Druhá strana (253 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Zrovna jsem chtěla použít kouzlo, protože mě už páčení klíče nebavilo, takže jen stisknu pěst za zády, aby nebylo vidět, jak zajiskřila.
Taky se dívám na příchozího, protože jsem ho při svém zaneprázdění nějak přeslechla.

19:27) Morigan: Pak se rozloučí ještě s vámi oběma.
(19:27) Morigan: Obejmu ho dlouze na rozloučenou, chvíli se oba tváříme, jako bychom se chtěli políbit, ale nakonec to neuděláme.
(19:26) Morigan: "My dva si už nemusíme děkovat za nic, Morigan," řekne.
(19:26) Morigan: "Ne. Za všechno, co je pro mě důležité víc, než se zdá."
(19:25) Morigan: "Za co? Za pohostinství ve starém hradě?" pousměje se.
(19:25) Morigan: "Nevím, jestli to chci," přiznám tiše. "Každopádně děkuju za všechno, Geralte."
(19:23) Morigan: "On zase bude," prohlásí Geralt vážně. "Určitě velmi brzy."
(19:22) Ketryn: "No to ne..."povzdechnu si taky potichu...
(19:22) Morigan: "Ani jsi nevěřil, že opravdu přijedeme," řeknu mu. "Ale ano. Spíš jsem nevěřil, že vám to dovolí, čas," usměje se. "Tak čas nám teď opravdu nechybí!" vzdychnu si.
(19:13) Ketryn: Taky slezu, abych se rozloučila :-)
(19:11) Morigan: Asi za hodinu a půl narazíme na rozcestí, o kterém mluvil Geralt. Slezu z koně, abych se s ním mohla rozloučit, on pochopitelně taky.
(19:09) Ketryn: Dobře:-)
(19:07) Morigan: Tak jsem to i měla v úmyslu. Beru v potaz naši předchozí dohodu, tady jsme opravdu ještě hodně na severu, abychom se tu usídlily.
(18:34) Ketryn: V naší cestě navrhuju pokračovat dál na jih a uvidí se.

(23:10) Margare-tka: "Aha, to se budeš tak rychle odpojovat??" udivím se.
(23:04) Morigan: "Vás asi pravděpodobně Emerlin. Já pojedu na západ po hlavní kupecké stezce, na dalším rozcestí," odpoví Geralt. Já jeho tvrzení nepopírám.
(23:03) Margare-tka: "Jsi nějaký zasněný.-)ů
(23:03) Margare-tka: "Jaké nás čeká další město, Geralte?":-)
(23:03) Morigan: "Cože??" pochopí, že na něj mluvíš.
(22:56) Margare-tka: Tak to zopakuji. jaké nás čeká další město, Geralte?"

22:50) Morigan: Geralt tě zrovna asi neposlouchal...
(22:33) Margare-tka: kouknu se na geralta.-
(22:33) Margare-tka: "Já jen pro zajímavost.-) jestli jsme tam už nebyly.-)"
(22:32) Morigan: "Mě je to jedno!" prohlásím vesele.

(22:31) Margare-tka: "A jaké město je další na řadě?" zeptám se.
(22:30) Margare-tka: Užívám si sluníčka. Když Kenneth odjíždí rozloučím se.
(22:24) Morigan: Ráno najedení a vyspalí pokračujeme v cestě. Tady dole je o něco tepleji a když zasvítí občas sluníčko, cestuje se opravdu příjemně. Na prvním rozcestí nás s rozloučením opustí Kenneth a pokračujeme dál jenom ve čtyřech.
(22:19) Morigan: Jednu noc ztrávíme v lese (je sice docela zima, ale s pořádným ohněm se to dá zvládnout) a tu další jsme už v té nejbližší osadě, která je pod horami. Další noc ztrávíme ještě společně v hostinci. Ostatní lidé se sice chovají k naší podivné skupince uctivě, ale s odstupem a obezřetností. Pravděpodobně však nevidí zaklínače poprvé a vědí, koho mají před sebou.

"Hm... tak dobrou."

Já ani moc neotevírám oči a zívnu: "Já mám pocit, že se mi chce ještě spát...aspoň ještě chvilku. Spi taky." A otočím se na druhý bok.

Já už jsem vyspalá a tak půjdu k nám abych se mohla obléknout. "Jdeš taky Kat a nebo tu ještě budeš spát??"

Pokud si dobře vzpomínám, probudily jste se (beze mě) u Kennetha v pokoji. Vlastně u Kennetha v posteli, ale překvapivě spolu:-))
Máte teď možnost spolu odejít, nebo Kat může ještě spát dál. Nikdo v pokoji není.

Zasměju se na tím co říkal o poučení od matek...:-D

"Asi jste to varování moc neposlouchaly," zasměje se Kenneth. "Ale mnohem víc by mě zajímalo, co se učí o zaklínačích čarodějničtí učňové! Co říkají matky dospívajícím dcerám o vědmáckých zrůdách jsem už slyšel mnohokrát," mávne rukou.
"Neřekla bych, že se učňové něco takového učí," odpovím vyhýbavě.
"Jasně," usměje se Kenneth. "Jsem zvědavý. Na oplátku ti povím, co se učíme o čarodějích my."
"Ale Kenny, nic takového jsme se neučili," odporuje Geralt.
"Já ano!"

Kat to vyřešila za nás obě.
Když Geralt mluví o těch zádech, tak mě pobaví. Taky se směji. Myslím, že už to bylo tolikrát vzájemné;-)
"My jsme před zalínači kdysi byly taky varovány;-)....;-)" řeknu s úsměvem..

Vybavím si Dereka, který je v nesympatiích vůči zaklínačům opravdu extrém...to se Kenneth teda trefil.

"Radši ani nechci vědět, co vám všechno o čarodějích říkali!" odpovím Kennethovi.
"No, však nás zaklínače taky určitě nechválili! Myslím tím tvůj mistr. Je to tak, ne? Máte přece každý svého mistra? Do cechů rozdělení nejste, ne?"
Pomyslím si, že Kenneth je nějaký bdělý v tuhle hodinu. "Ne, my jsme takový jeden velký cech," řeknu. "Někdy bohužel..."
"To má vážně každý mistr jen jednoho učedníka?" odfrkne si Kenneth nechápavě. "Není to plýtvání?"
"Chceš zavést čarodějnickou reformu?" zeptám se vesele.
"To by bylo, co?" zasměje se Kenneth. "Zaklínač podněcuje revoluci v tisícileté tradici čarodějů!"

"No co, měly jsme trochu strach...a není ani divu po tom všem, co už se stalo..." reaguju na to, že jsme jaksi spustily planý poplach...
"Jsem ráda, že je vše v pořádku a vyřešené :-) a omlouvám se všem, že jsme vás vyděsily, to jsme opravdu nechtěly..."

"No, asi je tu trochu chladnějc..."

Dvojsmysl ihned pochytím a chce se mi strašně smát (ještě přetrvává alkoholové opojení), ale snažím se to ze všech sil zadržet, takže se nejspíš začnu dusit...

Geralt má v tu chvíli takový výraz, jako by si vzpomněl na něco, na co v této chvíli a této situaci vzpomínat nechtěl a snaží se to rychle zaplašit.
Když mi to dojde, přestanu mluvit úplně.
Geralt se rozkašle.
"Není to spíš obráceně?" zapřemýšlí Kenneth. "Nám vždycky říkali, abychom se vyhýbali střetům s čaroději. A čarodějkami. Že jsou...no, prostě...prostě že to není dobrý nápad," zahraje to do autu.

"Jistě, nesmysl," kývne Geralt a v hlase mu zazní lehká ironie. "Není vám v tom...ehm...trochu zima?"
"Nevím," řeknu. "Tobě není zima?"
"No všichni jsme tu nějak nalehko," uzná Kenneth nahlas. "Ačkoliv já mám aspoň košili. A kde je teda ten Lambert?"
"...nevím..." řeknu.
"Aby neležel pod hradbama v příkopu..." řekne Kenneth trochu ironicky, ale docela vesele.
"Nesmysl," opakuju se. "Žádná čarodějka přece nikdy nedostala zaklínače na záda."

Dlouho zírám na Geralta.
"No...něco se...děje, nebo...co?" dostanu pak ze sebe.
(Asi se hlásí ke slovu Geraltův syndrom...)
"Obával jsem se, že ano," odpoví Geralt pomalu. "Protože jsem slyšel kaermorhenský poplašný zvon. Volal zoufale tvoje jméno," ukáže hlavou směrem na vás dvě.
"Aha..." pronesu ne moc chytře.
"Ale vidím, že jsi v pořádku...nebo ne?"
"Ano!" prohlásím rozhodně.
"Šli jsme tě zachránit!" řekne Kenneth vesele. "Prý tě Lambert někde vraždí. Nebo ty Lamberta."
Nějak se ani nezasměju. "Cože?? Nesmysl!!"

No já stojím, nehýbu se a ani nedutám a napjatě čekám, co nastane...

Skončily jsme u toho, jak Margaret vlezla do Lambertova pokoje a naslouchala, jestli neuslyší oddechování.
Já a Katryn stojíme opodál na chodbě a čekáme, co se bude dít.