Za jídlo hrdost svou dám (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Za jídlo hrdost svou dám

Vám, obyčejným smrtelníkům, nemilosrdně rychle odtikávají hodiny života. Sotva přijdete na svět z lůna matčina, už na vaši dubovou rakev padají lopaty hlíny smáčené slzami pozůstalých. Jsme od vás tak odlišní. Přesto se naše světy prolínají a jeden bez druhého jednoduše nemůžeme existovat. Jak si ale MY máme zkrátit ty dlouhé nekončící chvíle? Ty pomalu se táhnoucí staletí, která můžeme rozpoznat jen počítáním nových hrobů na hřbitovech? I při naší dobré vůli a respektu k vašemu ubohému jepičímu životu, někdy neodoláme a zaměníme chvíle nechutného stereotypu a nudy za zábavnější chvíle naší dlouhověké existence. Trápíme vás a mučíme drobnými škodolibými naschvály, které tak rádi svádíte na ten „zákon schválnosti“. Ale nemyslíme to zle. Vážně. Tedy… někteří z nás.

Ani můj osud nebyl jiný. I mě po čase těšilo, kdykoliv se v dálce objevil autobus plný zmatených a zážitků chtivých turistů. Tak jako tenkrát.

Sice nepatřím mezi podlé a vyloženě zákeřné typy, ale tentokrát jsem nemohl odolat. Pohled na dvojici poněkud hloupě vypadajících ubožáků, kteří si to s vítězoslavným pohledem štrádovali evidentně úplně jinou cestou než tou, kterou měli vyznačenou na mapě, mě nadchnul a… Vážně nejsem podlý typ, ale kdo by se nechtěl trošku pobavit a okořenit si život špetkou humoru? Víte, my Yōkai, pro vás spíš duchové, jsme tvorové s přirozenou dávkou škodolibosti, alespoň o některých z nás se to tvrdit dá.

Bavil jsme se sledováním zmiňovaných dvou hlupáků, jak se proplétají mezi křovisky a dokonce zakopávají i na vcelku dobře prochozené cestě. Ale uznejte sami, je to zábava bez práce. Ani s přimhouřenýma očima vás to jednoduše nemůže uspokojit. Přiznám se. Ten vítr, co se náhle a odnikud zvedl, byl mým dílem. Vyrval jim z rukou tu jejich hloupou mapu a poponášel ji po kouskách dál. Směšně běhali kolem dokola jak splašení zajíci, křičeli na sebe, vráželi do sebe a sotva měli mapu na dosah… hopla… zase jim uletěla. Smích prý prodlužuje život. Škoda že mě to může být při mé nesmrtelnosti srdečně jedno.

Možná jsem to vážně přehnal. Ale na tu větev mapa doletěla skutečně sama! Pitomci! Snažili se ji tak urputně sundat z keře, že si ani jeden nevšiml srázu. Stačil jeden malý krok a průšvih byl na světě.

Jenže já nejsem žádná chůva! Není mou starostí tahat dva zabedněnce ze škarpy! No, dobrá. Mám na tom určitý podíl viny. Nebýt toho větru, nehonili by se bezmyšlenkovitě za kusem papíru, který jim mimochodem vůbec k ničemu nebyl, a neskončili by tam dole. Seděli tam jak dvě hromádky neštěstí. Koneckonců ty stěny srázu byly dost strmé a … tfuj, ta noha jednoho z nich nevypadala vůbec použitelně.

S lidmi vážně není dobré mít co dočinění, ale… Já vážně nechápu, proč to dělám. Prý pes! Nejsem žádný prašivý psisko, jsem Okami! Vlčí démon! Jenže, jak vidím, těm dutým hlavám v oranžových bundách připadají mé protesty jako štěkání. Nu, dobrá. Jsem roztomilý psík. Haf, haf. Spokojeni? Výborně. Tak to byste konečně mohli jít za mnou, mám pro vás dva dárečky na dně díry. Tak jdeme? Copak mě nechápete? Ne, ne, ne! Já si s vámi nebudu hrát! A ani nebudu aportovat!

Já vážně nechápu, proč vám lidem tohle dochází tak pomalu. Dlouhou půlhodinu jsem byl nucen hopkat kolem natvrdlých záchranářů, štěkat a tahat je za nohavice než to pochopili. A vida, zřejmě jsem se v jejich očích stal nějakým prašivým psiskem páníčka, který se kdesi ztratil – chudáček. Někdy si vážně říkám, že s tímhle vaším přístupem a myšlením byste měli jenom vymírat.

Konečně jsem je dovedl k těm dvěma zoufalcům. Nastala ideální doba na rychlý a taktický ústup, tedy v případě že by to bylo možné. Chvála je sice skvělá věc ale ... Ne! Neobjímej mě! Fuj! Budu smrdět člověčinou! Já nechci vaše díky za záchranu. Kousnu tě! Hmm? K vám domů, říkáš? Počkej, počkej u vás doma je přece jídlo. Tak jo, klidně si podrbej i to druhý ucho. A kde máš ten žvanec?

Víte, ve své podstatě jsem velmi zásadový démon, ale jídlo je jídlo. Zvlášt když je teplý a naservírovaný přímo pod nos. Haf!

A ještě abych nezapomněl - klidně mi říkej Alíku.