Druhá strana (270 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Najíst a napít bychom se měly přednostně. Není to bůhvíjaká hostina, jen kaše, chleba a nějaký sýr, ale kaše je teplá. Ne, že bychom se přejedly, ale stačí to na to, abychom byly všechny tři syté. Stejně tak voda na pití.

To asi jo...:-)

Já jsem taky když tak k užitku s jednou svojí rukou. A pak bychom se měly jít najíst, myslím, že pořádně umíráme hlady.

"To jsou kreténi ti dva." řeknu naštvaně.
"Morigan chceš omýt ten obličej, když na sebe nevidíš??"

Ošetřovatel dá Margaretinu ruku do dlahy a pevně ji utáhne. Pak jí s její pomocí vrátí do rukávu košile a zavěsí na improvizovaný, ale funkční závěs.
Pak si vše sbalí, nechají nám tam jen jídlo a vodu na umytí a odejdou všichni tři. Pochopitelně za sebou zamknou.

Tak si teda svléknu jen ten rukáv s tou bolavou rukou. "Ignoranti jedni." a vražedně se koukám na ty dva tupce.
Na doktora jsem milá. A komunikuji s ním když se mě na něco zeptá. Asi když tak poprosím Morigan kdybch potřebovala pomoci. "Pomohla bys mi když tak prosím." a smeřuji tu prosbu k Morigan. (Nechce se mi tě oslovovat.)

Taky mě uklidní, když je vidět, že ošetřovat umí...jednak ošetří dobře Margaret tu zlomeninu, a jednak to mám i já snad dobře ošetřený...Všechno mlčky pozoruju.

Rozhodně nikdo odcházet nehodlá a nebude. Dívám se na ně, ale nezasahuji do toho. Nikdo na Margaret slovně vůbec nereaguje.
Bedlivě ale sleduji, jak jí ošetřuje a uklidní mě, když vidím, že to umí dost dobře. Pravděpodobně ošetřoval i Katryn, když byla v bezvědomí. A taky všechny ostatní zraněné.

Nic neříkám a všechno to sleduji. Určitě jsem se napila, protože jsem strašně vyprahlá...S jídlem asi počkáme, až se to tu uklidní.

"Odejděte, aspoň na chvíli." řeknu teď dvěma tupcům.

"Jste idiot nebo co??!!!! Neříkala jsem před chvilkou, že mám zlomenou rulku!!!" Vyjedu na něj. A pokusím se ho druhou rukou odstčit.
Po tom co řekl, se na něj usměji jako andílek.

Pak nám tam zanechají jídlo a odejdou, aby vzápětí stejným způsobem donesli vodu na umytí a dlahu i pruhy obvazu. Přijde s nimi ještě jeden muž, kterého jsme tam předtím ani neviděly. Ten neřekne ani slovo, ale začne Margaret ošetřovat ruku. Nejdřív se musí tedy svléknout a pak nastane otázka, zdali si chce sundat i košili, nebo nechat rozříznout rukáv.
Je tam přítomen ten ošetřující a Rick s Oliverem stále stojí u dveří.
Ošetřovatel se tázavě dívá na Margaret.

Pokusí se sundat prsteny, ale nepovede se mu to, jelikož má Margaret pořád oteklou ruku.
"Do hajzlu!" zanadává si. "Musím je sundat, až jí opadne otok!" oznámí Oliverovi. "Jestli je nenajdu na vaší ruce," sdělí ti temně. "Budete toho sakra litovat!"

"Ošetření zvládneme samy, postačí mi něco jako dlaha a nějaké obvazy. A VODU, PROSÍM!" řeknu ostře.
"Rozkazovat tedy umíte," pronese sir Oliver. "Nicméně vypadáte jako kdokoliv, jen ne jako královna."
"To je výmysl vašich chorých mozků, že jsem královna!" změřím si ho vražedným pohledem.
"Královna je zavřená v paláci. Ta druhá je jen děvka samozvaného panovníka!"
"Dejte si pozor na ústa!" zasyčím.
"Ricku," osloví ho, aniž ze mě spustí oči. "Sundej "vévodkyni" prsteny a pak ať dostanou co chtějí k tomu svému ošetření!"
"Jistě," zahučí Rick a popadne Margaret za pravou ruku.

"No tak slyšíš, Ricku, tady madam něco chce!" ušklíbne se Oliver. "Je snad dokonce vážně zraněná, tak sebou hni."
Rick se zatváří nenadšeně a pohne se k Margaret, aby se podíval, co s ní je. Sám má ovázanou hlavu.

Já si přestanu sundavat ten prstýnek, když slyším hluk a taky zpozorním.
Počkám jestli něco nechtějí a nechystají se nám něco říct..."Mohli byste mi ošetřit tu zlomenou ruku, docela by to potřebovala." A podívám se směrem na ně.

Chtěla jsem říct něco podobného, ale asi jsem to nestihla, tak jen přikývnu, je to logická odpověď. V duchu se raduju, že už konečně nesou jídlo. Podívám se na ně, jak budou reagovat na tvou trochu drzejší odpověď.

(Vím, že to byla blbost a nechápu, proč jsem to udělala...opravdu naprosto nesmyslný myšlenkový pochod...taky vím, že to bude těžké vysvětlování, spíš to ani vysvětlit nepůjde, logicky určitě ne...)

Sotva si Margaret sáhne na prstýnky a já s Kat začneme znovu bušit, ozvou se za dveřmi kroky a hlasy. Urychleně ustaneme v bušení a o krok ustoupíme. Stojíme ale u dveří.
V zámku zarachotí klíč a dveře se opatrně otevřou. Dovnitř vstoupí dva muži, jeden z nich je Oliver z Gastonu, ten tmavovlasý šlechtic a druhý je Rick. Ten nese tác s nějakým jídlem. Vstoupí dovnitř a hned za sebou zase zamknou a klíč si schová sir Oliver k sobě. Rick hned položí tác na nejbližší postel.
"Co to tu vyvádíte za hluk??" mračí se sir Oliver. Celou dobu se tváří dost obezřetně a nespouští oči zejména ze mě.
"Bušíme na dveře," odpovím mu klidně.

V bušení jsem se asi nepřipojila, jelikož bychom se tam u těch dveří pomlátily. Ale souhlasím...měl by už někdo dorazit. Docela ráda bych si nechala zafixovat tu ruku. A taky potřebujeme vodu.

//Už jsem tu:-) na chatu:-)//