Kráter (189 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Takže od těch místních balíků jste se to dozvěděli? To se dalo čekat. Když jim někdo něco říká, tak dělají, že neposlouchaj, ale pak mají plnou pusu řečí!" povídá dotčeně strážný Hron.

"Našel jsem ho při obchůzce kolem vesnice. Ležel u lesa, v trávě. Zavadil jsem o jeden šutrák a jak se odkulil, vidím prsten. Takovej obyčejnej, zlatej s nějakým rytým symbolem či co." vypráví strážný Hron a zdá se, že je potěšen, že mu někdo naslouchá.

Nabízenou láhev s vínem, které je skutečně dobré, znovu odmítá.
"Tak jsem ten prsten zanesl našemu kapitánovi. Ohlásit jako nález. No a taky jsem mu navrhl, že bychom mohli ten prsten prodat a peníze použít k našim účelům. K čemu přesně to vám nemohu vyzradit, jedná se totiž o vojenské tajemství!" zdůrazní svá slova. "Kapitán prsten vzal s tím, že jsem až moc chytrej a že ho musíme předat na prefekturu ve Vrátníku. Tak to víte, je to náš kapitán a ví nejlíp, jak s takovou věcí naložit." vysvětluje strážný Hron.

"Vy jste snad zjistili, komu ten prsten patří?"

Demonstrativně si naliji trochu a napiji se.

Až Žabikuch dopije, natáhnu ruku a také ochutnám. Pak láhev znovu nabídnu Strážnému Hronovi s úšklebkem a se slovy: "Kapka ničemu nezaškodí."

"To je správná otázka, Haldire," pokývám hlavou, "to jsi mu ten prsten jenom tak dal? Jsem myslel, že jsi ho našel ty. Aspoň to tak Jirout říkal."
Sleduji jak si Žabikuch dává do nosu: "A kde jsi ten prsten našel?" Vyptávám se dál, "Nepřipadal ti trochu zvláštní?"

Beru si lahvinku od Trorna a napiji se.

"A kapitán je zde?" Zeptám se a pošlu lahvinku někomu dalšímu vedle.

A proč si ho nechal?

Strážný Hron se zadívá na Pjotra, jakoby tak snad mohl zjistit jeho myšlenky.

"Od koho to víte? Je pravda, že jsem jeden prsten našel. Ale už ho stejně nemám. Nechal si ho náš kapitán." a kývne hlavou směrem ke věži.

Trochu překvapeně pozoruji Hronovo výhružné gesto a nesouhlasně zakroutím hlavou. Jeho útočná slova na mně působí podobně, přesto se mi však po chvíli na tváří objeví nevýrazný úsměv a pomalu, v klidu se ptám:
"Takže jsi jej přecejen našel? Jsem si jist, že původní majitel bude mít velkou radost až se mu vrátí do rukou. Kdyby se mně ztratil takový šperk, jistě by mi to bylo velice líto."

"Dobře, dobře..." povídá a usedá si s Vámi stranou od věže.

Nabízenou láhev s vínem odmítá a poslouchá Pjotra. Když se zmíní o prstenu, strážný Hron zpozorní a zamračí se. Jak mu malý Arion zatahá za plášť, instinktivně trhne hlavou a dlaň ruky položí na rukojeť svého tesáku. Pak se otočí zpět na Pjotra a podezřívavě povídá:
"Prsten? A kdo vám to řekl? Kdo?"

Strážný Hron je oblečený v pevné kožené kazajce, vlněných kamaších a lehkém plášti.
Za koženým páskem má zastrčený tesák, jinak se zdá neozbrojený. Ale co jste mohli za dobu pobytu zde ve Vísce vidět, strážní mají i halapartny, nyní zřejmě schované ve věži.

Strážný Hron je štíhlý člověk zralého věku, přes třicet zim už jistě prožil.

Neustále všechny s nedůvěrou pozoruje a tiká očima z jednoho na druhého.

Nezdá se však, že by měl na prstech nějaký prsten, nevidíte ani jiný šperk.

Otevřu lahvinku, zavdám si doušek vína přímo z flašky a podám ji Hronoj. "Na zdraví!"

"Díky," šeptnu a mrknu jedním okem na Ariona. Pak se opět otočím na Hrona a přátelsky povídám: "Potkali jsme jednu nešťastnou osobu, která hledala ztracený prsten a doslechli jsme se, že jsi nějaký našel, je to pravda?"

Když uvidím Hrona, prohlížím si ho, jestli někde na sobě nějaký prsten nemá. Když Pjotr položí otázku, tak k němu přistoupím, zatahám ho za plášť a pošeptám mu:"Sedlák mluvil o šperku, ne přímo o prstenu."

Prohlížím si strážného a sleduji komunikaci.

"Tak se posadíme, ne?" mírně se usměju, "a tady Trorn otevře lahvinku. Tráva je sice plná studené rosy, ale jsme přece otužilí, tak vydržíme." Sleduji nervózní pohledy strážného a až se usadíme zeptám se: "Chtěli jsme se zeptat na ten prsten."

Postava nehnutě stojí a zřejmě se rozmýšlí, co udělá. Pak se otočí a zmizí za hradbou. Ozve se zavrzání a pak už je ticho.

Po chvíli se otevřou vchodové dveře na úpatí věže a strážný Hron vychází ven. Opatrně je za sebou zase zavírá, obezřetně se rozhlídne po okolí a pak si zvědavě prohlíží Vás.

"Co mi chcete?" zeptá se nedůvěřivým hlasem a stále se nervózně ohlíží do všech směrů, jakoby Vás snad měla sledovat celá armáda špionů.

"Zdravíme Vás, potřebujeme si s vámi promluvit! A přinesli jsme také něco k pití, aby jsme si mohli přátelsky posedět u skleničky." Vytahuji z torny lahev s červeným vínem a zamávám s ní nahoru. "Co vy na to?" Šibalsky se usměju.

Jakmile Pjotr zavolá na postavu, která je na vrcholu věže, ta se pohne a přejde blíže k okraji.

Naklání se mezi dvěma zuby hradby a zřejmě si Vás prohlíží. "Co chcete? Je noc! Běžte spát!" křikne na Vás tlumeným hlasem.

Zdá se, že máte štěstí. To vypadá na strážného Hrona

"Hola!" zvolám nepříliš hlasitě na tmavou postavu rýsující se proti světlé obloze.