Druhá strana (264 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Vejde muž, vypadá poněkud narychlo oblečený a rozcuchaný, v rukou svírá velkou koženou brašnu. S velkou pravděpodobností doktor.
"Dobrý večer," pozdraví s malým otazníkem na konci věty. Prohlédne si ostražitě všechny přítomné.
"Vy jste doktor??" vyskočím z lavice.
"Ano."
"Potřebujeme vaši pomoc."
"Slyšel jsem...už něco. Podívám se, co se dá dělat."
Přistoupí ke stolu a odkry je Margaret. Pokud je třeba, tak se mu snažím asistovat. Prohlédne si její zranění na hlavě i na ruce, ale nic neřekne.
"Počkáme zatím venku," řekne Edmund a všichni tři se hbitě vytratí a zavřou za sebou dveře. Doktor neznatelně vydechne.
"Nevypadá to moc dobře...a má vysokou horečku. Kdy se to stalo?" zeptá se.
"Tak...tak v sedm večer," odpovím.
"To měla ale velké štěstí!" podiví se. "No musím se poopravit, pokud je to tak, jak říkáte, tak to vypadá ještě velmi dobře!"
V duchu poděkuji za schopnost magie...

Všichni K6, prosím.

Já taky doufám, že brzy na něco narazíme...připadá mi to všechno takový neutěšený...

Touha po civilizaci a po informacích o tom, kde se nacházíme, nás žene vpřed a nutí nás ještě se držet v sedle. Koně jsou v dobré kondici, ale nám je fakt zima a už jsme vyčerpané. Jedeme v řadě za sebou, já první, pak Margaret, Kat poslední. Doufám, že na nějakou civilizaci narazíme brzy.

Snažím se vydržet na koni co nejdéle vidina civilizace mě pohání.

Pokud někam nejdeme něco zařizovat, tak víceméně ležím nebo koukám z okna. Nic moc neříkám, hlavně ani nevím co. Takže čekám na večer a na nalodění jak na smilování.

"Tak to jsem ráda, i když nás to stálo víc než by mělo...Ale ať už jsme na lodi. Tahle plavba mi přijde jako nejlepší varianta, tak jsem ráda, že to vyšlo. A budem zítra ještě nějaký jídlo dokupovat, i když tam něco bude...?"

"Teda to byla rychlost.:-)" Koukám překvapeně.
"A kolik to stálo?
Já už taky chci mít tu cestu za sebou. Myslíš, že to bude nebezpečnější cesta když je prosinec?"

"Kdo je?" ptám se ostře za dveřmi, pořád mám v ruce tesák, to jsem si ale asi neuvědomila. Margaret je vzhůru, tak už byla probuzená, Katryn se teprve probouzí a je trochu zmatená.
Co se ozve za dveřmi slyším jenom já, ale pravděpodobně mě to uklidní, protože odemknu a pootevřu je. Tesák jsem si prozíravě strčila za sebe. Něco tam rychle vyřizuju a pak někomu dávám peníze.
"Máme štěstí," řeknu, když znovu zavřu a zamknu. "I když si myslím, že nás natáhl a pěkně si na tom vydělal. Ale to je jedno. Máme lodní lístky na tu assirskou loď. Budeme ale nacpaní v jedné malé kajutě a zaplatily jsme plnou cenu - ale s tím se taky nějak vyrovnáme. Už chci mít tu cestu přes moře za sebou. Jede nám to zítra v noci a nějaké jídlo snad bude k dispozici i na palubě."

Pořád jsem apatická. Popadá mě špatné svědomí, že jsem přece jenom udělala něco velkého co Viktora hodně raní, ale zárověň ve mě hlodá červíček, že mě nemiloval tak moc jak jsem si myslela a přála. A tak jsem mu udělala volnou cestu(To není omluva). Ale tahle možnost je v poslední dnech v pozadí, jelikož se vždycky choval hezky a uznával mě. A já teď udělám tohle a vystavím ho takhle pomluvám a jeho vlastnímu otci napospas. Bojím, že nebude znát bratra, aby zjistil kdo vám pomohl. A že mi neodpustí a rovněž mě mrzí, že zklanu lid v Eleradu.
Taky mě trápí to, že je tam Charlotta beze mne, ale pokud se brzo vrátíme... Tak by z toho nemusela mít rozum, jen nevím jestli až se vrátíme Viktor pochopí, že to není napořád. A jak to pochopím já sama:-(
Taky mám úplně panickou hrůzu z toho jak to ponese Rowan a království, které tak moc snaží dostat do normálu. Ale co mě drží aspoň trochu nad vodou, je malý Henry. Který je pro lidi nadějí.

Koupeme se. Snažím si to užít. Bůh ví za jak dlouho zase uvidíme vodu... A jak daleko jsme od moře, myslím jestli ho vidíme z hostince a nebo ne. A kolik je tak hodin?

Tak se tedy koukme dolů a mě začínají brát roupy, ale snažím se je ovládnout.
"Mor co kdybychom udělaly tři tančící amazonky na skále. Nebo spíš takové to luskání prsty jako havajslé tanečnice.;-)" šeptnu.

"No já bych šla, plášť si můžeme podržet nad hlavou. když budeme brodit. A nebo můžeme popojít o kousek výš, jestli to bude lepší.
A pak bychom mohly popojít blíž na úroveň dění;-)"

Taky se mi to líbí a jsem v dobré náladě:-)Ale brodit řeku v tomhle oblečení se mi moc nezdá, přeci jen asi není úplný teplo, ne? Chtělo by to když tak nějak vyhrnout, abychom si to moc nenamočily, hlavně ten plášť...Kdyby to šlo, tak v tom případě bych souhlasila, ale jinak se mi to zdá zbytečný. Když mě ale přehlasujete, tak půjdu.

Takže situace je následující (a docela složitá:-):

My tři jsme se šly projít k řece, zatím máme nohy ponořené ve vodě na okraji. Za zátočinou slyšíme mužské hlasy, které značí, že se pánové při koupeli dobře baví. Víme o tom, že někde poblíž nich je po křovích poschovávané komando složené z urozených žen (svobodných i provdaných:-), ale i z žen prostých, jak je kupříkladu moje a Katrynina služebná. (Hildu jsme tam nikde neviděly, ale to neznamená, že tam není).
Margaret měla nápad, že bychom přebrodily řeku na druhý břeh. Řeka není prudká, spíš naopak, ale voda by dosahovala Margaret asi někam k pasu (nám tedy o něco níž). Máme na sobě dlouhé noční košile a tmavé pláště z kapucou. Nejsem si jistá, jestli brodit řeku je dobrý nápad, na druhou stranu mám velmi dobrou náladu a je to legrace...další otázka je, jak moc budeme od místa, kde se koupou pánové, vidět, když řeku přebrodíme.

Také si to užívám. A ani nechci domýšlet kdo všechno je za keři. když si vzpoměnu na salonek;-)

No já si to užívám :-) To se pak bude hezky spát. Úplně cítím, jak mi tenhle lov dodává novou sílu.

Koupání probíhá bez potíží a ve velmi rozrušené atmosféře a samozřejmě za stálého štěbetání dam. Ale je to příjemné a osvěžující po tak dlouhé době. Já radši do žádných keřů nehledím.

Do vody už se těším. Už je to dlouho co jsme se koupaly takhle.

"Aha tak to bude příjemné rozptýlení. Už se doopravdy těším. Koukám, že tohle zdědil po tobě;-)" řeknu ti tišeji:-)