Druhá strana (166 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(21:50) Morigan: "Bude to mít ještě vůbec vliv? Pokud "něco probudil", jak ty říkáš," vpadne do toho Richie. "Nebude hrát roli, jak dlouho budeme čekat!" Je taky dost rozrušení. Nejspíš to, co všichni ostatní čarodějové cítí, není nic příjemného.
21:53) Ketryn: Napadne mě, jestli to Richie cítí stejně jako ostatní čarodějové, nebo ještě jinak, když byl magií krve dost ovlivněn...Mám z toho, co cítíte, opravdu velké obavy :-/
(21:55) Morigan: "To není pravda, pořád je tu moment překvapení," namítne Miki.
(21:56) Morigan: "Je tu vůbec?" zajímá Christiana s pohledem na mě a Niala.
(21:57) Morigan: "Já nevím!" rozhodím ruce. "Nejspíš ano...budeme muset napnout všechny své síly a chránit armády...převážně ochranné štíty, hlavně ze živlů..." Někteří čarodějové kývají souhlasně hlavou.
(22:01) Margare-tka: Asi se začnu zase modlit!!!
(22:05) Morigan: "Pokud do toho mohu vstoupit, lorde generále," vstoupí do toho lord Gordon. "Tohle všechno je důležité, ale většina síly pořád leží v armádách!"
(22:06) Morigan: "To si nejsem tak jistá," řeknu si v duchu, ale nahlas to nevyslovím.
(22:09) Ketryn: On si nejspíš neumí představit, jak může být magie krve silná a co vše dovede...:-/
(22:13) Morigan: "Armády připraveny jsou," vydechnu. "Uděláme to, co bylo v plánu, jen my," myslím čaroděje. "Budeme muset přitvrdit. Nenechat ho se nadechnout, nevím, co přesně udělala, ale děsí mě to tak, že o tom nechci ani přemýšlet...Sevřeme přední útok ještě víc a doplníme zálohy, necháme je čekat ještě o něco déle a my, čarodějové, bychom to mohli udělat trochu jinak...pokud je to vážně magie krve, budeme potřebovat hlavně magii plnou života!" chrlím informace.
(22:13) Morigan: "Což nedávná konjunkce zrovna nepodporuje..." ušklíbne se Veronica s obavami. No, tyhle obavy mám taky.
(22:17) Morigan: "Lorde generále..." vstane Gordon. "Lady Morigan, při vší úctě k vám, nepochybuji o vašich magických schopnostech, ale co se týká..." "...Lady Morigan měla v jiné armádě hodnost generála!" přeruší ho Nial, protože zřejmě přečetl jeho myšlenku a neměl sílu čekat, až bude moci odpovědět. "Věřte, pane, že ví, o čem mluví!" dodá nevybíravě. Kolem očí má hluboké tmavé stíny.
22:18) Ketryn: Vidět takhle razantního dokonce i Niala, mě děsí ještě víc...
(22:22) Morigan: Lord Gordon zalapá po dechu. "Cože?" ušklíbne se nevěřícně. "To snad není myšleno vážně..."
(22:22) Morigan: "Gordone!" okřikne ho Christopher.
(22:33) Margare-tka: Tak to mě docela pobaví a vysílám Nialovi myšlenku. no konečně to taky nekdo řekl... Myslím, že tady máš zkušeností než všichni tady dojromady.

(12:47) Morigan: "Nikdo nemluví o sebevražedné akci!" odseknu.
(12:48) Morigan: "Měli bychom se uklidnit...co se vlastně stalo?" vloží se do toho Christian.
(12:51) Margare-tka: Jo to je docela dobrá otázka.
(12:58) Morigan: "Moc dobře vím, že to cítíte!" řeknu. "Všichni to nějak cítíte..." podívám se po ostatních čarodějích. Na jejich výrazech je vidět, že mám pravdu. Všichni jsou bledí a tak nějak napjatí, trochu to připomíná vyčerpání.
(13:03) Morigan: "Ano," připustí Christian pomalu. "Ale co cítíte vy?" obrátí se na mě a na Niala.
(13:11) Morigan: Podíváme se po sobě. "Já..." začnu. "Myslím, že udělal...nějaký rituál. Něco probudil...a chtěl, abychom to věděli."
13:17) Margare-tka: Myslím, že se mě tam brzo začne zmocňovat tak trochu vetší neklid. To je takový kretén!!!!! Co si jako myslí, že bude dělat magii krve!!!!
(13:18) Margare-tka: A doufám, že k tomu rituálu nepoužil nějakého čaroděje.
(13:28) Ketryn: No u mě je neklid slabé slovo. Po tom, co jsem viděla, co se s vámi dělo v tom snu (nebo co to bylo), tak se mě zmocňuje dost velká krize. Dívám se upřeně na Morigan a na ostatní, co jsme v tom snu viděla, a mám opravdu velké obavy.
(13:29) Margare-tka: Jako jestli to dítě v těch stresech co jsou a co budou donosim, tak bude hodně odolné.
(13:35) Morigan: "Co to znamená?" chce vědět Murtagh.
(13:36) Morigan: "Že to bude zlé," odpoví Nial.
(13:36) Morigan: "Musíme začít něco dělat, dokud to jde," usuzuji.
(13:38) Margare-tka: Bože bože bože, i Nial řekl že to bude zlé. asi tak začínám blednout.

(12:47) Morigan: "Nikdo nemluví o sebevražedné akci!" odseknu.
(12:48) Morigan: "Měli bychom se uklidnit...co se vlastně stalo?" vloží se do toho Christian.
(12:51) Margare-tka: Jo to je docela dobrá otázka.
(12:58) Morigan: "Moc dobře vím, že to cítíte!" řeknu. "Všichni to nějak cítíte..." podívám se po ostatních čarodějích. Na jejich výrazech je vidět, že mám pravdu. Všichni jsou bledí a tak nějak napjatí, trochu to připomíná vyčerpání.
(13:03) Morigan: "Ano," připustí Christian pomalu. "Ale co cítíte vy?" obrátí se na mě a na Niala.
(13:11) Morigan: Podíváme se po sobě. "Já..." začnu. "Myslím, že udělal...nějaký rituál. Něco probudil...a chtěl, abychom to věděli."
13:17) Margare-tka: Myslím, že se mě tam brzo začne zmocňovat tak trochu vetší neklid. To je takový kretén!!!!! Co si jako myslí, že bude dělat magii krve!!!!
(13:18) Margare-tka: A doufám, že k tomu rituálu nepoužil nějakého čaroděje.
(13:28) Ketryn: No u mě je neklid slabé slovo. Po tom, co jsem viděla, co se s vámi dělo v tom snu (nebo co to bylo), tak se mě zmocňuje dost velká krize. Dívám se upřeně na Morigan a na ostatní, co jsme v tom snu viděla, a mám opravdu velké obavy.
(13:29) Margare-tka: Jako jestli to dítě v těch stresech co jsou a co budou donosim, tak bude hodně odolné.
(13:35) Morigan: "Co to znamená?" chce vědět Murtagh.
(13:36) Morigan: "Že to bude zlé," odpoví Nial.
(13:36) Morigan: "Musíme začít něco dělat, dokud to jde," usuzuji.
(13:38) Margare-tka: Bože bože bože, i Nial řekl že to bude zlé. asi tak začínám blednout.

(11:58) Morigan: "Myslím, že musíme něco udělat!" řeknu, jako bych byla stále napůl v jiném světě.
(11:58) Morigan: "Ale ne sebevražednou akci!" protestuje lord Gordon.
(12:00) Margare-tka: No z jedné strany ho chápu.
(12:00) Margare-tka -> Morigan: Je tam taky Loren??
(12:03) Morigan -> Margare-tka: Loren tam není.
(12:16) Margare-tka: Trochu mě zklame že ho nevidím. Ale dál se snažím být ne na obtíž a poslouchám a nepletu se do vašeho rozhovoru.
(12:18) Ketryn: Jo, to já taky. Poslouchám a koukám po ostatních a snažím se pomalu aspoň trochu vzpamatovat z toho, co se stalo a hlavně, co se bude dít.

(21:47) Margare-tka: A jsem venku a nebo se nasuneme někam dovnitř?
(21:55) Morigan: Do Nialova stanu. Čarodějové jsou tam asi všichni, navíc Murtagh, Gordon, Christopher a nějací další velitelé, Roger a Mored. V tom davu si vás nikdo ani nevšimne.
(21:57) Ketryn: To se tam vmísíme taky. Stále se dívám po Rogerovi a zároveň pozoruji, co se děje a bude dít.
(22:01) Morigan: Tok konverzace jde sledovat stěží, protože mluvíme jeden přes druhého, ale tón je velmi vážný. Tedy aspoň nás čarodějů, kteří začínáme tušit, proti čemu můžeme stát.
(22:01) Morigan: "Musíme zaútočit co nejdřív!" tvrdím já. Stále si držím zápěstí, ale možná už jen ze zvyku, nijak hodně to asi nebolí.
(22:02) Morigan: "Útok bez přípravy nám moc nepomůže, to bude horší než lepší!" nesouhlasí lord Gordon.
(22:05) Morigan: "Není to bez přípravy, vždyť na tom děláme celé dny!"
(22:29) Margare-tka: Bože to budou zase nervy. Já nechci aby jste bojovali proti magii krve. Já tam z toho asi začnu brzo bláznit.

(20:33) Morigan: Margaret námi může jít, ale nebude stíhat. Podle loučí se ale půjde orientovat, mimo to tušíš, kde čarodějové bydlí.
(20:34) Morigan: "Ne," odpoví ti voják překvapeně, "Musím jít s čarodějem a lady Morigan!"
(20:34) Morigan: Jdeme pak táborem poněkud rychlejším tempem.
(20:36) Ketryn: "Jdou za ostatními čaroději, tam už nebudete potřeba. Prosím, tohle je opravdu důležité!" snažím se zoufale a pokud hned odchází za vámi, tak jdu taky.
(20:37) Margare-tka: Tak se snažím to stihnout a snad tam dorazím.
(20:44) Morigan: Jde s námi. Cestou potkáme Desmonda s Tarikem, kteří nejspíš vyběhli za Nialem a u čarodějnických stanů už je za chvíli živo. Všichni mluvíme hlasitě a rychle.
(20:48) Ketryn: Tak jdu taky... A zoufale se snažím vymyslet, jak zjistit, co se je s Rogerem...ten sen byl hrozný.
(20:50) Ketryn: A zároveň se snažím vnímat, co se děje. Opravdu se bojím, co tohle znamená :-/
(20:54) Margare-tka: No asi nic dobrého.
(21:02) Morigan: Postupem času se orientujete, že se tu objevil i lord Murtagh a Mored, který za paži táhl Rogera.
(21:05) Ketryn: Když je uvidím, tak se k nim bez přemýšlení snažím dostat.
(21:06) Margare-tka: Jsem ráda že ty dva vidím a že jsou relativně v pohodě. Snažím se nějak moc nepřekážet. ale poslouchám.
(21:14) Morigan: To se ti, Kat, asi podaří, zase takový dav tam není.
(21:15) Ketryn: Už z dálky se dívám, jak na tom jsou??
(21:23) Morigan: Vypadají vyčerpaně, ale víc z toho poznat nedokážeš.
(21:30) Ketryn: "Jste v pořádku??" vyhrknu starostlivě, když se k nim dostanu. A pak se neovládnu a Rogera obejmu (jestli je to tedy možné) a je mi v tu chvíli jedno, co se mezi námi stalo a jak bude reagovat. Ta úleva, že ho vidím, se prostě nedá zadržet...Pak se ale zas stáhnu a starostlivě si je prohlížím.
(21:36) Morigan: Možné to je a málem ho to porazí, ještě, že ho drží Mored.
(21:37) Ketryn: Tak to dávám honem rychle pozor!
(21:40) Ketryn: Srdce se mi znovu sevře, když ho takhle vidím. Opravdu se o něho bojím, o vás všechny!
(21:44) Margare-tka: NO tak snad už bude dobrý, když vás vidím.

(20:01) Morigan: "Musíme za ostatními," vydechl Nial. "Svolat...ostatní."
(20:03) Ketryn: Já jsem z toho, co se stalo a co jsem viděla v absolutním šoku a přepadá mě panika.
(20:03) Morigan: "Ano," přikývnu nesoustředěně.
(20:03) Morigan: "Tak pojď, půjdeme," obejme mě kolem ramen.
(20:07) Ketryn: "Jdu za Rogerem a Moredem. Musím vědět, jestli je Roger v pořádku!" jsem rozhodnutá, jelikož mě o něj přepadá obrovský strach.
(20:09) Morigan: Asi ani nejsem schopná to vnímat, jen jdu s Nialem. Rychle.
(20:10) Ketryn: Vím, kde mají stan?
(20:13) Morigan: No vlastně ani nevíš...
(20:16) Ketryn: "Můžete mě odvézt ke stanu kapitána ze třetího základního?" oslovím naléhavě tu hlídku, co vběhla k nám do stanu. A doufám, že se to obecně ví, kde jsou zástupci z ostatních táborů ubytovaní.
(20:17) Margare-tka: No já jsem se asi vydala s Morigan. Teda pokud to nevadí.
(20:33) Morigan: Margaret námi může jít, ale nebude stíhat. Podle loučí se ale půjde orientovat, mimo to tušíš, kde čarodějové bydlí.
(20:34) Morigan: "Ne," odpoví ti voják překvapeně, "Musím jít s čarodějem a lady Morigan!"
(20:34) Morigan: Jdeme pak táborem poněkud rychlejším tempem.
(20:36) Ketryn: "Jdou za ostatními čaroději, tam už nebudete potřeba. Prosím, tohle je opravdu důležité!" snažím se zoufale a pokud hned odchází za vámi, tak jdu taky.
(20:37) Margare-tka: Tak se snažím to stihnout a snad tam dorazím.

(12:13) Ketryn: Jestli jsi stále zhroucená, tak se chystám, že doběhnu s tou hlídkou pro Niala nebo ostatní čaroděje! "A taky by měl jít někdo k Rogerovi a Moredovi, co to udělalo s nima!" popadá mě panika
(12:16) Margare-tka: "No tak pro ně mohou doběhnout oni, a´t dojdou pro Niala a Mikiho."
(12:21) Margare-tka: Samozřejmě si tě kontroluji jak na to jsi.
(12:58) Morigan: Snažím se znovu zvednou, bolest zřejmě přichází ve vlnách. Když mi jeden z vojáků pomůže a přehodí přese mě svůj plášť, chci se s ním vydat ke vchodu.
(13:00) Margare-tka: Tak ti když tak pomůže, když jdeš Aby jsi s sebou někde nesekla.
(13:01) Ketryn: Já se vydávám za vámi a modlím se, aby už jsi žadnou vlnu bolesti neměla!
(13:01) Margare-tka: On ti vlastně pomáhá. Vezmu si taky plášť a jdu s tebou.
(13:10) Morigan: Skoro před naším stanem narazíme na Niala. Je bez pláště, jen nedostatečně oblečený, jak vyšel zřejmě narychlo. "Morigan!"
(13:13) Ketryn: Já jsem doufala, že sem bude schopný dorazit dřív než ty tam. Ale nějak to mému strachu nepomohlo. Zoufale vás oba pozoruji.
(13:18) Margare-tka: No trochu mě uklidnilo, že ho vidím. "asi bychom se měli vrátit k nám."
(13:22) Morigan: "Něco se stalo...děje..." vykoktám ze sebe. Stále se držím za zápěstí, ale už to asi není taková bolest.
(13:27) Margare-tka: A vracíme se do našeho stanu??
(13:27) Morigan: "Já vím," přikývne Nial. Je vidět, že má zpocený obličej.
(13:28) Morigan: "Musím...Mored..." vydechnu.
(13:28) Morigan: "Ustává to, "konstatuje Nial.
(13:28) Morigan: "Ano, ale..."
(13:30) Ketryn: "Musíme za nimi! To...co...to bylo hrozné!"
(13:37) Margare-tka: Já jsem úplně zapomněla, že oni s magii krve taky propojeni.

(10:06) Ketryn: Bože, to je hrůza!!! Asi taky zakřičím a vrhnu se k tobě. "Morigan!!!" jestli stále spíš, tak se tě snažím vzbudit. Mám opravdu ohromný strach! O tebe, o Rogera, o všechny!
(10:23) Morigan: Asi jsem se tím pádem probudila (máme ve stanu tmu, takže toho moc vidět není). "Morede!!" vykřiknu. "Niali!!" A do toho nám do stanu vlítne hlídka s loučemi, protože to byl křik opravdu urputný.
(10:35) Ketryn: Já jsem úplně vyřízená! Strachy a úzkostí nemůžu ani dýchat!
(10:37) Ketryn: "Co se to sakra stalo?! Já to všechno viděla!" Popadá mě hysterie. Mám pocit, že musím okamžitě vidět Rogera a vědět, že je v pořádku. Teprve po chvíli zaregistruji tu hlídku.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(10:52) Margare-tka: //Ahoj... sory, ale vůbec jsem nemhla spát... tak jsem to dospala teď./ú
(10:53) Margare-tka: A to jste mě vzbudily a nebo nebo ne??
(11:00) Morigan: No to si piš, že ano, když přiběhla i hlídka :-D :-D
(11:03) Margare-tka: Tak se leknutím posadím. "Co se děje?!" a rozhlížím se okolo.
(11:05) Morigan: "Lady Morigan! Lady Morigan!" zaplní náš stan výkřiky hlídky a taky světlo loučí.
(11:06) Morigan: Snažím se vstát. "Já...musím za Moredem...tedy za Nialem...Hned!" Pomůžou mi na nohy, ale jsou stále zmatení.
(11:07) Margare-tka: No to já jsem taky zmatená...
(11:08) Ketryn: Já se rychle do něčeho obleču nebo na sebe hodím plášť nebo tak něco. "Jdu s tebou! Musím vidět, že je Roger v pořádku..." jsem dost rozrušená.
(11:10) Margare-tka: "Cože??"Já tak stojím a nechápu?
(11:16) Morigan: Zhroutím se zpátky bolestí a držím se za levé zápěstí.
(11:20) Margare-tka: "Doprdele. Asi by tu fakt měl být Nial."
(11:22) Margare-tka: "Morigan mají Niala dovést sem?" jdu k tobě.
(11:30) Margare-tka: Když tak ti pomohu sednout.
(11:34) Margare-tka: "Kat neměly bychom doběhnout pro Niala?? Tedy jestli nemá podobný problém."
(11:53) Ketryn: "Morigan!!" jsem dost zoufalá.
(11:55) Ketryn: "Jestli Nial může, tak se tu snad rychle objeví! Určitě se mu zdálo to samé! Nebo jestli to byl vůbec sen!"
(11:56) Margare-tka: "A tobě se to zdálo taky, že víš co?"
(11:57) Margare-tka: "A neměly by tam alespoň někdo dojít?"
(11:58) Ketryn: "Jo, byl tam Derek a magie krve, křik, bolest a prostě hrůza!" vůbec nemám sílu to nějak vysvětlit.
(11:59) Ketryn: Morigan, stále jsi zhroucená bolestí?
(12:00) Ketryn: Nebo reaguješ aspoň nějak?
(12:06) Margare-tka: "Pane bože."
(12:08) Margare-tka: A ta hlídka tam stále je??

(21:57) Margare-tka: Kouknu se po Katryn a je mi z toho všeho fakt na nic. "Tak pro něj asi ne, no?"
(21:58) Ketryn: "Jak ukončit?"
(21:58) Morigan: "Původně kvůli Rogerovi...pak ani nevím..."
(21:58) Margare-tka: "Jako všichni na radě? Nebo vy tři?"
(21:59) Morigan: "Jak jsem řekla, všichni..."
(21:59) Ketryn: "To jsem netušila, že mi může být ještě hůř..." řeknu hořce po těhle zprávách.
(21:59) Ketryn: "A...uklidnilo se to pak nějak?"
(22:00) Morigan: "No to samozřejmě ano, ale dnešek byl náročný."
(22:01) Ketryn: Máme tam nějaké víno? Mám pocit, že do sebe potřebuji něco kopnout.
(22:03) Ketryn: Nakonec se odhodlám a řeknu ti vše to, co Margaret, abyste to obě věděly a já o tom už pak nemluvila. (Mám to sem psát znovu?)
(22:03) Margare-tka: "Já se mu tak trochu nedivím. Jako když dvakrát ztratil pamět, vždycky se zamiloval do tebe a nesplnilo se mu to. A ke všemu tu historii s magii si nepamatuje, tak není divu, že se v tom trochu patlá."
(22:08) Morigan: (Nemusíš.)
(22:16) Margare-tka: No myslím, že po tom co Kat říká po druhé, tak už z toho mám taky hodně velkou krizi.
(22:21) Morigan: No, mě to taky dostane.
(22:21) Morigan: Víno tam nějaké je, i když jen slabé, takže ho jdu nalít pro nás všechny.
(22:23) Ketryn: No...:-/
(22:24) Ketryn: Tak do sebe kopnu aspoň to.
(22:26) Ketryn: "Máš štěstí, že Mored je rozumný a nedělá vám to ještě těžší, než to je....i když tě taky miluje," vzdychnu směrem k Morigan.
(22:27) Morigan: "Něco mezi námi je, ale...nic, co by se nedalo zvládnout," potřesu hlavou. "Máme to oba pod kontrolou."
(22:30) Ketryn: "To je dobře...to my to nemáme pod kontrolou ani jeden."
(22:31) Morigan: Tak jdu Katryn obejmout. "Myslíš, že se dáš dohromady do zítřka? Vrací se Patrick a Jamie..."
(22:31) Ketryn: "I když, jestli je pravda to, co jsem slyšela, tak to Mored vnímám daleko intenzivněji, než dává najevo..."
(22:32) Margare-tka: "no to je fakt v prdeli..."
(22:32) Ketryn: Když mě obejmeš, tak už se neudržím s rozbrečím se.
(22:33) Ketryn: "Já nevím, jestli se dokážu dát vůbec dohromady..." vzlykám.
(22:34) Ketryn: "...natož do zítřka."
(22:35) Morigan: "Tak se budeš muset hodit znovu marod," snažím se vymyslet řešení.
(22:35) Ketryn: "Budu ale nějak muset! Když já ale vůbec nevím, jak se zvládnu na Patricka podívat...natož se nějak normálně chovat."
(22:37) Ketryn: "No asi mi nezbude nic jiného, než onemocnět..."souhlasím a snažím se nějak myslet.
(22:42) Margare-tka: "No tak budeš mít silnou chřipku... to bychom mohly zvládnout."
(22:46) Margare-tka: Když vidím jak jsi z toho vyřízená, tak je mi z toho taky do breku... ale snažím se tě podpořit.
(22:48) Morigan: "Já ti přičaruju příznaky," napadne mě, ale to už jen tak plácám. Ze zbytku vína se přiopijeme (Margaret podle svého uvážení) a pobrečíme si. Nakonec Katryn usne a potom i já usnu u ní na posteli. Margaret se dovleče do své.
(22:51) Ketryn: "To by šlo, horečka by mi nevadila..." souhlasím s tvým plácáním nešťastně.
(22:51) Ketryn: Myslím, že ráno budu i bez nemoci jako by mě někdo něčím převálcoval...
(22:53) Morigan -> Ketryn: V noci se ti zdá zvláštní sen, který je tak trochu zamlžený. Vidíš cosi jako pláň, která je spálená a černá, ale ty jako by ses vznášela někde nad ní.
(22:53) Ketryn -> Morigan: Ježiš, to je depresivní sen!
(22:54) Ketryn -> Morigan: A je tam ještě něco?
(22:54) Morigan -> Ketryn: On ještě bude pokračovat, ale to až tedy zítra...je tam toho dost.

(20:51) Ketryn: "Tak mu ho můžeš když tak dát pak někdy dýl..." uvažuji. "Možná teď bude opravdu lepší na něj nenaléhat."
(20:54) Morigan: K6
(20:56) Margare-tka: "Hm...asi mi nic jiného nezbyde. "
(20:56) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(21:00) Margare-tka: Jinak pak už nikam nechodím. a čekáme na tebe, jestli máš nějaké novinky.
(21:08) Morigan: Když přijdu, tak ještě nespíte.
(21:11) Ketryn: "Ahoj..." pozdravím tě, když si všimnu, že už jsi dorazila.
(21:12) Morigan: "Ahoj," prohlásím unaveně a pátravě se zadívám na Katryn.
(21:14) Ketryn: Já vypadám stále dost zničeně a nešťastně.
(21:15) Morigan: Když Katryn nic neříká, tak padnu na postel.
(21:18) Margare-tka: "Ahoj, vyřešilo se něco nového?"
(21:19) Ketryn: Já už asi nemám sílu teď něco říkat....
(21:19) Ketryn: Taky už jsem v posteli a modlím se k usnutí.
(21:33) Margare-tka: "Viděla jsi Lorena"
(21:33) Margare-tka: ??
(21:35) Morigan: "Samozřejmě, skoro celý den..."
(21:37) Margare-tka: "No a jak se tvářil?"
(21:39) Morigan: "Normálně," obrátím se na posteli a musím zase vstát, abych se vůbec mohla svléknout. "On ano," podívám se znovu pátravě na Katryn, ačkoliv ta na mě asi nekouká, když se snaží usnout.
(21:45) Ketryn: "On je tam vlastně Roger taky..." dojde mi bolestivě po tvé poznámce a otočím se, abych na tebe viděla. "Je...tváří se...?" nevím, jak se zeptat.
(21:49) Margare-tka: "A jak na tom byl?"

(19:52) Margare-tka: Po obědě jdu do toho stanu. Katrynin stav mě zase překvapí. "Co se stalo??"
(19:53) Ketryn: "Ahoj..."
(19:55) Margare-tka: "Našla jsi ho?" zeptám se opatrně.
(19:55) Ketryn: "Jo...ale až na obědě..."
(19:57) Ketryn: "Byla to jedna z nejtěžších a nejhorších věcí, co jsem kdy musela udělat..." v hlase mám stále slyšet zoufalství, i když už mě asi pomalu začne přepadat obranná apatie.
(19:59) Margare-tka: "A pochopil to?"
(20:02) Ketryn: "Jako pochopil co? Proč s ním nemohu být? To myslím, že chápat nechce..."
(20:02) Ketryn: Chtěl, abych s ním utekla a byl opravdu hodně přesvědčivý..." vzdychnu a začínám nechápat, že jsem mu byla schopná odolat. "Ani nevíš, jak strašně ráda bych viděla štěstí v jeho pohledu, kdybych souhlasila, že s ním odejdu."
(20:03) Ketryn: "Takhle tam byla jen bolest, zoufalství a pak vztek a zloba..."
(20:08) Ketryn: "Hodně moc jsem mu ublížila...a sobě taky...a na to asi nikdy nezapomenu..."
(20:12) Ketryn: "Víš, že mě na bláznivou chvíli napadlo, že bych s ním utekla?" řeknu krizově. "Ale nemohla bych Patricka tak zradit...tedy zradit ještě víc po tom, co jsem povedla :-/"
(20:23) Margare-tka -> Morigan: Jasně.-)
(20:24) Margare-tka: "No s útěkem to je dost dobrý a ani se nedivím, že tě to napdlo."
(20:25) Margare-tka: "Ach jo to je tak strašný, že k sobě vždycky máte tak daleko."
(20:26) Margare-tka: "Je jasný, že to udělat nemůžeš, a že Patricka nezradíš. ale chápu to."
(20:27) Ketryn: "Nám asi fakt není souzeno být spolu," vzdychnu nešťastně. "Buď jsme na opačné straně armád, nebo jsem vdaná, nebo on ztratí paměť anebo jsem zas vdaná..."
(20:29) Ketryn: "Roztrhalo mi to srdce na malé kousky...Vůbec nevím, jak se teď dám dohromady, aby Patrick nic nepoznal."
(20:29) Ketryn: "A co ty? Viděla jsi se s Lorenem?" snažím se přejít na jiné téma, i když jsem naprosto v krizi.
(20:34) Margare-tka: "To je pravda, je to nespravedlivý. Třeba to tam psaný máte, ale bude to trvat..."
(20:35) Margare-tka: "Ne byla jsem ráno s Mor a pak v kuchyni a na obědě. Ptala jsem se Morigan jestli ho mám jít hledat, ale myslím, že měla pravdu, měla bych mu dát čas. "
(20:35) Morigan: Já se vrátím až pozdě večer, dávno po večeři, takže jestli chcete ještě něco udělat mezitím, tak mi to napište.
(20:36) Ketryn: "To je pravda, že bys mu měla dát čas..." souhlasím.
(20:37) Ketryn: No já nic dělat nechci, po zbytek dne nevylezu ze stanu, kde se mi střídají stavy apatie a krize.
(20:41) Margare-tka: "Když já jsem mu chtěla dát ten dárek. A nevím jestli to mám ještě nechat být, včera pak už na to nebylo úplně vhodná situace."
(20:42) Margare-tka: No já jsem krapet víc nervozní. Ale určitě dojdu pro večeři jestli Kat nechce jít. a po cestě se tak nějak po něm koukám.
(20:44) Morigan -> Margare-tka: Na večeři prakticky nepotkáš nikoho známého.
(20:46) Margare-tka -> Morigan: Tak vezmu Jídlo a jdu opatrně do stanu, abych to nikde nevyklopila.

19:29) Morigan -> Margare-tka: Zajímá mě, co jdeš dělat po obědě?
(19:31) Margare-tka -> Morigan: Po obědě jsem si šla asi na chvilku odpočinout. "Morigan myslíš, že bych měla jít Lorena najít a nebo mám počkat?"
(19:33) Morigan -> Margare-tka: Jo, to ses ptala ráno... "No, myslím, že ho stejně jen tak nenajdeš," odpovím. "Možná bych to nechala na něm."
(19:34) Morigan -> Margare-tka: Takže jestli sis šla po obědě odpočinout, tak jsi ve stanu nalezla totálně zhroucenou Katryn.
(19:36) Margare-tka -> Morigan: "Dobře. No jen mě mrzí, že jsem mu nedala ten šátek... Snad se do večera objeví. "
(19:36) Margare-tka -> Morigan: "On je někde pryč, že bych ho jen tak nenašla?"
(19:37) Margare-tka -> Morigan: (To jsem s tebou řešila ještě po cestě od Christophera. jestli je to možný.)
(19:37) Morigan -> Margare-tka: "Ne pryč, většinou je všude s námi - na poradách."
(19:38) Margare-tka -> Morigan: "No tak snad se obejví, nechám mu chvilku."
(19:40) Margare-tka -> Morigan: "A ty máš dneska nějaké rady??"
(19:41) Morigan -> Margare-tka: "Samozřejmě, už musím jít..."
(19:42) Margare-tka -> Morigan: "Dobře tak se uvidíme nějak odpoledne?"
(19:44) Morigan -> Margare-tka: "Nebo večer."
(19:46) Morigan -> Margare-tka: Rozloučím se s tebou a jdu.
(19:49) Margare-tka -> Morigan: "Tak zatím." A do toho oběda jsem když tak něco dělala v kuchyni. A po obědě poklidila. Netahám nic těžkého a pak jsem šla do toho stanu.

(12:17) Morigan -> Ketryn: "Co když tě prostě pustit nemůžu?" prohlásí zoufale.
(12:27) Ketryn -> Morigan: "Rogere, prosím! Ubližuješ sobě i mě ještě víc...Je to pro mě tak moc těžké, že mi srdce asi za chvíli exploduje zoufalstvím! Kdyby to šlo, tak bych s tebou odešla...Ale před dvěma lety jsem se vdala, tak to prosím respektuj...Já bych nemohla s takovou zradou šťastně žít..."
(12:31) Morigan -> Ketryn: Udělá prudší pohyb, skoro tě odstrčí. "Tak jdi!" sykne.
(12:33) Ketryn -> Morigan: To mě dost zaskočí. Takže se na něj podívám hodně bolestivě.
(12:37) Ketryn -> Morigan: "Fajn, jestli chceš, tak odejdu takhle..." seberu se k odchodu. "Můžeš mi slíbit, že si to vše necháš pro sebe?" otočím se ještě z posledních sil, i když se obávám, že už mě bude ignorovat.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(13:09) Morigan -> Ketryn: To máš pravdu, v podstatě už není schopen se na tebe podívat, natož ti odpovědět.
(13:14) Ketryn -> Morigan: "Tak..." chtěla bych ještě něco říct, ale zjistím, že toho nejsem schopná. Naposledy se na něj podívám a pak se přinutím odejít, což mi roztrhá srdce na miniaturní kousíčky.
(13:17) Ketryn -> Morigan: Třesou se mi kolena a celkově je mi dost bídně...Jdu rovnou do našeho stanu, kde se absolutně sesypu. Po zbytek dne už rozhodně nebudu ničeho schopná.

(10:03) Ketryn -> Morigan: Já asi ještě nějakou chvíli Rogera hledám, ale nakonec to budu asi muset vzdát a půjdu si najít nějakou činnost do kuchyně nebo do stáje. A zkusím to zas znovu kolem oběda. Kdybych během dne opět narazila na Moreda, tak se ho znovu zeptám, jestli už ho neviděl.
(10:11) Morigan -> Ketryn: Než vyrazíš hledat, rovnou se naobědváš v jídelně, kde konečně narazíš na Rogera. Ale nepřisedne si k tobě, sedí s nějakými muži, přesto, že tě pořád skoro upřeně sleduje, když jíte.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(10:15) Ketryn -> Morigan: Bože, to se mi zas sevře žaludek...Jsem ale odhodlaná si s ním promluvit a definitivně to vyřešit.
(10:15) Margare-tka: Ahoj:-) už tu nějak budu.
(10:16) Ketryn -> Morigan: Za to, že si ke mně nepřisedl jsem opravdu ráda. Tak nějak kontroluji a hlídám si, až dojí a bude vstávat k odchodu. To se pak zas ním vydám.
(10:20) Morigan -> Ketryn: Když dojí (nebo možná ani nedojí), urychleně se zvedne a zmizí z jídelny.
(10:20) Morigan: Ahoj :-)
(10:21) Ketryn -> Morigan: No tak to se velmi urychleně vydám za ním. Musím si s ním promluvit, jinak mi hrábne!
(10:25) Morigan -> Ketryn: Vyjdeš z jídelny, ale nikde ho nevidíš.
(10:27) Ketryn -> Morigan: Tak do něčeho naštvaně kopnu! Tohle snad nemyslí vážně! Měla jsem za ním jít hned a kašlat na to, že jí a že jsou kolem ostatní muži....Jdu se ještě po něm podívat, jestli ho ještě někde nezahlédnu...Pak když tak půjdu zas něco dělat a budu doufat dál. Musím s ním ale mluvit, než se Patrick vrátí z té hlídky! Což vlastně nevím, kdy bude...
(10:31) Margare-tka: ////koukám, že když jsme byly minule v luxoru a říkaly že číča koupí tu knihu tak jsme se trefily:-)//
(11:04) Morigan: //To jsem se fakt musela smát! :-D//
(11:06) Morigan -> Ketryn: Když už se chceš skoro vracet zpátky, popadne tě někdo za paži a zjistíš, že je to Roger.
(11:09) Margare-tka: /Ani ji nepotřebujeme nijak studovta.
(11:10) Ketryn -> Morigan: "Rogere..!" vydechnu v úleku a chvíli mi trvá, než se vzpamatuji. Na takovéhle přepadení ze zálohy jsem nebyla připravená.
(11:11) Morigan -> Ketryn: Skoro tě vtáhne do jednoho z nejbližších stanů.
(11:11) Morigan: //Ne, to fakt ne :-D//
(11:11) Ketryn -> Morigan: "Musíme si v klidu někde promluvit..." seberu své odhodlání, i když je ve mně malá dušička. Jeho blízkost mě rozhazuje daleko víc, než bych si přála.
(11:12) Ketryn -> Morigan: To se asi leknu podruhé!
(11:16) Morigan -> Ketryn: Roger se nadechne, zřejmě k promluvě.
(11:17) Morigan -> Ketryn: "Uteč se mnou!" prohlásí.
(11:18) Ketryn -> Morigan: Nějak z toho zaskočení nestačím vycházet. Takže na něj chvilku koukám, než jsem schopna dalšího slova.
(11:21) Morigan -> Ketryn: "Uteč se mnou, Katy!" zopakuje. "Postarám se o tebe."
(11:22) Ketryn -> Morigan: "To nejde..." vypravím ze sebe pak mírně přiškrceně.
(11:22) Ketryn -> Morigan: „Rogere…tohle je pro mě hodně těžké, tak mě prosím nech mluvit…“ na chvíli se odmlčím a hledám slova. „Když jsme vás tenkrát před lety našly a zjistily jsme, že si ze svého života vůbec nic nepamatuje a dokonce ani pamatovat nechcete, bylo to dost těžké…Ze dne na den jsme ztratily úplně vše a ani pro vás už jsme neexistovaly. Bolelo to, když jsem se na tebe musela dívat, jako na cizího člověka… Ale nezbylo mi nic jiného, než se s tím vším nějak smířit, snažit se žít dál a doufat, že čas všechno nějak otupí. Nevypadalo, že byste si měli někdy vzpomenout! Tak jsme odešly a začaly si budovat nový život…“
(11:26) Ketryn -> Morigan: „A teď… teď je to snad ještě horší! Vidět tě takhle a vědět, že tě nemůžu udělat šťastným, mě hodně bolí a trhá mi to srdce…To, co se včera stalo, bylo…nezapomenutelné…ale nemělo se to stát, akorát nám to ještě víc ublížilo L Miluji tě hrozně moc, to dobře víš…ale miluji i Patricka, ne tak… „ nemůžu najít správná slova, „…prostě jinak, než tebe, ale miluji ho… je to můj manžel! Byl tu, když jsem na tom byla hodně špatně a pomohl mi, když jsem ho nejvíc potřebovala. A vlastně následkem vztahu se mnou přišel o vše, o majetek i postavení. Já mu nemohu ublížit! V tvé blízkosti mě někdy bláznivě napadá, že bych vše hodila za hlavu a odešla s tebou… ale to nejde… jsem vdaná a mé místo je vedle muže, kterého jsem si vzala.“
(11:28) Ketryn -> Morigan: Bylo to těžké, ale jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala to takhle říct.
(11:34) Margare-tka: //tY JO NA MĚ TO NESpaní padá. Kdybh nějak odpadla a nebyla tu mějte výdrž. Jen jsem usnula. myslela jsem že to dneska vzládnu nespat.//
(11:36) Morigan -> Ketryn: Roger se to pokouší vstřebat..."Já...věděl jsem, že řekneš něco takového...ale ve skutečnosti jsem doufal, že ne..."
(11:38) Ketryn -> Morigan: "Ani nevíš, jak moc mě to bolí..." nemám daleko k slzám. "Nechápeš ale, mezi čím stojím...Tahle situace pro mě nemá dobré řešení...vždy někomu ublížím a vždy budu nešťastná."
(11:38) Morigan -> Ketryn: "Já jen, že to myslím vážně...přemýšlel jsem o tom celou noc. Je válka, nikdo neví, jak to bude dál, jak bude vypadat tahle země...miluješ mě a já tebe, co kdybys prostě jen přestala být zodpovědná a byla chvíli sobecká?" sevře ti ramena. "Uteč se mnou a nebudeš toho litovat, postarám se, abys byla šťastná, věř mi!"
(11:54) Ketryn -> Morigan: "Rogere, já vím, že to myslíš vážně a věřím ti...Ale prosím nenaléhej na mě. Ve tvé blízkosti mi to moc nemyslí a mohla bych udělat něco bláznivého. Já bych si nikdy neodpustila, kdybych Patricka tak zradila. Záleží mi na něm a nemohu mu prostě takhle hrozně moc ublížit. Je to můj manžel a to já nedokážu jen tak smazat."
(11:55) Ketryn -> Morigan: "A sobecká už jsem byla dost včera, když jsem ti nedokázala odolat..." řeknu hořce.
(11:56) Ketryn -> Morigan: "Miluji tě a myslím že vždycky budu, ale nemohu s tebou být..." dodám nešťastně a uvědomím si, že to je fakt, který se mnou bude už asi napořád.
(12:03) Morigan -> Ketryn: Přitáhne tě k sobě. "Já už prostě nemůžu dovolit, aby mezi nás zase něco vstoupilo, už se to stalo tolikrát, tohle je znamení, že to můžeme zlomit!"
(12:07) Ketryn -> Morigan: Musím si neustále připomínat, že mu nesmí podlehnout! "Prosím, pust mě..."snažím se aspoň trochu odtáhnout, aby mi mozek zas nevypnul. "Tohle je spíš znamení, že nám není souzeno být spolu...Bolí mě to stejně jako tebe! Ale já jsem prostě taková, nemohu Patricka ještě víc zradit! On se to nesmí nikdy dozvědět," začínám upadat do krize.

(16:34) Margare-tka: "Vy jste si vyměnili plášť??:)"
(16:34) Morigan -> Margare-tka: "No, už to tak vypadá..."
(16:42) Margare-tka -> Morigan: "Tak ještě, že jdeš na to kafe.:-)"
(16:44) Morigan -> Margare-tka: Dojdeme ke Christopherově stanu a vejdeme dovnitř. Když ucítím vůni kávy, málem omdlím. "Tohle přesně jsem potřebovala!" prohlásím upřímně. "To mě těší," zasměje se Christopher. "Jako bych to tušil..."
(16:50) Margare-tka -> Morigan: "Dobré ráno." pozdravím ho. A nemohu věřit tomu, že cítím kávu.
(16:52) Morigan -> Margare-tka: "Prosím, posaďte se," pokyne nám a pomůže mi z pláště a pak i tobě.
(16:54) Margare-tka -> Morigan: Tak mu poděkuji a sednu si. Myslím, že to kafe mi doopravdy navazuje neustálý úsměv na tváři.
(16:55) Morigan -> Margare-tka: Tak pijeme a jíme snídani a u toho si povídáme. Je vidět, že my dva jsme mezi sebou včera asi něco vyřešili, i když asi pod vlivem vína.
(16:59) Margare-tka -> Morigan: Tak to jsem ráda:-) takže to mezi vámi není napjatý, ale uvolněný jo?

(16:34) Margare-tka: "Vy jste si vyměnili plášť??:)"
(16:34) Morigan -> Margare-tka: "No, už to tak vypadá..."
(16:42) Margare-tka -> Morigan: "Tak ještě, že jdeš na to kafe.:-)"
(16:44) Morigan -> Margare-tka: Dojdeme ke Christopherově stanu a vejdeme dovnitř. Když ucítím vůni kávy, málem omdlím. "Tohle přesně jsem potřebovala!" prohlásím upřímně. "To mě těší," zasměje se Christopher. "Jako bych to tušil..."
(16:50) Margare-tka -> Morigan: "Dobré ráno." pozdravím ho. A nemohu věřit tomu, že cítím kávu.
(16:52) Morigan -> Margare-tka: "Prosím, posaďte se," pokyne nám a pomůže mi z pláště a pak i tobě.
(16:54) Margare-tka -> Morigan: Tak mu poděkuji a sednu si. Myslím, že to kafe mi doopravdy navazuje neustálý úsměv na tváři.
(16:55) Morigan -> Margare-tka: Tak pijeme a jíme snídani a u toho si povídáme. Je vidět, že my dva jsme mezi sebou včera asi něco vyřešili, i když asi pod vlivem vína.
(16:59) Margare-tka -> Morigan: Tak to jsem ráda:-) takže to mezi vámi není napjatý, ale uvolněný jo?

(16:29) Ketryn -> Morigan: Jdu tedy do jídelny, kde si vezmu něco k jídlu. Mám ale tak sevřený žaludek, že toho asi moc nesním. A dívám se, jestli tam někde nezahlédnu Rogera...Pokud ne, tak ho pak půjdu hledat po táboře a k nim do stanu, což nevím, jestli vím, kde je, ale když tak se poptám.
(16:30) Morigan -> Ketryn: V jídelně je spíš poloprázdno a Rogera nikde nevidíš.
(16:33) Ketryn -> Morigan: Tak se jdu podívat po okolí a pak do stájí, jestli tam je jeho kůň?
(16:34) Margare-tka: "Vy jste si vyměnili plášť??:)"
(16:39) Morigan -> Ketryn: Jeho kůň tam je, ale Rogera nikde nepotkáš - taky je těžké někoho jen tak potkat v táboře v provozu. Ale kousek od stájí narazíš na Moreda.
(16:43) Ketryn -> Morigan: "Ahoj, Morede, nevíš prosím tě, kde bych mohla najít Rogera?" zeptám se ho nejistě.
(16:45) Morigan -> Ketryn: "No, já nevím," řekne pomalu. "Abych řekl pravdu, vůbec nespal ve stanu..."
(16:46) Ketryn -> Morigan: "Cože?" z toho jsem fakt překvapená. "Takže jsi od včerejška neviděl?" ujišťuji se.
(16:47) Morigan -> Ketryn: "Neviděl. Ty ano?" zvedne obočí tázavě.
(16:49) Ketryn -> Morigan: "Já..." slova se mi zadrhnout v krku.
(16:51) Ketryn -> Morigan: "Pak ještě ano...v noci..." řeknu nakonec. "Ale potřebovala bych s ním teď mluvit. Tak díky..." začnu se pakovat pryč.
(16:56) Ketryn -> Morigan: Jsem z toho dost zaskočená. Kam tedy pak šel? Jdu pak tedy procházet tábor, i když to je asi k ničemu...ale co kdyby náhodou. Dojdu se taky podívat do hlavní stanu a kolem slunovratských ohňů.
(16:59) Morigan -> Ketryn: Blízko jednoho ohně potkáš akorát Desmonda s Tarikem. "Ahoj Katryn," pozdraví tě.
(17:01) Ketryn -> Morigan: "Ahoj," snažím se aspoň o nějaký úsměv a doufám, že na mě Tarik zas neskočí.
(17:02) Ketryn -> Morigan: Tak se pak procházím dál a začnu z toho být mírně nervozní.
(17:03) Ketryn -> Morigan: Po nějaké době se dojdu podívat i k jejich stanu, jestli se tam třeba už neukázal. A pak to asi budu muset vzdát a doufat, že se mi ho třeba podaří najít někdy potom.

(16:01) Morigan: "Takže?" podívám se tázavě na Margaret, protože u Katryn to naprosto chápu.
(16:01) Ketryn: "No až tak ne," zamračím se na Margaret.
(16:01) Margare-tka: "A doopravdy to nebude vadit??"
(16:05) Morigan: "Ne, nebude."
(16:06) Margare-tka: "Tak jo:-)"
(16:07) Morigan: Jdu říct odpověď tomu vojákovi, aby ji mohl vyřídit a pak se jdu pokusit nějak upravit. Po skoro probdělé (a propité) noci to nebude tak jednoduché.
(16:08) Morigan: "Je to asi dobrý nápad, myslím, že Kit by mohl být taky lehce v rozpacích..." řeknu Katryn. "Ale neboj se, on opravdu nic neřekne. Pro jistotu s ním o tom promluvím znovu, ačkoliv zdá se, že si včerejšek pamatuje dobře...ale neměl by důvod se do toho plést."
(16:08) Ketryn: To nebude, myslím, že všechny vypadám dost použitě....Taky se snažím dát dohromady a to jak fyzicky, tak hlavně psychicky...Až půjdete ke Christopherovi, tak já půjdu na snídani do jídelny.
(16:09) Margare-tka: Tak taky vstanu a jdu se obléct. Obleču si nějaké teplé šaty a upravím.
(16:14) Morigan: Upravím se, učešu se a vezmu si ten cizí plášť, jelikož tu svůj nemám. "Na kafe mám taky neuvěřitelnou chuť!" přiznám.
(16:17) Margare-tka: Vím že to není v tuhle chvilku normální, ale udělalo mi to hodně dobrou náladu.
(16:18) Ketryn: "Měly by sis tam ten plášť vyměnit," mrknu na tebe ;-)
(16:20) Ketryn: Já se taky teple obleču a vyrazím do jídelny. A jsem odhodlaná najít Rogera, buď v jídelně, někdo okolo nebo třeba u nich ve stanu.
(16:23) Morigan: A já s Margaret tedy vyrazíme ke Christopherovi.

(15:24) Ketryn: "Možná bychom si měly jít lehnout..." navrhnu.
(15:26) Margare-tka: "No asi ano, ani jsem mu nedala ten šátek úplně jsem na to zapomněla:-( v tom šoku."
(15:28) Ketryn: "Tak mu ho dáš zítra :-) Já furt doufám, že by to mohl vstřebat a mohl o tebe stále stát."
(15:29) Morigan: "Jo, jdeme si lehnout," souhlasím a jdu se svlékat, jako jediná asi nejsem převlečená na spaní. Ještě přiložím a pak si jdu taky lehnout.
(15:33) Margare-tka: A kolik tam bylo?? Já jen jestli jdu spát v době kdy vstávám a nebo mám šanci spát déle.
(15:33) Ketryn: Zhasnu pak tu lampu a uložím se ke spánku. Pokouším se usnout, ale jsem dost rozhozená a z míry mě vyvádí i má vlastní postel, která mi neustále připomíná, co se tu před chvílí dělo.
(15:34) Morigan: K6
(15:35) Ketryn: Tak aspoň snad nějak dřímám.
(15:36) Morigan: Já taky moc nespím.
(15:40) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(15:40) Margare-tka: Aspoň něco....
(15:43) Morigan: Pak nakonec samozřejmě usneme všechny, ale až déle. Na budíček nevstáváme, troubí se sice dneska později, ale ani jedna z nás ho neslyšela.
(15:45) Morigan: "Mám jít zařídit snídani?" říkám ospale, když se oblékám. Nějak jsme včera moc nezajistily vchod a proudí nám do stanu chladný vzduch. "Lady Morigan, máte tu vzkaz!" zavolá nám někdo před stanem.
(15:46) Ketryn: Taky vstávám a oblékám se. "Ne, já se půjdu asi najíst do jídelny. Potřebuji co nejdřív najít Rogera a promluvit si, než mi hrábne úplně."
(15:47) Ketryn: Tak se na tebe koukám, co to máš za vzkaz?
(15:48) Morigan: "U všech bohů..." mumlám. "Co zase??" hodím na sebe plášť a zjišťuji, že je olemovaný jinou kožešinou, než mám já a že není můj. "Co to sakra...hm!" zabalím se do něj a jdu si vyzvednout vzkaz.
(15:49) Ketryn: Čekám, s čím přijdeš.
(15:49) Margare-tka: "Tak půjdeme tam."
(15:50) Margare-tka: Jo to já taky. kdo by chtěl pracovat tahle bzro ráno.
(15:52) Morigan: "Aha..." vejdu zpátky do ložnice a ukážu vám ten papír s přelomenou pečetí. Je tam napsáno: "To pozvání na kávu platí, Morigan, myslel jsem to vážně. Očekávám vás, pokud budete mít náladu. Kit
(15:54) Ketryn: "Tak to asi nemůžeš odmítnout, Morigan," usměji se. "Asi jste se včera opravdu hezky bavili :-)"
(15:54) Margare-tka: "No tak to není nic špatného, ne??"
(15:56) Morigan: "No, platí to i pro vás, pokud chcete," upřesním a zamračím se. "Včera jsme se o tom nějak bavili," vzpomínám.
(15:57) Margare-tka: "No tak to už nebude ono, ne?? I když kávu bych si docela ráda dala."
(15:58) Ketryn: "Po tom, co jste nás tu včera nachytali, si nějak nedokážu představit, že bych s Christopherem hned posnídala..." vzdychnu. "Raději bych měla najít toho Rogera, abych to nějak dořešila..."
(15:58) Morigan: "Lord Christopher by rád dostal odpověď!" zavolá venku ten posel.
(15:59) Morigan: "No jo," zahučím. "Nemusí kvůli tomu hulákat..."
(15:59) Margare-tka: "Až tak:-D" to mě trochu pobaví. a potichu se zasměju.
(16:01) Morigan: "Takže?" podívám se tázavě na Margaret, protože u Katryn to naprosto chápu.
(16:01) Ketryn: "No až tak ne," zamračím se na Margaret.
(16:01) Margare-tka: "A doopravdy to nebude vadit??"