Druhá strana (140 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(08:46) Ketryn: Jsem celkem překvapená, že Ragnar reaguje docela rychle. A jsem ráda, že Margaret může jet na voze, aspoň něco... Jinak jsem ale v krizi, že ani moc nevnímám krásu krajiny kolem.
(08:53) Morigan: Taky to vnímám tak napůl. U nás v zajatecké skupině je depresivní nálada, navíc se na mě ostatní dívají trochu divně kvůli tomu, jak jsem mluvila na Ragnara.
(08:55) Ketryn: Neznělo to moc zajatecky, to je fakt...
(09:03) Ketryn: Normálně bych se snažila nějak seznámit s těmi ostatními ženami, ale mám co dělat sama se sebou, takže na nějaké mluvení nemám sílu. Víme, jak dlouho tak půjdeme?
(09:17) Morigan: Ne, ale vypadá to, že půjdeme celý den.
(09:20) Ketryn: Tak to jsem opravdu ráda, že Margaret jede na voze, to by se jinak nedalo.
(09:20) Morigan: K večeru už vidíme, kam míříme. Je to osada na kopci, ohrazená nevysokou dřevěnou palisádou. Domy jsou tam různé velikosti, ale všechny nízké. Nejvýše a jakoby uprostřed je opravdu rozlehlá stavba.
(09:21) Morigan: To by se opravdu nedalo...
(09:22) Ketryn: Tak se tam dívám a pomalu mě opouští má apatie a začínám být zas nervozní z toho, co s námi bude...
(09:23) Morigan: Poslední část cesty stoupá opravdu ostře, než projdeme bránou.
(09:27) Ketryn: A to už je večer?
(09:28) Morigan: Už je k večeru.
(09:32) Ketryn: Dívám se kolem sebe a snažím se smířit s tím, že tohle (nebo něco podobného) bude na nějakou příští dobu asi náš nový domov....

(23:24) Morigan: Tempem jdeme asi takovým, že je mi po chvilce jasné, že to s Margaret nepůjde.
(23:25) Margare-tka: A budu to stíhat bez ní?
(23:26) Ketryn: "Dej mi Sáru, já ji ponesu a ostatní ti mohou pomoct jít," rozhodnu. "Nebo řekneme Ragnarovi, že to takhle nejde nebo nevím..." nervy mám fakt na pochodu.
(23:27) Margare-tka: "Jo dám ti ji." Ale to se zastavíme úplně
(23:24) Morigan: Tempem jdeme asi takovým, že je mi po chvilce jasné, že to s Margaret nepůjde.
(23:25) Margare-tka: A budu to stíhat bez ní?
(23:26) Ketryn: "Dej mi Sáru, já ji ponesu a ostatní ti mohou pomoct jít," rozhodnu. "Nebo řekneme Ragnarovi, že to takhle nejde nebo nevím..." nervy mám fakt na pochodu.
(23:27) Margare-tka: "Jo dám ti ji." Ale to se zastavíme úplně
(23:43) Morigan: Snažíme se ji přendat za chůze, ale i tak to moc nepomůže. "Chci mluvit s Ragnarem!" začnu tam vyhlašovat.
(23:45) Margare-tka: "No to mi bylo jasný, hned jsem se dozvěděla, že to budeme muset dojít."
(23:50) Morigan: A nějakou dobu trvá, než se mu to donese dopředu a než se rozhodne něco s tím dělat, ale k mému překvapení opravdu přijde.
(23:58) Margare-tka: Jako už jsem zvyklá, že nestíhám, ale mám z toho depresi, že se to musí řešit.¨
(00:01) Morigan: "Slyšel jsem, že si mě někdo žádá, jsem rád, že jsi to ty, drekkja," prohlásí.
(00:05) Margare-tka: NO kdyby vědět, že to pro jeho krásné oči není...
(00:06) Morigan: (:-D)
(00:07) Morigan: "Ona nemůže tak rychle jít!" ukážu na Margaret. "Je ještě slabá a navíc nemůže rychle chodit, musí jet na voze!"
(00:09) Morigan: Přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu, takže je mi jasné, že musím zmenšit svůj rozkazovací tón.
(00:13) Margare-tka: No vůbec mě nenapadlo, že by jsi měla nějaký jiný tón, jsem na to zvyklá. Dojde mi to až když se tak zatváří.
(00:15) Morigan: "Pokud... je to možné," pokusím se.
(00:17) Margare-tka: Jsem připravená k tomu kdykoliv něco říct, ale nechci ti do toho skákat.
(00:19) Margare-tka: A taky mi došlo, že ji taky možná budu muset nakojit.
(00:21) Morigan: "Je to možné," usoudí pak a skutečně zařídí, že můžeš sedět vzadu na jednom z vozů a vézt se.
(00:24) Margare-tka: Tak mu poděkuji a rovnou si ji zase vezmu.
(00:28) Morigan: "Můžeš jít se mnou vpředu," prohlásí Ragnar s lehkou výzvou v hlase.
(00:28) Morigan: "Ne!"
(00:29) Morigan: "Asi jsem nemohl čekat jinou odpověď," zasměje se a jde zase zpátky dopředu.
(00:30) Margare-tka: !Myslím, že se navzájem máte co učit:-D On slovo ne a ty slovo ano;-)
(00:32) Morigan: "On ví, kdo jste?" zeptá se Adam, ale už když tu otázku pokládá, zdá se mu divná.
(00:32) Morigan: "Ne, neví. Nebo... asi je mu to jedno," odpovím.
(00:32) Morigan: "On je jejich velitel," řekne mi, jako bych to já nevěděla.
(00:33) Morigan: "Ano, byl kapitánem na lodi, na které jsme pluly my."
(00:36) Morigan: "Neublížili vám?" dostává Adam ochranitelské pocity.
(00:36) Morigan: "Ne," ujistím ho. "Neublížili."
(00:40) Margare-tka: No to je od něj hezké....Jako teď mě tu tak napadlo, že je možná dobře, že tu není Jamei... jelikož nevím jak by hy Ragnar překousl.
(00:43) Morigan: Mě ta jeho reakce na toho Adama taky nemile překvapila.
(00:45) Margare-tka: Jako nevím proč, ale měla jsem pocit, že kdyby řekl ano, tak má kudlu mezi žebry.
(00:46) Morigan: No právě!
(00:49) Margare-tka: Jako nevím jestli říct, že je to co se stalo lepší varianta. Ale v tu chvilku jsem si trochu oddechla, že to nebyl on.
(00:52) Morigan: Putujeme po cestě, která se dost stáčí a celkem stoupá. Krajina je hodně kopcovitá a jsou tam hory a hodně zeleně.
(00:53) Margare-tka: No musím říct, že se mi to tam zatím líbí, ale mě se líbí skoro ve všech lesech.
(00:56) Morigan: No objektivně je to tam moc krásné.
(00:58) Morigan: Tím jak je cesta klikatá, nejede se vozům úplně nejlépe a žádnou zvláštní rychlostí se nepohybujeme. Občas děláme přestávku a dostaneme taky něco k jídlu a nějaké pití.
(01:01) Morigan: Ty jsi od nás trochu dál, že si nemůžeme zrovna moc povídat.
(01:02) Margare-tka: No myslím, že bych tohle fakt neušla. Tak tak o tý pauze nakrmím malou a taky si vezmu co jsme dostali. Jako líbí se mi tam, kdyby to bylo v okolí Kardanu, tak je to mnohem lepší.

(22:48) Ketryn: Tak to propadnu do absolutní krize! A v tu chvíli mi je asi jedno, co s námi bude. Vzpomenu si na Margaretinu jistotu, že viděla Patricka uneseného na loďce, a mám co dělat, abych se nesesypala při představě, že opravdu mohl být na té potopené lodi.
(22:49) Morigan: Když nás dají k sobě, jdou oba k nám. Ten mladší, z tmavými vlnitými vlasy to nevydrží. "Lady Morigan," řekne. "Adame!" vyhrknu a skočím mu kolem krku, což ho asi překvapí, ale já jsem teď nervově labilní.
(22:50) Margare-tka: Taky jsem díky tomu znejistila.
(22:51) Ketryn: Jsem ráda, že aspoň tyhle dva nějak známe.
(22:51) Margare-tka: Taky jsem je stihla poznat?
(22:51) Ketryn: Vypadají oba v pořádku?
(22:52) Morigan: No právě, jsem šťastná, že vidím kohokoli, koho jsem znala předtím.
(22:52) Morigan: Ty asi Margaret ne.
(22:52) Morigan: Vypadají celkem v pořádku, až na to, že jsou zarostlí a taky trochu vyděšení, jako my všichni.
(22:53) Margare-tka: To je jedno. Hlavně že tam je někdo od nás.
(22:54) Morigan: Ragnar je nedaleko a když to vidí, bez potíží se prodere davem.
(22:54) Ketryn: "Nevíte něco o ostatních? Jestli někoho ještě unesli...?" nevydržím to.
(22:54) Morigan: Popadne Adama za rameno. "Ty jsi její muž?" položí mu prostou otázku. "Já? Ne! Ne, to nejsem. Nejsem."
(22:54) Morigan: (To se stane těsně po tvé otázce.)
(22:54) Ketryn: Tak to se fakt leknu.
(22:55) Margare-tka: NO to si asi myslí špatně, že se takhle budeš vítat se svým mužem.
(22:58) Morigan: Probodnu ho pohledem. Vrátím mi to. Ale Adamova odpověď ho uspokojila.
(22:58) Morigan: *vrátí
(22:59) Morigan: "Půjdeme teď ještě kus cesty pěšky," oznámí rovnou nám všem zajatcům. "Držte se u sebe a nedělejte potíže, jinak bychom museli zakročit. Všichni chceme, abyste se k jarlovi dostali celí."
(22:59) Ketryn: On si na tebe opravdu dělá velké nároky-
(23:01) Margare-tka: No...to dělá. Ať jdou s tím Jarlem někam.
(23:01) Ketryn: "Bezva, opravdu jak maso na porážku..." pošeptám vám.
(23:01) Morigan: Mě uklidňuje ten nůž v botě.
(23:03) Morigan: Ještě to potrvá, než vyjdeme, takže tam zatím sedíme na místě, protože v té přístavní osadě se nakládají věci na vozy, které zřejmě pojedou s námi.
(23:04) Margare-tka: A je u nás pořád?
(23:04) Morigan: "James i Patrick byli s námi na palubě," zašeptá Adam hned, jak se Ragnar vzdálí, ale Adam si ho raději hlídá očima. "My byli na té třetí lodi, ale piráti..." polkne.
(23:04) Margare-tka: Tak toho mezitím využívám a nějak se pokusím uvázat tu deku.
(23:05) Morigan: "Potopili loď, ale snažili se pobrat kořist i lidi...vzali je tam. Chtěl jsem pomoct, přísahám, ale rozdělili nás a my neměli skoro žádné zbraně..."
(23:05) Morigan: (Jo, s dekou ti kdyžtak pomůžeme.)
(23:06) Ketryn: "Cože?!" vyhrknu přiškrceně, i když se snažím o tichý hlas. A pak totálně zblednu.
(23:07) Margare-tka: Teď když to říká mám problém držet Sáru.
(23:09) Ketryn: A upadnu do naprostého zoufalství... My jsme věznění někde na severu, oni skončí jako otroci někde v Acheronu... to nemáme šanci se někdy najít. Navíc, jestli to vůbec zvládli... Mám co dělat, abych se tam nerozbrečela.
(23:09) Morigan: No já taky!
(23:11) Margare-tka: "Byly na té lodi, také Ella A Edith nebo nebyly uneseny?" zeptám se jich
(23:11) Morigan: "Je mi to moc líto!" dodá Adam, když nás vidí.
(23:11) Morigan: "Kdo?" obrátí se na Margaret.
(23:12) Margare-tka: "Edith a Ella jsou mé služebné a byly s námi na pláži."
(23:14) Morigan: "Ne," zakroutí hlavou.
(23:15) Margare-tka: "Tak aspoň, že tak. Díky." trochu se mi uleví, že aspoň ony zůstaly, kde měly.
(23:16) Ketryn: Myslím, že teď nejsem schopná mluvit ani přemýšlet. Jen tam zničeně sedím a padne na mě naprosté psychické vyčerpání.
(23:17) Morigan: Pak se zvedáme k odchodu, ale po chvilce je mi jasné, že to s Margaret nepůjde.
(23:18) Margare-tka: "Morigan, když by ta pirátská loď byla Waltera, tak by jim snad nic neudělal, ne? Jako vím, že to je malá pravděpodobnost, ale stejně."
(23:18) Margare-tka: Tak jsem vás tam ještě objala než se vyrazilo.
(23:19) Ketryn: Zvedám se a veškerý můj pohyb je tak nějak automatický.
(23:20) Ketryn: "Margaret, nemáme si vzít jedna malou k sobě?" donutím se nějak vzpamatovat a přemýšlet, když to vidím.
(23:20) Margare-tka: "Určitě budou v pořádku."
(23:21) Ketryn: Na uklidňování nijak nereaguji, protože kdybychom o tom mluvila, tak se doopravdy rozbrečím.
(23:21) Margare-tka: "No tak uvidíme jakým tempem půjdeme, když jsem si na sebe teď přivázala. Kdyby to nešlo, tak vám ji dám."

(22:49) Morigan: Když nás dají k sobě, jdou oba k nám. Ten mladší, z tmavými vlnitými vlasy to nevydrží. "Lady Morigan," řekne. "Adame!" vyhrknu a skočím mu kolem krku, což ho asi překvapí, ale já jsem teď nervově labilní.
(22:50) Margare-tka: Taky jsem díky tomu znejistila.
(22:51) Ketryn: Jsem ráda, že aspoň tyhle dva nějak známe.
(22:51) Margare-tka: Taky jsem je stihla poznat?
(22:51) Ketryn: Vypadají oba v pořádku?
(22:52) Morigan: No právě, jsem šťastná, že vidím kohokoli, koho jsem znala předtím.
(22:52) Morigan: Ty asi Margaret ne.
(22:52) Morigan: Vypadají celkem v pořádku, až na to, že jsou zarostlí a taky trochu vyděšení, jako my všichni.
(22:53) Margare-tka: To je jedno. Hlavně že tam je někdo od nás.
(22:54) Morigan: Ragnar je nedaleko a když to vidí, bez potíží se prodere davem.
(22:54) Ketryn: "Nevíte něco o ostatních? Jestli někoho ještě unesli...?" nevydržím to.
(22:54) Morigan: Popadne Adama za rameno. "Ty jsi její muž?" položí mu prostou otázku. "Já? Ne! Ne, to nejsem. Nejsem."
(22:54) Morigan: (To se stane těsně po tvé otázce.)
(22:54) Ketryn: Tak to se fakt leknu.
(22:55) Margare-tka: NO to si asi myslí špatně, že se takhle budeš vítat se svým mužem.
(22:58) Morigan: Probodnu ho pohledem. Vrátím mi to. Ale Adamova odpověď ho uspokojila.
(22:58) Morigan: *vrátí
(22:59) Morigan: "Půjdeme teď ještě kus cesty pěšky," oznámí rovnou nám všem zajatcům. "Držte se u sebe a nedělejte potíže, jinak bychom museli zakročit. Všichni chceme, abyste se k jarlovi dostali celí."
(22:59) Ketryn: On si na tebe opravdu dělá velké nároky-
(23:01) Margare-tka: No...to dělá. Ať jdou s tím Jarlem někam.
(23:01) Ketryn: "Bezva, opravdu jak maso na porážku..." pošeptám vám.
(23:01) Morigan: Mě uklidňuje ten nůž v botě.
(23:03) Morigan: Ještě to potrvá, než vyjdeme, takže tam zatím sedíme na místě, protože v té přístavní osadě se nakládají věci na vozy, které zřejmě pojedou s námi.
(23:04) Margare-tka: A je u nás pořád?
(23:04) Morigan: "James i Patrick byli s námi na palubě," zašeptá Adam hned, jak se Ragnar vzdálí, ale Adam si ho raději hlídá očima. "My byli na té třetí lodi, ale piráti..." polkne.
(23:04) Margare-tka: Tak toho mezitím využívám a nějak se pokusím uvázat tu deku.
(23:05) Morigan: "Potopili loď, ale snažili se pobrat kořist i lidi...vzali je tam. Chtěl jsem pomoct, přísahám, ale rozdělili nás a my neměli skoro žádné zbraně..."
(23:05) Morigan: (Jo, s dekou ti kdyžtak pomůžeme.)
(23:06) Ketryn: "Cože?!" vyhrknu přiškrceně, i když se snažím o tichý hlas. A pak totálně zblednu.
(23:07) Margare-tka: Teď když to říká mám problém držet Sáru.
(23:09) Ketryn: A upadnu do naprostého zoufalství... My jsme věznění někde na severu, oni skončí jako otroci někde v Acheronu... to nemáme šanci se někdy najít. Navíc, jestli to vůbec zvládli... Mám co dělat, abych se tam nerozbrečela.
(23:09) Morigan: No já taky!
(23:11) Margare-tka: "Byly na té lodi, také Ella A Edith nebo nebyly uneseny?" zeptám se jich
(23:11) Morigan: "Je mi to moc líto!" dodá Adam, když nás vidí.
(23:11) Morigan: "Kdo?" obrátí se na Margaret.
(23:12) Margare-tka: "Edith a Ella jsou mé služebné a byly s námi na pláži."
(23:14) Morigan: "Ne," zakroutí hlavou.
(23:15) Margare-tka: "Tak aspoň, že tak. Díky." trochu se mi uleví, že aspoň ony zůstaly, kde měly.
(23:16) Ketryn: Myslím, že teď nejsem schopná mluvit ani přemýšlet. Jen tam zničeně sedím a padne na mě naprosté psychické vyčerpání.
(23:17) Morigan: Pak se zvedáme k odchodu, ale po chvilce je mi jasné, že to s Margaret nepůjde.

1:30) Morigan: Tak Katryn ty zatím opravdu bdíš, zatímco já jsem si usnula na přídi.
(21:32) Ketryn: Ty jsi mě v tom nechala samotnou :-( Snažím se tam přestat chodit, abych tě nebudila, ale nervozitou to se mnou stále šije. Já tam snad vyškrábu díru do paluby nebo nevím...
(21:32) Margare-tka: No Sára asi zlobí a nebo prostě nervozitou nemohu sppát.
(21:32) Margare-tka: Neboj máš tam ještě mě. Já mám 1
(21:33) Ketryn: :-)
(21:37) Morigan: Tak znovu.
(21:37) Margare-tka: "Bože mě se tam vůbec nechce." řeknu ti tiše abychom tě nebudily.
(21:38) Ketryn: :-D tak najednou vytuhnu.
(21:38) Margare-tka: řeknu Kat tiše...
(21:38) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(21:39) Margare-tka: Hm... tak nic... já snad brzo taky. A Sára spí?
(21:41) Morigan: Ano, spí.
(21:41) Morigan: Takže jsme asi zůstaly na té přídi. K6 na probuzení.
(21:42) Margare-tka: Tak si tam sednu a koukám a pak se snažím nějak usnout.
(21:43) Morigan: "Holky, budeme na místě!" budím vás.
(21:44) Ketryn: Tak to vyskočím. "Už?!" dívám se dopředu. A pak taky zároveň hledám tu druhou loď.
(21:44) Margare-tka: Tak vstávám.
(21:45) Margare-tka: A koukám se jak daleko jsme od pobřeží.
(21:45) Morigan: No už jsme skoro na pobřeží, druhá loď je někde po našem boku.
(21:46) Morigan: Snažím se nenápadně a rychle vytratit zpátky do naší kajuty.
(21:47) Ketryn: Moje nervozita začne úplně gradovat. A jelikož nemáme ani co balit, tak nevím, co dělat.
(21:48) Ketryn: Předpokládám, že jdeš pro ten nůž, tak za tebou raději nejdu, abych zbytečně neupozorňovala.
(21:50) Margare-tka: Asi tak. "Aspoň se brzo dozvíme kdo ještě je na druhé lodi..." snažím se najít pozitivní věc.
(22:23) Ketryn: Na té druhé lodi vidím dva naše vojáky, které známe od vidění. Tak vám to řeknu. A oni vidí nás.
(22:28) Margare-tka: Tak to já se taky dívám jestli tam uvidím ještě někoho.
(22:29) Morigan: Ještě chvilku to trvá, než se začneme vyloďovat a ani to není úplně jednoduché.
(22:30) Margare-tka: J8 já tam mám tep asi 400
(22:31) Ketryn: Tak napjatě čekám, až to bude a až se budeme moct vylodit i my. Stále se dívám na lidi na druhé lodi a připadá mi to celé hrozně nekonečné.
(22:32) Ketryn: Začneme být nějak konkrétně hlídané?
(22:33) Morigan: Nejsme svázané nebo tak nějak, ale docela si nás drží mezi sebou a když stoupneme konečně na pevnou zem, řekne nám Ragnar, abysme zůstaly stát.
(22:34) Ketryn: Tak zůstaneme stát....
(22:34) Ketryn: Ale stále se snažím koukat.
(22:38) Margare-tka: Tak stojím a držím si Sáru. Koukám na další loď a jsem bledá. Mám ji asi zabalenou ještě v té dece. Teda braly jsem si s sebou?
(22:38) Ketryn: Jo, deky jsme si braly s sebou.
(22:39) Margare-tka: *je
(22:40) Margare-tka: A šlo to uvázat tak abych ji mohla mír nějak kolem sebe a přidržovala mi ji?
(22:40) Morigan: Asi na to zatím nebyl úplně čas.
(22:44) Margare-tka: Tak ji tam mám a počítám s tím, že to tak uděláme.
(22:44) Morigan: Když nás tam shromáždí, tak je asi konečně poznat, kolik nás je. Kromě nás jsou tam ještě dvě další ženy, které neznáme a pět mužů, z toho ti dva, o kterých jsem mluvila. Je nás dohromady deset.
22:45) Margare-tka: NO takže Ella a Edith tu není a nebo byly na té lodi...jako ani nechci nic domýšlet.
(22:46) Morigan: Po Patrickovi a Jamesovi nikde ani stopa. Jedna z žen je ještě velmi mladá a vypadá vyděšená, ta druhá vypadá už zkušeněji.
(22:46) Margare-tka: Jako tajně doufám že ta pirátská loď patřila Walterovi.
(22:47) Margare-tka: Tímhle zjištěním jsem upadla do větší deprese.

(20:44) Ketryn: "Pust mě..." snažím se dál. "Ať se můžu v klidu dívat, kam to vlastně plujeme...!"
(20:45) Margare-tka: Myslím, že za chvilku ti Kat bude umět číst myšlenky. Skoro každá druhá tvá věta začíná pusť mě:-D
(20:48) Ketryn: Tak co mám asi dělat, když proti němu nemám silou nejmenší šanci!
(20:49) Morigan: A moje zase "ne" :-D
(20:49) Margare-tka: Já neříkám aby jsi něco dělala:-) Jen je to komický.
(20:50) Morigan: Tak tě pustí, ale stoupne si za tebe.
(20:50) Morigan: Katryn připadá Margaret komická, já zase připadám komická Katryn...:-D
(20:51) Ketryn: Udělám aspoň jeden krok dopředu. Jsem nervozní, že ho mám za sebou.
(20:52) Ketryn: (Já jsem to s tebou Morigan ale tak úplně nemyslela :-D)
(20:54) Ketryn: Začíná z té země být poznat už něco víc nebo jen vidíme šedý pruh? A je přes celý obzor?
(20:55) Ketryn: A do toho asi začnu upadat do krize, co s námi teď bude...
(20:57) Morigan: Až časem. V průběhu dne se země přibližuje a získává tvary. Nejdřív je úzká a taky hornatá. Neplujeme na žádné dlouhé pobřeží, ale vplouváme pak do zátočiny, takže tu další loď máme mnohem blíž, je kus za námi. Kolem nás jsou vysoké zalesněné kopce.
(20:58) Ketryn: Asi nevím, na co koukat dřív. Musím uznat, že je to krásná země.
(20:58) Margare-tka: Stojí tam někde třeba Alke a nebo Gudrun?
(20:59) Margare-tka: Hm... mě jako první proběhlo v hlavě. To bude něco v těhle lesech prchat.
(21:00) Morigan: Určitě někde ano. Taky se mávalo a komunikovalo s tou druhou lodí. Nedá mi to a zírám tam.
(21:00) Morigan: Určitě někde poblíž stojí.
(21:03) Margare-tka: Tak k jedné z nich dojdu."Až se vylodíme tak ještě budeme putovat do vnitrozemí a nebo už budeme na místě?"
(21:03) Morigan: Ale zase tak blízko není, abychom mohly někoho na druhé palubě identifikovat, nebo to tak aspoň vypadá.
(21:04) Morigan: "Ještě kus půjdeme," odpoví ti. "Ale ne daleko."
(21:05) Ketryn: Já tu druhou loď taky hypnotizuji a v tuhle chvíli chci, abychom konečně přistáli a my mohly konečně vidět lidi (zajatce) z druhé lodi.
(21:06) Ketryn: Začnu tam nervozně přecházet a střídavě se dívám na druhou loď a pobřeží.
(21:06) Margare-tka: "Dobře, děkuji." a pak se jdu připojit k vám. To asi neví jak já jdu pomalu kousek natož až půjdeme ne daleko.
(21:06) Morigan: Zdá se ale, že poplujeme ještě přes noc, nejspíš poslední na této lodi.
(21:07) Ketryn: Ještě tak dlouho? Tak to se z nervozity asi moc nevyspím.
(21:07) Margare-tka: "Ptala jsem se a po vylodění ještě kus půjdeme." oznámím vám.
(21:08) Morigan: Mám chuť zůstat na palubě, jak jsou kolem ty kopce a už to ani nehoupe jako moře, je to takové zvláštní. Taky se bojím, že z nervozity neusnu.
(21:09) Ketryn: Tak to vezmu na vědomí.
(21:09) Morigan: "To jsem si myslela," přikývnu.
(21:10) Ketryn: Jsem zatím s Morigan na palubě, jelikož ta kajuta je tak malá, že se tam nedá chodit. Na spánek zatím nemám ani pomyšlení, snad pak dýl v noci.
(21:14) Margare-tka: No já jsem taky nahoře.... raději bych zůstala tady.

(19:15) Morigan: "Hm...on mě taky!"
(19:17) Ketryn: "Kdybychom nebyly v tak krizové situaci a kdybys neměla Jamieho, tak by to bylo i komické, jak se navzájem týráte..."
(19:20) Margare-tka: No povedlo se ti to.
(20:05) Morigan: Podívám se na tebe pohledem, jak ti to vůbec může připadat komické!
(20:07) Ketryn: "Ne, takhle mi to přijde krizové a soucítím s tebou... Myslela jsem, kdyby to bylo vše jinak."
(20:11) Morigan: Ale jak říkám, snažím se uklidnit a vyhnout se mu.
(20:12) Ketryn: Zůstanu asi u tebe, ale už o tom raději nemluvím. Ale pokud bys raději byla sama, tak se půjdu uklidit někam jinam.
(20:14) Morigan: No tady asi sama stejně být nemůžu a myslím, že mi na tom nezáleží, pokud tam není on :-)
(20:14) Morigan: (Spíme pořád na palubě, nebo už zase v kajutě? Možná už v kajutě, ne?)
(20:15) Margare-tka: (No asi už můžete v kajutě, myslím, že jak už má jidlo, tak je hodná a když tak s ní jdu ven.)
(20:16) Margare-tka: Tak se k vám taky pak přidružíme.
(20:21) Ketryn: (Když nebrečí, tak bych spala v kajutě. A pokud by byla nějaká krizová noc, tak bych se přestěhovala na palubu.)
(20:22) Margare-tka: No spíš tam jjdeme na procházku my, když se tam zklidní.
(20:25) Morigan: Tak spíme v kajutě.
(20:26) Morigan: Už je to tak deset dní, co se Sára narodila.
(20:27) Ketryn: Ty jo, to už bychom se opravdu mohli někam blížit. Je stále vidět na obzoru ta pevnina?
(20:30) Margare-tka: No přijde jako chvilka co to bylo.
(20:33) Morigan: Ne, ta už ne. Vylezeme na palubu a tam už panuje zvláštní rozruch.
(20:36) Ketryn: "Co se to děje..." ptám se vás řečnicky a dívám se kolem sebe a snažím se to nějak pochopit.
(20:37) Morigan: Někdo (Sigfried) tě obejme kolem ramen. "Podívej se dopředu, bredi," ukáže druhou rukou na obzor před nás. "To je Daëria. Naše země."
(20:37) Morigan: Dívám se tam taky.
(20:40) Ketryn: Já z něj šoky, jak se vždycky někde objeví! Zaujatě se tam ale podívám a snažím se odtáhnout než mi zas začne skákat srdce!
(20:41) Morigan: Tak tě chytne mírně pevněji.
(20:41) Morigan: "A je to tady," ujede mi polohlasně s pohledem na obzor, kde se rýsuje šedý pruh země.
(20:41) Margare-tka: Taky se dívám a a rozhodně mi neplesá srdce nadšením.
(20:42) Margare-tka: "Hm..."

(17:57) Ketryn: Doufám, že ti to nějak vyjde :-)
(18:12) Morigan: Skoro ano. Seknu po něm na hlavu, což vykryje mečem, tak se pokusím svým štítem udeřit ze strany do jeho, aby ho upustit. Skoro to udělá, ale nakonec obrátí štítem tak zvláštně, že mi zamkne ten můj (skoro mi vykloubí ruku), rukou s mečem smykne dolů a pak mě prostě políbí.
(18:13) Ketryn: :-O tak to asi nestačím zírat! Já říkala, že to bere jako takovou předehru.
(18:13) Morigan: Ostatní to samozřejmě komentují hlasitými projevy.
(18:14) Morigan: (A musím si hodit...)
(18:14) Margare-tka: Hm.... on ví co říká.
(18:14) Morigan: (No 12! Tak to nevím s tou skoro vykloubenou rukou!!:-D)
(18:14) Margare-tka: Tak te´d jsem tam pro každou špatnost. Pobaví mě. Je fakt zarputilec!!!
(18:14) Margare-tka: On ti ji povolil.;-)
(18:15) Ketryn: (No :-D! Ale myslím, že v tu chvíli na nějakou vykloubenou ruku skoro zapomeneš :-) )
(18:19) Morigan: Bože, to je ostuda...
(18:19) Ketryn: Já s Morigan soucítím, protože vím, co to s člověkem pak dělá...
(18:20) Ketryn: Ostuda ne, jen ukázal, že má trochu navrch.
(18:25) Ketryn: No, i když možná trošku úsměvné to je :-)
(18:34) Morigan: Opravdu ale nečekaně zbytečně dlouhý polibek zakončím kolenem do jeho rozkroku, což se mi za celou dobu nepodařilo, i když jsem se snažila. Teď ale ano. Vyslouží si to ještě víc pískání, smíchu a zděšených projevů, než ten polibek.
(18:36) Ketryn: Wow! Tak to bylo hodně kruté! Myslím, že těch 12 vteřin ho stihlo vzrušit a přestal dávat pozor. A já jen koukám, že jsi se po takovém polibku tak vzchopila a přesně trefila :-)
(18:39) Ketryn: Myslela jsem si, že tohle kolo vyhrál on, ale tedy ne :-)
(18:48) Morigan: Mám vztek, takže po něm hodím ještě štít (ale dost blbě, vůbec se netrefím) a i meč, který odrazí svým štítem. Myslím, že je schopen vyslovit jen pár varjagských nadávek.
(18:49) Ketryn: Já jen nevěřícně koukám.
(18:51) Morigan: A odkráčím asi někam na záď, protože tady ani není kam odkráčet!
(18:54) Ketryn: Nechám tě chvíli samotnou, ale pak jdu asi za tebou.
(18:55) Morigan: Ragnar to nakonec nějak ustojí a něco zahlásí ve varjagštině, co ostatním přijde dost vtipné.
(19:04) Morigan: Zuřím tam někde na pravoboku. "Já ho tím nožem zabiju a bude to!!!"
(19:07) Ketryn: Nechávám tě vykřičet.
(19:08) Ketryn: "Myslím, že si ale nakonec byla vítězem ty...byl to hustý kopanec," asi se nějak nemůžu zbavit pobavení. "Bude opravdu dobré, až přistaneme a bude více prostoru."
(19:08) Morigan: No, zase tak nahlas to tam nekřičím...
(19:09) Morigan: To s tebou musím souhlasit a snažím se uklidnit. Jsem vděčná, že za mnou nejde.
(19:10) Ketryn: Myslím, že sám teď tak trochu zuří.
(19:10) Ketryn: "Dáváš mu ale dobré kapky... "

(16:54) Morigan: "Přestaň!" pokouším se pořád. Vždycky do mě praští buď štítem, nebo mečem, tak, abych to musela nějak vykrýt nebo uhnout, takže z toho nakonec něco jako cvičení/souboj samozřejmě je.
(16:57) Morigan: Protože já to určitě nevydržím a začnu pak útoky oplácet.
(16:59) Ketryn: Už vím, že by ti neublížil, tak mě to uklidňuje a sleduji vás bez nervů, jen tvého psychického zdraví je mi tak trochu líto.
(17:02) Morigan: (Teď mi může vrátit všechny ty rány! :-D)
(17:03) Ketryn: (No :-D Možná už si řekl, že je čas ti aspoň něco oplatit :-D)
(17:04) Morigan: No trochu to tak vypadá. Navíc pro mě je prostě ten štít na ruku o dost těžší, než pro něj!
(17:15) Margare-tka: Taky tam stojím a nebo sedím.
(17:33) Morigan: Není těžké mě vyprovokovat k útokům, ale je vidět, že má navrch. Ale snažím se.
(17:37) Ketryn: Taky je to silný válečník, který je na tyhle zbraně zvyklý. Myslím, že se ale nijak nezahanbíš. Taky by ti mohli vrátit tvůj lúúderský meč (jestli ho našli) a mohli byste to zkusit bez štítů, to by pro tebe bylo asi výhodnější.
(17:38) Morigan: To by se mi líbilo rozhodně víc. Tohle mě deprimuje a ještě když si vzpomenu na tu potupu, že mě nechal už jednou vyhrát.
(17:39) Ketryn: Snaž se to brát z té lepší stránky, hlavně že nám vrátil ty šperky.
(17:40) Ketryn: A aspoň jsi ho před tím sekla, to se snad nenechal seknout schválně.
(17:41) Margare-tka: Tak mu to navrhni, že teď to bylo po jeho a jestli by to zvládl po tvém.
(17:41) Morigan: To mě nenapadne :-(
(17:41) Margare-tka: Proč bys mu nemohla dávat výzvy, když on ti neustále nějaké navrhuje;-)
(17:41) Margare-tka: A máš tam nějakou pauzu?? že bych ti to řekla?
(17:42) Ketryn: No, mě to tam napadne, ale neodvážím se vám do toho kecat.
(17:42) Morigan: Ne, to nemám.
(17:44) Margare-tka: Tak ti to řeknu pak.
(17:45) Margare-tka: Teď se mi tam nechce vykřikovat. Ale bylo by to dobrý!!!!

(15:56) Margare-tka: :-)
(15:57) Morigan: "To byla nadsázka, tři "služebné" by snad neupotřebila ani královna..." vzdychnu.
(15:59) Morigan: Jak se blížíme, moje nervozita stoupá a tak se uklidňuji občas nějakým cvičením na palubě. Nejčastěji cvičím s jednou vysokou hodně světlovlasou ženou, která se jmenuje Astrid. Spíš jen tak zkoušíme, než že by to byl nějaký skutečný souboj.
(16:00) Margare-tka: A s ostatními se tam už trochu známe?
(16:01) Margare-tka: Vždycky koukám jak cvičíš. A něco tam vyprávím Sáře...
(16:06) Morigan: Určitě se s nimi trochu známe, když už jsme tam tak dlouho.
(16:07) Margare-tka: Ještě k těm služebným. "Právě toho se bojím, budeme fakt muset doufat a modlit se."
(16:09) Margare-tka: Asi se snažím abychom už nebyly tak odtažitý. A třeba u toho jídla a nebo při nějaké práci se s nimi bavím.
(16:18) Ketryn: //Už jsem tu :-)//
(16:19) Ketryn: Tak se bavím tím, že pozoruji Morigan, jak cvičí.
(16:21) Margare-tka: A kolik je to dní od porodu? Už je Sára hodnější, když má jídlo?
(16:23) Morigan: Asi tak týden.
(16:24) Margare-tka: Ta to by už mohla být hodnější... hodně s ní chodím ven, když je tam hodná.
(16:29) Morigan: Ragnar se dnes taky baví tím, že pozoruje, jak cvičím. Po chvíli k nám ale přistoupí. "Můžeš cvičit se mnou," prohlásí.
(16:30) Ketryn: Dívám se po tobě, co uděláš.
(16:31) Margare-tka: "To já taky, jak se snažím nebýt v depresi z toho kde všechny jsme, tak jsem se rozhodla doopravdy přizpůsobit.
(16:32) Margare-tka: (Bez těch uvozovek:-))
(16:32) Ketryn: Teď jsem si uvědomila, že to beru jako dobré znamení, když tě jako zajatce nechají cvičit se zbraní.
(16:33) Margare-tka: No to je pravda. Díky tomu mi to tam přijde, že to bude dobrý.
(16:35) Ketryn: Aby to nebyl začátek druhého kola, které pak bude chtít dokončit jinde, napadne mě.
(16:36) Margare-tka: Ale prosím tě.
(16:38) Margare-tka: ""
(16:38) Ketryn: (Já to neříkala nahlas)
(16:39) Ketryn: (A koukám, že ty nějak neustále měníš názory :-D)
(16:39) Margare-tka: Jo no jo. Tak nic.
(16:42) Morigan: Nevypadám nadšeně. "Už jsme stejně končily," sklopím meč i štít.
(16:42) Morigan: "Ještě chvilku zvládneš, drekkja," je si jistý.
(16:43) Morigan: "Ne," trvám si na svém. Gestem pokyne na Astrid, která mu váhavě předá svůj meč a pak i štít. Probodnu ji pohledem, že taky mohla aspoň chvíli vzdorovat!
(16:43) Margare-tka: No ona je zvyklá ho poslouchat.
(16:45) Ketryn: To jo, všichni jsou zvyklí ho poslouchat, jen s Morigan má fakt velkou potíž :-D Tak to začnu pozorovat ještě s větším zájmem.
(16:45) Morigan: "Nebude to souboj, jen malé cvičení," mrkne na mě.
(16:46) Morigan: "Ne, nechci!" trvám na svém. Všichni se na nás začali dívat s větším zájmem, ale já s ním opravdu nehodlám podruhé vést souboj, ani cvičný.
(16:47) Margare-tka: No můžeš být ráda, že cvičný souboj se koná na palubě a ne v posteli:-D
(16:48) Morigan: Jsem hlavně ráda, že jsem si na tohle nevzpomněla teď tam! :-D
(16:48) Ketryn: :-D
(16:48) Morigan: "Ale chceš," prohlásí. Mám pocit, že to je asi jeho oblíbená věta.
(16:49) Margare-tka: No chtě nechtě se usměju.
(16:49) Ketryn: On totiž odmítá slovo NE.
(16:49) Morigan: "Nebudu s tebou cvičit!" prohlásím už naštvaně, na což reaguje ránou štítem, kterou musím vykrýt (a stihnu to jen tak tak), aby mě neuzemnila.
(16:50) Ketryn: Koukám, že přitvrdil.

(11:25) Ketryn: Docela mě štve, že nám nechce říct, kam a kolem čeho plujeme. Ale co se dá dělat...je to pochopitelné. Zatím se nějak nemůžu rozhodnout, jestli chci, abychom už přistáli nebo ne.
(11:28) Margare-tka: Já to teda nechci fakt se toho bojím.
(11:31) Morigan: Na mě taky padá lehká nervozita a mám opravdu smíšené pocity ohledně našeho přistání na pevnině.
(11:33) Ketryn: Snažím se s tím stresovat co nejmíň, protože nás to stejně nemine. Ale je to těžké.
(11:49) Morigan: Ono už je docela na čase, abychom dopluli, protože zásoby se nám tenčí.
(11:58) Ketryn: To jo, přeci jen už jsme tam dost dlouhá a ta loď je malá.
(12:17) Margare-tka: Jsem hodně nervozní .
(12:44) Margare-tka: No a ak až bude čas tak musíme vymyslet jestli budeme zaujámat už nějaký postoj až pojedeme tam..
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(13:05) Margare-tka: Když tak když večer nějak brečí zkusím ji vzít ven jestli by ji neuklidnily vlny a nebo to, že jsme venku.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(13:46) Morigan: Změna prostředí ji asi uklidní.
(13:46) Ketryn: Ty jo, že by to fakt bylo mořské dítě :-)
(13:48) Margare-tka: Tak pokud to pomůže tak si tam v dece sednu do provazů a jsme tam. Pokud to pomáhá.
(13:52) Morigan: Nervozita a nuda mě tam fakt zabíjí, takže se asi ještě víc zajímám o zbraně a jejich způsob boje.
(13:54) Ketryn: Začnu ti tenhle zájem schvalovat. Kdo ví, co se bude hodit znát.
(13:54) Margare-tka: Když jsme večer sami v kajutě. "Holky přemýšlela jsem nad tím jestli by nebylo lepší se nějak zaopatřit abychom zůstaly tady u toho klanu a ne v tom jejich hlavním paláci." vůbec nevím jestli to mám říkat.
(13:54) Margare-tka: Třeba tu co bude a nebo co byla. Co se PJovi hodí.
(13:56) Ketryn: Já tak různě někde poposedávám a pozoruji moře nebo pomáhám s přípravou jídla. A jsem s Margaret. Sigfriedovi se vyhýbám aspoň na šířku lodě. Jen občas mi to nedá a z dálky ho nenápadně pozoruji. Ale fakt jen občas, snažím se ovládat. A do toho jsem opravdu nervozní z přistání.
(13:56) Ketryn: "Cože? Jak zaopatřit?" vůbec nechápu, co Margaret myslí.
(13:58) Morigan: "Jak to myslíš?".
(13:59) Margare-tka: "No..." jako nevím jestli jestli to bude nutné a jak to bude, ale kdyby jste už někomu patřily, tak by asi bylo jistější že pojede spolu z toho jejich paláce, jako možná bude problém u mě. Nebo si myslíte, že je to blbost?"
(14:00) Ketryn: "Jak patřily??"
(14:01) Morigan: "Ale my jsme přece v jednom klanu!"
(14:02) Margare-tka: "No t si právě nejsem jistá, jak moc patřit jim by bylo nutné. Ano, ale jak bylo řečeno bychom mohly zůstat v tom jejich jakoby paláci, ale možná je to zbytečné teď řešit, když ani nevíme kdo je na té další lodi."
(14:03) Morigan: "No právě, nic nevíme."
(14:04) Margare-tka: "Ale měly bychom aspoň trochu nad tím přemýšlet. Třeba nás nás po cestě tam něco napadne. "
(14:05) Margare-tka: "Tak dobře, byl to jen takový nouzový nápad. "
(14:05) Margare-tka: "Jo a myslíš, že z toho přístavu ještě pojedeme do vnitrozemí?"
(14:06) Morigan: "No řekly jsme si, že musíme udělat všechno pro to, abychom zůstali co nejblíž. Horší je, že nevíme, jak to tam bude fungovat a asi nebudeme mít moc času na rozmyšlenou."
(14:08) Margare-tka: "No já si totiž myslím, že ty máš jisté, že ty pojedeš s Ragnarem a Kat pokud jedou se Sigfriedem na stejné místo. jJen nevím co mám očekávat já."
(14:08) Ketryn: "Já jen doufám, že jarl není nějaký absolutistický vládce, který Ragnarovi zabaví celou jeho kořist a udělá si s ní co bude chtít, aniž by se kohokoli ptal...Pokud k tomu bude mít Ragnar nějaké slovo, tak si myslím, že si bude chtít Morigan určitě nechat u sebe. Otázka je, co my dvě."
(14:08) Morigan: "Každopádně je nesmysl, abychom šly do jiného klanu, aspoň doufám!!"
(14:09) Ketryn: "Proč bych měla jet se Sigfriedem??"
(14:10) Morigan: "Právě, nevíme, jak ten jejich způsob vládnutí vlastně funguje."
(14:11) Margare-tka: "No to si taky myslím, že do jiného klanu ne. Tedy doufám. A proč asi se Sigfriedem, podívej se jak tě neustále sleduje a pronásleduje. A myslím, že tady už to asi nechali na něm, jak u tebe uspěje."
(14:15) Ketryn: "Ale to, že mě chce dostat do postele přeci vůbec neznamená, že by mu pak na mě někdo dal nějaké právo, ne!? Navíc, jak jsem to pochopila, tak tam ženy mužům nepatří. I když kdo ví, jak se to má se zajatci."
(14:21) Ketryn: "Já se obávám, že toho moc nenaplánujem, dokud nebudeme vědět, jak to tam vypadá a chodí a jaké máme vůbec možnosti. Navíc doufám, že je Patrick na té druhé lodi, když jsi ho viděla. A James tam může být taky. To by se do nějakého potenciálního plánu mělo také zahrnout."

(13:09) Morigan: Pohybuje se okolo.
(13:09) Margare-tka: Tak ho k němu jdu. " Mohu se zeptat?"
(13:10) Morigan: Podívá se na tebe tázavě.
(13:11) Margare-tka: "Co je vidět na obzoru za pevninu?"

(12:47) Morigan: Jdeme si pak lehnout.
(12:48) Ketryn: Udělám nám tam zas ležení nějak, abychom se tam naskládaly i s malou. A snažím se usnout.
(12:48) Margare-tka: Jdeme já jsem si tam nějak lehla se Sárou. A doufám, že bude hodný miminko.
(12:48) Margare-tka: No jinak se nevyspíme ani jedna.
(12:49) Morigan: Vlastně to se možná moc nevyspíme.
(12:49) Morigan: Margaret K6
(12:49) Ketryn: Taky si říkám. A to máme problémy se spaním i bez miminka.
(12:50) Morigan: Tak není to úplně nejhodnější miminko...
(12:51) Margare-tka: No skvělý....Tak se ji snažím nějak ukonejšit, aby jste se vyspaly.
(12:51) Ketryn: Tak to budou docela zajímavé noci... Abychom nakonec nechodily spát na palubu dobrovolně.
(12:52) Margare-tka: Ragnar má určitě dost velkou kajutu;-)
(12:52) Morigan: Po té první noci si to začínáme myslet.
(12:53) Morigan: "Nebo si můžeme najít místo tam kde se vesluje, někteří tam taky chodí spát," napadne mě.
(12:54) Margare-tka: "Já vím a není to moc riskantní?"
(12:54) Ketryn: "No, nemám tam na to úplně dobré vzpomínky..." uvědomím si. "Ale můžeme..." souhlasím pak.
(12:54) Margare-tka: "Myslím, že to bude trvat než se rozkojím. Pak až bude najedená, tak to bude dobrý."
(12:55) Ketryn: *na to místo
(12:55) Morigan: "No možná to trochu riskantní je, nevím. Možná ta paluba bude lepší."
(12:56) Margare-tka: "No, ach jo to mě mrzí." tak se ji snažím co nejvíc dávat k prsu, aby ji to trochu uklidnilo.
(12:56) Ketryn: Jestli jsme se v noci opravdu vůbec nevyspaly, tak vážně uvažuji, že další noc zůstaneme na palubě nebo někde jinde.
(12:57) Ketryn: "Tak za to nemůžeš. To se tak nějak dalo i očekávat," řeknu smířeně.
(12:57) Margare-tka: Ale určitě trochu jo, hodila jsem jí 4.
(12:58) Morigan: Tak prozatím asi budeme spát na palubě a vezmeme si tam ty deky, abychom nezmrzly, protože v noci tam žádné vedro není. Ono ani ve dne se nedá říct, že by bylo tropické vedro, možná jak jedeme severněji, ochlazuje se.
(12:58) Morigan: Buď spíme u stožáru, když je tam místo, nebo na mé oblíbené přídi.
(12:58) Ketryn: Jo, deky to určitě bude chtít.
(12:59) Margare-tka: Snažím se být přes den s ní na palubě. Aby jste se popřípadě dole mohly vyspat.
(13:00) Ketryn: "Aspoň můžeme pozorovat hvězdy," beru to pozitivně, když si první noc lehneme.
(13:01) Ketryn: (Tedy jestli zrovna není zamračeno :-D)
(13:01) Morigan: Podle toho, co občas pochytíme a i podle toho chladnějšího vzduchu je nám jasné, že se už blížíme k cíli. Asi třetí den po narození Sáry dokonce na levoboku hodně v dálce pozorujeme něco, co by mohla být pevnina, ale evidentně k ní nemáme namířeno.
(13:02) Ketryn: Tak to pozoruji s větším zájmem.
(13:03) Morigan: Já taky, ale vypadá to prostě jenom jako šedý pruh.
(13:04) Margare-tka: Všimnu si taky? Když jsem přes den venku?
(13:04) Morigan: To asi jo.
(13:05) Margare-tka: No tak se někoho zeptám. Je tam někde Ragnar?
(13:06) Morigan: K6
(13:06) Morigan: Margaret.
(13:06) Morigan: Ano je tam.
(13:07) Margare-tka: A dělá něco důležitého a nebo se pohybuje okolo nás?

11:46) Margare-tka: "No tak kdo vás tu stále pozoruje..."
(11:47) Margare-tka: Mám docela dobrou náladu, kupodivu.
(11:47) Ketryn: Nedá mi to a podívám se.
(11:48) Morigan: Já samozřejmě taky a když Ragnar zjistí, že je pozorován, tak se rozhodne přijít.
(11:49) Morigan: "Smím si ji pochovat?" zeptá se Margaret.
(11:50) Ketryn: Přestanu prát a koukám na něho a na Margaret.
(11:53) Margare-tka: "Ano, ale opatrně." podám mu ji. Jako bylo by blbý říct ne.
(11:55) Ketryn: Holky, nad tím se asi musím usmívat. Vidět takového chlapa s malinkým miminkem v rukách je fakt rozkošné.
(11:57) Margare-tka: Hm...jako dělá mi to trochu problémy. Chudák Morigan.
(11:59) Ketryn: To jo, Morigan to musí mít s takovýmhle obrazem před sebou opravdu těžké! :-)
(11:59) Morigan: Já jsem se asi zasekla.
(12:01) Morigan: Pochová ji, dívá se na ni s úsměvem a pak po mě hodí takový významný pohled. Je to trochu provokace a je to vtipné, ale mě to vtipné nepřipadá ani trochu. Zatvářím se vražedně.
(12:02) Ketryn: Opravdu ti to nezávidím, ale musím se nad tím usmát ještě víc :-)
(12:03) Margare-tka: Ano on na nic jiného nemyslí. Ale trochu mě to taky pobavilo.
(12:05) Morigan: Víc už to ale nerozmazává, což jsem vděčná, nemám dneska náladu konverzovat o seveřanských schopnostech mít děti. Večer, když jsme u nás v kajutě, tak řeknu. "Holky, musím vám něco ukázat," a vytáhnu ten Ragnarův nůž, který jsem si půjčila před porodem a nějakým nedopatřením mi asi zůstal.
(12:06) Ketryn: Tak se jdu podívat s otazníkem, proč nám takhle ukazuješ nějaký nůž??
(12:07) Margare-tka: No tak na něj koukám. a"A co nám chceš ukázat?"
(12:08) Morigan: Tak na vás koukám, jak to, že to nechápete! "No máme zbraň!"
(12:10) Ketryn: "No, ano... ale...stejně nemáme kam utéct."
(12:11) Margare-tka: "Jo promiň mám dlouhé vedení. Myslela jsem, že na té zbrani něco je. Ale je dobrý, že ji máš, třeba se bude hodit až budeme na pevnině."
(12:11) Margare-tka: "Myslíš, že na to zapomněl a nebo ti ji nechal schválně."
(12:12) Morigan: "Byl by blázen, kdyby mi ji nechával schválně," usoudím.
(12:13) Ketryn: "No, na pevnině by se mohl hodit. Jenže ještě ani nevíme, kam plujeme..."
(12:15) Ketryn: "Ale pokud nás někam zavřou a bude nás někdo hlídat, tak by ten nůž mohl být k užitku," snažím se přemýšlet.
(12:16) Morigan: "Musíme se připravit na to, že to dostávání se zpátky bude trvat dlouho," řeknu.
(12:16) Morigan: "Vždycky je lepší mít nůž, než nemít nůž."
(12:17) Ketryn: "To ano, to určitě," souhlasím.
(12:17) Ketryn: "S počítám, že cesta zpátky bude dlouhá. Hlavně nesmíme plout na ostrov, jinak jsme celkem v háji."
(12:18) Margare-tka: ""Jo to ano, vím, že to bude na dlouho, ale s malou to bude ještě složitější."
(12:19) Morigan: Nůž zase nechám v kajutě, zatím ho u sebe nenosím.
(12:20) Morigan: "Já vím, budeme muset počkat...stejně budeme muset vymyslet nějaký plán."
(12:21) Ketryn: Snad budeme mít možnost ho použít.
(12:21) Margare-tka: "Musíme vymyslet to abychom byly spolu a taky počkat až se tam trochu rozkoukáme."
(12:22) Ketryn: "Hlavně nás nesmí rozdělit. Pak už to určitě nějak vymyslíme."

(11:14) Ketryn: Mlčím a důkladně se věnuji nějaké skvrně.
(11:16) Morigan: "Jo... v pohodě," odpovím. "Žádná rvačka," pominu můj kopanec a Ragnarův žaludek.
(11:16) Margare-tka: No to mě trochu vaše mlčení překvapí. "A proč jste ji nesly nahoru? A dělo se pak ještě něco dál?"
(11:17) Margare-tka: "To je dobře, snad už se to trochu uklidní."
(11:17) Morigan: (Když to tak vezmu, já už jsem mu docela uštědřila ran! :-D)
(11:18) Margare-tka: (No docela jo, chudák. Tolik jich asi od ženy ještě nedostal.)
(11:18) Ketryn: (To tedy jo! :-D A zatím se ti ho fakt docela daří držet od těla. Měla bych se od tebe začít učit! :-D)
(11:24) Ketryn: (Já potřebuji zachránce, který mě dostane z maléru, a Morigan se zas se všemi nejdřív pere! :-D)
(11:25) Margare-tka: (NO!!!! A jak to vždycky dopadne!!!)
(11:26) Margare-tka: "Holky jsem ráda, že to proběhlo bez problémů. A že je malá v pořádku. trochu jsem si myslela, že to bude kluk...kort když mi Miki říkal to, že má silné srdce:-) Jsem ráda."
(11:26) Margare-tka: "Myslím, že se jí to bude hodit v naší situaci."
(11:28) Ketryn: "Já jsem taky ráda, že jste obě v pořádku!" Okamžitě uvítám změnu témata. "Jako fakt by mě ani ve snu nenapadlo, že budeš rodit unesená na lodi, ale hlavně že vše proběhlo bez komplikací. Hlavně aby to šlo tak i dál, teď to nebude jednoduché. Ale trochu mě uklidňuje, když vidím, jaký vztah mají k dětem."
(11:30) Margare-tka: "Hm. No snad je to dobré znamení. Byla by opravdu smůla, kdby to bylo ještě s problémy... takhle se to aspoň trochu vykompenzovalo."
(11:35) Margare-tka: "Koukám, ale že jste stále středem pozornosti."
(11:36) Ketryn: "Co?" nechápu, o čem Margaret zas mluví. To její přeskakování občas nestíhám :-)
(11:37) Morigan: Taky koukám tázavě.
(11:42) Ketryn: (Margaret?)
(11:46) Margare-tka: )Sory dělala jsemsi jídlo.)
(11:46) Margare-tka: "No tak kdo vás tu stále pozoruje..."
(11:47) Margare-tka: Mám docela dobrou náladu, kupodivu.
(11:47) Ketryn: Nedá mi to a podívám se.
(11:48) Morigan: Já samozřejmě taky a když Ragnar zjistí, že je pozorován, tak se rozhodne přijít.
(11:49) Morigan: "Smím si ji pochovat?" zeptá se Margaret.
(11:50) Ketryn: Přestanu prát a koukám na něho a na Margaret.

(10:43) Margare-tka: "No samozřejmě, přece ji tu nenechám. A taky si ji chci pořádně prohlédnout na světle."
(10:44) Margare-tka: Jako pozoruji se, kdyby mi bylo nějak špatně. Tak to hned hlásím. Jen tedy pro ujištění, začala jsem rodit ráno včera, trvalo tak pět hodin, takže jsem měla porozeno, tak kolem jedné druhé odpoledne jo??
(10:44) Morigan: Tak jedna z nás vezme malou a druhá pomůže Margaret, akorát to není nic jednoduchého, když do té chodbičky a na schody se nevejdou dva lidi vedle sebe.
(10:45) Margare-tka: No já si myslím, že bych to zvládnout měla, ale pro jistotu.
(10:46) Ketryn: No, musíme pomalu a opatrně.
(10:47) Morigan: Zvládneš to, i když je to trochu náročné. Nahoře jste hned se Sárou středem pozornosti.
(10:50) Margare-tka: No to mě trochu zaskočí. Asi si tam někam sedneme. Lepší být na vzduchu než dole.
(10:51) Ketryn: Někam vás tam posadíme, aby ses mohla opřít. A jdu asi sehnat snídani.
(10:51) Ketryn: Je to ale hezké, že se o to miminko takhle zajímají :-)
(10:52) Morigan: Zajímají hodně.
(10:53) Margare-tka: Jako mile mě to překvapí. A samozřejmě jsem je pozdravila, ale jsem obezřetná...
(10:58) Morigan: Celý den se snažím věnovat Margaret miminku. Pak to taky Kat musíme uklidit pořádně v kajutě a jít vyprat ty deky! To bychom měly asi dopoledne.
(10:58) Ketryn: Jo, právě jsme na to myslela!
(10:59) Ketryn: Tak hned po snídani dojdu pro ty deky a vypereme je, jako jsem si prala tu košili. Snad bude svítit sluníčko, aby to stihlo do večera uschnout.
(11:00) Margare-tka: No taky jsem na to myslela, že bychom to měly vyprat.
(11:00) Ketryn: Taky se to snažím nějak uklidit u nás. Ale jinak hodlám být přes den u Margaret a Sáry :-)
(11:00) Margare-tka: Já si ji tam o snídani prohlížím a nedá mi a koukám komu podobná.
(11:01) Margare-tka: No já jsem vám tam aspoň nějak chtěla pomoci, přeci je blbý aby vy jste praly deky co jsem ušpinila.
(11:01) Morigan: Asi nejspíš tobě :-)
(11:01) Morigan: No jasně, ty budeš prát deky!
(11:03) Margare-tka: A i jsem si ji rozbalila abych se na ni podívala. Nejvíc mě. Jsem ráda, že není jako když o okan vypadne někomu jinému, ale trochu mi to vrtá hlavou, ale musím říct, že se nad ní rozplývám...
(11:04) Margare-tka: (já byla hezký miminko;-) A je menší a nebo větší?)
(11:04) Ketryn: Margaret, ty se věnuj miminku a deky vypereme my.
(11:05) Morigan: (Je docela velká.)
(11:07) Margare-tka: "Tak tu budeme aspoň u vás."
(11:07) Margare-tka: (tak to po mě nebude.)
(11:10) Morigan: Stejně nemáme s Katryn co jiného na práci.
(11:10) Ketryn: No, to opravdu nemáme. Já jsem ráda, že se můžeme zaměstnat aspoň tím praním a uklízením.
(11:11) Margare-tka: "A co jste dělaly včera večer? "
(11:11) Margare-tka: Ptám se když perete.
(11:11) Morigan: "Oslavovaly..."
(11:12) Ketryn: Málem spadnu do škopku, když si na to vzpomenu...
(11:12) Margare-tka: "Ano... to mě mrzí, že jsem přišla o oslavu.:-) a tahle už byla v pohodě?" kouknu na vás a naznačím na Ragnara a Sigfrieda.
(11:13) Ketryn: "No, oslavovaly a popíjely..." vzpamatuji se. "Pak jsme si s Morigan sedly na příď a nějak jsme tam usnuly..."
(11:13) Margare-tka: "Zatím ani jednou se to incidentu neobešlo."
(11:14) Margare-tka: "Tak to jo... asi to bylo i lepší, myslím, že tam ty deky už trochu smrděly."

(09:38) Ketryn: Sedím tam pak s tebou mlčky, koukám do tmy a upíjím pivo.
(09:39) Margare-tka: už jsem tu. no ale já budu mí absták... uvidím,možná se u tebe stavím.
(09:45) Morigan: "Je to tou lodí," dodám asi po pěti minutách ticha.
(09:46) Ketryn: "Co je lodí?" nějak mi to v mozku nespíná.
(09:47) Morigan: "To všechno! Je to tím, že jsme na téhle malé pitomé lodi!"
(09:49) Ketryn: "Jo, to je pravda," souhlasím. "Je moc malá a jsme tu moc dlouho. Proto už fakt musíme přisát, než to špatně dopadne."
(09:51) Margare-tka: (No já si nemyslím, že je to tou lodí.... je to jimi:-) jsou tak jiý, že to člověka fascinuje...)
(09:54) Ketryn: (Jsem ráda, že tam Margaret není :-) Jelikož tohle bych slyšet nechtěla.)
(09:54) Morigan: (To nám vůbec neříkej, my počítáme s tím, že až doplujeme, tak se to uklidní! Tedy aspoň tohle...)
(09:55) Margare-tka: (Tak si žijte blaze:-D)
(09:56) Margare-tka: (Tam to teprve začne, tam totiž budeme muset vzít rozum do rukou a uvědomit si, že možná oni dva jsou možnost jak zůstat alespoň v jednom klanu.)
(09:57) Morigan: (No teď o tom takhle nepřemýšlím, jestli vůbec!)
(09:59) Margare-tka: (To bude asi těma hormonama a uvědoměním, že se sice Sára narodila v pořádku, ale co bude mít, když jedeme bůh ví kam.)
(10:00) Morigan: (Naštěstí teď spíš, Margaret...)
(10:00) Morigan: Tak tam usneš, jak jsme tam opřené o (zábradlí) okraj.
(10:01) Morigan: Hm a já taky...
(10:02) Margare-tka: No to mě chytlo před spáním a chytne mě to ráno.!
(10:03) Ketryn: Tak to je asi z absolutního psychického vyčerpání. Jen abychom ještě nepřepadly!
(10:03) Margare-tka: :-D
(10:04) Morigan: Ne, seděly jsme na zemi.
(10:07) Morigan -> Margare-tka: Dlouho si pospíš, nabíráš síly, ale vzbudí tě automaticky světlo z našeho malého okýnka. My dvě ale v kajutě nejsme.
(10:07) Margare-tka -> Morigan: No to se leknu, že jsem spala fakt dlouho. A Sára taky spí?
(10:08) Morigan -> Margare-tka: Nespí.
(10:09) Margare-tka -> Morigan: Tak nějak nemůžu věřit, že už ji mám. A pomalu se pokusím zvednout.
(10:10) Morigan -> Margare-tka: Pomalu to půjde, jen z té země je to horší...
(10:12) Margare-tka -> Morigan: Tak jdu nejdřív do polosedu a chvilku tam sedím a chovám ji. A prohlížím si ji, ale chtěla bych ven na světlo. A má ty šaty hodně špinavé a nebo jsem je měla sundané na porod?
(10:13) Margare-tka -> Morigan: Zase se ji pokusím přiložit. Když teda chce. A něco na ni mluvím.
(10:13) Morigan -> Margare-tka: (To asi jak jsi chtěla.)
(10:14) Margare-tka -> Morigan: (No asi ano a nebo jsem je uvázané na prsouch, aby nebyly špinavé.
(10:20) Margare-tka -> Morigan: Mám hlad?
(10:20) Morigan -> Margare-tka: Asi máš.
(10:20) Margare-tka -> Morigan: Hm.. ale já nevím jestli s ní vyjdu t schody nahoru.
(10:22) Margare-tka -> Morigan: Tak ji položím a zvednu s a pokusím se nějak upravit.

(01:10) Ketryn: (No to ji omejou...a mě ráno taky až tady i tam vystřízlivým)
(01:11) Morigan: (Co? Já ho kopla do žaludku!)
(01:11) Ketryn: Je to těžké, ale někde přeci jen seberu zbytky odhodlaní a snažím se vyprostit a vstát.
(01:12) Morigan: Tak se vyplazíš a vstáváš, on se zvedl na kolena a dívá se na tebe.
(01:12) Margare-tka: (No ale na poslední chvíli.)
(01:13) Morigan: (Náhodou, já se nenechala ani jednou ani políbit :-)
(01:13) Ketryn: Ten mě bude nenávidět. Ale na mou obranu, já už se pokusila odejít před tím. Fakt jsem ho zastavila za minutu dvanáct, ještě malinkatý kousíček a už bych se neovládla.
(01:14) Ketryn: "Promiň..." zopakuji ještě jednou a myslím to opravdu upřímně. "Vím, že to není fér...ale..." nemám sílu to doříct a musím zmizet, než se na něj vrhnu pro změnu já.
(01:15) Morigan: (No tak to bys ho dostala! :-DD)
(01:15) Morigan: (Tak minimálně čtyři lidi na palubě by si měli dát studenou sprchu! :-DD)
(01:16) Morigan: Tahle oslava nového života je zkrátka bouřlivější, než ty předešlé.
(01:16) Ketryn: (:-DD Jo, to by měli... :-D)
(01:17) Ketryn: Bože, já jsem z toho fakt vykolejená!!! Snažím se někde uklidnit, abych Margaret nevzbudila, když půjdu spát.

(01:00) Morigan: Opravdu se mu to nechce chápat.
(01:00) Ketryn: Pohybuji se fakt na absolutní hraně. Teď jsem ráda, že mám alkohol jen 2.
(01:02) Ketryn: Mně se to taky nechce chápat, ale musím.
(01:02) Morigan: Nechce tě nutit násilím, obzvlášť po tom, co se stalo, ale i on se pohybuje na hraně.
(01:03) Morigan: Nijak ti to neusnadní tím, že by tě pustil, i když tě momentálně nelíbá.
(01:05) Ketryn: "Promiň...nechtěla jsem to nechat dojít takhle daleko...ale musíš mě nechat jít..." řeknu fakt z posledních sil, stále mám dost zrychlený dech, takže podle toho vypadá i mluva. Doufám, že mě pustí a budu moct vstát, jinak už se fakt neovládnu.
(01:07) Morigan: Už tě nesvírá víc, ale ustrnul v tom pevném objetí (a jsi jakoby pod ním) a čeká, co uděláš dál.
(01:07) Morigan: (Já myslím, že až si to Margaret přečte, tak jí omejou...)
(01:08) Ketryn: No, bezva. Pro tenhle stav a málo sil je to fakt super poloha :-( Já fakt nevím, jestli to zvládnu. Můžu si naposledy hodit?
(01:09) Morigan: (Jo.)
(01:09) Morigan: Tak to bys zvládnout měla.
(01:09) Margare-tka: (Holky vy jste tedy neskutečný.)

(00:34) Morigan: Zasměje se a pokouší se mi tu tuniku stáhnout ještě níž z ramene. "Jarl už ženu má..."
(00:34) Morigan: Tak Sigfried v líbání pokračuje.
(00:35) Ketryn: Morigan s tebou je fakt sranda :-D jen to bohužel už nějak nezvládám oceňovat se svým vlastním problémem.
(00:36) Morigan: "Teď sice nemůžu, ale vždycky se budu snažit utéct...vždycky. A nakonec uteču!"
(00:36) Ketryn: Zachvěju se a fakt si říkám, že se musím odtáhnout!
(00:37) Morigan: Momentálně vypadá, že je mu úplně jedno, co říkám. "Hmmm..."
(00:37) Morigan: "Budu ti v tom muset zabránit..." začne vypadat, že se na mě opravdu vrhne.
(00:38) Morigan: Sigfriedovy ruce začnou být mírně neodbytné.
(00:38) Morigan: (Kostky mě zachránily!)
(00:39) Margare-tka: Pane bože holky!!!!!
(00:39) Margare-tka: (Chvilku dusím dítě dudlíkem a přijdu a je tam tohle.)
(00:40) Ketryn: Seberu nějaký zbytek svých morálních sil a podaří se mi kus odtáhnout, než ztratím sebeovládání úplně. "To... nejde..." řeknu zadýchaně a snažím se vstát.
(00:40) Ketryn: (Jak tě zachránily?? Já chci taky záchranu!)
(00:42) Morigan: Na poslední chvíli ho odkopnu a to je pro něj dost překvapivé. Byla to docela rána někam do žaludku, takže docela zaúpí.
(00:42) Morigan: (Tak si hoď.)
(00:43) Morigan: (Tak to máš blbý! :-D)
(00:43) Ketryn: Tak to mě tedy asi dost zaskočíš i když jsem ve svém problému.
(00:43) Ketryn: (Co, jak blbý?? Já chtěla záchranu, ne blbý!)
(00:44) Morigan: Tak když se snažíš vstát, stáhne tě zpátky zrovna ve chvíli, když nemáš žádnou rovnováhu, spadneš na něj a rovnou tě začne líbat.
(00:44) Ketryn: Tak to mám fakt blbý...!
(00:46) Ketryn: Snažím se ještě nějak bránit, ale to fakt nejde!
(00:48) Ketryn: (Mám ještě šanci na získání rozumu kostkou??)
(00:48) Morigan: (Ano.)
(00:52) Morigan: No to je celkem slabé, ale trochu snahy bránit se ještě vyvinout můžeš. Ovšem on je takový nekompromisní, tiskne se k tobě a je dost vzrušený.
(00:52) Morigan: A to cítíš ;-)
(00:55) Ketryn: Z nějakého zbytku sil se pokusím odtrhnout rty a aspoň centimetr se odtáhnout. "Pust mě... prosím..." zaúpím prosebně
(00:56) Ketryn: Ach ne, tohle je zlé....
(00:56) Morigan: Na to prosím asi zareaguje, ale zůstane od tvých rtů asi centimetr.
(00:56) Morigan: "Neublížím ti, bredi...jen tě chci..."
(00:59) Ketryn: "Já... to nejde... nemůžu..." vypravím ze sebe přeskakujícím hlasem. Tep mám asi tři sta a jsem ráda, že moje vzrušení není cítit, ale donutím se odtáhnout ještě o další kousek.