Yarawa „Firefly“ | Matrix (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Matrix

Vlastník :

Neera

Jméno :

Yarawa „Firefly“
 

Osoby a vztahy :

Uran (52)
Kapitán lodi Hádes.
Yarawin otec.
Člověk, který ji dostal z Matrixu.

Sám byl z Matrixu osvobozen v pětadvaceti, když jeho manželka v Matrixu čekala dítě. Po očku na malou Alici dohlížel a… no, kdyby nebyla jeho, asi by ji odtamtud opravdu nevytáhl tak brzo. A poslední dobou se musí bránit protivnému hlásku upozorňujícímu, že kdyby ji odtamtud nevytáhl vůbec, nemusel by se dnes a denně strachovat, kdo tu holku oddělá.
V Matrixu na tom až tak nesejde. Ale pomalu se dostává z toho optimálního věku, kdy se dají předvádět výkony hodné hrdinských bojovníků. Ve velení a organizaci mu to ale jde skvěle.

Fox (29) - Programátor
Fox zastává v Yarawině životě hned několik velmi důležitých rolí.
Je to její nejlepší parťák, dokonale věrný přítel, zná ji téměř líp, než ona sama, a naopak. Vždycky se na něj může spolehnout.
Je jako její bratr.
Je skvělý v posteli.
Ano. Yarawa a Fox dovedli pojem „friends with benefits“ k dokonalosti. Někam k „very good friends with very good benefits“.

Fox je velmi dobrý operativec a elitní hacker. S Yarawou dokáží velmi dobře spolupracovat i ve vypjatých situacích, efektivně si vzájemně kryjí záda.
Občas spolu jednají způsobem, ze kterého by cizí lidi odhadli, že se nesnášejí, nebo si minimálně pořádně lezou na nervy, opak je ale pravdou. Pokud si náhodou zrovna zaníceně nadávají, jsou v dobrém rozmaru. Ti dva se nemůžou doopravdy urazit (pokud se opravdu hodně nesnaží a to by vypadalo jinak).

Kitsune
Krátkovlasá japonka. Ačkoli má datový vstup, odmítá se do matrixu znovu nahrát - bojí se, že by té iluzi mohla znovu uvěřit. Je to jeden z důvodů, proč raději kouká na matrixový kód než na vizuální projekci na obrazovce vedle. Dalším důvodem je, že se v kódu prostě orientuje lépe. Špičkový operátor, který dokáže odhalit většinu matrixových nesrovnalostí. Rozhodně více než běžní operátoři.
Má ráda fyzický kontakt a hovory lidí. Sama ale jen tiše poslouchá.

Adelaida (41) - Mechanik
Rázná ženská od rány, s karamelovou pletí a krátkým vrabčím hnízdem světle oříškových vlasů. Na lidi kolem sebe působí téměř neustále nabroušeně, a jelikož zkušenost velí, že když skutečně nabroušená je, háže po lidech masivní nářadí určené k opravám trupu vznášedla, pro leckoho je rozumnější se jí vyhýbat.
Díky Adelaidě je Hádes v tak dobrém technickém stavu, v jakém je (a hlavně je letuschopný). Její parketou jsou opravy všech lodních systémů a okrajově tak počítačového hardwaru (i když to Fox nevidí rád).

Speedy (32) - Řidič specialista
Milovník adrenalinu, rychlosti a jízdy tak ďábelské, že na Kobře 11 by se podle něj měla učit batolata. Je dobrý střelec a odstřelovač, ale opravdu vyniká v řízení prakticky čehokoliv, co má alespoň dvě kola a motor. Pokud se potřebujete v Matrixu někam dostat, ideálně velmi rychle a s pronásledovateli v patách, posaďte za volant Speedyho a užívejte si jízdu. Vozidlo možná v celku nedorazí, ale vy zaručeně.
Mohutný černoch s ohonem dlouhých tmavých dredů. Moc toho nenamluví (spíš tichý typ s úderným smyslem pro přesně načasovanou ironickou hlášku), ale jelikož Yarawa toho dokáže napovídat dost za oba, předpokládá, že jsou v pohodě a slušní kámoši (to ona obecně docela často).

Žába (18)
Vyzáblý, plíživý bledý kluk s pavoučíma nohama, světlýma ulíznutýma vlasama a velkýma vodnatýma vypoulenýma očima. Jediný člen posádky narozený v Sionu.
Poté, co byla Yarawa dlouho jedním z mladších členů posádky (i když služebně už nechává většinu za sebou), Žába je zelenáč skrz na skrz.
Žába má nepříjemný zvyk se na někoho nalepit a soustředěně mu čumět pod ruce ať už dělá cokoliv - on to podává tak, že sbírá zkušenosti, všechny to štve. Obecně je považován za poněkud otravný element, možná z toho ale ještě vyroste.
Měl by se jednou stát operátorem, zatím ho ale k ovládání nikdo moc nechce pustit, takže funguje jako holka pro všechno.
-----------------------------------
Verity (24)
Členka posádky lodi Atlas. Její kapitán Yarawu popravdě nemá moc rád, a jí je to popravdě upřímně ukradené.

Verity je poněkud vnitřně křehká osůbka. Milá, spolehlivá, nápomocná. Něžná, občas trochu zasněná, doslova miláček společnosti. Má rozhodně zdravý pud sebezáchovy a je dost opatrná - vedle Yarawy to snadno vypadá jako zbabělost.
Verity je skvělý znalec lidí, umí si je přečíst, umí předvídat jejich reakce, umí odhadovat, co chtějí slyšet. Je skvělá ve vyhledávání potenciálních členů odboje přímo v Matrixu a úspěšném kontaktu s nimi - od Verity údajně nikdo červenou pilulku neodmítl. Pravda, nezní to tak slavně a skvěle jako Yarawina pověst (a Verity možná někdy ve skrytu duše žárlí), ale pro úspěšný chod rezistence a Sionu jsou to možná schopnosti daleko přínosnější. Je ale pravda, že by ji posádka nikdy neměla nechávat samotnou, protože do boje se pustit prostě neumí.

Verity vypadá i mezi digitálními projekcemi členů rezistence poněkud jako exot. Její výrazně jasně modré oči a vlasy tak plavé, až jsou skoro bílé, by působily poněkud nápadně i ve skutečném světě, natož když si vlasy s ofinou češe do dvou copů, obléká se do poměrně vzdušného oblečení a bílé či modré barvy. Ty pověstné téměř nezbytné zrcadlovky nenosí už z principu.

Příliš často se nestýkají, ale jsou velmi dobré přítelkyně a Yarawa by za ni dala ruku do ohně.
------------------------------------------------

V průběhu hry byli zmíněni:
Lodě
VEGA - posádka, která ověřovala zabezpečení diskety z úvodní mise
ATLAS - loď, které velí kapitán Justup a kde slouží Verity
TERESTRIS - zničená loď, její panel je na vzpomínkovém mostě na pirátském patře

Aktivní operativci
KAPITÁN JUSTUS
- kapitán lodi Atlas, s Yarawou se oboustranně upřímně nesnáší, považuje zejména její koníček Matrixové gastronomie za zvrácený
- vybavuju si dialog, ve kterém jsme ho vykreslovaly jako hubeného korejce s velkým hákovitým nosem, voskovitou pletí a delšími mastnými vlasy
TARA - operátor Atlasu, snědý a společenský mladík

Bývalí a mrtví operativci
MARCO - operativec Hádu, rozený Ital, i po opuštění Matrixu věřící křesťan, pro Yarawu milovaný strejda
- zabit agenty, když bylo Yarawě jedenáct
TURDUS - programátor Hádu před Kitsune, odešel na odpočinek a žije v Sionu
PLATÝS - elitní programátor s vypravěčským talentem, mrtý

Sionští civilisté
HOMÉR - vůdce Sionských bubeníků a místní celebrita, dystopický básník a buřič, píše texty pro Imagine Dragons
KANA - Speedyho sestra
Adelaidin manžel a děti

ČLENOVÉ SIONSKÉ RADY
THANOS - hlavní představitel Sionské rady, bývalý kapitán lodi Juno
- drobný vychrtlý osmdesátník s aurou moudrosti a utority, tichý, filosofující, vždycky si dokáže sjednat ticho
- ctí ideály otevřené společnosti, přivezl do Sionu mechanické motýly, poté, co se mu podařilo navštívit a znovu opustit město strojů

MIRIAM - padesátiletá bývalá vedoucí domobrany
- přišla o nohu
- rozumná, vždycky mluví k věci, podporuje Hádes

REEVES - bývalý kapitán lodi Afrodita
- prošedivělý černoch, zlatý člověk, kterž vždycky chápe problémy posádek, Yarawa ho má ráda

HROBNÍK - jeden z nejmladších členů Rady, nesympatický a hlasitý floutek
ALTAIR - jeho láska k úhledným sloupečkům je za hranicí lidství, podle Yarawy se chová jako počítačový konstrukt a ona sama je pro něj něco jako trojský kůň v systému
FLORIAN - člověk fungující na destilovanou logiku a jízlivost
NINIVE - mezi ní a Yarawou je něco shnilého, pravděpodobně žárlivost
BASTET
LARAINA - podržtaška Sionské rady, rozevlátý účes, šat a naprogramovaný úsměv

Popis :

Vysoká a štíhlá, elegantní, atraktivní a nebezpečná. Bledá tvář s ostrými rysy, špičatým nosem a výraznou čelistí. Nestejně vykrojené rty, většinou zkřivené úšklebkem, oříškově hnědé oči skryté za zrcadlovkami.
Ohnivě rudé vlasy má hladce sčesané z čela do vysokého ohonu na temeni, odkud husté prameny vlasů spadají až do půli zad.
Rudá se vůbec dominantní rys jejího vzhledu. Úzké kalhoty, upnuté tílko s hlubokým výstřihem. Vysoké kozačky a splývavý kabát, sepnutý ve zvýšeném pase, rozevírající se až k patám z lesklé temně rudé kůže. (http://draculaclothing.com/index.php/purple-ega-coat.html)

Bledá tvář s živýma oříškovýma očima má pořád stejné ostré rysy, často je ale zjemňuje veselý úsměv. Podél tváře jí na ramena spadají měkké vlny spíš narudle hnědých vlasů.
Obnošené hrubé černé kalhoty, pevné kotníkové boty – bez podpatků, proto vypadá dobře o palec menší – a neurčitě tmavé tílko doplňuje pletené pončo, návleky na ruce a odrbané rukavice bez prstů.
Pán Jeskyně:

Katanga

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Nepřijímáme

Popis jeskyně:

Hra inspirovaná světem nebezpečné virtuální reality. Jsou lidé, kterým stačí jejich binární štěstí, umělý sen, ve kterém žijí. A pak jsou bojovníci, ochotní vzdát se všeho pohodlí, jen aby byl jejich život skutečný. Matrix prochází novým updatem: přežije to Sion, podzemní výspa lidské civilizace?

Klíčová slova:

matrix, virutální realita

Jaké hráče:

Soukromá hra.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku

ENCYKLOPEDIE HRY

Postavy

MatrixAGENT SMART: agent, který se oproti svým kolegům usmívá a zpívá si. Je do jisté míry lidský, což ho dělá o to děsivějším nepřítelem. → BOBBY (hybrid): křivozubý puberťák, který dokáže ohýbat Matrix. Aktivně pracuje pro agenty. → HERB (hybrid): osmiletý chlapec, který pracuje pro agenty. Bere Smarta jako svého učitele, pro kterého se vším úsilím splní jakýkoli úkol. → SÁRA (hybrid): sympatická, subtilní blondýnka, která ač dělá pro agenty, nepodílí se na stíhání. Zajímá ji vnější svět, tajně sympatizuje s operativci, je ochotna s nimi sdílet interní informace. → RADJAWI (program): Navigační program pro kontakt s Vědmou, jeho úkolem je také Vědmu chránit. Má podobu Inda. Často si čte brakovou literaturu, které má problémy porozumět. → SOO-MIN (program): Navigační program pro kontakt s Vědmou, jejím úkolem je také její ochrana. Má podobu Korejky. Často poslouchá k-pop. Posádky lodí Sionská radaTHANOS: hlavní představitel Sionské rady, bývalý kapitán lodi Juno. Drobný vychrtlý osmdesátník s aurou moudrosti a autority, tichý, filosofující, vždycky si dokáže sjednat ticho. Ctí ideály otevřené společnosti, přivezl do Sionu mechanické motýly, poté, co se mu podařilo navštívit a znovu opustit Město strojů → MIRIAM: padesátiletá bývalá vedoucí domobrany, která při dávné akci proti strojům přišla o nohu. Je rozumná, otevřená, k věci, podporuje Hádes → REEVES: bývalý kapitán lodi Afrodita, programátor. Prošedivělý černoch, zlatý člověk, který vždycky chápe problémy posádek a snaží se je aktivně a osobně řešit. Specializuje se především na počítačové problémy. → HROBNÍK: jeden z nejmladších členů Rady, nesympatický a hlasitý floutek. Nikdo moc nechápe, jak se do Rady dostal ani co tam vlastně dělá. → ALTAIR: jeho láska k úhledným sloupečkům je za hranicí lidství, podle Yarawy se chová jako počítačový konstrukt a ona sama je pro něj něco jako trojský kůň v systému. Podobný názor na něj má více lidí. Umí být ale praktický. → FLORIAN: Svým logickým zaměřením je podobný Altairovi, arogancí však převýší většinu členů Rady. Člověk fungující na destilovanou logiku a jízlivost → NINIVE: Bývalý operativec, mezi ní a Yarawou je něco shnilého, pravděpodobně žárlivost. Ninive není ještě tak stará ani zmrzačená, aby odešla z postu operativce a usedla v Radě. Každopádně i když je vůči Yarawě vysazená, je schopna podržet operativce tam, kde je jiní odsuzují. → BASTET: Bastet se už v Sionu narodila, spravuje praktické části života v Sionu. …a další členové Rady, kteří ještě neměli možnost se projevit.LARAINA: podržtaška Sionské rady, rozevlátý účes, šat a naprogramovaný úsměv. Ač je sekretářkou Rady, není jim tak strojově oddaná, jak by se mohlo čekat. Další obyvatelé SionuKANA: Speedyho sestra → HOMÉR: vůdce Sionských bubeníků a místní celebrita, dystopický básník a buřič, říká se, že píše texty pro Imagine Dragons → Adelaidin manžel a děti

Slovníček náhodných reálií

Hybridi: Jejich matrixový kód je z části lidský, z části programový. Pracují pro agenty, někteří procházejí speciálním výcvikovým programem pro lidské agenty. Stroje využívají lidské kreativity a způsobů chování, kterých sami nejsou schopní, aby jimi posílili ochranu Matrixu. Předávají jim informace o reálném stavu věcí: hybridi vědí o tom, že jsou v Matrixu a co s ním mohou dělat. Zatím to vypadá, že stroje berou do svých řad mladé lidi a děti. Sirény: Kitsunin mistrovský program, který údajně nejde překonat. Jezero plné mytických sirén, které stahují každého, kdo je navštíví, hluboko pod hladinu. Jsou neúprosné, vytrvalé a zpívají píseň rozloučení. Kitsune svůj program nasadila do ochranné vrstvy lodního počítače, aby zachytil všechno, co by mohlo loď ohrozit. obrázek

ODEHRANÉ UDÁLOSTI:

Agent, který zpíval

Yarawa a Speedy byli vysláni do Matrixu, aby od uhrovatého křivozubého kluka získali zdánlivě nevýznamnou disketu. Bobby však ukázal, že nejen že umí Matrix ohýbat jako zkušený operativec, ale zároveň že dělá pro agenta Smarta. Yarawa skáče pro disketu pro kanálu a snaží se utéct před samotným Smartem, který se za ní s písní na rtech vydal. Z kanálu si Yarawa odnáší postřelený loket. Speedy, který mezitím vyřídil druhého agenta, pomáhá Yarawě dostat se k telefonu. Oba operativci se nakonec dostanou na loď – plní nepříjemných dojmů: proč Bobby pomáhá agentům? Proč je Smart nezabil, i když k tomu měl nejednu příležitost? Proč pozval Speedyho na kafe? A proč je matrixoví ochránci nechali ukořistit disketu?

Štěnice

Disketa, kterou Yarawa vytáhla z Matrixu, obsahuje program na zacvičení lidských agentů. Při schůzce v jídelně Kitsune přiznává, že věděla o nových updatech v Matrixu: objevují se tzv. poloagenti, lidé s částečně agentským kódem. Na lodi se strhne hádka o důvěře. Yarawa, Fox a Speedy se chtějí odreagovat v Konstruktu, kam si jako operátora berou Žábu. Vše jde hladce, dokud Konstrukt nespustí program Sirény (Kitsunin nepřekonatelný eliminační program). Kitsune zvládne program vypnout a poukáže na štěnici na Yarawině lokti, kterou Žába přehlédl. Štěnice ve tvaru zářivého modrého měsíce se mění v broučka, kterého je možné zadupat do země.

Na suši s hybridem

Kitsune uznává svou chybu a je ochotna přijmout jakoukoli podmínku, která jí vrátí důvěru na lodi. Nakonec i proti svému přesvědčení a přes svůj strach jde s Yarawou a Uranem do Matrixu: s Foxem jako operátorem. Jdou na suši – užít si gastronomii, jakou ve skutečném světě nenajdou. V suši restauraci se setkávají s blondýnkou s hybridním kódem a náušnicemi podobnými Yarawině štěnici, která jim však nechce ublížit (Sára, pozn. PJ). Naopak se je snaží krýt, předává jim pár letmých informací o nových aktualizacích a zajímá se o svět mimo Matrix. Jejich rozhovor přeruší zpráva o blížícím se poloagentovi: osmiletý Herb jde vytrvale za skupinou operativců ve snaze je eliminovat k potěše svého učitele. Herb se sice snaží, Uran ho však setřese a všichni se navracejí na loď. Když se Yarawa vrátí, najde vzkaz od Sáry (na diářové stránce, 14. a 15. červenec 2028, cca o 3/4 roku později): popisuje jí svůj sen, ze kterého se zdá, že procitá do reality v líhních – Sářina realita je ale modrá, narozdíl od skutečných líhní, které jsou červené. Znamená to něco?

68 kruh pekla

Yarawa je zdá se Kitsuninou obětí spokojena, ne tak Speedy. Černý obr je zamlklý a uzavřený. Kitsune a Fox mají spoustu programátorských novinek, které spolu soukromě projednávají – možná více, než by se Yarawě líbilo. Hádes se letí do Sionu, není však sám. Do města se řítí i Atlas s Verity na palubě. Verity (ve sprše) informuje Yarawu o nových lidech vytažených z Matrixu – o Golemovi, který chce se chce stát operativcem, a o Vráně, se kterou Yarawu vzápětí seznámí. Vrána je slepá dívka, která kolem sebe šíří strach a chlad. Má vcelku přesné informace o Sionu. Ví, jak Sion vypadá, jak vypadají lidé, kteří v něm žijí – podle ní je však Sion obrazem Pekla. Operativce, kteří žijí na 68. podlaží, považuje za démony, kteří chodí do světa svádět lidi na cestu utrpení. Tuhle víru jí vštípily stroje. Vrána je duševně mimo. Jako by byla částí mysli stále v Matrixu. Krom toho tvrdí, že Yarawu zná. Že byla Firefly to poslední, co Vrána kdy viděla. Co je na tom pravdy? Když odchází pro Foxe, aby s ním šla na Radu, zastihne ho při tajnůstkářství s Kitsune. Fox se však ihned přidá k Yarawě a jdou spolu městem před představené Sionu.

Sionská rada

Na Sionské radě se sešli členové přítomných posádek a další významní představitelé odboje. Justus představuje městu Golema a Vránu včetně Vrániných představ o realitě – realitě, která je spálená na prach, realitě, kterou si lidé zničili sami. Vysvětluje ochromenému sálu, že stroje vytvořily Matrix jako místo, kde mohou žít lidé, kteří si nevážili svého skutečného ráje. Tara zároveň vysvětluje, že dokud se Vrána nedostala do reality, byla v pořádku – slepá, ale racionální. Vyvstává teorie, jestli Vrána nebyla hybridem. (Mezi Vránou a Justusem je podivný vztah. Justus s Vránou jedná, jako by ta křehká nemocná bytost byla jeho ‚dcerou’.) Následně vyjde najevo, že informace o existenci hybridů a nových kódů se na Hádes měla dostat, ale ztratila se cestou mezi vůdčí trojicí (Thanos, miriam, Reeves) a posádkami. Thanos, klidná autorita a vůdce celé Rady, vysloví pochybnosti o důvěře mezi lidmi Sionu a s pohrdáním zbytkem Rady odchází ze sálu. Rada se rozpouští. Zatímco programátoři a kapitáni se sejdou kolem Reevese, Miriam si k sobě zavede Yarawu a Speedyho a projevuje jim přízeň.

Chvění motýlích křídel

Miriam dvojici odvádí dolů do strojovny, kde jim ukazuje malé, křehké mechanické motýly, kteří kdysi přilétli z Města strojů na lodi Juno. Thanos byl v té době jejím kapitánem a nikdy nevysvětlil, jak se jeho loď mohla z Města strojů vrátit celá. Krom toho se Miriam filosofickým způsobem snaží zpochybňovat dogmata, která mají lidé o světě strojů a o Matrixu. Zpochybňuje ničitelské záměry strojů a srovnává vpády operativců do Matrixu s vpády strojů do Sionu. Speedyho mlčenlivá bariéra se prolamuje a objednává si ji na tanec při oslavě.

V rytmu tisíce srdcí

Slavnost Yarawa strávila tancem se Speedym, při kterém balancovali na tenké hranici mezi přáteli a milenci. I když Speedyho maska nepřístupnosti padá, zůstává gentlemanem. A tak Yarawa po oslavě usíná sama. Ráno nachází strohý vzkaz od Foxe o odletu a o tom, že si do té doby může dělat co jen chce. Yarawa se vydává do města, kde se setkává s indiánskou babičkou, Stříbrnou Bouří, která ji odvádí do oázy lidství – společenského prostoru, kde už Yarawu čekají Bouřiny vnučky Růže a Liška. Obě dívky vyrůstaly s pohádkami o operativcích a Růže považuje Yarawu za svého patrona. Nechává si od malé indiánky vyprávět pohádku o starém operativci Eaglovi: ač byl skutečný Eaglův osud tragický, v pohádce Orel zůstává nadále hrdinský a svobodný. Bouře se svou dcerou žádají Yarawu, aby pomenovala čerstvě narozeného chlapce. V rodině se říká, že životy nás všech jsou propojeny. A že je důležité ono spojení posilovat. Chlapec, který se na Yarawu důvěřivě díval, od ní dostal jméno Neptun. ...
Hráči: (1/1) Neera

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 17 ⇒|

Pán Jeskyně - 10. října 2020 14:05
Pán jeskyně Katanga

Neptun se usmívá. Je to ten jeho známý úsměv plný smutku, ale i poklidného smíření. Pomalu se zvedne ze země do sedu: jemný písek na jeho zádech spřádá obrazové příběhy, které ale s každý zrnkem, které při Neptunově pohybu opadnou, mizejí, rozplývají se. Upře pohled na ptáka, natáhne ruku a zahvízdá krátkou melodii. Yarawě je povědomá, kde ji jen slyšela? Pták ji zopakuje, prakticky s až strojovou přesností, roztáhne křídla a dosedne na Neptunovu paži.
„Zvláštní otázka. Modrá. Modrá je pro nás barvou všeho. Života. Lidskosti. Lásky. Ostatně tomuto ptáku říkáme ‚archie‘ [árkí] podle dívčí postavy z Příběhu kovového srdce, který si vyprávíme. Archie patřila mezi blízké sluhy Systémového vládce a věrně mu sloužila, dokud se nezamilovala do lidského Bojovníka. Chtěla s ním být, věděla ale, že když Systémového vládce opustí, její svět i svět Bojovníka tím zničí, protože Vládce se bez ní neobejde, že ona je tím posledním článkem, který drží Vládcovu zničující moc pod pokličkou. Přesto ale toužila aspoň jednou v životě dotknout se Bojovníka. Nakonec zjistila, že je jen modrým přízrakem a nikdy nebude moci ochutnat lidský svět, a tak se rozhodla vzdát se svých tužeb, vzala svou schopnost milovat lidstvo a vložila je do kovového srdce Systémovému vládci. Krutost Systémového vládce se díky jejímu činu rozpustila a Vládce, který si chtěl do té doby podmanit všechno lidstvo a pohltit je svou říší, lidem naopak otevřel bránu do nové země, kde mohli žít bez boje a beze strachu, svobodní.“
Obloha mezitím postoupila. Mraky na nádherném rudonachovém obzoru houstly a fialověly. Jako by se sem něco hnalo. Nad Yarawinou hlavou bylo ale ještě čisto a začaly se rozsvěcovat první hvězdy. Neptun jí položil ruku na rameno. „Všechny tyhle příběhy mají skutečné jádro v činech tebe a tvé generace. Je ode mne kruté tě tam posílat zpět, ale pokud nepůjdeš, příběhy zmizí a my s nimi.“ Začne se zvedat. Podává Yarawě ruku. Modrý pták opět vzlétne a znovu zahvízdá tu melodii.

I feel it in my bones,
enough to make my systems blow.


Je to Homérova píseň.

Yarawa „Firefly“ - 30. srpna 2020 22:32
Yarawa „Firefly“

Zavřu oči. Zavřu oči, jako bych se tím mohla ubránit jeho slovům. Zpod řas unikne několik slz a sklouznou po tváři. Útržky obrazů letí kolem mě jako neexistující pampeliškové chmýří ve větru a mizí v nenávratnu. A já nevím, jestli jsou to představy nebo vzpomínky. Proč musí tolik bolet?
„Nechci se tam vrátit,“ hlesnu tiše, těch pár slov, která bych normálně nepřiznala ani sama sobě, „Já už nechci.“
Jsem unavená.
Ztracená.
Zraněná.
Kéž bych mohla zůstat tady, lehnout si do prachu, vzhlížet ke hvězdám a nechat je otáčet se kolem mě, dokud je nevezme temnota, dokud už nebudu mít žádnou další krev a už se nebudu muset ptát, komu můžu věřit, komu na tom záleží, pro koho krvácím. Dokud v tomhle tichu a sametově tmavé skutečnosti nepřestanu existovat.

Otevřu oči. Sklouznou po modrém peří, sleduju Neptunovu nataženou ruku k té chladné záři. Zadívám se mu do očí.
Co si nalhávám? Vždyť já vím, proč musí tolik bolet. Protože mám tuhle zasranou buldočí povahu. Nevím, jestli to bolí kvůli ní... nebo jsem díky ní ještě schopná o tom přemýšlet. Ale když znova promluvím, konečně to zní zase trochu jako můj hlas. Pevný, se stopou výsměchu sobě i světu.
„Ale musím, já vím. Jinak bych musela sama sobě plivnout do ksichtu.“
Není to moc. Ale je to něco, čím jsem si jistá.
Není to moc. Ale bude se na tom dát stavět.

Když se k nám Rada začala chovat jako ke smečce loveckých psů, naučila jsem se vrčet a kousat. Protože jsem musela bojovat. Budou ze mě chtít mít něco horšího?
Fajn. Já se umím učit i dál. Protože já musím bojovat.

Přitáhnu si nohy k hrudi, obejmu si je rukama, bradu položím na kolena. I když mám řasy pořád mokré od slz, na rty se vrátí neurčitý úsměv.
„Jak říkáte tomu ptákovi?“ ukážu na něj pohybem hlavy a jemně natáhnu jednu ruku jeho směrem, prsty lehce stočené do dlaně, „Je tak nekonečně modrý. Modrý... Řekneš mi, co pro tebe znamená modrá?“

Pán Jeskyně - 28. července 2020 15:54
Pán jeskyně Katanga

Vítr se zvedá, na obzoru se objevují ploché, bílé, naducané mraky, a jako plachetnice se blíží. Vůně písku, vůně borovic, vůně vzdálených kvetoucích kaktusů, spousty vůní, všechny skutečné, všechny přírodní. Byly najednou intenzivnější. Něco se mění. Něco přichází.
Neptun má zavřené oči, dlouhé řasy se mu namodrale lesknou ve slunci jako stračí peří. Jeho výraz je tak trochu nešťastný. „Já ti vlastně nemůžu poradit. Neznám podrobnosti. Znám jen zprostředkované legendy, kterým ses ty snažila dát vždycky reálný rámec, abych nežil jen v pohádkách, ale abych se naučil za nimi vidět pravdu... Vím ale naprosto jistě, že tvoje intuice se zasloužila o náš svět, i když s ní Rada mnohdy nesouhlasila. Vím, že jsi byla chvílemi i pronásledovaný voják v opozici, nařčený z velezrady a spolupráce se světem strojů, že ti šli tví vlastní lidé po krku... ale že kdyby nebylo každého tvého rozhodnutí, dobrého i špatného, byli bychom všichni pohřbení v podzemí, pod sutinami a těžkými těly strojů.“ Pak se otočí na bok a podívá se do Yarawiny tváře. „Víš, já si na Verity nepamatuji. Ale to neznamená, že ji musíš nechat jejímu osudu. Pokud ji necháš plavat, tak už nikdy neuvidím ani tuhle její podobu.“ Neptun natáhne ruku k nebi. Na obloze se těsně nad obzorem vyloupla jedna hvězda. Září tak jasně, že ji ani na světle modré obloze nelze přehlédnout. Jako by na Yarawu koukala.

Modrý pták vzlétne a poskočí blíže k Yarawě. Hlavu nakloněnou na stranu, jeho očka jako by Yarawě připomínala někoho známého. Takhle jasně modrý pták s kovově šedým zobákem, je to vůbec možné? Takhle jasně, strojově modrý pták...

Yarawa „Firefly“ - 7. června 2020 22:26
Yarawa „Firefly“

Nic ti nebrání na hvězdy počkat-
Slyším jeho ale.
„...ale tvoje nádherná žena by se zlobila, kdybys přišel k večeři pozdě?“ navrhnu mu s náznakem potutelného úsměvu.

Za skutečným ale se tlačí to všechno, co jsem si tolik přála nevidět. Nechat za sebou. Nezavléct do tohohle průzračného světa s ostrým sluncem a modrými ptáky ve větru.
To všechno se teď vrhá proti chatrné hradbě z dotyků jehličí na konečcích prstů a štiplavé vůně bylin, kam jsem je zavřela. Vidím, jak se otřásá a prohýbá. Ještě ji neprorazili. Ještě ne.

Trochu trhavě se nadechnu. Pod Neptunovým pohledem si teprve připadám drobná a křehká, i když ještě sama nevím proč.
„Řekni mi, že to neznamená, to co myslím,“ požádám ho chraptivě. Bezmyšlenkovitě si přejedu rukou po tváři. Překvapeně se zadívám na konečky prstů, když na nich cítím slzy. Zachvěje se mi hlas, každých pár slov musím oddělit, abych ho ovládla, ale o to úpěnlivěji nakonec musím znít.
„Šla jsem pro ni moc daleko – moc hluboko – než abych se vrátila bez ní.“

Naučila jsem se, že když jsem o něčem dostatečně niterně přesvědčená, nakonec se to stane pravdou. Ale teď jsem měla strach. Strach, že to nebude stačit.

Pán Jeskyně - 31. května 2020 21:05
Pán jeskyně Katanga

Neptun se usadí a svá nahá záda odloží do prachu, písku a malé ostré výběžky kamenů. Zdá se, že mu to nevadí, užívá si každou nerovnost, skoro jako by ležel nejjemnějším peří a ne na dokonale křivé zemi. „Já nevím, Yari. Nikdy jsem nebyl v Matrixu. Nikdy jsem nejedl sushi, nikdy jsem si nenechal tvář sešlehat větrem při jízdě na motocyklu. Ale jestli vám oproti virtuální realitě připadá Sion jako úžasná a hmatatelná skutečnost, pak bys při pohledu na skutečný západ slunce a při ochutnání i nejprostších bramborových placek nevěřila, že život může vypadat i takto.“ Blaženě se usmívá, i když mu čelo přeci jen trochu brázdí starostlivá vráska. „Nic ti nebrání na hvězdy počkat–“ nadhodí, ale v koncové intonaci může Yarawa slyšet nevyřčené ‚ale‘. Pak ale zakloní hlavu, usměje se a dlouhý, moudrý pohled, ve kterém se tak zračí všechny generace Stříbrné Bouře, Yarawu hladí a objímá. „Jedna z nich vychází už za jasného odpoledne. Říkáme jí Verity. Bez ní bychom nikdy nemohli zasadit naše první jabloně.“

Yarawa „Firefly“ - 20. května 2020 15:38
Yarawa „Firefly“

Chvíli se v sedě nakláním stranou za jeho stínem, ale nakonec mě slunce stejně donutí zamžourat jako čerstvě vyoranou myš, jenom se musím na poslední chvíli zapřít rukou o zem, abych neztratila rovnováhu.
Téměř proti své vůli se rozesměju, když mi líčí, jak mě vždycky viděl. Není to jenom ten okamžik, kdy vás přítel rozesměje, přestože jste a možná i trochu chcete být nostalgicky smutní. Něco ve mně reagovalo na vzpomínky, které jsem si nepamatovala.

Prsty narazí na borovicovou šišku. Přitáhnu si ji do klína, s lokty opřenými o kolena ji začnu bezmyšlenkovitě loupat.
„Asi je to můj osud, být někde, kde bych neměla být,“ usoudím s tlumeným uchechtnutím. Zamyšleně si prohlížím vyloupnuté semínko, nechám ho balancovat na plošce nehtu na palci. Nakloním hlavu a podívám se na něj úkosem přes uvolněné prameny vlasů, „Když jsme se viděli poprvé, cítila jsem se úplně stejně. Že nemám právo zabírat místo, které už obsadila představa o mě.“

...pro tebe tohle možná není úplně skutečný svět.
„Nějaká část mého mozku to asi ví, ale nezdá se skutečný,“ přisvědčím s náznakem unaveného úsměvu, „Nebo je to možná tak skutečné, až to pro mě po tom všem není uvěřitelné.
Sklopím pohled zpátky k šišce. Taková malá, náhodně odložená geniální struktura. Absurdní zázrak.
„Chtěla bych si tady lehnout a počkat na hvězdy. Skutečné. Nebo taky ne. Začíná mi připadat, že na tom nezáleží, když vím, že za to stojí bojovat. Ale taky mě to děsí. Protože jaký je potom rozdíl oproti Matrixu?“

Pán Jeskyně - 18. května 2020 21:27
Pán jeskyně Katanga

Přítel poodstoupí od Yarawy a přestane tak být stínem, který jí na chvíli zakrýval tvář. Znovu si ji prohlédne, znovu ten jeho povystrčený úsměv. Pak mu ale cukne vráska, ne nepodobná té Yarawině. Však to od ní měl už tolik příležitostí odkoukat. „Já vím. Vlastně tady ani jeden z nás nemá být. Nemáme se tady potkávat a už vůbec se nemáme vidět... takhle. Vypadáš jako malá holka,“ cuknou mu koutky. „Vždycky jsem tě měl za tu velkou a drsnou tetu, tvrdou, zjizvenou, už poněkud prošedivělou, která chrlí oheň a nechává agenty vybuchovat tím, že jim ukáže neslušné gesto.... a podívej se na sebe. Drobná a spálená už při troše sluníčka. Ale tohle...“ kývne k ní a popojde o pár kroků blíže ke kraji skály. Vítr zvedá minitornáda písku a prachu a silnice táhnoucí se donekonečna s nimi vypadá jako řeka plná peřejí. „Tohle jsou věci, kterým rozuměla jen babička. A její duše už se na nás usmívá mezi hvězdami. Skutečnými. Ne umělými světélky v Sionu. Skutečné hvězdy, kvůli kterým stojí za to probít dlouhé noci. Všechny ty duše, které za nás bojovaly, tam nahoře, jak nám vyprávějí příběhy. Víš, ty moje drsná teto Yari... pro tebe tohle možná není úplně skutečný svět. Přejdeš zase silnici – a jamais vu, to ti můžu potvrdit – a zase mi zmizíš. Nemáš tu být, ani Fox tady nemá být. Ale pro nás je skutečný. Možná je pro tebe tenhle transcendentní výlet příležitostí.“

Modrý pták usedne před Yarawu na ostře čnějící kámen a s mírně nakloněnou hlavou si ji prohlíží.

Yarawa „Firefly“ - 7. května 2020 19:34
Yarawa „Firefly“

V prvním okamžiku jenom slastně zavřu oči a vdechnu ten voňavý koncert jeho masti. Možná jsem se nemohla nabažit tance slunečních paprsků na tvářích, strhujícího jako tanec tisíců nohou tepajících zemi v jediném rytmu bubnů, ale i po něm člověk v jistou chvíli padne. A tohle bylo lepší než jakákoliv chladná postel, ve které se mi kdy povedlo skončit.
Ale nevydržím snít dlouho. Zacukají mi koutky, jeho prsty mě lechtají na bradě. Nakrčím nos, vtáhnu koutky do tváří, pak okázale zašilhám. Střídám jednu grimasu za druhou celou dobu, co mi mastí natírá obličej.

„To máš asi pravdu,“ připustím a něco z toho bezstarostného bláznění zmizí v nenávratnu, „Je to zvláštní...“ začnu, po ale sama nevím, jak chci vlastně pokračovat. Posadím se ke kořenům stromu a zabloudím očima po narudlých pláních pod horou.
„Jamais vu,“ odtuším polohlasně. Možná bych mohla výjimečně působit vzdělaně, ale asi to byla jen součást nějakého instruktážního kurzu, který mi někdo kdysi dávno nahrál do hlavy.
Ohlédnu se přes rameno s nevyřčenou otázkou. Všechno kolem nás mělo jasné struktury, mělo to hrubost, která šla cítit pod bříšky prstů, vůni, chuť. Nejsem si jistá, proč by mi měl rozumět, ale přesto. Vím, že bude. Znovu nechám pohled klouzat po obzoru, „Deja vu znám a vím, co znamená, ale tohle je jiné.“

Zhluboka si povzdechnu. Nad kořenem nosu teď musím mít tu malou černou vrásku, ze které měli vždycky všichni legraci. Snad to byla jeho slova o domově, co mě donutilo vzpomenout si, že neexistuje jenom tohle místo, tak živé, jako by ani nebylo skutečné.
„Chybí mi tady Fox,“ přiznám nepřítomně.

Pán Jeskyně - 30. dubna 2020 14:52
Pán jeskyně Katanga

„Rád tě zase vidím,“ vydechne měkce do jejího objetí. Kůže mu voní potem, kyprou hlínou a nějakým kořením, snad kardamonem, snad skořicí. Tiskne si k sobě Yarawu a sám zhluboka nasaje její vůni. Vždy byl tím člověkem, který se snažil vnímat svět naplno všemi smysly. Kdysi dávno, vlastně sotva se dokázal postavit na vlastní nohy, ho naučila hladit rez na kovových stěnách sionského Pilíře; on tuhle dovednost povýšil na životní potřebu a umění a bříšky svých prstů už musel zmapovat půl světa, jeho jazykem prošlo tisíce chutí, po čichu by dokázal poznat každou horninu, každý strom, každé místo. Každého člověka.

Když od něj Yarawa poodstoupí, znovu si ji pořádně prohlédne a usměje se svým typickým bílým předkusem. „Říkal jsem si, že bys potřebovala na chvíli na vzduch. A taky jsem něco našel. Ale vydrž ještě chvilku, tvá sněhová kůže bojuje sice statečně, ale na skutečné Slunce je i Firefly krátká.“ Zručně se vyhoupne na jednu z nízkých větví borovice a ze své brašny, kterou měl pověšenou v hustém jehličí, vytáhne plochou dřevěnou krabičku, kterou si kdysi sám vyřezal. Znala ji důvěrně, nádherný a s láskou vyrobený kousek s motivem sluneční soustavy. Vždycky tam nosil nějakou bylinkovou mast, jako by vždycky věděl, co zrovna bude potřeba. Teď začne Yarawě příjemně chladivou a božsky voňavou směs natírat na obličej. Drsným, mozolnatým palcem pečlivě vtíral mastičku na nos, na čelo a tváře, nevynechal jediné místo, očima jako by přepočítával každou její bleďounkou pihu. „A taky jsem si říkal, že by sis potřebovala promluvit s někým, komu můžeš plně důvěřovat,“ broukl konejšivě. „Na místě, kde už na čase dávno nezáleží. Teda – nezáleží... moje drahá a nádherná žena by se asi zlobila, kdybych přišel k večeři pozdě,“ uchechtne se pak.

Yarawa „Firefly“ - 23. dubna 2020 18:06
Yarawa „Firefly“

Cítím teplo Foxova těla. Cítím železitou vůni jeho vlasů, kterou v nich zanechala voda. Slyším, jak se jeho dech mísí s hučením vzduchového filtru lodi. Vidím kabely ovíjející se kolem důvěrně známých nosníků.

Ale jako bych se snažila udržet mlhy, jako bych se držela střepů zrcadla.
Vidím několik různých obrazů, které se přes sebe promítají. Prolnuté světlo několika projektorů, několik filmů.
Vidím tu slunnou zahradu s vypraným prádlem, vzdušnou a prozářenou.
Vidím městskou ulici jen pár bloků od Vědmina bytu, s odhozenými obaly od sladkých tyčinek povlávajícími ve větru, vylitými zbytky zvětralého piva a pampeliškou, která prorazila betonovým chodníkem.
Vidím tmavé květy rzi na panelu za operátorovou hlavou, ve kterých jsem jako malá holčička hledala obrazy starých legend, a nejasné tetelení obrazovek, které je barví různými odstíny.

Všechno jsou jen tenké slupky.
Jedna se roztrhne, pod ní je natažená další.
Má to nějaký konec?

Slyším tátova slova a cítím, jak se mi kotevní lana reality prosmekávají mezi prsty.
„Nepouštěj mě,“ vydechnu jako ozvěnou, než slupka Hádu praskne.

~~~

Chvíli mi trvá pochopit, kde jsem.
A pak na tom přestane záležet.

Vidím písek a prach, se kterým si hraje vítr.


Zavřu oči, když nastavím tvář slunci. Zhluboka se nadechnu a chvíli s nepřítomným úsměvem ochutnávám ten vzduch. Jak kdy kdo mohl říct, že vzduch není cítit. Je suchý a horký a prach v něm nechává nejasnou stopu na patře, ale je v něm tolik náznaků a příslibů, vzpomínek na vůně, které ani neumím pojmenovat, které posbíral míle daleko. Byl to ten nejzajímavější vzduch, jaký jsem kdy potkala.
Cítím, jak mi na pažích vstávají chloupky. Přejedu si po předloktí dlaněmi a pak přejedu výš, spojím ruce za krkem. Cítím teplo, které mi dopadá na hřbety rukou, i které stoupá z mojí kůže.

Usměju se nad ptákovým marným snažením. Hodí mi tobolku pod nohy. „Mám ti s tím snad pomoct?“ uchechtnu se.
Vím, že musím jít. Vím, že na mě čeká.

Rozpustím si vlasy.
Zuju si boty.
Našlapuju pomalu a cítím každý centimetr, slyším skřípání pod svými chodidly, cítím rozžhavené kameny, jejich ostré hrany, vlasy mi poletují kolem tváře a slunce se leskne na modrém peří.

Nespěchám. Dotýkám se kamenů a listů, užívám si námahu ve svalech.
Vím, že na mě čeká. Že na mě bude čekat.
Někdo moudrý řekl, že svět by mohl utéct. Nevím kdo. Ale mně neuteče. Mně ne.

Zůstanu stát kousek od borovice, mlčky, jenom s tichým úsměvem. Nechala jsem ho čekat. Možná by mě to mělo překvapit, ale i já umím být trpělivá.
A když stojí přede mnou, nezaváhám. Obejmu ho, přitisknu ho k sobě se srdcem plným po okraj jako má každý přítel, když dlouhé odloučení skončí.

Po chvilce se odtáhnu na délku paže a znovu si ho s úsměvem prohlédnu. Hledám známky, že se změnil, aniž bych si vybavovala jakoukoliv dřívější podobu.
O krok ustoupím a nechám oči zabloudit po obzoru.
„Řekneš mi, proč jsme tady?“ zeptám se klidně.

Pán Jeskyně - 13. dubna 2020 21:34
Pán jeskyně Katanga

Yarawa byla silně vyčerpaná, i když jí tomu adrenalin ze strachu o Verity zatím bránil uvěřit, natož podlehnout. Kdyby se zkusila postavit, nejspíše by se ani neudržela na nohou. Stále jí ale nikdo nic neřekl. Cítila, jak sebou Fox reflexivně cuká a jak jí tichounce syká do vlasů, když mu zatínala nehty do těla. Nesnažil se vykroutit ani bránit, stále tady byl a stále Yarawu držel. Byla to pro něj zanedbatelná oběť.
Důvěrně známá loď, její kostra, její dech. Záleželo na tom?
Uranův hlas byl najednou blíž a jeho drsná dlaň se přidala k Foxovým pažím a spočinula na Yarawiných zádech: „Zatím nevíme, kde je. Zatím.“

Svět se zatměl a přestal být slyšet.
Ten hluboký a stále klesající tón – byla to lodní technika, nebo ne?
Zalil ji chlad a ruce, které ji svíraly, byly to jediné, co bránilo pádu.

~~~

Stolová hora uprostřed načervenalé severoamerické pouště. Naprosté liduprázdno. Bylo příjemně. Vítr byl svěží a něžný a pohrával si s tuhými listy keřů, které si našly své místo mezi kamením, pískem a prachem. Slunce příjemně prohřívalo kůži. Bylo to skutečné slunce. Po modré obloze mírumilovně pluly mraky, nadýchané jako pěna.
S dalším poryvem větru se kolem jejích nohou zvířil prach a písek. Stála na opuštěné, zasypané meziměstské silnici. Jen pár metrů od ní se snažil jakýsi pták, kterého nikdy neviděla, rozlousknout nějakou tuhou tobolku. Seděl na zrezlé ceduli, na které mohla jen matně rozeznat silniční míle. Tři sta šedesát osm.
Musela na horu. Čekal tam na ni.

Pták jí hodil tobolku k nohám, roztáhl svá zářivě modrá křídla a rozlétl se směrem, kudy tušila stezku k vrcholu.
Něco takového nikdy nezažila, přesto to bylo tak živé a přirozené! Cítit kamínky, jak jí chroupou pod nohama, vidět hady, jak se vyhřívají na plochých kamenech, i hmyz, který jí občas prolétl kolem hlavy jako děsivá podprahová připomínka čehosi ze světa strojů, byl vlastně ve své živosti a organičnosti okouzlující. Mohla si pohladit stromy, keře, mohla se pozastavit nad detaily bodláků i nad hebkostí, jakou měly jemně zaprášené kameny na slunci. Pták ji celou dobu doprovázel. Nenechal nikdy Yarawu přijít blíže, ale stále byl na dohled.
Šplhat skalní průrvou bylo úchvatné dobrodružství. Cítit to vše pod dlaněmi, jako by to bylo skutečné. Vždyť... to bylo skutečné. Skutečnost hmatatelnější a barevnější, než cokoli, co kdy vytvořily stroje v Matrixu. Její bledá kůže chytala sluníčko plnými doušky, ale teď to mírné pálení bylo vlastně příjemné. Plné života.

Na vrcholku hory, ploché a vysoké, rostla borovice. Byla obrovská a rostla na samém okraji, ba dokonce se nakláněla přes něj, aby mohla lépe vidět do okolí. Na jedné z větví byl. Mladý muž, přibližně Yarawina věku, ponořený do své meditace. Jako jogín stál na jedné ruce na větvi, dlouhé, černé, domodra lesklé vlasy protkané korálky a peřím splývaly dolů.
Jeho tvář nebyla zrovna pěkná, ale ten široký nos a mírně mongoloidní oči znala. Odkud? Nevěděla. Ale ten člověk, který se na větvi borovice dokázal dokonale vyváženě dostat na obě nohy a pak seskočit na zem za Yarawou, byl její starý a dobrý přítel.

Yarawa „Firefly“ - 29. března 2020 11:41
Yarawa „Firefly“

Slyším, jak mi drkotají zuby.
Třesu se, jako by mě Fox právě vytáhnul z ledové vody.
Lapám po dechu, trhaně, namáhavě a pořád mám pocit, že se mi plíce neplní kyslíkem.
Prsty se křečovitě zatínají do kůže. Vidím, jak po sobě nechávají stopy. Nedokážu je zastavit, nedokážu je povolit. Brní, tupé a necitlivé. Jako by vůbec nebyly moje.

„Jak jsme se sem dostali?“ protlačím chraptivě staženým hrdlem. Realita se mi před očima křiví a rozplývá, tak jak to mohla být realita? Jenom sevření Foxových paží se zdá skutečné, když se k němu tisknu.
„Kde je Verity?“ hlesnu slabě. Nevím, jestli jsem si někdy dovedla představit, že by můj hlas zněl takhle slabě a úpěnlivě. Za jiných okolností by mě to nejspíš vyděsilo, ale hrdlem mi stoupá chladná pachuť žluči. Vím, že pochopí, na co se ptám. Co mi sejde na tom, kde sedí její tělo? Já potřebuju vědět, kde je.

Pán Jeskyně - 25. března 2020 20:59
Pán jeskyně Katanga

Rozechvělé ruce jejího parťáka ji hladily po lopatkách. Co se odehrálo, vrací se ve fragmentech vzpomínek. Nepouštěj mě. „Verity je na Atlasu–“ řekne Fox opatrně, ale v jeho intonaci je cítit jakési ale. „Já se tak bál, že tě ztratím,“ vyhrkne náhle a sevře Yarawu ještě pevněji.

Firefly slyší jakoby z dálky hlas Kitsune a Urana a rádiovým signálem zbarvený hlas atlaského programátora Tary. Ze svého místa mu moc nerozuměla, Kitsunino náhlé zaklení, smísené se zajíknutím a ránou čehosi o zem, ale nebylo tím signálem, který by pozvedl přítomným naděje.

Yarawa „Firefly“ - 19. prosince 2019 15:56
Yarawa „Firefly“

Zbyly jenom střípky.

Naléhavý hlas prosící, ať ji nepouštím.
„Jen přes moji mrtvolu,“ slib, proceděný skrz zaťaté zuby.
Její prsty jako skleněné střepy, které svírám vší silou. Třeba karmínové krůpěje rozbijí tenhle ledový svět. Bílý.
Vlasy jemné jako prachové peří na tváři.
Bílé.

Bílá.
Bílá.

~~~

První nádech by mohl být výkřikem, ale zlomí se příliš brzy.
...nepouštěj mě...
Prsty se křečovitě zatnou do Foxova svetru a horké kůže za krkem. Dech se trhá v nepravidelných vlnách, těkající pohled se nedokáže udržet jednoho bodu ani zlomek vteřiny.
Každý úder srdce naplněný naléhavým zděšením.

Chvíli mi trvá pochopit kde jsem.
A pak je to horší.

„Kde je?“
Ta otázka mi zasípá v krku a zkreslí se skoro k nepoznání, ale já se nevzdám, jen milimetry od hranic hysterie, „Kde je?!“

Pán Jeskyně - 15. prosince 2019 22:54
Pán jeskyně Katanga

Obraz toho pseudosvěta se chvěl jako vodní hladina. Bylo velmi obtížné ho sledovat. Modrá datová vlákna sebou bláznivě škubala ve snaze udržet ve své náruči Verity. Jenže ta se jim odevzdat nechtěla. Pevně se chytila Yarawy, rukama se sápala výš a výš po jejích pažích, zarývala jí bolestivě prsty do kůže. Byla jako tonoucí.
„Nepouštěj mě,“ zašeptala hlasem vyděšeného dítěte.
Pod Yarawinou rukou se vlákna skoro až drolila. Byla křehčí, než na pohled vypadala. Se zajiskřením praskala, několik pavučinek z Verity sklouzlo na zem. Dívka však v tu chvíli zaťala do Yarawy nehty, tělo se jí napjalo bolestí a z hrdla se vydral špatně tlumený výkřik.
„Ne-nepouštěj mě,“ vzlykla a zabořila tvář do Fireflyiny hrudi. S každým přetrženým vláknem sebou cukla v křeči, odmítala se však Yarawy pustit.

Bílá vrána vlétla do datového zdroje.
Na obloze se objevila skleněná prasklina a kaskádově se větvila a šířila dál a dál.
Verity zaječela tak, jako ji Yarawa nikdy křičet neslyšela. Nebyl to jeden hlas. Několik hlasů jejím prostřednictvím křičelo: „Dost!“
Do prostoru vylétlo několik bílých per.
Skleněná obloha se začala sypat.

~~~

Když se probrala, slyšela známé vrnění lodního motoru. Tlumené světlo, tak příjemné oproti jasným a chladným barvám Matrixu, ji hladilo po tváři. Nebylo ale samo. Hrubé dlaně si ji tiskly k tělu. Lidské teplo, známý pach. Vnímala, jak rychle Foxovi tluče srdce. Nebo to bylo její vlastní?

Yarawa „Firefly“ - 8. listopadu 2019 17:01
Yarawa „Firefly“

Nemám už dost kapacity, aby ve mně Zmrdova tvář vyvolala nějaké emoce. Strach, vztek, chuť po pomstě. Nemám na ně čas. Vem si ho, děvče, probleskne mi hlavou, když se Vrána vznese z mého ramene.

Prudkým pohybem se nahnu dopředu. Zachytím Veritinu ruku až v půli předloktí. Svírám ji pevně, se vším odhodláním ji zachránit. Ty vrstvy dětské hry, které jsem si k sobě přitáhla na ochranu před tím divným místem odlétnou jako když se foukne do pampelišky.

Trhnutím si ji chci přitáhnout do náruče, přitisknout si ji k hrudi.
Volnou rukou se oženu po namodralých vláknech, jako bych z Verity smetala pavučiny.
Jen holou rukou.
Mohla bych mít pistoli.
Mohla bych mít nůž.
Ale jaký by v tom byl vlastně rozdíl? Celý tenhle pseudosvět neexistuje. A jestli mi Verity rychle nevrátí, třeba ho spálím na uhel.

Pán Jeskyně - 15. října 2019 13:56
Pán jeskyně Katanga

„Lže ti, přišla ti zavřít dveře před nosem. Ty dveře se už nikdy nemusejí otevřít.“ Mulatka povídá tichounce k malé Clair, ale ten vjem se po paprscích propojeného virutálního vědomí nese důvěrně až do Yarawina ucha. Je to jako pavučinka slov.
Modrá.
A není jediná. Snad to dělají rozšířené zraky, snad ostrý vjem vrániných drápů, ale jako by kaleidoskop fragmentů vnímala Yarawa ostřeji. Datové pavučinky, které se zhušťují kolem Verity.
Modrá.
Spletitý sen se rozjíždí v diachronii a jako by Yarawa viděla několik různých obrazů, které se na Verity promítají. Prolnuté světlo několika projektorů. Několik filmů. Několik osob. Snů. Přes malou holčičku se promítá matrixový obraz operativky, zároveň tam je skutečná podoba Verity, nahá a jakoby slabá, obnažená jako sotva před pár dny ve sprše. A pod tím vším je
Modrá
dívka, slaboučká jako pápěří, holohlavá a s výraznými datovými vstupy po celém těle. Verity.
Mulatka Verity hladí a pod její rukou jako by pomalu mizely některé projekce a ta modrá, modrá, modrá se stávala silnější.

Jenže to by Verity nesměla být Verity. Dívala se Yarawě do vyděšených očí. „Alice, broučku můj,“ šeptla a pokusila se vstát.
Nebyly to jen ruce, co ji drželo. Ta namodralá datová vlákna, tetelící se na samotné hranici viditelnosti, ji poutala jako kořeny. Jenže Verity chtěla vstát. „Poč-kej. Já ti pomůžu.“
„Lže!“ sykla mulatka a obraz se v tu chvíli na chvíli rozletěl do stran jako skutečný kaleidoskop a zase se nemotorně složil.
Změnil úhel pohledu. Celý obraz byl zboku. Yarawa mohla konečně pohlédnout za aktéry.
„Alice mě- potřebuje, musím jí po-moct. Podívej, jak je vy-pla-še-ná. Ona. Mě. Po-třebuje!“ vydechovala Verity zoufale. Napřáhla k Yarawě ruku, v projekci všech svých pohledů, všech svých já, se zračila prosba.

Za mulatkou se krčilo centrum datových vláken. Byl to jen světelný obraz, skoro jako odlesky na vodní hladině. Měly ale jasný tvar. Agent Smart pootočil hlavu k Yarawě.
Bílá vrána se vznesla a s nadpozemským výkřikem se prudce rozletěla proti datovému zdroji.

Yarawa „Firefly“ - 19. září 2019 19:17
Yarawa „Firefly“

Prolétne mi hlavou, že takhle vypadá Verity neuvěřitelně roztomile, když se červená nad nepovedenou konspirací. Jako kdybys přede mnou někdy dokázala udržet nějaký svůj projekt na vytvoření lepšího světa.
Myšlenka stejně náhodná a nemístná, roztříštěná jako všechny ostatní.
A možná bych něco v tom smyslu i řekla nahlas, nebýt ostrého zakrákání. Ten zvuk mi neurvale vnikl do uší, ledový, vlhký, lepkavý, páchl kyselým kovem. Jako by mě popadl za mozek a pořádně se mnou zacloumal.
Poprvé jsem mu byla vděčná.

Ohlédnu se za sebe a pak se obrátím zpět. Chtěla bych tomu samolibému úsměvu vyrazit pár zubů. Fakt bych chtěla.
Ale místo toho nechám ve svých rozšířených dětských očích odrazit Veritin strach. A znásobit ho v niternou hrůzu.
Nikdy jsem nebyla dobrá herečka. Ani dobrý psycholog. Ale tohle bylo až mrazivě snadné. Nemusela jsem nic předstírat, nic vytvářet. Stačilo jen ukázat.

„Ale Verity- Clair, já nevím jak!“ vyhrknu vyplašeně, „Ztratila jsem se... Hledala jsem tě a teď sama netrefím zpátky!“ Přidřepnu, abych se dostala na jejich úroveň a naléhavě chytnu Verity za paži, přesně tím pohybem, kterým se tonoucí chytá stébla.

Pán Jeskyně - 27. srpna 2019 16:14
Pán jeskyně Katanga

Něco bolestně sykne, když se Yarawa ožene za sebe.
Verity pomalu vzhlédne k Yarawě a na moment se zarazí v rozpacích. „Co ty tady... mělo to být překvapení!” a tvář jí zalije ruměnec.
Bílá vrána slétla ze stromu a usadila se Alici na rameni, skoro až ochranitelsky.
Letní vzduch proťal mrazivý poryv vraního zakrákání a ostrý zobák výhružně zacvakal k dívkám kolem psa.
Jsou to ostré drápy, nebo vyzáblá ledová ruka, co svírá Yarawě rameno?
„Dej ji pryč!” zakňourala mulatka a chytla Verity za ruku.
Malá Clair se k mulatce přitiskla.
„Jsi tu moc brzy, Alice, ještě jsem příliš hloupá. Ještě mě nic nenaučili! Měla bys odejít. A to zvíře si vezmi s sebou! Zmiz!”
V očích malé Verity se chvěl strach.
A přesně v tu chvíli si letní slunce zatančilo na poťouchlém úsměvu malé mulatky.

Yarawa „Firefly“ - 15. srpna 2019 21:50
Yarawa „Firefly“

Přimhouřím oči, nastavím tvář slunci. Vzduch voní létem a mísí se s tou specifickou chemickou vůní květin aviváže, kterou moje máma vždycky používala. Teplo mi tančí po kůži.
A po zádech se mi natahuje chlad.

Vyrazím k nim. Chci spěchat, žene mě naléhavá obava, které jsem schopná porozumět jenom někdy. Znám dobře svůj rázný krok kožených kozaček na vysokém podpatku. Vidím téměř taneční poskoky malého neposedného děvčátka.
„Héj, Modroočko,“ zavolám a zuřivě na Verity zamávám. Nevím, k jakému bodu celá tahle chvíle ubíhá, ale mám palčivý pocit, že to nestihnu. Jen na moment se poddám letmému doteku prstů na čele, než mě obava dožene a já se instinktivně oženu loktem za sebe.

1 2 3 4 ... 17 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)