Zlomená (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Stíny dnů a stíny nocí
provází ji životem,
zeslepena cizí mocí,
je jako pes za plotem...

Ještě ráno šťastná byla
a pak přišlo zklamání,
v poledne žalostně vyla,
slzám už nic nebrání...

Nevěděla, komu věří,
odpovědi postrádá.
Svět kolem se zvolna šeří,
jen těžko se ovládá...

Brodí se teď svinstvy světa,
slzy zdobí její tvář,
čeká, jak zní pravá věta,
hvězdy ztrácí svoji zář...

Jenom jemu věřit chtěla,
ničila ji cizí lež,
ta druhá ale pravdu měla,
roste nenávisti věž...

Svět kolem se barví rudě,
její srdce bolí víc,
bolest není cítit chudě,
netlumí ji snad už nic...

Bojí se, že o něj přila,
že se s ním už nesetká,
že snaha druhé vážně vyšla,
před křížem svým pokleká...

Nechce ztratit jeho lásku,
on je pro ni prostě vším,
nepovažuje se za krásku,
radši bude věřit lžím...

Žal teď trýsní její tělo,
smutek neumí dál krýt,
i kdyby smát se jí chtělo,
bolest bude v srdci rýt...

Prahla touhou po odvetě,
chtěla druhou odradt,
nechce věřit té špatné větě,
že ta druhá má ji nahradit...

Poddává se tomu smutku,
nemá sílu vzdorovat,
chystá se ke špatnému skutku,
o život přestat bojovat...

...Odešla...