Kráter (79 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tech.: Kdo vše pokračuje ve hře? Obávám se, že nás začíná být málo (např. ani nemáme nikoho na boj tváří v tvář). Nebo tento počet, pane Osudu, stačí? Kráter je dobrá campaign, tak doufám že bude pokračovat. :-)

"I na vaše, pane Pjotře!" pozvedám svojí kostnatou rukou pohárek vína. "Snad mladého pana Tizoka dohledáte a pomůžete mu v jeho trápení. Rád jsem vás poznal. Bylo velmi obohacující s vámi cestovat a společně odhalovat tajemství našeho světa!"

Sedíte ve výčepu místního hostince, dopřáváte si plné talíře a mísy dobrého jídla s předtuchou, že vás nyní možná čeká několik dní jen na skromné cestovní stravě.
Zatím vládne dobrá nálada, bard vybrnkává na svoji loutnu, a pokud je někdo z vás nervózní z nadcházející výpravy, dokáže to dobře skrývat. Ve všech je ale spíše toužebné očekávání a nadšení, ta mocná síla, která vás táhne dál do světa, za dobrodružstvím. Každý má možná své jiné cíle a důvody, mnohdy jistě velmi rozdílné, ale zvědavost, která vás spojuje a drží na stejné cestě, je zřejmě ve vás všech.

Jste překvapeni, když se s vámi loučí Pjotr, rozhodnutý pokračovat za sokolníkem Tizokem. Tenhle vrásčitý chlapík, rozvážný a laskavý, ochotný bojovat za ostatní a riskovat za ně svůj vlastní život, byl přeci jenom určitým vůdcem celé vaší družiny, ačkoliv se nikdy do této role sám nepasoval. Možná to bylo i díky jeho vyššímu věku, který mu dodával moudrosti a rozhledu. Mít ho po svém boku byla rozhodně jistota a pocit bezpečí.

Když vidím, že ostatním odchod Tizoka příliš nevadí, pokrčím rameny. Možná je to tak lepší. Počkám do večera až budou všichni v hostinci a po večeři objednám všem džbánek piva na můj účet a pak když si připijeme, tak se zvednu ze židle a promluvím ke všem:

"Ehm, ..." Pohladím si pravý knír, "Po přípitku na zdraví bych se s vámi rád rozloučil. Nemohu jít s vámi za vaším dobrodružstvím, musím ještě jednou vyhledat Tizoka a pokud skutečně trvá na svém, pak se vrátit zpět do města. Rád jsem vás však poznal a na vaší výpravě přeji hodně štěstí. " Odmlčím se podívám se postupně na každého z přítomných.
Pak na stůl položím meč ukořistěný v temném podzemí za portálem a řeknu: "Je to krásná zbraň, krásná a smrtící. Je uzpůsobená k boji s těmi stvůrami z podzemí. Předpokládám však, že já už se s nimi do křížku nedostanu a proto dovolte, abych jej přenechal vám. A nyní, ještě jednou na vaše zdraví." Znovu pozvednu džbánek.

Pretože sa cítim byť naozaj pri peniazoch a pretože chcem mať nohy v teple tak radšej si vyberiem také poriadne topánky aby nezatekali a vydržali dlhšie.
Nohy v teple sú základ..
Napadne mi veselo.Potom sa len obujem,Svoje staré škrpále tam nechám pretože musím rozchodiť tie nové botičky.
Zaplatím čo mám a navrch nahodím ešte pár úsmevov a potom si to už len namierim do hostinca kde by už možno mali byť aj ostatný.

Papírek od Tizoka si přečtu, ale nijako ho nekomentuji. Pak pokračuju dál jako by se nic nestalo.

"To je celej Tizok. On byl vždycky takovej tichej a tajemnej. Snad se mu bude dařit dobře. Přeci jen to byl dobrý chlap. Divné je, že si nevzal svůj podíl peněz z pokladu. Tady je vidět, že to je opravdu zvláštní chlap."
"Lidé přicházejí a zase odchází." řeknu si spíše jen pro sebe.
Pak jen pokrčím rameny a celou záležitost s Tizokem pouštím z hlavy.

Když si dopis přečtu přemýšlivě se zadívám za vzhůru k obloze za letícím sokolem. Co teď? Tizok mně zaskočil. Vrátit se zpět bez něj, by znamenalo kapitulovat, vzdát se a to já dělám velmi nerad.

Přesto, je-li to jeho vůle neměl bych jej následovat. Sokolník je rád volný jako jeho věrný společník. Potřebuje prostor a svobodu, potřebuje létat.

Pak je tu však možnost, že dlouhé prsty jeho nepřátel dospěli až sem, ... a když jsem to zvládl i já. Může to být intrika? Ještě jednou uchopím papír a znovu si jej přečtu. Není to podvrh? Nepřinutili sokolníka k tomu, aby to napsal a svého věrného společníka vyslal s touto zprávou k nám, abychom jej nehledali?

Tyto a další otázky mi proudí hlavou, když zamyšleně pozoruji papír a vzdalujícího se dravce.

Během dne, když zrovna sedíte na stráni a promýšlíte, co vše bude dobré připravit na cestu do neznámých míst, se nad vámi ozve pronikavé zapískání. Ptačí stín několikrát zakrouží a pak už zmizí nad vrcholky stromů ve svitu odpoledního slunce.

Zřejmě byste na prolétnuvšího dravce hned zapomněli, když tu kousek od vás dopadl malý smotek papíru. Je to krátký dopis od Tizoka, mladého sokolníka:
Přátelé, prožili jsme spolu nespočet chvil, veselých i smutných, neuvěřitelných, fascinujících a mnohdy nebezpečných, bok po boku tak jako skuteční dobrodruzi, kterými jsme se společně stali. Je mi ctí, že jsem Vás poznal a mohl s Vámi tyto chvíle prožívat. Doufám, že pochopíte, ale má cesta se nyní musí ubírat jinudy. Poslední dobou jsem měl zlé sny, se kterými se ovšem musím vypořádat pouze já sám. Nehledejte mě, prosím, a věřme, že se naše cesty, naše osudy, znovu setkají v tomto spletitém světě. Nezapomenu.
Tizok

Po návštěvě moudrého Azmatixe a rozdělení peněz jsem se odebral do místního hostince k pohárku vína.
"Načerpat síly před cestou..." jak jsem to s úsměvem vysvětlil.

"Zdravím vás, pane." vítá švec Ignác barda. Právě sedí před svým domkem a opravuje jakési škrpále.
"Boty? Na zimu? Ale jistě pane, jistě si vyberete." hned vynáší několik bot, aby si mohl elf vybrat. "Zkuste tyhle. Nebo jestli chcete něco více pevnějšího.." ukazuje různé boty.

Spokojne sa obzriem v šatách v zrhadle a pochválim prácu.Zaplatím plánovanú sumu a úsmevom sa rozlúčim načo si to naozaj namierim za ševcom.
Nové škrpále sa naozaj zídu..Tieto sú už dosť obdraté a keď zanú jesenné dažde premoknú.
Obrzeim sa kde je teda ten ševec a stále v dobrej nálade si to namierim tam dokúpiť si nové topánky.A staré ešte doderiem.

Po celém dni procházení po vesnici a nakupování jsem dosti vyčerpán a rád se zastavuji hostinci na to se dobře a pořádně najíst. Možná to bude na dlouho dobu poslední pořádný jídlo.

Krejčí Makovička pomáhá bardovi do šatů a hned podle potřeby tu zkrátí, tady povolí či přišije.
Když se Triamos cítí pohodlně, krejčí jen dokončí pár drobností a se zářivým úsměvem barda ještě trochu pucuje.

"Děkuji vám pane, ať vám šaty dobře slouží!" uctivě děkuje a schovává obdržené zlatky.
"Když u ševce pořídíte ještě dobré boty, mráz si na vás nepřijde!"

Len sa pozerám na krajčíra aký je ochotný a milý a usmievam sa naozaj.
Samozrejme.Mám času plno,teda aspoň zatiaľ mi ho nikto nechce vziať preto budem veľmi rád ak mi ich pomôžete upraviť aby lepšie sedeli.Svoje staré tu samozrejme nechám.Kto by sa s tým trmácal.A ten plášť je naozaj skvelý!
Usmejem sa a hneď začnem spolupracovať ako mi povie nech je to čo najskôr hotové.
Potom ho len vyplatím a nechám mu zlatku navyše za milý prístup,snahu a ochotu.A aj pretože mám dobrú náladu.

[Vámi potvrzené obchody jsem průběžně vyplnil v deníku.]

[Triamos]

"Jsem velmi hrdý, pane, že se vám zde ve Vísce líbí!" děkuje za poklonu krejčí Makovička.
"Věřím, že vás vznešená paní Danaé ochrání před všemi neduhy!" přeje bardovi zdraví a při vyslovení božského jména s úctou skloní oči k zemi.

"Jsem přesvědčený, že zde jistě najdeme přesně něco podle vašich potřeb, pane. Vše je kvalitně vyrobeno z dobrého vlákna." přiskakuje k policím a už vytahuje kalhoty a několik blůz. "Račte vyzkoušet a pokud nespěcháte, můžeme hnedka zastřihnout, aby lépe padlo."
Z další police vytahuje tmavý cestovní plášť. "Myslím, že tento plášť by vám mohl vyhovovat. Proti dešti a vlhku je zde přišitá kapuce a celý je máčený ve smole!"

"Když tu necháte tyto své šaty, můžeme se domluvit na třinácti zlatých, pane."

[Žabikuch]

"Toulec i se šipkami vám mohu přidat za další dva stříbrné navíc, mladý pane." usmívá se vetešník nevině, ale v jeho pohledu lze vyčíst dravost při smlouvání.

"Jak myslíš Tora. Za osvobození mi nic nedlužíš. Udělal jsem to rád."
Pak už jen rozdělím zbývající peníze, které elfka odmítla mezi ostatní společníky.

Peniaze, či pôžičku, ktorú mi ponúkol Žabikuch, nepríjmem. Napriek tomu, že peniaze by sa mi hodili, moja hrdosť mi ich nedovolí prijať. Nechcem byť nikomu dlžná viac, ako je nevyhnutné, už tak mám tímto rivvil, ktorí mi pomohli, čo odplácať.
"Usstan nepotrebovať or'a. Usstan byť vďačná za dosst pomoc. Usstan mať čo platiť dos."
Naznačím, že som ešte stále nesplatila svoj dlh za oslobodenie.