Kráter (18 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Mnichové se v pozdravu poklonili a odcházejí pryč z hostince.

Kromě vás v hostinci zůstalo ještě několik lidí. Podle oděvů se zdá, že to jsou projíždějící kupci a obchodníci, kteří se chystají na další cestu. Děvečky jim roznášejí nějaké pokrmy, zatímco hostinský Hrouda vše bedlivě sleduje od výčepu.

Místní vesničané pracují venku na svých políčkách a usedlostech.

"Neradi bychom vás svedli na špatnou stopu." krčí mniši rameny. "Kilkalop rád dovádí na obloze, až by se zdálo, že přímo tančí mezi mraky. Zakrouží vám nad hlavou a náhle zmizí v dáli."
Sami vzpomínáte na vaše krátké, doslova letmé setkání s Kilkalopem, když se před měsíci objevil zde nad Vískou. Zaržál, zamával velkými křídli a bleskurychle zmizel mezi mraky.
"Jistě má ale rád přírodu, zeleň, květiny. Počítám, že létal spíše do těchto končin, než na druhou stranu k městu Vrátník. Možná dokáží poradit lidé z okolních vesnic."

[Viz Mapy: Mapa Kráter - Klášter; místo klášteru je vyznačeno červeně. Následně dodám ještě detailnější mapku. Odkaz na celou mapu Kráteru včetně možnosti přiblížení naleznete na nástěnce v sekci Kráter.]

Třeba nevíte kam, ale možná jste někdy zahlédli aspoň kterým směrem se od vás vydával, nadhodím ještě rychle.

"Dobře. Můžeme snad jen ještě podotknout, že sami nevíme, kam nádherný Kilkalop každý den létal. Jeho svoboda je pro nás jeho nedotknutelné právo. V tomto směru vám tak nemůžeme více pomoci. Věříme ale, že vaše schopnosti dokáží Kilkalopa vypátrat. Ať Pán Apollón prosvětluje vaše duše!" mniši se mírně pokloní a odchází pryč.

"Budiž, možná se o něco pokusíme, můžete jít." pošlu mnichy pryč. "Můžeme se jak blázni jít ptát lidí jestli neviděli létajícího koně, hurá." Říkám s lehkou ironií v hlase.

"Věříme, že nám pomůžete!" vloží se do hovoru mnich.
"Pokud byste získali jakékoliv informace o vznešeném Kilkalopovi, najdete nás v klášteru Bílého úsvitu. Pokud nám pomůžete, věřte, že u nás můžete hledat odpočinek a útěchu!"

"Bylo nám ctí vás poznat. Pokud si nic dalšího nepřejete, budeme pokračovat v naší pouti." oba mniši se na vás tázavě podívají.

"Vždycky jsem myslel, pane Žabikuchu, že vaší radostí je vyhledávat nová dobrodružství a pouštět se do nich po hlavě. Teď když máte možnost se dát na výpravu za vzácným pegasem, tak byste radeji zůstal lenošit za pecí?" škádlím mladého muže.
"Představte si, jak budete jednou vyprávět, že jste pegase ne pouze zahlédl v dáli na obloze, ale dokonce ho hladil po hřívě! To je přeci neuvěřitelné a zázračné!" rozplývám se zasněně. Je vidět, že možnost blízkého setkání s pegasem mě zcela ohromuje.

"Navíc máme stejně několik dní, než se máme vrátit za moudrým učencem Azmatixem. Proč se tak zatím nepokusit poohlédnout po tom vzácném tvorovi? Navíc když tím můžeme pomoci dobré věci?" pokouším se zlomit našeho znalce zámků a zřejmě i kapes zbohatlíků.

Mnich pouze nadzvedne obočí, ale vzápětí se tváří, jako by Žabikuchova rozhořčená slova přeslechl.

"Můžeme vám nabídnout takové přístřeší, které nabízí náš skromný klášter, dobří pánové. Zajisté to nejsou komnaty císařského paláce, ale pršet za límec ani zima zalézat pod blůzy vám nebude. Voda a chléb, každý co zaslouží a co nám náš pán, Pán Apollón, ve své blahosklonosti dá."

"Hmm, je to furt stejné." Říkám otráveně.
"Všichni chtěj pomoc, ale nic pořádného za to. To už tu bylo, že najdeme spousty pokladů, ale stále nic a ještě k tomu jsme tam málem všichni zařvali..."
"K té knihovně nám aspoň poskytnete teplé, čisté a pohodlné přístřeší a pořádnou stravu?"

"Dveře kláštera vám budou zajisté vždy otevřeny, dobrý pane!" přitaká první mnich.

"Pokud by se vám podařilo nádherného Kilkalopa vypátrat a zachránit ho z případného nebezpečí, zajisté bychom vám mohli poskytnout přístup ke klášterním spisům a knihám. Naši kněží by vám byli nápomocni radou a svým učením. Tohle je to nejmenší, co bychom pro vás mohli udělat!"

Podezřele si příchozí prohlížím. "Když nám nemůžete nabídnout peníze, zajisté budete mít něco jiného cenného. Určitě budete mít přístup k vědomostem - předpokládám, že budete mít nějakou knihovnu nebo někoho zkušeného, co by mě mohl něco naučit?"

"Samozřejmě! Jenom možnost znovu spatřit toho vzácného tvora, snad se ho i dotknout, to je největší odměna, jakou si mohu přát!" dychtivě přitakám mnichovi.

"Mladý pane Žabikuchu, peníze třebas najdeme při té výpravě! Uživil jste se doposud, jistě se uživíte i nadále. Ale představte si tu možnost znovu spatřit pegase! Kdy se vám to poštěstí?"

"Odměnou vám bude přízeň samotného Pána Apollóna!" odpoví bez váhání první mnich.

"Každý dobrý skutek se vám bohatě vrátí." dodá druhý mnich. "Jistě obohatí vaši duši! Statečné skutky a hrdinké činy, to je určitě cesta, kterou hledáte, kterou jdete. Světlý Kilkalop je možná v nebezpečí. Jeho záchrana pro vás bude jistě dostatečnou odměnou!"

"No, dobře, dobře. Musíme být také trošku pragmatičtí. Z něčeho musíme žít a platit výdaje. Copak nám to ještě hodí kromě vaší vděčnosti a zavázání?"

"A já se k vám přidám, pane Aer Thano!" přikývnu dychtivě při vzpomínce na nádherného pegase. Setkání s ním bylo opravdu užásné a mít možnost ho pomoci vypátrat a dokonce vidět zblízka, snad i pohladit, to je neskutečný sen.
Bádat a studovat je velmi obohacující, ale na vlastní oči se setkat s teoriemi z knih, mít možnost si je vlastnoručně ohmatat a uchopit, to je věc naprosto nedostižná.

Důkladně zotavený vnímám slova obou mnichů jako tichý vzdálený hlas dalekých stepí, zvoucí k cestě za dobrodružstvím. Nevidím důvod, proč tuto výzvu nepřijmout:
I vy buďte pozdraveni.
Za sebe pomoc nabízím. Vím, že moje zkušenosti a znalosti nelze srovnávat s mistry, ale bude mi ctí, jestliže dokážu přispět k úspěchu při hledání.

Třetího dne dopoledne vysedáváte v krčmě, když vstoupí dvě postavy. Zahaleni v černobílých kutnách, které jsou sešité, levá půlka je celá černá, pravá půlka celá bílá, zdá se, že to jsou nějací mniši. Rozhlédnou se po místnosti, když vás spatří, něco si zašeptají, a pak se k vám vydají.

"Ať Pán Apollón prosvětluje vaše duše!" pokloní se před vámi. "Buďte pozdraveni!"
Oba mniši jsou starší muži, dobrých čtyřicet let již prožili.
"Přicházíme z kláštera Bílého úsvitu. Přicházíme s prosbou, s žádostí. Zdáte se jako muži činu a věříme tak, že nám můžete pomoci. V našem klášteře přebývá vznešený pegas Kilkalop, vzácný a nádherný okřídlený kůň."
Při této zmínce si hned vybavíte vaše setkání s pegasem před nějakou dobou. Zrovna jste studovali pod dohledem Azmatixe, když oblohou tento nádherný tvor prolétl. Krátké a vskutku letmé setkání, ale velmi na vás zapůsobilo a zanechalo silný dojem.
"Dobrý Kilkalop má plnou svobodu a naši úctu. Jeho volnost je pro nás důležitá. Kilkalop tak odlétá a zase přilétá podle své vůle. Před pár dny ale odletěl a už se nevrátil. Máme obavy, že se mu stalo něco zlého. Hledáme tak pomoc schopných lidí, kteří by pomohli Kilkalopa vypátrat. Hledáme vaši pomoc! Věříme ve vaše dobrá srdce. Můžete se pokusit Kilkalopa nalézt? Budeme vám velmi vděčni a zavázáni!"

Válečník Parophis i hraničář Aer Thano nejsou ještě zcela zotaveni z poslední bitvy. Rozhodnete se tak na několik dní ubytovat v místním hostinci u Chechtajícího dudka. Alespoň si tak odpočinete po poslední namáhavé výpravě a bojovníci budou moci nabrat nové síly. V péči hobita Lennyho Evanse budou jistě brzy jako rybičky. Pak se uvidí co dál, jestli již bude mít pro vás učenec Azmatix nové zprávy, nebo jestli se zatím poohlédnete po něčem jiném. Tahle vesnice se sice může zdát jako zapadlá díra, ale někteří z vás dobře ví, co vše jste zde už prožili.

Starý Azmatix je mile překvapen, že vás opět vidí. Vrásky ze zjištění, že nejste v původním počtu, zahání ujištění, že všichni ostatní by měli být v pořádku a snad se v budoucnu zase shledáte.

Vyprávíte tak mudrcovi o průchodu portálem pod starou studnicí, objevení východu v horách a cestu přes ně. Popisujete setkání s horskými obry, gnómy, kteří vám ochotně pomohli v bouři, nález trpasličí pevnosti a její průzkum.
Hovoříte o setkání se záhadnou dívkou, závěrečném boji s tlupou skřetů a neskutečném letu přes štíty a vrcholky hor zpět do těchto končin.

Moudrý Azmatix vás pozorně a trpělivě poslouchá, občas jen tiše zamručí na znamení, že vás stále vnímá.

"Ukázalo se, že portál vede skutečně daleko. Je to až neuvěřitelné. Jeho tvůrci museli mít obrovské znalosti a zručnost. Bohužel máme zatím jen střípky, ze kterých těžko něco soudit." shrne celé vaše vyprávění.
"Budu muset dál bádat a snad časem zjistíme, kdo tento portál vybudoval a jestli vede i do jiných míst. Možná se díky tomu dozvíme něco o naší minulosti a možná se také dozvíme, jestli nám může být k užitku pro naši budoucnost. Vedli jste si dobře, velmi dobře!" oceňuje vaše úsilí. "Nabrali jste další zkušenosti, cestovali jste a podívali se do vzdálených končin Kráteru. Tím vším se učíte! Tím pokračujete po vaší cestě poznání! A nyní jste na prahu nových cest. Ale pro vaše další studia budou třeba řádné školy a univerzity. Zajistím vám doporučení, díky kterému vás přijmou na univerzitě v Uzlu. Navštivte mě za několik dní a já vám sdělím a předám vše potřebné. Do té doby se můžete věnovat svým záležitostem. Možná budete chtít pátrat po tom černém jezdci, o kterém jste mi vyprávěli, nebo možná po té dívce, kterou jste osvobodili z jeho nečistých kouzel. Možná vám ale hříčky osudu připraví zcela jinou cestu!" starci se zablýskne v očích a v jeho přísné tváři se na malou chviličku objevil letmý úsměv.

Azmatix zmizel ve své věži a zanechal vás prozatím vašemu vlastnímu osudu.

S postupující nocí se hosté rozcházejí do svých domovů či pokojů v hostinci. Někteří více či méně jistým krokem, někteří sotva po čtyřech.

Dalšího dne rána se scházíte u snídaně. Hobit Lenny Evans dodržel své slovo a pro barbara Parophise i hraničáře Aer Thana připravil jakési lektvary. Podle jeho slov léčivé nektary k osvěžení těla i ducha. Oba bojovníci lektvar vypili a zdá se, že hobitovo umění není k zahození. Aer Thano i Parophis se cítí lépe, pohmožděniny přestaly bolet a rány se rychleji hojí.

Po jídle se již vydáváte za učencem Azmatixem k jeho věži, abyste oznámili výsledky své poslední výpravy.