Kráter (13 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

// len tak mimo....kym sa nedostavi Pandemonix a Osud som tu tak ostaný ak dačo herne chceme prebrat som tu len nejak nebolo vam ostatným čo písat.....som tu denne tak pohoda

Technická:

Dokončuji stěhování a od zítra bych měl mít zprovozněný internet i doma, pokud vše půjde hladce.
Prosím o trpělivost.

Osud

S novým členem družiny se vůbec nedávám do řeči, jsem evidentně nad něčím zamyšlený. Sympatie k němu pravděpodobně také nechovám (ostatně takových asi moc není, podle toho, jak mě znáte), ačkoliv je barbar, stejně jako já.
Ďáblík Mermyr je navíc nesvůj z vlka, takže když se k němu přiblíží na bližší vzdálenost, tak na něj pouze vycení své špičaté zuby, s "puf" zmizí pryč a objeví se o několik sáhů jinde.
Slepě a trochu komicky tedy následujeme Aera, který nás vede do osady Kámen.

Od kláštera směrem k severu vidím pozůstatky staré cesty. Zřejmě není už hodně roků používaná natolik, aby se mnichům či nějakému správci tohoto kraje vyplácelo ji udržovat. Není ani označená na naší mapě. Vůz by po ní neprojel, možná jezdec na koni. Ale pro nás, jdoucí pěšky, bude dobrá.

"Vyrazíme tudy, je to asi nějaká zapomenutá cesta," ukážu na její zbytky.
"Dokud bude mířit na sever, můžeme se jí držet.

Ako sme tak kráčali a nasledovali muža v popredí nakoniec som prijal spoločnosť starca vzadu pri mne. Pri jeho slovách o vlkovi sa Kys pozrel na starca a jemne zavrčal.
"Popravde ani netuším kade moje cesty viedli. Len občas som vedel kde asi som. Nikdy ma nezaujímalo kde som. Keď som aj prišiel dakam do dediny či mesta tak som si vybavil čo potrebujem a hneď odtial zmizol. Až doteraz som neprijal žiadnu spoločnosť na svojích cestách. A ako som ho stretol. Kysa. v jednej dedine sa sťažovali že im ohrozuje deti a zabíja dobytok. Tak som v noci striehol na strome a na zemi som mal pripravenú slučku z nástrahou aby som ho prilákal. Keď prišiel bol som ohromený, okamžiťe ma prešla chuť ho zabiť a tak som potichu položil meč na konár a skočil priamo na neho. Bola to výzva pretože sám vidíte aký je obrovský. SLučka sa zatiahla ale bolo mi jasné ze ho moc dlho neudrží. Dopadol som na neho a začal sa boj. JEho drápy a zuby proti mojim pestiam. Lano poslúžilo len na to aby neušiel inak sme boli v kope a ani neviem ako to prebiehalo až kým sa mi nezahrýzol do ruky. To som využil a zvalil ho na chrbát. Namiesto tahania ruky von z papule som mu ju zatlačil dnu čo najhlbčie čím som ho začal dusiť a tiež dráždit ku zvracaniu a on ostal v rozpakoch. Vtedy moje peste dopadli pár krát na jeho hlavu a on padol do bezvedomia. Neskôr som si spravil postroj z lana na neho aby ma nedohrýzol a časom si zvykol a ako vidíte teraz sme partneri ma cestách. Ale trvalo to dlho kým si zvykol."

"Ach, nemějte strachy, pane Thorusi. Slyším, že hovoříte dobře." usměji se. "Bude jistě velmi zajímavé poslechnout, kde všude jste byl a co prožil. Třeba právě jak jste potkal svého čtyřnohého přítele." podívám se na velkého černého vlka.

Opřu se o svoji hůl a vyrazím za hraničářem, který pro nás hledá nejlepší cestu.

Technická:

v těchto dnech se stále stěhuji, zajišťuji nové internetové připojení a další potřebné náležitosti. Jeskyni sleduji, ale nemám kvůli provizorním podmínkám vždy po ruce potřebné podklady.

Děkuji za pochopení.

"Dobre"
Odvetil som starcovi a posnažil sa o usmev.
"No neviem čo by som vám povedal. Do teraz som cestoval úplne sám a rozprával som sa tak ojedinele že by sa dalo čakať že som zabudol aj hovoriť."
Ako sa družina pohla prešiel som očami každého jej člena. Potom som si skočil po veci pod strom a poškrabkal Kysa za ušami ktorý sa hneď potom z nie moc nadšeným výrazom pobral za mnou. Bolo zrejme že mu nová spoločnosť asi nevyhovuje ale aj napriek tomu kráčal popri mojom boku. Šiel som o pár krokov za ostatnými. Bolo to asi preto ze aj keď som si dobrovolne zvoli cestu z družinou bolo mi to úplne cudzie a mal som z toho nepríjemne pocity. Čo ak......

"Pak jistě budete prospěšným členem naší výpravy a já si velmi rád poslechnu vaše zkušenosti z cest. Vítejte, pane Thorusi." přivítám barbara.

"Vydejme se tedy do osady Kámen. Kdo ví, co nás na cestě čeká. Veďte nás pane Aer Thano."

*Pridať sa. Je to zaujimava možnosť. Ale čo strach ktorý vo mne drieme? ale mohlo by mi to pomôcť. Nikdy som to totiž neskúsil.*
pomyslel som si a pokračoval som v rozhovore.
"Rád s vami budem zdieľať aspon kúsok cesty. Udivíme ako dlho nám to vydrží. Popravde som cez mesto ani nešiel. Putujem naslepo lesmi a horami. Nepotrebujem cesty. Často putujem krížom a ani netušim kde sa objavím. Ale nedaleko odtialto som stretol taku smiešnu družinu rolvíkov hrajúcich sa na dobrodruhov ako niečo prehladavali. Ale ani Pegasa ani nič podivné som cestou nepočul ani necitil. Takze vám v tom moc nepomôžem."

"Těší mě, pane Thorusi, že vás poznávám. Věřte, že je pro mě velmi přínosné poznávat příslušníky lidu všech národností a ras."

"Nyní se chystáme na sever do osady Kámen. Pokud tam nenalezneme žádné stopy po pegasovi, vrátíme se zpět a půjdeme na jih, k vesnici Smržinka. Pokud chcete, pane Thorusi, myslím, že nikdo z nás nebude proti, pokud se připojíte." rozhlédnu se po ostatních družinících. "Putování mimo hlavní cesty může být nebezpečné a silné paže se nám mohou jistě hodit. A kdo ví, jestli právě na této cestě třeba najdete své odpovědi."

"Napadá mě, jestli jste přišel od města Vrátník, přes Kopčíky, údajně tam kdosi našel chomáč chlupů, zahlédl jste něco?"

Pri slovách starca o strachu ktorý som udajne nevidel sa mi zdvihol adrenalín ale nastastie sa mi podarilo upokojit sa skôr ako by na mne niečo bolo poznať.
*Ach keby si tak ty niečo vedel o strachu. Aspoň polovičku s toho čo viem ja a o nebezpečenstvách ktoré sú často tam kde by ste ich vy nehladali.*
pomyslel som si pokračoval som v rozhovore.
"Volám sa Thorus. Kam mierim? To sám netuším. Asi niekam kde nájdem odpovede na ktoré možno ani nechcem vedieť. Kde to je. Neviem. Pegasa som nevidel. Vieťe aj kam budu teraz nasledovať vaše kroky?"

"Ech.." přeci jenom mě nakonec zaskočí barbarova hrubá přímost. "Pravdou je, že vyhledávám poznání, ne násilí. Ale věřte, že jsme již zažili mnohé a střetli se s netvory, před kterými by se třásl i kdejaký válečník. Bohužel i smrt už zkřížila naše cesty." vzpomenu na udatného Chronose, kudůckého bojovníka, který padl v doupěti skřeta Gorkishe.

"Mniši se sami vydali hledat pomoc. Potkali nás ve vesnici Víska, po cestě východně odtud. V našem pátrání jsme se vydali sem, na začátek všeho. A proč na něm záleží?" usměji se nad tou pošetilou otázkou. "Okřídlený kůň - pegas, to je velmi vzácné zvíře. Kolik jste takových potkal ve svém životě? Nejspíš ani jednoho. Je to krásné a nanejvýš vzácné zvíře. Není divu, že je živoucím symbolem tohoto kláštera, zasvěceného mocnosti světla a slunce. Mít možnost pegase ještě jednou vidět, pomoci vypátrat, co se s ním stalo, to je alespoň pro mě osobně dostatečný důvod." vysvětluji zaníceně.

"Z Vršků? To jste z daleka. A kam míříte vy? A jaké je vaše ctěné jméno?"

Po slovách vyššieho muža som sa spýtal.
"A čo je ten Kilkalop zač? Prečo na ňom tak záleži? čo by sa stalo keby bol mŕtvy? A ako ste vedeli že keď sem príjdete tak vás mnísi požiadaju o pomoc? A beztak ste nejaka zvlaštna družina nie? Prešiel som veľa miest a stretol mnohých ale všetko boli mladý alebo starsí ale statný muži. A pri pohlade na teba starče neviem či by si sa nerozpadol keby sa pred teba postavil statný bojovník. Alebo ma prvý pohľad klame?

"Podle vyjádření zdejších mnichů je Kilkalop svobodný. Odchází a vrací se podle vlastní vůle. Jenže nyní mají mniši starost, protože je pryč už několik dní, asi mnohem déle než obvykle.
Je možné, že se někde těší nádherou místa, kde právě je, má tam zřejmě bohatou pastvu i dobrou vodu k pití a proto nespěchá zpět sem do kláštera.
Ale mniši se obávají, že je spíše v nesnázích, možná zraněný či zajatý nebo dokonce oboje."

Krátce pohlédnu na klášter a bez jakýchkoliv známek pohrdání dodávám:
"Avšak sami nemají schopnosti a znalosti k takovému hledání. Proto nás požádali o pomoc."

Pri otázke starca som ostal sprvu zamyslený a otočil som pohľad na les. Bolo jasné že som si v tej chvíli uvedomil že to hádam už ani neviem. Ale nakoniec som otočil pohľad na starca a odvetil.
"Pochádzam z Vŕšku."
Spomenul som si.
"A čo je divné na tom že sa nejaky kôň aj ked je okrídleny nevrátil. Bol slobodný? Alebo utiekol?"
pokračoval som v otázkach tento krát ja.

"Odkud vlastně pocházíte, pane?" zeptám se opatrně.

"My sami jsme z různých koutů zemí Kráteru. Zde pan Aer Thano," ukážu na hraničáře, "je dokonce až ze zemí daleko na jihu za Černými horami. Společně cestujeme na výpravách, nyní pátráme po okřídleném koni - pegasovi Kilkalopovi, který obýval zde v klášteře a je to několik dnů, co se nevrátil, což je podle mnichů neobvyklé."

Jsem překvapený, že nakonec to je barbar sám, kdo nás oslovil.
Barbaři, nebo také divocí lidé, často pracují v zemích Kráteru na těžkých pracích, v dolech, v kamenolomech nebo v překladištích přístavů. Proto se s nimi obyvatelé mohou setkávat a jejich hrubé a přímé chování mě tak nepřekvapí.

"Zdravím vás. Jmenuji se Flaverius Pandemonix, znalec historie i věcí současných a učenec všeobecných věd. Toho času na výpravách se zde přítomnými společníky." ukážu rukou na ostatní družiníky.
"Omluvte naše zvídavé pohledy, ale poutník potká vlka spíše v hlubokých lesích nebo na dalekých pláních. Potkat ho zde, u kláštera, v doprovodu něčí společnosti, je jaksi, neobvyklé."

Letmé pohľady a skryté slová ma postrčili a tak som sa postavil. Vlk ostal ležať pod stromom spolu z vecami barbara ktorý sa pomaly vydal smerom k zvláštnej skupinke. Bol si vedomí že jeho príchod bude asi zvláštny a zo zvyku ostal stáť trochu ďalej ako býva zvykom pri rozhovore.
"Nazdar. Ste nejaká zvláštna partička. Kto ste a kam cestujete? Už v chráme som si všimol ako divne ste na mna a Kysa. "
Povedal som pričom bolo jasné ze slušnosť nejak nepatrí k mojím vlasnostiam. Bolo zrejmé že som barbar z divočiny zvyknutý na drsný život.

"Ale jistě pane. Máme zde klášterní knihovnu." potvrzuje mnich, kterého se Trorn otázal.

"Máme tu mnoho svazků. Knihovna ale není běžně přístupná. Zajímá vás něco konkrétního?"