Kráter (16 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Od rána jste ušli několik dalších mílí. Okolní porost začíná řídnout, jak les pomalu ustupuje a přechází v holejší pláně.
Zelená klenba stromů se rozevírá, klášter již musí být jen několik posledních mílí daleko.

Po cestě od západu se k vám blíží menší vůz tažený hnědákem. Plachta vozu je místy spravovaná, opršelá, patrně často na cestách. Na kozlíku sedí vousatý chlapík. Zřejmě nějaký další kupec, kteří po této cestě putují za svými cíli.

Pochodovou chůzí ukrajujete míli za mílí. Při tomto tempu byste měli ke klášteru dorazit zítřejšího dne k poledni.

K večeru již padá chlad, který vám připomíná, že bude dobré si na nadcházející podzim a zimu sehnat kvalitní teplé oděvy. Zmrznout jako rampouch by si určitě nepřál nikdo z vás. Snad jen stařík Pandemonix se zdá být s klesající teplotou spokojenější. On už ale zmrzlý v kusu ledu byl.

Další noc přečkáte znovu poblíž cesty, pod krovem lesa.

Technická:

Omlouvám se za neaktivitu jeskyně poslední měsíc. Měl jsem bohužel příliš pracovních povinností.

Nyní děj pokračuje, také chci aktualizovat Vaše deníky, na což mě upozornil i Žabikuch.

Osud

"V jeho očích jsme blázni my." pousměji se.

Opírám se o svoji hůl a pokračuji s ostatními v cestě.
"Již ve Vísce jsem si všiml, že se mnoho lidí začíná odvracet od Kruhu Dvanáctky. Objevuje se mnoho proroků a kazatelů, kteří orodují za své bohy. Kdysi pevná víra se tříští o útesy nově příchozích pánů a mocností. Každý si uzurpuje své místo na zemi i na nebi. Svoji jedinečnost a svrchovanost. Je to snad soumrak Pána Apollóna? Cítím, jako kdyby bylo něco ve vzduchu. Předzvěst, že se blíží nové časy. Ale jaké budou?"

"Blázen." konstatuji suše. Poupravím si batoh na zádech a pokračuji dál v cestě.

"Svatá Citadela je ve Svaté zemi. Přímou cestou na východ! Jedině tam, v Ohmově chrámu naleznete svůj cíl. Žádný jiný chrám vám nepřinese útěchu! Vzývejte Ohma, našeho jediného pána a spasitele!"
volá na vás kazatel a opět rozmachuje rukama, aby zvýraznil velikost svého boha.

"A kde je ta božská citadela? O peníze nám nejde, ten létající kůň se ztratil mnichům v chrámu kousek odtud a snažíme se jim bezúčelně pomoci..."odmlčím se a čekám na mnichovu odpověď.

"Nezapomeňte na má slova. Naše božské útočiště je vám vždy k dispozici. Ohm vás opatruj."

Zdá se, že potulný kazatel je se šířením své víry spokojen, narovnává si svůj vak a pokračuje ve své cestě.

Na Žabikuchovu poznámku potulný mnich pouze přizvedne obočí, ale jinak ji nechává bez povšimnutí. Zřejmě je na podobné posměšky již zvyklý.

"Chcete nalézt létajícího pegase? A proč? Jde vám o peníze? Peníze jsou brána do pekla. Jedině modlitbami v našem posvátném chrámu ve Svaté citadele získá váš život smysl."

"A sakra, ten je do toho Ohma hodně zažranej." řeknu nahlas spíše pro sebe.
"Hele, a nemůžeš se toho svého Ohma zeptat kam se ztratil lítající Pegas? Potřebovali bychom ho najít."

Muž, zřejmě nějaký potulný mnich a kazatel, rozšíří oči. Zdá se, že je potěšen vaším zájmem o boha.

"Ohm je jediný!" znovu rozmáchne rukama ve svém velikášském gestu.
"Bůh? Pouze Ohm je jediný! Náš pán a spasitel! Pouze Ohm může vést vaše kroky! Pouze v jeho prozřetelnosti dojdete svého cíle!"

Ohm, eh, ... zabrumlám tiše a spíše jenom pro sebe a potom se připojím k hovoru.

Ten Ohm, to je nějaký tvůj bůh?
Omluvte moji neznalost, pocházím z oblasti stepí daleko na jihu. Nevzpomínám si, že by můj mistr někdy zmínil takové jméno. Ale několikrát mě poučil, že stejný bůh může mít různá jména v různých krajích. A také jinde někteří moudří starci říkali totéž.

Postava se na vaše oslovení zastaví a shrne si kapuci. Nyní můžete vidět, že se skutečně jedná o muže. Holohlavý a bez vousu, podle vrásek v obličeji staršího věku.

"Buďte pozdraveni, ve jménu Ohma, našeho jediného pána a spasitele!" praví jistým hlasem, s poněkud přesvědčujícím tónem. Přitom rozmáchne rukama, aby naznačil velikost svého boha.

"Potřebujete pomoci? Ptejte se Ohma, našeho jediného pána a spasitele!" znovu rozmáchne rukama.
"Vězte, že jedině pevnou vírou dosáhnete vykoupení."

"Dobrý den." pozdravím a prohlížím si pocestného.

"Zdravím, pocestný. Mohl byste nám trochu pomoci - znáte místní okolí?" Optám se.

Po cestě se k vám přibližuje jakási postava, snad muž.

Zahalena v šedivé róbě s kapucí přes hlavu. Opírá se o dřevěnou hůl, která zřejmě více času strávila na cestách než v boji.
Přes rameno malý vak, který se nezdá být příliš naditý.
Kožené sandále na nohou pomalu ukrajují sáh za sáhem udusané cesty...

Přes noc se nestaly žádné zvláštní události. Kromě komárů a větší vlhkosti k ránu vás nic dalšího netrápilo.
Při vzpomínce na noční přepad medvědem v horách se však pár štípanců zdá jako malichernost.

Po rychlé snídani pokračujete po cestě směrem ke klášteru. V klenbě stromů prozpěvuje všelijaké ptactvo, ve spleti rostlin a kořenů švitoří hmyz. Občas zašramotí snad králík, možná dokonce i lišky.

Utáboříte se kousek od cesty, mezi stromy.
Malý ohýnek zahřeje a odradí dravou zvěř. Co víte od projíždějících kupců, tak lapkové na této cestě a lesích téměř neřádí, takže ani od nich byste se neměli dočkat nepříjemného překvapení. Přesto raději držíte hlídky.

Pojíte cestovní stravy a pak se každý uvelebíte, jak jen možnosti lesa umožňují.
Za cvrlikotu nočního hmyzu a občasného zahoukání sovy se necháte unést do říše snů...

Vozy s obchodníky kodrcají po cestě dál za svým cílem a brzy mizí za zelenohnědým záhybem stromů a křovisek.

Sami pokračujete dál západním směrem ke klášteru Bílého úsvitu.

K obědu pojíte cestovní zásoby, které jste pořídili ve Vísce, a po dalších čtyřech hodinách chůze se již začíná šeřit.

Čas znovu něco pojíst a najít místo k přečkání noci...

"Jak myslíte." mávne lhostejně obchodník rukou.

"Ať vás Paní Týché doprovází!" pokyne v gestu rozloučení brunátný chlapík.
Vozy pokračují svojí cestou.