Barevná srdce (28 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Elf chvíli hledí na postavu před sebou a když odhadne, co L'erak zkouší udělat, znovu odmítavě zavrtí hlavou.
Jsi dobrý, ale mně opravdu nemůžete pomoci. Nejsem zraněný nebo nemocný. Jenom se ztrácím.

Zaslechl jsem vaše slova, malý pane, obrátil se elf na Gwarga.
Řekl jste Zelené srdce. Ano, Ústa oceánu, tak. I my jsme vyrazili s cílem ho najít. Třeba budete mít více štěstí.
Při poslední větě máte dojem, že elfův hlas začal slábnout a během dalších slov jste si tím téměř jistí.

Co zůstane, až se ztratí moje tělo, to už nezmizí. Jako ta dýka mého druha, přečkala ho a už tu bude.
Můj ranec už je celý pryč. Za sebe jsem odložil svůj luk a několik šípů. Jestli se neztratí se mnou, tak už také zůstanou a můžete si je vzít. Třeba se v...ám bu...do...u hod...
Poslední slovo už elf nedořekl. Jeho tvář, ruce a zřejmě i celé tělo se jemně zavlnily jako vodní hladina ve větru a před vašima očima zmizely. V příštím okamžiku jeho plášť volně klesl dolů a prázdný se položil na podlahu.

"Ghhm, ghh, roztodivno. Pozor!" Počáteční zachrčení se změní v důrazné slovo -pozor- na konci věty.
Před podsaditého trpaslíka a postaršího muže se prosmýkne hodně vysoký muž v šedomodré tunice. Těsně po jeho zachrčení se váš pohled střetne s blýsknutím jeho šedomodrých očích dominujících jeho ušmudlané zarostlé tváři dravčího vzhledu s červenohnědými ornamenty na skráních a modrými ostrými čarami na čele. Okolo trčí na všechny strany dlouhé všelijak nemožně zacuchané a sem tam i svázané do útlých copánků temně hnědé vlasy.
"Chcem elfákovi zdraví lepší učinit?" Obrátí pohled z elfa před ním ležícího zpátky na Gwarga a Tarka. "Vzácnou medicínu mám - pomoci může. I Ghournblaze zaříkání smrt a čáry odehnati může."
Podřepne si a začne vytahovat z kožené torny dvě pochodně, občas pohlédne na elfa. Pochodně připravuje k zapálení s tázavým pohledem upřeným k trpaslíkovi a muži s holí.

"Kouzla a čáry! Frr.." zašklebím se při slovech elfa a podrážděně zkrabatím nos, jako bych čichal nějakou špatnost.
Zdá se, že nejsme sami, kdo tu hledá Zelené srdce. A co nakonec najdem? Možná jen smrt... pomyslím si.

Podívám se tázavě na našeho staršího společníka:"Dokážete mu pomoci, pane Tarku?"

Po chvilce elf ještě dodal:
O třech ostatních nic nevím.
Nevím, jestli se tu taky někde objevili, ale myslím si, že jsou všichni mrtví.

Na jménu nezáleží, skončí zároveň se mnou, odpoví elf.

Moji přátelé a já jsme tady chtěli něco najít. Náš kouzelník vyvolal kouzla, aby nás přenesl dovnitř, ale něco se nezdařilo. Tady v této místnosti jsem se objevil jen já a můj druh. Ten vypadal jako ze skla. Během krátké chvíle začal mizet, jako led, který roztává, Jeho věci zmizely s ním. Zůstala jenom ta dýka.

Elf se odmlčel a potom pokračoval:
Thindil, náš kouzelník, měl jen jakýsi starý svitek s přibližným popisem místa, kam jsme se měli dostat. Varoval nás, že se něco takového může stát, ale všichni jsme se rozhodli, že to zkusíme. Byl jsem v bezvědomí, nevím jak dlouho, ale teď už cítím v rukách i nohách jako píchání ledových jehliček.
Elf pozvedl pravou ruku a ta se ve světle lucerny zaleskla jako vodní hladina.

A co vám tedy pomůže.
Zeptám se, když poví že obvazy mu nepomohou, mezi tím i Gwarg se ptá a oba netrpělivě čekáme na nějakou odpověď, či vysvětlení, kde se tu vzal, co tu hledal atd..

"U všech Stínů, co to je?" zavrčím nedůvěřivě a prohlížím si záhadného elfa.
Když se opře o stěnu, přistoupím o pár kroků blíž.

"Jaké je vaše jméno pane? A jak jste se sem dostal? Když nám řeknete více, možná zjistíme, jak vám pomoci!" znovu se zeptám, v tónu hlasu je slyšet již pobouřená netrpělivost a očekávání.
"Smrt se blíží ke každému. Od prvního nadechnutí jsme k smrti každým coulem blíž." řeknu neoblomně, s nádechem lhostejnosti ale i vážnosti.

// zdravím vespolek a těším se, čím ještě překvapí Starý hrádek..
L´erak

eehhh ... ozve se znovu tichý sten.
Elf asi pochytil vaše slova a porozuměl, protože přes jeho tvář přešel náznak slabého, ale hořkého úsměvu.
Smrt se ke mně blíží ... sama ... rychle. A obvazů by byla škoda, mně nepomohou.

Jeho pravá ruka se zanořila do pláště, pak se objevila s dýkou na dlani. Elf ruku otočil a když dýka sklouzla na podlahu, krátkým narovnáním ohnutých prstů ji odstrčil směrem k vám. Potom se vzepřel, s táhlým a potlačováným zasténáním, oběma rukama proti podlaze do sedu a opřel se zády o stěnu, u které ležel.

Na hlavě ani na horní části těla, ze které sjel jeho plášť, nevidíte žádné zranění, přesto je zřejmé že elf není v pořádku. Jak si ho prohlížíte, máte navíc pocit, jakoby jeho tělo chvílemi průhlednělo.

Dokud to samo nepromluví a nebo to něco neudělá, nemíním se k tomu nijak přibližovat.
Odpovim Gwargovi a pak nahlas promluvim na postavu na zemi.
Jestli se nějak neprojevíš, tak tu zemřeš, protože ti ani za mák nevěřim, že jakmile se k tobě přiblížim, že mě nezabiješ.

Když se tajemná postava znovu pohne a zasténá, nepatrně pozvednu válečné kladivo výše, připravené okamžitě udeřit. Lehce se přikrčím, jak jsem připraven vyskočit do boje.

"Možná než šťouchanec holí bude potřebovat obvazy.." syknu na ostatní.

"Kdo jste zač? Co se vám stalo? Co tu děláte?" znovu zahartusím ještě předtím, než k postavě dojde Tark.

Přeji vám veselého Silvestra a šťastný celý nový rok.
Hodně zdraví, štěstí a životní pohody.

Vzdálenější strana pláště se pohnula a do ticha po vašich slovech se ozval táhlý sténavý zvuk.
Pak se objevila levá ruka a okraj pláště odhrnula. Uviděli jste hlavu stočenou pravou tváří k podlaze. Dlouhé rovné vlasy splývají až přes krk a mezi nimi vykukuje úzké ucho. Jeho podlouhlý tvar a horní část protažená do špičky prozrazují elfí rod.
Elf pozvedl obličej k vám, pootevřel oči a přes jeho rty se vydral další tichý zvuk.

Když vidím, že se starší muž hrne dopředu, zůstávám ve střehu.
"Opatrně." řeknu varovně.

No nic trochu to podloubnem.
A přistoupim blíže k ležící postavě. Hůl si připravim tak, abych se mohl kdyžtak pránit případnému výpadu, ale i abych mohl jednim koncem trošku rozhrnout plášť a poodhalit, co že se to pod ním skrývá.
Docela by mě zajímalo, kdo a nebo co tady může takhle ležet, jak se to sem dostalo, proč to tu je a jak asi dlouho. Neni možný, že je to taky jen nějakej dobrodruh, kterej nenašel cestu dál?
Hlavou se mi honí jedna možnost za druhou a jen čekám co přijde, až se přiblížím s holí dost blízko a nebo až hnu s pláštěm.

"Kdo jste zač? Co tu děláte? Zvedněte se!" štěknu několikrát po záhadné osobě schované v plášti. Zůstávám na místě v bojovém postoji.

"Tak bude to!" znovu zahartusím a významně potřesu válečným kladivem, které se vznáší nad moji hlavou. Masivní mlat shlíží jako vztyčený prst smrti.

Ruka spočívá na podlaze otočená dlaní nahoru, podle postavení prstů s palcem je to pravá ruka. Hadr, zpod kterého vyčnívá skoro po loket, není vlastně žádný hadr, ale hodně dlouhý plášť.
Začíná být skoro jisté, že je to nějaká ležící postava. Na Gwargovu výzvu ale nijak nereaguje.

Almi popošel vpřed a letmým sklopením lucerny znovu soustředil proud světla na okolí ruky. Ta samotná je nyní přímo uprostřed dopadajícího světla. Dobře tak vidíte, že ukazovák s prostředníkem se nepatrně pokrčily a opět znehybněly.
Almi udělal ještě několik kroků. Ve světle lucerny a Tarkovy pochodně výrazně světlá ruka jakoby mírně září. V téměř bílé kůži prosvítají drobné namodralé žilky.

Nekouří se z toho, prohodil Almi. Ghůl to asi nebude.

Když se objeví ruka, trhnu sebou. Překvapením, ale i tím, jak okamžitě zaujmu bojový postoj a ruka s kladivem vyletí do vzduchu.

"U všech Stínů!" zavrčím jako už mnohokrát. "Kdo je tam? Vylez!" zaburácím a zůstávám na místě.

Sakra co tohle je
a odskočim leknutím, pak zase pomalu přijdu blíže, abych si pořádně prohlídl místo podivného nálezu.
Co to muže bejt, myslíte že by bylo bezpečné zkusit dloubnout do toho holí?
Přiblížím se k ostatním a zeptám se jich. okamžitě ztrácím zájem o cokoliv okolo nás a všechnu svoji pozornost věnuji hromadě a ruce z ní vyčnívající.