Barevná srdce (27 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Dveře asi jen tak nevyrazíme. Navíc by to zřejmě nikam nevedlo." hlásím od dveří.

"Klika tu zase není."

Vrátím se k Almimu a rozhlížím se po místnosti. Když barbar cosi najde, upřu zrak k němu.

"Hergh..!" zavrčím s veselou intonací nahlas. Začnu výstupek ve zdi prohlížet zblízka, zda okolo nejsou nějaké spáry ve zdi, pořádně k němu přiložím pochodeň a prohlížím si výstupek v plamenech ohně. Pak pochodeň opět odkloním a rozehřátou stěnu jemně ohmatám prsty...
"Výstupek malý zde je. S ním pohnout zkusím." Obratím pohled na ostatní zda mne vnímají a pak tak učiním.

Gwarg vyrazil ke dveřím a prohlíží je i zeď v okolí.
L´erak si připnul dýku k opasku, elfí luk a toulec s šípy připevnil k torně a přistoupil k Tarkovi s elfím pláštěm.
Tark si svůj plášť sbalil do vaku a s potěšením oblékl elfí.
Potom oba začali zkoumat V stěnu. Se zkušenostmi z předchozích místností se věnují povrchu zdi velmi pečlivě. Tark sleduje část nad podlahou, o kus přece jen vyšší L´erak prohlíží pruh ještě kus nad hlavou.

Almi popošel doprostřed místnosti, složil postranice lucerny a osvětluje tak nyní celou místnost kolem dokola.

Když elf zmizí, jen chvíli ohromeně zírám na místo, kde ještě před chvílí seděl.
"Kouzla a čáry!" znovu se zašklebím, odpor v tónu hlasu je více než zřejmý.

"Kdo s čím zachází, s tím taky schází.." dodám jen po chvíli mlčení.

Když mi L'erak ukazuje dýku, zavrtím zamítavě hlavou a významně potřesu svým masivním válečným kladivem.

"Pane Almi Zlaťáku, posviťte mi. Zkusím dveře." přejdu ke dveřím a prohlédnu je. Jaké mají kování, jestli vidím kliku, zámek. Případně je zkusím otevřít.

Zapálím si svou pochodeň od té Tarkovi a začnu prohlížet tu stěnu, na kterou mi ukázal Tark. S nadějí, že něco zajímavého, či neobvyklého objevím.

Plášť mi sedne a tak si ho rovnou nechám na sobě a ten svůj starý vložím do batohu. ještě si ho prohlídnu na sobě a už se věnuji L´erakovi.
Zatím jsem nic nenašel, ale určitě tu něco bude, jen to najít, musíme to tu pořádně prohlídnout, jestli, tak by jsi mohl prohlídnout další stěnu. Vem si louč a zkoumej dál, já si vezmu tu svou a jdu pokračovat.
Vezmu si od L´eraka louč a dám se opět do průzkumu.

"Hrgh..." zachrčím v odpověď, odplivnu si a vesele se zakřením na Tarka. S radostí převezmu zapálenou pochodeň a zálibně se dívám do olizujících plamenů a rukou je jakoby pohladím s úsměvem a z úst se mi vydere hluboké: "Ghournblaze!" Pak svůj pohled opět zaostřím z úchvatných plamenů zpátky na Tarka zkoušejícího si plášť. "Plášť více dobře Tobě než mě pasuje." A kývnu na potvrzení spokojeně hlavou. Pak se otočím k místu, které zkoumal Tark jako poslední než jsem ho vyrušil. "Ty zde jsi něco objevil?"

zabranej do zkoumání stěny ani nepostřehnu že se ke mě L´erak přiblížil, takže se ho krapek leknu.
Člověče, aspoň si zpívej, sem tak zabranej do hledání čehokoliv, že sem si tě ani nevšiml
A zasměju se tomu. Ten mi podává plášť. Je hezkej a umění elfů jsem vždy obdivoval, jejich zručnost je vyhlášená.
Vezmu tedy plášť do ruky a pořádně si ho prohlídnu, pak podám L´erakovi louč, abych mohl plášť vzít do obou rukou a hezky na světle louče plášť roztáhnout a ukázat ho v plné kráse.
Plášť je to hezký a pokud to tedy nikomu nevadí, rád si jej vezmu, elfí věci velmi obdivuju a bude mi potěšením ho nosit.
potom sundám svůj plášť a ten nový si vyzkouším, jak se nosí a jakej je.

Uchvácen lukem zahledím se na něho - skoro jako uhranut. Prohlížím jeho runy, jeho tvar i jeho majestátnost.
Zatímco Tark prohlíží stěnu, tak svou pozornost věnuji luku.
Po delší chvíly, jako kdybych se probral z nějakého transu. Potěžkám ještě zálibně v rukou dýku s netradiční praktickou rukojetí.
*Než můj nůž, párátko jiné pádnosti to jest* Pohlédnu tázavě na Gwarga, zda snad on jí neupotřebí více a jinak si jí připnu k opasku. Obdobně tak učiním s toulcem a lukem. *Luku ráznost vyzoušet bych chtěl - později ale snad. Pomoci dopřát Tarkovi nyní hodno jest.*
Příjdu k Tarkovi s pláštěm po elfovi v rukou. "Tarku, plášť tento příjmi. Svůj plášť odpočinku zanechat můžeš. Lépe trošku tobě než mě padne." Podávám Tarkovi plášť, aby si jej vyzkoušel a vzal.
Pak si uvědmím, že Tark vlastně zkoumal stěnu. "Významného zda-li něco jsi objevil?" Dodám tázavě a obhlížím okolí letmo, zda mi něco nepadne do oka.

Zatímco Tark začal prohlížet V stěnu, L´erak pozvedl toulec z tenké vypracované jeleniny. Tři šípy s opeřením opatřené protáhlými ocelovými hroty zasunul zpět a potom vytáhl jeden ze zbývajících, jejichž "opeření" připomíná tenké vlnité destičky.
Okamžitě všichni poznáváte mladou odnož harku a vzpomenete si na cestu sem ke Starému Hrádku, kdy vás mistr Braha zavedl kousek od cesty do lesa k velkému vzrostlému harku a pět odnoží pro vás obratně odlomil.
I tyto šípové dříky z elfova toulce nemají nasazený žádný hrot a jejich konce jsou vytvarovány jen do hrubé špice. Přesto víte, že na kratší vzdálenost dokáže takový šíp způsobit velké zranění. A možná by se na ně daly nasadit stříbrné hroty, nalezené v jedné z předchozích místností.

Také dýka je pěkný kousek z dílny elfího zbrojíře. Její rukojeť je potažena zlatozelenou ještěrčí kůží. Taková se dobře drží a jen tak z ruky nevyklouzne.

Tmavošedý dlouhý plášť je tradičního elfího střihu s kapucí. Kolem ramenních švů je zpevněný našitými pásky a při pohledu zblízka je vidět na předních dílech zdobné prošívání.

L´erak potáhl plášť a odkryl tak luk, o kterém mluvil zmizelý elf. Posunul dýku po podlaze a strčil i do luku, vše s opatrným postojem. Nic zvláštního se nestalo a tak luk pozvedl, aby si ho pořádně prohlédl.

Dlouhé lučiště z tmavohnědého, skoro černého dřeva svým vytvarováním jednoznačně prozrazuje elfí práci. Téměř po celé délce je zdobeno jemně vyškrabovanými ornamenty a také drobnými elfími runami. Trochu se podobají obecným runám, ale slova patří do nějakého neznámého jazyka. Před teleportací se elf zřejmě přichystal na případná překvapení a napnul tětivu. Při naklánění luku jsou na tmavé tětivě vidět uzoučké světlejší proužky, sloužící jako značky při míření. L´erak naprázdno lehce za tětivu zatáhl a pustil. Krátké prasknutí, zvonivé avšak velmi tiché, je dalším důkazem dokonalé elfí práce mistra, který luk vyrobil.

Říkal něco o tom, že sem byli přeneseni nějakým mocným kouzlem, ale že se něco zvrtlo a tohle byl následek.
Odpovím L´erakovi a podivám se na místo, kde ještě před chvilkou seděl onen elf, co tu po něm jen málo zbylo.
Snad využijeme věci, co po něm zbyli a ať nám i připomínaj jak lehce se dá v tomhle hrádku zemřít a že opatrný musíme bejt.
Rozhlédnu se po okolí a udělám několik kroků do prostoru.
Měli by sme se dát zase do hledání čehokoli, co nám odtud pomůže jít dál.
Pozvednu louč a začnu pomalu procházet, okolo zdi, kde ještě před chvilkou seděl elf.

Když se elf začne "vypařovat", tak se zarazím a pak nedůvěřivě v podřepu ucouvnu. Měřím si celou situaci nedůvěřivým pohledem.
Když je po všem, tak s nedůvěrou zase vezmu obě nezapálené pochodně a opatrně zkouším prostor, kde ležel zraněný elf. *Že si jen tak zmizel, nevěřím.*
Šťouchnu koncem louče do lěžícího pláště, dýky a nakonec i luku.
"Co stalo se, vy víte? Rozumíte?" Obrátím se s dotazen na Gwarga a Tarka. "Elf pryč je." Konstatuji své ohledání daného místa. "Mrtev jest myslíte? Čárami mocnými zřejmě zmizen byl. Živlem jiným pozřen byl." Zakroutím nevěřícně hlavou, pokrčím rameny, uklidím zase pochodně a pak pro jistotu jen tak ohmatám své tělo, zda také není ovlivněno nějakou magií.

Opatrně vezmu luk a vyzkouším jemně tětivu. Pak šípy. Následně dýku a plášť.

"Elf tohle tu zanechal. Třeba pomocí nám být může." V rukou se všemi těmi věcmi se otočím ke svým druhům. "Co komu nejvíce službou posloužit může?" Nadhodím otázku, jak uplatnit zbylé předměty po chudákovi elfovi.

tech
Do konce týdne budu mimo dosah i-netu.

Přeji vám hezké dny.

Trochu zaraženi stojíte tiše a bez pohnutí hledíte na místo, kde ještě před chvílí elf seděl a mluvil s vámi. Jeho rozložený plášť jakoby potvrzoval jeho slova, že mu nelze pomoci a proti jeho vymizení nelze nic udělat.

Jste opět sami.

Elf chvíli hledí na postavu před sebou a když odhadne, co L'erak zkouší udělat, znovu odmítavě zavrtí hlavou.
Jsi dobrý, ale mně opravdu nemůžete pomoci. Nejsem zraněný nebo nemocný. Jenom se ztrácím.

Zaslechl jsem vaše slova, malý pane, obrátil se elf na Gwarga.
Řekl jste Zelené srdce. Ano, Ústa oceánu, tak. I my jsme vyrazili s cílem ho najít. Třeba budete mít více štěstí.
Při poslední větě máte dojem, že elfův hlas začal slábnout a během dalších slov jste si tím téměř jistí.

Co zůstane, až se ztratí moje tělo, to už nezmizí. Jako ta dýka mého druha, přečkala ho a už tu bude.
Můj ranec už je celý pryč. Za sebe jsem odložil svůj luk a několik šípů. Jestli se neztratí se mnou, tak už také zůstanou a můžete si je vzít. Třeba se v...ám bu...do...u hod...
Poslední slovo už elf nedořekl. Jeho tvář, ruce a zřejmě i celé tělo se jemně zavlnily jako vodní hladina ve větru a před vašima očima zmizely. V příštím okamžiku jeho plášť volně klesl dolů a prázdný se položil na podlahu.

"Ghhm, ghh, roztodivno. Pozor!" Počáteční zachrčení se změní v důrazné slovo -pozor- na konci věty.
Před podsaditého trpaslíka a postaršího muže se prosmýkne hodně vysoký muž v šedomodré tunice. Těsně po jeho zachrčení se váš pohled střetne s blýsknutím jeho šedomodrých očích dominujících jeho ušmudlané zarostlé tváři dravčího vzhledu s červenohnědými ornamenty na skráních a modrými ostrými čarami na čele. Okolo trčí na všechny strany dlouhé všelijak nemožně zacuchané a sem tam i svázané do útlých copánků temně hnědé vlasy.
"Chcem elfákovi zdraví lepší učinit?" Obrátí pohled z elfa před ním ležícího zpátky na Gwarga a Tarka. "Vzácnou medicínu mám - pomoci může. I Ghournblaze zaříkání smrt a čáry odehnati může."
Podřepne si a začne vytahovat z kožené torny dvě pochodně, občas pohlédne na elfa. Pochodně připravuje k zapálení s tázavým pohledem upřeným k trpaslíkovi a muži s holí.

"Kouzla a čáry! Frr.." zašklebím se při slovech elfa a podrážděně zkrabatím nos, jako bych čichal nějakou špatnost.
Zdá se, že nejsme sami, kdo tu hledá Zelené srdce. A co nakonec najdem? Možná jen smrt... pomyslím si.

Podívám se tázavě na našeho staršího společníka:"Dokážete mu pomoci, pane Tarku?"

Po chvilce elf ještě dodal:
O třech ostatních nic nevím.
Nevím, jestli se tu taky někde objevili, ale myslím si, že jsou všichni mrtví.

Na jménu nezáleží, skončí zároveň se mnou, odpoví elf.

Moji přátelé a já jsme tady chtěli něco najít. Náš kouzelník vyvolal kouzla, aby nás přenesl dovnitř, ale něco se nezdařilo. Tady v této místnosti jsem se objevil jen já a můj druh. Ten vypadal jako ze skla. Během krátké chvíle začal mizet, jako led, který roztává, Jeho věci zmizely s ním. Zůstala jenom ta dýka.

Elf se odmlčel a potom pokračoval:
Thindil, náš kouzelník, měl jen jakýsi starý svitek s přibližným popisem místa, kam jsme se měli dostat. Varoval nás, že se něco takového může stát, ale všichni jsme se rozhodli, že to zkusíme. Byl jsem v bezvědomí, nevím jak dlouho, ale teď už cítím v rukách i nohách jako píchání ledových jehliček.
Elf pozvedl pravou ruku a ta se ve světle lucerny zaleskla jako vodní hladina.