Setkání s andělem (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Setkání s andělem

Autor : Laethé   4. června 2007   Povídky
... nikdy jsem neměla ráda předmluvy ...

První
Zazvonil budík. Spustil nohy z postele. Obě chodidla se nejdřív dotkla jemné kožešiny, pak vklouzla do bačkor. Poslepu nahmatal tlačítko na budíku – zvonění ihned ztichlo.

Po špičkách došel do koupelny a vyčistil si zuby. Podíval se do zrcadla, nejdřív en face, pak z profilu, a byl s tím pohledem spokojen.

V kuchyni vonělo kakao a teplý chléb. Namazal si chleba medem a stojíc u okna ho zapíjel kakaem. Venku ležela těžká mlha podzimních rán.

Seběhl ze schodů.

Došel k brance do parku a nevšímavě ji otevřel. Šel po úzké šedé pěšince směrem k novým obzorům, které se otvíraly na konci parku, na okraji silnice. Šedivá mlha se válela po listí a mezi stromy. Tam, kde se pěšinka dělila, se rozhlédl jestli náhodou neuvidí přicházet někoho známého. Za kmenem nejbližšího stromu zahlédl kousek bílé látky. Proti jeho vůli ho to zaujalo – pomalu obešel strom a zůstal tiše stát. Čelem o strom stála opřená dívka v bílých šatech. Dlouhé rovné vlasy jí spadaly do obličeje a dolů na ramena. Dlouho stál, tichý a nehybný jako ona sama. Jako ve snu pozoroval, jak se nakonec pomalu otočila. Její obličej mu byl neznámý, a když otevřela oči, stále ještě na ni zíral.

Maličko se usmála a z kapsičky vytáhla dvě ručně balené cigarety a svazeček sirek. Pomalu a váhavě natáhl ruku a vzal si. Zapálila mu sirkou ze svazečku omotaného modrým provázkem. Potáhl z cigarety padl na zem.

Probudil se až ve chvíli, kdy na indigově temném nebi vyšla první hvězda.

Druhé
Zazvonil budík. Spustil nohy z postele, jedna hned vklouzla do bačkory. Dotek druhé o studenou podlahu ho probudil. Zašátral pod postelí, ale marně. Druhou bačkoru nenašel.

Doskákal do koupelny po jedné noze. Bílé světlo zářivky se odráželo od bílých dlaždiček a bíle ho bodalo do očí. Zatímco si čistil zuby, mhouřil oči na svůj obraz ve zrcadle. Připadal si jako podivný strašák, neoholený, nevyspalý… Horní knoflíček od pyžama chyběl. V místě, kde měl být prosvítala bledá kůže s pulzující tepnou uprostřed.

V kuchyni vonělo kakao a teplý chléb. Nabral si hrudku másla a dlouho pozoroval, jak se rozpouští na krajíci chleba. Pak teprve přidal med – nechal ho stékat po zářivě stříbrné čepeli tupého nože. Pomalu žvýkal a vychutnával každé sousto.

Opatrně sešel ze schodů. Hlava mu třeštila kocovinou z nevypitého vína.

Zarezlé závěsy ze zeleně natřeného železa tiše zpívaly, když otvíral vrátka do parku.
Vstoupil na pěšinku a sklonil hlavu k zemi. Našedlé kameny mu nevděčně oplácely pohled. Chvíli stál, jako by přemýšlel, pak pomalu udělal krok stranou.Zůstal stát na mrtvém červeném listí. Pak šel dál, hlavu stále skloněnou. Šel pomalu těšně vedle pěšinky a kopal do toho listí. Pozoroval, jak pokaždé vzlétne a s tichým zašustěním spadne zpět na zem. Jeden z nich, zřejmě zachycen přízemním větrem, chvíli plachtil nízko nad zemí, až se zastavil a přikryl bílou tenisku.

Zvedl hlavu a usmál se. Stála před ním, dlouhé bílé šaty nehybně zářící v záhybech látky, v natažené dlani dvě ručně balené cigarety a svazeček sirek. Vzal si jednu a jakoby mimochodem se přitom dotkl té opálené ruky. Slyšel její smích. Pozoroval dlouhé aristokratické prsty, a když se na dřívku, které držely konečně objevil plamínek, chytil ty ruce do svých dlaní, přitáhl je k sobě a zapálil si.

Stáli vedle sebe zahalení do jemné cigaretové mlhy vonící po mrtvých květech a nahořklém sebezničení. Pozoroval pramínek jejích vlasů měnící barvu, když se ho dotkl zbloudilý paprsek slunce. Pramínek vlasů… Sklonil se k němu a dýchal jeho vůni, těžkou a opojnou.

… najednou se mu zatočila hlava a pak padal … spadl obličejem do červeného listí a mezi zuby cítil černou hlínu. Když se zvedal, nabral plné hrsti toho listí a pak jí ho pouštěl do vlasů a v šedomodrém dýmu z její cigarety se vůně země a tlejícího listí spojily s těžkou a opojnou vůní jejích vlasů.

Smála se, bílý odraz světelného paprsku mezi stíny stromů, a on se obrátil a utíkal, utíkal od ní pryč. Když doběhl k silnici, svět se s ním přestal točit. I jeho dech se zklidnil. Otočil se zpátky do parku, ale neviděl ji.

Za jeho zády se ozval ohlušující svist a polekané listí zavířilo ve vzduchu. Obrátil se, ale viděl jen červený městský autobus mizící v dálce. Vytřěštil oči na barevná auta ženoucí se kolem něj za svým neznámým cílem. Pach benzínu zcela překryl všechny vůně, které až dosud vdechoval a on se, vyděšený tou náhlou změnou, vrhl do proudu aut.

Když vyvrávoral na šedivý chodník na druhé straně silnice, v uších mu stále znělo vzteklé troubení aut, oči měl oslepené nepřítomnými pohledy řidičů. Přitiskl se ke stěně nejbližšího domu a dlaně, rozedřené o drsnou omítku, opíral o zeď. Když je po chvíli odtáhl, zbyly na těch místech rudé šmouhy. Sklonil se a fascinovaně zíral na drobné kapky krve.

Třetí
Zazvonil budík. Spustil nohy z postele. Ve chvíli, kdy se bosá chodidla dotkla studené podlahy, sykl.

Podél stěny se proplížil do koupelny. Cítil černě zamazané stěny své duše a to ho znervózňovalo.

Napustil si plné umyvadlo ledové vody a ponořil do ní obličej. Za několik století mu došel dech. Otřásl se, když spatřil svůj obraz v zrcadle. Padající kapky vyťukaly na dlaždičky ohnivé staccato. Přiblížil hlavu až těsně k podlaze, ale ten zvuk už se neozval. Znechutilo ho to.

V kuchyni vonělo kakao a čerstvý chléb. Chvíli míchal tekutinu a pozoroval vír uprostřed. Pak si všiml, že okraj hrníčku je ozdobený drobnými kvítky. Dlouho na ně tiše hleděl. Kakao vychladlo.

Zadunění každého schodu, na který položil nohu, ho málem připravilo o uši.

Vrátka byla otevřená. Chvíli pozoroval, jak na kamenech pěšinky tiše roste mech, a pak šel nazdařbůh mokrým listím.

Pak ji uviděl. Ležela na zemi, vlasy rozhozené kolem hlavy jako svatozář. Hromádka bílých šatů.

Klekl si vedle ní a na zápěstí zkusil tep. Ruka se jí otevřela. Na dlani ležely dvě ručně balené cigarety a svazeček sirek. Vzal je z těch studených prstů a smál se navzdory mlze, navzdory stromům, navzdory nebi.

Sklonil hlavu k její bílé tváři a naposledy se jí podíval do očí. Políbil ji na bledé rty a pak nabíral do náručí mrtvé rudé listí a sypal je na ni, až pod návějemi zcela zmizelo to bílé tělo.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Setkání s andělem?
Ajgor, Billie, Demi, Erinye, Griffík, hater, ixiik, Kern, kucik (5.00*), Mathesma, Mett, Sarianne (5.00*), Sihája, Snory Nosohrys, wampire

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

kucik - 24. června 2009 16:28
kucik

Prvně jsem to četl asi před rokem a od té doby se k tomu čas od času vracím. Vím, že si to přečtu ještě mnohokrát a asi nikdy mě nepřestane překvapovat, jak sugestivní čtení mám před sebou.

Jen kdybych se tak dovedl zbavit té nálady...
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

murthags - 19. dubna 2009 22:53
murthags

Dobrý začátek i konce, ale největší problém je, že jsem zmatený z děje. Celý příběh jsem přirovnal na jednu scénku ve filmů "The Jackest", cigarety zabíjí lidí..je to tak?
http://4.bp.blogspot.com/-HrxSy0sjtFw/UYAKNLdvlwI/AAAAAAAAAeI/wIlghyI-IUs/s1600/double+fuck+off.gif

pavel - 9. dubna 2009 23:26
pavel

Tak jsem se dostal k tomu abych ti napsal svoje pocity o "setkání s andělem". Ze všeho nejdříve musím zmínit, že mi přijde, že záleží na čtenářových pocitech a rozpoložení. A vzhledem k tomu, že se momentálně nacházím v jiném rozpoložení než včera ve středu tak napíšu nejspíše něco trochu jiného, než bych napsal včera.
Nejprve přichází idilick obraz, který se dále opakuje a obrušuje. Přijde mi to jako plynuí času i když není určeno jak moc plyne a zda se jedná jedná o malí posun v čase a změnu prostředí nebo velký posun v čase a tedy i následnou změnu prostředí(I když to tam asi tak uplně nesedí). A třetí možnost, která se ve mně tak nějak usídlila je, že se podstatě jedná o stejný okamžik jen "posunutý v realitě". Ono se to špatně popisuje. Jako by se hrdina probudil třikrát stejně, ale přece jinak. Celé to ve mě vyvolává dojem změny. Změny času(tentokrát toho reálného), tedy že to co bylo/je(když jsi povídku psala) je takové nějaké dorbé, ale že se to mění. Změně předchází nějaké poznání nebo spíše zážitek a ten posuová obdobý kdy vše bylo dobré a zprávé, zkrátka beztarostné někam dál, kde již starosti dostávají na důležitosti.
A i dkyž jsi v komentářích již možnost drog zavrhla stejně mi přijde, že cigerety v povídce představují něco zakázaného. A tedy mi to trochu přijde jako rčení že zakázané nejvíce láká.

Když jsmem si niní přečetl pár odstavců tak mi vytanulo na mysli ještě něco dalšího a to že s textu dýchá uvědomnění smrtelnosti. Zní to sice jako blábo, ale motyv smrti tam prostupuje a jako by jediné nevyhnutelné pokračování byla destrukce všeho živého nebo vytvořeného člověkem.
Slova jsou jen prázdné skořápky.

Laethé - 4. dubna 2009 00:40
Laethé

Tato povidka byla VYBRANA DO TISTENEHO ARAGORNSKEHO SBORNIKU!
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Laethé - 10. srpna 2008 21:06
Laethé

Tato povídka byla nominována do Aragornského sborníku, http://www.aragorn.cz/diskuze/aragornsky-sbornik.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Nailin - 17. června 2008 12:35
Nailin

Tak jsem tohle objevila na základě nominace.
Takže s ročním zpožděním: Je to opravdu pěkné. Dýchá z toho síla momentu, kdy to autorka psala.
Co se významu týče, každý si to vyloží jinak.
Teď už ne, ale když jsem ještě chodila na střední a měla každé ráno úplně stejné... bránila jsem se té skutečnosti tím, že jsem se z letargie probudila až ve škole. Ale nemohu popřít, že jsem v té době byla prázdná. Až věci, které nás vytrhnou ze stereotypu jsou jako živá voda.
Nicméně je nesmírnou předností tohoto dílka, že se dotkne nitra každého čtenáře, jenž si v tom něco najde :)
Zapomenout co bude příště / a neváhat a znovu jít / ve stínu léta přes strniště / a bosé srdce nezradit

Luelle - 6. července 2007 09:09
Luelle

Mě přijde, že ta dívka je něco jako zosobnění jeho života. Dn yjsou horší a horší, ale člověk pořád žije dál až jednoho dne... už nežije.
O slohu není třeba spekulovat.
a líbí se mi moment, kdy to kakao vychladlo...
Pokud si dal PJ tu práci, že pro padoucha vytvořil celý deník, nezabijete ho.

Laethé - 12. června 2007 08:17
Laethé

Kern 11. června 2007 13:41

jsi muj bratr, ne zpovednik.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Kern - 11. června 2007 13:41
Kern

hezký...
...že jsi mi o tom neřekla
kern§
Mám jen jeden život, tak si ho chci užít, ne?

hater - 8. června 2007 10:15
hater

ano, je to velmi pekne napsane a stylizovane :-) zcela jiste si budu pamatovat vuni kakaa :-))

obrazy se stridaji a mne zajima co to znamena? Jednoduche vysvetleni jsou drogy :-) ovsem to uz bylo zamitnuto. Nad timto by bylo zrejme dobre dele pouvazovat, ... v takovem textiku se da najit mnohe, drogy se daji snadno promenit na neco jine :-)

Laethé - 6. června 2007 07:45
Laethé

mi mili,

tento text jsem napsala pred ctyrmi lety v zachvatu nahle inspirace. (ne, ixi, v te dobe jsem o drogach opravdu nemela ani nejmensi poneti. kde jsou ty casy her a malin nezralych...)

je to dite toho, jaka jsem tehdy byla a jakykoliv zasah by mu, podle meho nazoru, uskodil. to neznamena, ze si myslim, ze je to dokonaly text. dnes bych ho napsala jinak, coz je take duvod, proc jsem v textu neprovedla zadnou zmenu.

nevim, co bych jeste mohla dodat. nemohu vam vysvetlit, o co v Setkani s andelem jde, protoze uz mi neni sedmnact. jakakoliv analyza by prisla zvenci, jako od ciziho cloveka.

dekuji Vam za vsechny komentare, kritika i oceneni pro me hodne znamena.

!) L.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Ajgor - 5. června 2007 11:12
Ajgor

hustyyy...taky se mi kdysi podarilo napsat takovou slohovku (ucitelka ji samozrejme nepochopila ale to mi nevadilo)...par ministylistickych chybek zakryl podareny vyber slov...nejvic me nadchla cast vety v druhem odstavci: "...a byl s tim pohledem spokojen"...proste cool :-P

ixiik - 5. června 2007 10:00
ixiik

Co se týče slohu nemám co dodat a plně souhlasím s griffem.

Bohužel i já jsem z příběhu zmatený. Tedy mám své vysvětlení, ale nejsem si jist zda je dobré. Drogy a jejich působení? 5*
Byl jsem na AraLARPu I, II, ... IX, AraPaintBallu I a II, , Castle LARPu II, III, PragoConu 2007, 2008, 2009, CONVENTIcONu 2009, účastnil se akce AraSponzoring Zoo, těším se na NAL :). Jo - Žiju Aragornem, no a?

Griffík - 4. června 2007 14:30
Griffík

Opravdu pěkná(nebo spíše pěkné)...momentky.

Moc se mi líbí originální spracování, horší a horší den, stále větší nechuť...nějak mi však nedochází proč...co se vlastně v povídce stalo.

TO málo co sem z toho ovšem pochytil...když si k tomu přidám krásně popsanou situaci a slohový cit...stačí na to, abych řekl, že tahle povídka je opravdu kvalitní.

Oslovil mě už jen samotný název. Originalita a dobrá stylizace dělá z tohoto příbehu to pravé ořechové...krapet tomu však ubíra drobný chaos...který se ovšem dá přehlédnout...dávám za 5*

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog