Kráter (174 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ustrašený Rudi si prohlíží z dostatečného odstupu ohořelou humanoidní mrtvolu a vzápětí propadá v panický zoufalý křik:

"Nee....ne......je to moje vina! Neměl jsem je opustit! Neee....je to...je to Bivoj...Bivoj...nee.." zajíká se provinilý Rudi a pobledlý strachem se rozhlíží po místnosti.

"Všichni tu umřem! Chcípneme tady! Nikdy se odtud nedostanem!" propadá v beznaděj a hysterii.

"Rudi, je to tvůj přítel?" zachumlám se co nejvíce do své vínové roby a dívám se na tělo.

Rozhlížím se zvědavě po místnosti a pak se zadívám i na portál, který nejeví známky aktivity.

"Tak se zdá, že cesta byla pouze jednosměrná. Pokud odtud nevede další cesta, zřejmě budeme muset přijít na to, jak zprovoznit portál na této straně. No, alespoň tu je příjemně. To vedro venku je úmorné." užívám si náhlé změny okolní teploty.

Po prechode portál sa otrasiem a zahundrem:Nemám rád portály.Brrrrr.
Rozhliadnem a a keď zbadám ležiace telá pristúpim k nim bližšie a preskúmam ich.Potom len ticho syknem a usmejem sa na ostatných:No myslím že sme už niekoho z Rudiho priateľov našli.

Trorn se svítící lampou je zde také, postupně se zde objevují i ostatní, nakonec také Žabikuch a Rudi, který zřejmě dokázal překonat svůj strach a odhodlal se portálem projít.

Jako useknuté neskutečně ostrým mečem zmizelo napětí ve vzduchu. Místo něj nastoupil pocit chladu, nepříjemné, lezavé zimy, před níž se nelze ukrýt.

Stěny v místnosti jsou sice na první pohled obyčejné, postavené z malých kvádrů špinavě žluté barvy, ale už na druhý pohled se začínají klaustrofobicky přibližovat k sobě. Jako by prostor získal novou vlastnost, podivnou živost, která pozměňuje vnímání a pomalu vláčí mysl k útesům šílenství. Nade vším se vznáší pach zatuchlosti, který po dlouhé roky bobtnal a mohutněl.

Jakmile oči přivyknou tmě, ze stínů vystoupí dvě těla ležící bezvládně na zemi, jedno humanoidní a druhé podivné, připomínající disk s mnoha chapadly. Čím více vystupují detaily mrtvol, tím víc se zdá, že v místnosti páchne spálené maso a je cítit ozón.

Na zadní stěně se temně a zlověstně rýsuje portál, ale je mrtvý, bez jediné známky aktivity.

(Viz. Mapy: Za portálem, 1.místnost)

"Tak jdeme Rudi. Ať tam na nás nečekají." Chytám Rudiho za ruku a vkročím do portálu.

"Nevíme, co nás čeká na druhé straně," říkám, "možná máš pravdu a ten kdo projde, prostě zemře." Přistoupím ke stěně, kterou označil Rudi a snažím se na ní najít nějaké poznávací znamení, abych dokázal alespoň zhruba určit a nebo poznat co hledat, kdyby na druhé straně byl portál zavřený. Pak se otočím a zadívám se na zbylé. Pokrčím rameny a přistoupím těsně k portálu. Chvíli do něj hledím a pak natáhnu ruku. Nejdřív se dotknu konečkem prstu a pak celou dlaní. Zkusím dovnitř ponořit paži a pak ji zase vytáhnout.

"Neboj Rudi, nezemřeme tam." Povzbuzuji Rudiho. "Je nás přeci hodně." Poslední slova už neříkám tak jistě.

Rudi zrychleně oddechuje a jako v tranzu sleduje přelévající se stěnu portálu.

"Umřeme tam.....všichni tam zemřeme...čeká tam jenom smrt..." Rudi se zajíká roztřeseným hlasem, ale přeci jenom udělal několik dalších krůčků blíže k portálu.

Přitahuje ho svoji silou samotný portál nebo přeci jenom našel odvahu?

Ještě než vkročím do portálu se podívám na Rudiho "Rudi, měl by jsi jít s námi. Je dost možné, že tvé přátele nepoznáme a dáme se s nimi do křížku..."
"Neboj se a pojď. Jestli chceš pomoc tak te můžeme s Pjotrem do portálu hodit."

"Odvahu! Rudi, odvahu a naději!" řeknu sebejistým hlasem a pomalým krokem vstoupím do portálu, abych zmizel jako ostatní.

Nejdřím se trochu usmívám nad strachem přátel ze smrti. Pak si ale uvědomím že opoučtím les a půjdu do temných katakomb a tak skloním smutně hlavu a pomalu vejdu do portálu.

"Já nevím....Hef asi něco stisknul..nevím...na něco šáhnul a portál se najednou objevil..." blekotá nervózní Rudi a sleduje, jak ostatní zatím postupně mizí v portálu.

"Tak a je to," řeknu vlnící se stěně portálu, "všichni se ženou dál jako noční můra přitahována jasným plamenem ohně. Žhavým plamenem, který ji nakonec spálí."
Zakroutím hlavou a podívám se na Rudiho: "Pokud existuje cesta zpět, využijí ji, aby se sem vrátili, když na ně budeme čekat? Řeknou nám co je na druhé straně? Ne, nevrátí, cesta zpět tudy nevede, jinak by tu byli tví přátelé." Odpovím si sám
Udělám dva kroky k němu a zadívám se přímo na něj, snažím se odolat volání portálu, jako kdyby tu nebyl: "Co jste zmáčkli, když se to otevřelo?" Ptám se dál.

Když vidím, jak ostatní postupně vstupují do útrob portálu, nutí mě to jít kupředu a nebránit se přitažlivé síle portálu. Těsně před tekutou stěnou se na chvíli zastavím, něco polohlasem rychle zadrmolím, načež zavřu oči a vstoupím.

,,Tak..." pozoruji, jak postupně všichni ostatní mizí v portálu, až na trpaslíka Rudiho. Postavím se před něj. Je jistě řada na mně, vím to a každý tuší, co udělám. V jeden pevný blog žuly se sevře moje srdce. Kupředu levá, zpátky ni krok ... vskočím do portálu.

"Takže rozhodnutí už bylo učiněno..." Otočím se na Rudiho. "Jestli to je léčka, najdu si tě i kdybych se měl vrátit třeba z pekla!" S těmi slovy vykročím do portálu s rukou na šavli..

Když vidím že i Triamos vkročil do portálu, rozhodnu se i já, že nenechám své spolucestující osamotě.

"Kdo che žít....." Zbytek již nedopovím, protože i já zmizím v portálu.

Když Trorn i s lampou zmizel v mihotající se záři, jeskyně kolem Vás potemněla. Blízké okolí tak osvětluje jen matná záře z portálu.

Trorn se zatím neobjevuje a tak i Triamos vkročil do portálu a také zmizel v hypnotizujícím světle.

Rudi se nervózně ošivá a tiká po Vás očima. "Já to nezvládnu...ne....nedokážu projít..."