Kráter (170 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Projdu dveřmi a zastavím se hned za nimi u stěny abych nepřekážel. Počkám až se ostatní dostanou skrz dveře. A jsem připraven na útok. Když se kolem mě hrne kudůk, chytnu ho a přitáhnu k sobě. "Ještě ne, až se protlačí ostatní...takhle by z toho byl masakr"

Nebývale se vrhnu do souboje a vybírám si kostlivce.
se slovy:"Taková ohavnost..." se napřahuji holí a útočím.

Nahlašte své akce a proveďte příslušné hody.

Po výstřelu z praku se raději začnu stahovat zpět a nechám prostor pro meče...

"Dobrá," říkám, když vidím, že polovina už stejně ustoupila a od úst se mi odtrhne další obláček páry, "Běžte."
Zkontroluji pohledem dveře, zda by nebylo možné je alespoň částečně zavřít a pak se připravím na střet. Neútočím, jen se soustředím na obranu a ústup.

Kostlivec (meč a štít, kožená zbroj) a trpaslík (válečná sekera, kožená zbroj) budou u Vás na dosah svých zbraní v právě následujícím kole.

Žena (meč a štít, kroužková zbroj) bude u Vás 1 kolo za nimi.

Mimo Kalmora, Haldira, Pandemonixe a Ariona budou mít možnost ještě dva možná tři z Vás projít dveřmi zpět, než dojde ke střetu v této místnosti.

Hrůzostrašné postavy nikterak nereagují na Pjotrova slova a přibližují se k Vám.
Kostlivec a bledý trpaslík jsou očividně hbitější než ta příšerná žena, která se ale také pomalu potácí vpřed.

Arion a Pandemonix se rychle stahují zpět do předchozí místnosti, ustupují i Haldir a Kalmor.
Žabikuch roztáčí a střílí ze svého praku po mrtvolném trpaslíkovi, Triamos se přitisknul ke stěně poblíž východu z místnosti.
Pjotr zůstává na místě připraven bojovat, Brens ustoupil na jeho úroveň a pozorně sleduje situaci.

Chvíli zaváhám.
"Proč ustupujem? Je nás víc!" zadrmolím si mrzutě spíš pro sebe.
S vědomím, že sám bych ty tři nestvůry určitě neporazil, ale neochotně udělám několik prvních kroků vzad a následuji ostatní.

Když se konečně rozhodneme jít dál, velmi to uvítám. Čekám, než se podaří otevřít dveře. Ani se nestačím podívat do místnosti, když už z ní zas ustupují Kalmor a Haldir. Z ramene mi hned zklouzne moje kuše a ustupuji dál do místnosti, hledajíce si nějaké dobré místo pro střelbu. S houfem lidí přede mnou to asi nebude nic lehkého.

"Co bojovat tak, aby museli být stlačeni ve dveřích?"
kudůk připravuje svou stříbrnou hůl a i když je připraven se bít, ustupuje s Haldirem zpět do teplejší místnosti

Chvilku vyděšeně zírám na chodící mrtvoly. Když vidím, že někteří vyndavají své zbraně, tak se také proberu a připravím si prak s kamenem...
"Sakra, co to zase je?"
Po Pjotrově otázce už nečekám na odpověď a opatrně roztáčím svůj prak. Pak vrhám kámen na nejbližší mrtvolnou postavu...

Stahněme se do vedlejší místnosti. Nechce se mi tady bojovat..

Když uvidím mrtvoly a zcela zjevně nadpřirozené bytosti, chvíli neschopen pohybu jen hledím, jako tehdy, když jsme se setkali s duchem. Když se však vydají směrem k nám a já si uvědomím hrozící nebezpečí, tasím svůj meč a postavím se jim čelem. Špička ocelové zbraně se jemně chvěje, možná kvůli chladem zkřehnutým prstům a možná kvůli něčemu jinému.
"Kdo jste?" zeptám se polohlasně, abych prolomil mrazivé ticho.

Ustúpim aby som uvoľnil miesto povolanejším a vymením svoj meč a dýku za moje vrhacie dýky.opriem sa chrbtom o studenú stenu.Nevšímam si z nej sálajúci chlad a hľadám vhodné miesto kde by prípadný zásah mojímy dýkami uškodil aj tým mŕtvolám

Většina z Vás vítá odchod z této místnosti a spěšně pokračujete za Trornem, který míří se světlem ke dveřím v rohu místnosti.

Bytelné dřevěné dveře jdou ztuha otevřít, ale nakonec se přeci jen podvolí Haldirově a Brensově síle. Opatrně, v očekávání, vstupujete do rozlehlé místnosti.

Zdá se, že chlad se zde proměnil v mráz, probíjející se až do morku kostí. Každý nádech se zdá být pomalejší než ten předchozí a navíc se po něm vznáší obláček páry, jak teplo zbaběle prchá a opouští poražené.

Těch je v místnosti hned několik, leží na nevzhledné hromadě, která by jistě vyvolala děs, ale to je jen další způsob, jak přijít o teplo, a tak je přijímána s ledovým klidem. Kolem se pohybuje zvláštní trojice, která si zjevně z nízké teploty nic nedělá. Jeden je kostlivý válečník, druhá je urostlá žena s cáry kůže na rukou a obličeji a třetí mrtvolně bledý trpaslík.

Jakmile je ozářilo světlo Vaší lampy, v tichosti k Vám zamířili. Strašlivé stvůry ve zbroji a se zbraněmi...

(Viz. Mapy: Mapa: Za portálem)

Rudi je příliš vystrašený a v šoku, než aby plně vnímal Tizokova hněvivá slova, ve kterých je přesto možné cítit nejistotu.

"...ech...jsou to oni...jsou mrtví...mrtví...ech...Hef.." Rudi ukazuje třesoucí se rukou na zkrvavené torzo v potrhané kožené zbroji, jeho další části, končetiny a hlava, jsou snad po celé místnosti v hromádce tlejících tkání a orgánů.
"...ne.e...to je snad moudrý Gant.." podívá se nepřítomným pohledem na spálenou mrtvolu. "...jak skončil...co se mu stalo...ech...všichni umřem...umřeme tady..."

Když Pjotr rázně vybízí Rudiho, aby s Vámi pokračoval dál, ten ho jen s tupým a strnulým výrazem sleduje. Možná to ale pomohlo, snad zabrala i Tizokova slova, možná se stalo úplně něco jiného. Rudi ale pomalu vstává, lehce pokyvuje hlavou a jen tiše drmolí:"..jo....jo..cheche...jo...odložené kotě...chi...šli tudy...šli tudy..."

Přesto, že je zřejmě rozhozený z tak hrozného zážitku a nejste si zcela jisti, jestli je skutečně schopen pokračovat, jde za Vámi.

Dobře že se hejbe. Musíme odtud vypadnout. Musíme pryč.

Stále bledý len prikývnem a zovriem prsty na rukoväti môjho malého meča.Som dosť nervózny z toho čo je okolo a tak sa chystám aj na to najhoršie.Pomalým krokom prejdem k tým dverám ale neotváram ich len pozriem na ostatných pričom sa vyhýbam priamemu pohľadu na stôl a tých čo pri ňom sedia

"Také si myslím, že bychom měli pokračovat dál. Podle útržku, který našel Rudi bych předpokládal, že jeho zbylí přátelé šli tudy. Také bych, ale počítal s tím, že kdokoli to provedl," podívám se znovu na mrtvé, "už o nás jistě ví," a přísně se zadívám na Rudiho. Otočím se přímo na něj a přímo do obličeje mu tvrdě řeknu: "Takže se připrav na nebezpečí, Jdeme dál."

"Jo, pojďme raději dál."

"Asi bysme měli pokračovat, pohled to zde není nejlepší," říkám, i když v mé tváři odpor vidět není. Je vidět pouze neurčitý výraz. I když se asi občas taktéž ušklíbnu, ale výraz vždy brzy zmizí, jako bych měl na tváři nějakou masku. "Šel bych těmi dveřimi dál."