Marcus (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Marcus

Autor : Nestor   20. června 2010   Postavy
Ne pro každého je léto jen o válení u vody a pojídání třešní.
            Léto.
            Na jedné straně veskrze pozitivní a příjemné počasí, rochnění ve vodě a pro školou povinné pak prázdniny. Idylku vám mohou narušit jedině komáři, nečekané letní bouře a v neposlední řadě také úmorná vedra.
            Jenže dvě strany mince má úplně každé roční období. Od jara, kterého se děsí každý alergik, až po zimu, jejíž hlavní výsada je v tom... že je zima.
            Skutečně podstatné ovšem je, jak roční období ovlivňuje některé profese. V létě si přijdou na své všelijací sběrači plodů a zemědělci. Najednou je zapotřebí plavčíků. Hasiči bojují s požáry. Ambulance zachraňují ty, které postihl úžeh nebo jen zkrátka podcenili sílu alkoholu na přímém slunci, a policisté odchytávají nadržence, kteří se nechali zaslepit příliš odhalenými stehny a dekoltem mladých slečen.
 
            A pak tady byl Marcus.
            Marcus, který pracuje jen a pouze v létě, protože v jiná roční období to je příliš riskantní.
            A on si cení vlastního kejháku víc, než sebevětšího balíku peněz.
            Mohl bych ještě chvíli napínat a nechat vás hádat, jakou má Marcus profesi, ale stejně na to nejspíš nemáte náladu a navíc byste to neuhodli, takže to rovnou bez vytáček vyklopím.
           
            Marcus je lovec upírů.
            A jak každé malé dítě žijící v 21. století ví, upíři se zrovna nebratříčkují se slunečním světlem. A právě v létě, kdy se den prodlužuje a noc ostudně krátí příchází ke slovu Marcus a krásně prosluněné letní dny promění v krvavou lázeň.
 
            V dnešním světě máte v podstatě dvě možnosti jak vést život. Buď se narodíte jako obyčejný člověk, založíte rodinu, vybudujete kariéru a jako obyčejný člověk také umřete. Nebo máte upíří rodiče a narodíte se jako nesmrtelná pijavice, kterou pošle do věčných lovišť buď stříbrná kulka, oheň, sluneční svit nebo někdo z lovců. Marcus se narodil jako člověk. Popisovat jeho rodiče je zcela nepodstatné, jediné co vám stačí vědět je, že zemřeli na sešlost stářím. Nic zvláštního. Netřeba spekulovat nad násilnou smrtí z rukou upírů, která by v mladém Marcusovi zažehla oheň nenávisti a pomsty.
            Navštěvoval základní školu, která nebyla zrovna procházkou růžovým sadem. Ne proto, že by byl hlupák. Spíš dřív dospíval, takže v páté třídě už vypadal na deváťáka a od čtrnácti mohl spolužákům kupovat alkohol a levné cigarety.
            Po střední policejní škole (kam jinam se vrtnout, když nemáte moc potuchy jak naložit s budoucností, že), kterou vystudoval s vyznamenáním, se rozhodl pokračovat na vysokou. Vysokou vojenskou, abych byl přesný, tak nějak se shlédl ve válečných filmech a příbězích o hrdinství. Jenže neprošel přijímacím řízením. Nevím přesně jestli pohořel na matematice nebo fyzice, ale to vlastně ani není podstatné. Důležité je, co se dělo potom.
 
            Každý stát má vlastní útvar pro boj s vampyrismem. Speciálně trénovaní služebníci zákona, kteří nás, nebohé naduté pytle krve, v noci chrání. Jenomže tito služebníci mají jednu podstatnou vadu – stejně jako jakákoliv jiná státní instituce i tahle je kvalitní asi jako značkové oblečení dovážené z Thajska. A v ten moment vstupují do boje s Bdělými soukromé organizace – žoldáci, insomniaci, lovci upírů, říkejte si jim jak chcete. A do jedné z těchto organizací se dostal i Marcus.
 
            Nudná pasáž historického pozadí je za náma a teď trochu zajímavější věci.
Ještě tak pět let zpátky (to mu bylo 32, takže rok narození si jistě dopočítáte) by se o Marcusovi dalo říct, že to byl pohledný chlap. Krátké černé vlasy, mohutná postava, ďábelská bradka, modré oči a ostře řezaná brada. Jenže pak při zatáhu na opuštěné stavení v zimě roku 2056 mu nějaký vyhladovělý upír udělal z nosu krvavou kaši. A o rok později přišel o levé oko. A o další rok později mu jeden z těch hajzlů vyškubl z ruky nůž, vrazil do stehna a trhnutím otočil (dodneška Marcus napadává na pravou nohu). V zimě 2059 pak při autonehodě přišel o ledvinu a 2 metry střev. Zkrátka život se s ním nemazlil. Pravdou je, že byl vždycky trochu výbušnější a vrhal se do akce po hlavě. Když se zbytek týmu radil a plánoval další postup, on už většinou mačkal spoušť. Tímto dost neefektivním přístupem s vysokou mortalitou se stal špičákem v tepně svých zaměstnavatelů. Proto jej často posílali na téměř nesplnitelné mise... samotného. A on se s každé jediné vrátil... a úspěšně. Sice pokaždé o pár zubů, kostí a organů chudší, ale vítězně.
            Není se čemu divit, že začal pracovat jen a pouze v létě. Je mnohem jednodušší zamordovat upíra, který sotva vytáhl paty ze sklepa, pro samou žízeň není schopen ani normálně uvažovat a kůže mu svědí od všudypřítomného horka, než s někým kdo si během dvanáctihodinnové noci stihl udělat dvacetilitrový krvavý koktejl a ještě si dát dvouhodinovou rozcvičku.
            Takže to, co je pro ostatní časem relaxace, odpočinku a garden parties, se pro Marcuse stává obdobím práce, krve, násilí, popela, častých zranění a řevu.
 
Jednoho by napadlo, proč to dělá? Proč se téměř vědomě mrzačí a neustále riskuje svůj život? Je to adrenalin, čirý masochismus, demence, požitek ze zabíjení, peníze (upřímně, zas TOLIK jich za tuhle práci není)? Ne ne, nic takového. Dělá to, aby si neustále připomínal svojí lidskost. Vždyť v porovnání s upíry jsme naprostí chudáci, kteří vítězí jen tím, že máme mnohem jednodušší reprodukční systém a nějaké rodové hodnoty a klanové tradice nám jsou ukradené. A to jsou celkem směšné výhody proti několikanásobné síle, hbitosti, vidění v noci, regenraci, dlouhověkosti a dalších asi dvaceti schopností, kterýma nad námi upíři dominují.
            Proto si Marcus nejvíc užívá toho, čeho Bdělí nemůžou – smrtelnosti.
            Teprve zaplaven bolestí nebo v bezprostřední blízkosti smrti si uvědomí, že smrtelný život má omezený čas. Svojí dobu trvanlivosti. A proto je každý okamžik jedinečný a neuvěřitelně drahý, protože nás posunuje blíž k světlu na konci tunelu. A právě v tomto momentu uvědomění je Marcus schopen téměř nadlidských výkonů. Aby taky ne, když bojuje o to nejdražší co má – vlastní život, který je navíc ostudně krátký.
 
            Co se výzbroje týče, tak používá klasické střelné a chladné zbraně upravené pro boj s Bdělými (stříbro, kyseliny, znáte to). Nemá žádnou úchylku, nedává svým zbraním jména, nešeptá jim v noci, nemaluje na ně magické symboly a ani s nimi nemá sex. Používá je prostě jako nástroj k práci. Podobně jako rybář prut nebo prostitutka pouta.
 
            Těžko říct, jaké má Marcus vyhlídky na budoucnost. Buď se nechá někde zabít, nebo bude tak zmrzačený, že bude jen popojíždět na elektrickém invalidním křesle a jíst brčkem. A pokud se dožije důchodu? Bude mít jistotu, že ještě nějakou dobu si života užije. Sice neumře šťastný, ale s vědomím, že si svojí smrtelnost vybojoval.
Další články v kategorii Postavy:

Kdo hodnotil článek Marcus?
apophis (2.50*), beorn (2.00*), Eiris (3.00*), Erinye (4.00*), RadkaS (3.00*), Saia (4.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

hater - 15. srpna 2010 16:42
hater

Musím přiznat, že tahle postava se mi vlastně nelíbí. Ano, je pěkně napsaná a je vidět, že autor psát umí. Uměl bych si představit její použití jako vedlejší postavy na zdůraznění krátkosti života lovců upírů, ale určitě bych si ji nevybral jako postavu hlavní. Použil bych ho jako odstrašující příklad, jak se lovec chovat nemá, protože v mých představách byl upír vždy silnější než člověk a bylo možné s ním bojovat jen, když člověk ví jak a i tehdy je to velmi obtížné.
To, že Marcus stále žije, je imho dané opravdu velkou dávkou štěstí, vlastně to to hraničí z pravděpodobností nemožnosti. Kdyby použil alespoň nějaký moment překvapení, ale on se prostě po hlavě vrhne do boje, ... hlava, nehlava.
Je opravdu divné, že o tu svou ještě nepřišel.

Ale možná se po příštím souboji s nadpřirozenem objeví bez ní, s cigárem v ruce, připraven na další střetnutí.

beorn - 24. července 2010 21:17
beorn

Hodnocení postavy pro soutěž Miss léto:

Tak z popisu téhle postavy jsem byl trochu v rozpacích. Ne že by mu snad něco chybělo, ale do hororové atmosféry, která s upíry kráčí ruku v ruce mi tenhle styl psaní s více či méně vtipnými poznámkami prostě neseděl.

Stejně zmatený jsem byl i ze snahy o téměř filozofické zdůvodnění proč a jakým způsobem vede svůj život. Na jednu stranu se snaží působit jako chladný zabiják, který zásadně bojuje jen v létě a na riskantní boj v jiné části roku nemá ani pomyšlení. Na druhou stranu bojuje jako nedisciplinovaný odpadlík a vrhá se do akce bez rozmyslu po hlavě. Aby si uvědomil vlastní lidskou slabost, tak vraždí upíry po tuctech. Svůj život si cení nade vše, ale přesto bojuje, aby si užíval vlastní smrtelnosti... Nevím, možná jen nechápu, co tím autor myslel. Ale mě to přišlo, jakoby nevěděl, jaký charakter postava vlastně má a snažil se u ní různé charaktery skloubit dohromady.

Tím rozhodně nechci říct, že by byla špatná. A na několika místech mě vážně pobavila a zaujala. Třeba mě nikdy nenapadlo přemýšlet, jaký má roční období vliv na lov upírů atd. Rozhodně by to ale chtělo ujasnit si, jaká postava vlastně Marcus je.
The true man wants two things: danger and play. For that reason he wants woman, as the most dangerous plaything. -Friedrich Nietzsche
PJ roku - «AK» 2009

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog