka.
Osamocen a zmatený
křičím sám do ticha.
Ten výkřik nezná slavíka.

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Výkřik Absurdna?
Megan (4.00*), sashiko (2.50*), vockoo (4.00*)

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 1 z celkem 1 příspěvků1

Megan - 25. března 2014 21:03
	První dvě strofy mě tak mile navnadily, jen aby to třetí úplně zabila. Na druhou stranu, když se ta lahváčová kostrbatá sloka vyškrtne, zanechává to ve mně po několikátém přečtení příjemný dojem a vlastně se mi to i dost líbí :) Sníst žížalu není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně! 🦐🦕

Vypisuje se 1 z celkem 1 příspěvků1

Výkřik Absurdna (1. strana) | Články - Aragorn.cz