Barevná srdce (133 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Na Leafa doapdla těsně před setměním mrzutá nálada....Nemluvil, pomohl nasbírat dřevo a po vydatné večeři se rychle zamotal do svých pokrývek a usnul...vzbudil ho až hluk uhánějícího zvířete před svítáním....rychle se zvedne do sedu, ale než si stačí protřít spánkem ulepené oči, tak je noční návštěvník ten tam... Máš tušení co to mohlo být? zeptám se ospalým hlasem Loren.

Večerní vítr přinesl mraky a z noční oblohy se snesla přeháňka. Avšak byla tak jemná krátká a řídká, že ji postřehl jen Velký Farin, který v tu dobu zrovna držel hlídku. Ostatní spali dál. Poklidně, skoro celou noc.
Poslední hlídku držela Loren. Noc už začala šednout, ale pro její nevidoucí oči byla stále stejně černá. A potom, ještě před úsvitem, zaslechla dusot. Po cestě muselo proběhnout něco velkého. Hluk přerušil váš spánek, ale nezahlédli jste už nic.
Jen někde na sever, ve směru vaší pouti, dusání utichlo. Zaniklo dálkou a v počátku denní melodie lesa.

Najdu si příhodné místo poblíž ohně, kde složím svůj vak a usednu na svoji cestovní přikrývku.

Spokojeně chroupám sušené jídlo a zapíjím obyčejnou vodou. "Hm...hmpf..chroup...mlask...ech, kdyby tady byla pěkná pečínka...chroup...do zlatova opečená...chrump..chroup...jo, jo, moje vousatá prabába vždycky říkávala: udělej si hostinu, nafutruj si pupek, jen aby hlad, rychle od tebe utek..." slastně mhouřím zapadlá očička, když sním o velké hostině a čerstvém jídle, zatímco se snažím rozkousat kus sušeného masa.

"Klidně mě pak taky probuďte. Ale opatrně! Mám lehký spaní, nerad bych někomu ublížil!"

Tech
Budu od pátku několik dnů na cestách.
Přeji vám hezký víkend.

Poté, co nasbírám několik hrstí dřeva, si přisednu k ohni a vyndám něco ze svých zásob. "Pak můžeš Elemare vzbudit mě, vezmu si druhou hlídku. Nepotřebuji tolik spánku, jak by se mohlo zdát."

Pomohu ostatním s chystáním dřeva, poté se usadím do ústranní a pokračuji v psaní svého deníku.

Pridám sa i ja k zberu dreva na noc, Dark poskakuje okolo a sleduje okolie...
Iba dúfam že noc nebude na nás taká zlá ako pred pár dňami...ešte stále to máme v pamäti Nazbieram dreva a usadnem k ohňu spolu s ostatnými. Najem sa, nakrmim Darka, dám mu trochu vody. Pozriem na Loren a poviem
Ty sa vyspi ja si vezmem hliadku ako prvý. Túto noc som spal dobre. Pohladom prejdem po ostatných, či súhlasia s mojím názorom a ak niekto nie je proti usadnem k ohňu, kopku dreva prisuniem k sebe aby som mohol dokladať a udržiavať teplo pre všetkých okolo, svojim pohladom pozriem na hviezdy Možno tam v dialke skončím i ja raz. Ukazovať cestu... zamysleným pohladom znovu prejdem k zemi a sledujem okolie kde by sa mohlo niečo mihnúť

Poznateľne unavená, tentokrát neprotestujem, naopak, s úľavou príjmem koniec dnešného pochodu..
Ak to takto bude pokračovať ďalej, zodriem si svoje nožičky.. To by mi tak ešte chýbalo..
"Súhlasím, nakoľko na dnešný deň mám už tiež dosť. Hádam dobrý oddych a výdatný spánok, to bude to, čo teraz potrebujem.."
Vytihnem deku no ešte predtým ako sa však uložím a moje myšlienky sa prenesú do ríše snov, počkám si, kým moji spoločníci nazbierajú drevo a založia oheň.. Navečeriam sa i upijem si z mechu trochu vody..
"Túto noc by som si zobrala poslednú hliadku, ak by to bolo možné.."

"Aaaaa, konečně jsme narazili na to správné tábořiště. Nevím jak vy, ale já už bych dnes nikam nepokračoval, lepší místo na nocleh nenajdeme." A také shazuji svoji výbavu na zem a jdu k lesu nasbírat nějaké dříví. Držím se poblíž trpaslíka, který skýtá přeci jen jakýsi pocit bezpečí poblíž lesa....

"Tak.." zabručím, když zahlédnu kamennou mísu. "Myslím, že dnešní noc strávíme tady. Jdu pro nějaký dřevo." a s tím si odkládám na zem svůj vak a štít, u sebe si nechávám pouze své nepostradatelné kladivo, a odcházím ke kraji lesa nasbírat dříví na podpal.

V chůzi se rozhlížíte na obě strany cesty a přemýšlíte.
... jsou to dva lesy oddělené širokou silnicí s travnatým okolím ... tady je ta tráva nějaká vyšší ... nebo je to jeden les, skrz který vede ta silnice ...
Oba okraje lesa se už přes hodinu drží kolem třiceti sáhů daleko ... nebo blízko? hmmm ... občas nějaký strom či keř roste o několik sáhů blíže nebo je vidět, jak se okraj na krátkém úseku vzdálil.
Slunce klesá za stromy a šero houstne i řídkou mlhou, která začíná z lesa vystupovat.

Těžko říci, jestli někdo z vás, aniž by o tom věděl, vede sebou za ruku svoje štěstí. Nebo je to jen pouhá náhoda, že ve vysoké trávě napravo od silnice jste zahlédli velkou kamennou mísu.
Zastavili jste se na rychlý doušek vody či piva a hovorem vzpomínáte, jak vám hostinský v lesním hostinci U rozcestí kreslil hrubou mapu.

Kam až k severu dohlédnete, je les od cesty stále stejně vzdálený. Dark klidně čeká, jestli půjdete dál. Kouká z jednoho na druhého a vesele vrtí ocasem.

mapy/Svět

I když s Tuccem jdeme v čele skupinky, dolehnou k mým velikým uším gwargova slova....
Nebojte se mistře trpaslíku, i když se to nezdá tak jsme urazili už veliký kus cesty, vetší než jsem doufal, abych řekl pravdu. A co se týče lesa, tak jsem klidný dokud nezkříží ruro cestu. Do té doby můžeme nocovat v relativním bezpečí na druhé straně od cesty. řeknu a dál pokračuji v cestě...
Ale už bychom se mohli začít poohlížet po nějákém vhodném místě na nocleh, slunce pomalu ubývá a nějáká menší dolina na kde by bylo závětří by nebyla špatná. svěřím se ostatním se svými myšlenkami.

Přestože se snažím držet krok s ostatními, krátké nohy nestačí sáhovým krokům krollů a společně s kudůky zůstávám kus za ostatními.

"U všech Stínů! Pochodujem celej den a přijde mi, že jsme se nikam nehnuli a už se zase stmívá!" mračím se a udělám několik rychlých kroků, abych dohnal čelo skupiny. "A hospoda nikde. Čert aby to spral!" hudruju a hned si přihnu ze svého měchu, který již značně zhubnul.

"Les se přibližuje k cestě. Možná bychom mohli přenocovat tady, dál od stromů. Čím víc nocí strávíme mimo ten zpropadený les, tím líp!" při svých slovech se rozhlížím po okolní vegetaci, která se nezadržitelně, pomalu přibližuje k cestě, jako by ji chtěla zcela pohltit a dát tak konec poslední známce civilizace. V očích se mi zračí obavy i bázeň z nejistoty.

Pochodujete dále k severu. Při pohledu za sebe ještě rozpoznáváte kopec, přes který jste přešli, avšak skalka s pramenem se už před více než hodinou ztratila vašim očím.
Ze západu i z východu už se les začal přibližovat k cestě. Jeho okraj je téměř bez křoví. Nejbližší stromy rostou řídce kolem šedesáti sáhů od silnice. Po další hodině se ale mezery mezi stromy zmenšují, začnou je vyplňovat různé keře a okraj lesa zúžil travnaté pruhy po obou stranách cesty na třicet sáhů. Přiblížením okraje lesa se část slunce skryla za vrcholky stromů.
Blízkostí lesa zesílila jeho denní melodie. Na silnici už se však snáší večerní šero.

Trpaslík byl skutečně poslední část cesty nezvykle tichý. Žádné narážky a špičkování či jeho věčné nespokojené bručení a nadávky, jen zamračeně svými krátkými nohami ukrajoval tiše míli za mílí.

U skalky s pramenem vody se také rád osvěžil a doplnil čirou tekutinu do svého měchu.

"Hmm..." zabručím směrem ke štíhlé elfce, která se snaží povzbudit družinu.
"Nebo sud piva a opečené sele!" slastně přimhouřím malá očička, ale vzápětí se mi do vousaté tváře vrátí typický nerudný výraz, když vytahuji svůj velký měch ze zvláštní kůže a po pár doušcích smutně a rozhořčeně nahlížím dovnitř. Pak měchem ještě několikrát zatřepu, zřejmě ve snaze zjistit, kolik zlatavého moku ještě zbývá, než ho připevním zpět k vaku.

"U všech Stínů! Kdyby tak pivo pršelo z nebe..." a bezelstně se zadívám k modré obloze.

Po chvilce co jsme skloněný nad zemí a prohlížím si ji, se zvednu a dojdu zpět k družině. Ještě naposledy se osvěžím čerstvou vodou a poté vyrazím za ostatními, aby se na mě zbytečně nečekalo...

"Áno, myslím, že máš pravdu.. Pre každého má cenu niečo iné a každí má iné hodnoty.." prehovorím po chvílke zamyslenia.
"A peniaze, či šperky, určite nie sú všetko. Na svete existujú aj väčšie radosti ako plný mešec zlata. Napríklad čaša vína a veselá hudba, čo vy na to, priateľu?" snažím sa trochu podpichnúť trpaslíka, ktorý sa mi v poslednej dobe zdal byť akosi nezvyčajne tichý...

Osvěžení studenou vodou a spokojení s tím, že jste získali plnou zásobu čerstvé vody se chystáte vyrazit dál na sever. Vida, že Leaf zkoumá stopy srnek, čekáte na něho a vašimi hlavami jdou myšlenky
... tohle je první pramen vody, který jsme zahlédli ... jakpak to asi bude dál ...

Slunce zvolna klesá k vrcholkům stromů lesa na západě a vaše stíny se začínají protahovat.

Elemar 23. května 2007 20:14

"Teď, když nad tím tak přemýšlím... už se necítím zdaleka tak hrdý, jako kdysi. Co se týče hodnoty věcí, musím si to ještě hodně srovnat v hlavě, protože v téhle oblasti jsem značně nejistý."

pozriem na Loren a reagujem na jej preslov ktorý mala o šperkoch...No nie pre každého je cenné zlato, alebo šperky. Je pravda že za veci ako za zuby medveďa si nič nekúpim, ale to zas neničí charakter...Možno si za to nič nekúpim, no vymeniť za jedlo, noclah a veci ktoré ja osobne k životu potrebujem viacej ako peniaze sa to dá... pozriem na Lorein a potom na Tucca
Čo ty na to priatelu? Určite je pre teba pocta nosiť to na krku, tak ako pre niekoho je pocta mať plné vrecká šperkov. Každý ako sme tu všetci ukážem na všetkých okolo stojacich sme nejaký. Niekto má rád to a iný to.
Potom pozriem na Darka ako spokojne chlípe vodu, klaknem k nemu a pohladím si ho...
Priatel môj, mi sme dvaja, cestujeme krajom a nepotrebujeme šperky ani zuby medveda. Mne stačí že mám teba a ty máš mňa, naše priatelstvo je cenejšie ako všetko zlato sveta... pomyslím si a na tváry sa mi objavý malý usmev, ked ho uvidí Dark štekne a packov ma pohladí po ruke ako by vedel na čo som práve myslel