Azzran (1. strana) | Články - Aragorn.cz

"Pane, našli jsme chlapce, na kterého byste se měl jít podívat." Do oválné pracovny vpadl jako letní bouře hraničář. Zablácené jezdecké boty zanechávaly na šarlatovém koberci hutné šlápoty. Oslovený zvedl zrak od tlusté knihy, která rozevírala své lůno na leštěném mahagonovém stole, a přes obroučky brýlí pohlédl na příchozího. "Uklidněte se. Nádech, výdech, tak... a spusťte znova a klidněji. Ne jako kdyby vám v patách byli všichni démoni a vedl je černý drak." Stařec měl dlouhý šedivý vous a černou róbu lemovanou pěti barvami - zelenou, modrou, bílou, červenou a fialovou. Znaky velmistra magie. Hraničář se zhluboka nadechl a spustil. "Ve vesnici téměř u hranic jsme našli devítiletého chlapce, kterému se "omylem" podařilo rozpoutat požár a vypálit polovinu osady. Theodrim říkal, že takový potenciál u někoho necvičeného ještě neviděl a že bychom jej měli urychleně přijmout na univerzitu." Posel nervózně pochodoval po místnosti a rozhazoval rukama. Velmistr ani zdaleka nesdílel jeho nadšení. S povzdechem sundal brýle z nosu a v ústech zamyšleně žmoulal jejich nožičku. "Nechtěli jsme jednat ukvapeně. Máme pro něj dojet a přivézt ho?" Starý muž zavrtěl hlavou. "A zničit mu celé jeho mládí? Počkáme, než mu bude šestnáct. Jeho potenciál nikam neuteče a pokud se mu povede se připravit o život, tak u nás nemá co dělat."

V obrovském sále to bzučelo jako v úlu. Proudy postav v černých hábitech zurčely zmateně tam a zpět a hledaly správné místo, na které by se mohly posadit. Teprve až se síní roznesla ohlušující rána gongu, všichni ztichli. Na pódium v čele místnosti vystoupal starý muž. Šedý, spletený vous téměř k pasu. Černá velmistrovská róba a sokolí zrak, který sledoval každý pohyb v sále. Nastalo naprosté ticho. Nováčci hleděli s úctou na největšího čaroděje v zemi a starší studenti neprojevovali nic než respekt a obdiv.

"Vítám vás v novém univerzitním roce." začal Velmistr. "Nebudu zahajovací proslov moc protahovat. Adeptům prvního ročníku gratuluji k úspěšnému přijetí a doufám, že si kolej vybrali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Druháci by neměli zapomenout a hlavně podcenit praktické zkoušky a volbu nižšího oboru. Adeptům pátého ročníku přeji úspěšné složení mistrovských zkoušek... ano, a abych nezapomněl, Mistři, kteří letos skládají zkoušky z nižšího mistrovství, zastavte se u mě v pracovně. Toť vše. Pilně a pečlivě studujte a dá-li osud, sejdeme se tady i příští rok."

"Azzrane! Azzrane!" Do pokoje s křikem vletěl tmavovlasý chlapec.

"Co jančíš, hoří někde?" odpověděl druhý, který se vyvaloval na posteli a upřeně sledoval plamínek, který mu tančil v dlani.

"Proč nejsi na přednášce. Vyšší mistr Lyander se po tobě shání."

"Vzkaž mu, že jsem nemocný."

Chlapec si povzdechl: "Neměl bys na to tak okatě srát, nebo tě vyrazí."

"Vidíš tohle?" Azzran zamával rudě lemovaným cípem černého pláště. "Až bude přednáška z oboru, který jsem si vybral, tak na ni půjdu. Rozhodně nebudu ztrácet čas u toho senilního mastičkáře."

"Alchymie je stejně podstatnou částí magie jako..."

"Zavři kušnu a padej odsaď, než ti ožehnu obočí."

"Ale..." Místnost osvítil záblesk a ohnivý paprsek jen tak tak minul chlapcovu hlavu a na otevřených dveřích zanechal černou šmouhu.

"Který fracek mi čaruje po škole?!" ozval se ze samotných útrob školy řev školníka.

"Vítejte u praktické zkoušky z vodní magie. Jak jistě někteří z vás vědí, praktická zkouška je skutečný test vašich dovedností a ne jen schopnost nabiflovat se kvanta informací za jeden večer, jak to doposud někteří z vás praktikovali." Vyšší mistr vody střelil pohledem ke skupině chlapců, kteří nad něčím vehementně diskutovali a chichotali se jako malé holky. Vůbec ho nepřekvapilo, když v jejich středu spatřil Azzranovu holou hlavu. "Vašim dnešním úkolem bude tato svíčka. Na padesát kroků usměrníte proud vody dostatečně silný na to, aby ji uhasil, a zároveň dost jemný tak, aby se byť jediná kapka nedotkla vosku." Mistr zaujal místo uprostřed pětičlenné rady. Rychlým gestem rozžehnul plamen svíce, která stála na podstavci uprostřed dlážděné místnosti. Rozvinul pergamen a předvolal prvního adepta. "Eltair, vodní kolej!" Chlapec s tváří poznamenanou pubertálním akné se s vypnutou hrudí postavil na značku. Modře lemovaný hábit mu povlával kolem kotníků. Upřeně se zadíval na třepotající se plamen svíčky. Nádech, výdech. Ukazováčkem namířil k ohni, přivřel levé oko, vypláznul špičku jazyka a zamířil. Z prstu vystřelil tenký proud vody tak silný, že letěl rovně jako střela a knot v půli přeťal. Plamen zhasnul. "Eltaire, máte výbornou. Další. Faren, kolej země." Tak to pokračovalo další hodinu a půl, než se Azzran dostal na řadu. Přešlapoval na značce a tvář bez obočí a jediného vousu krabatil soustředěním. Vztáhnul ke svíčce ruce. Vodní vlna, která se vyvalila, sice uhasila plamen, ale taky převrhla svíci i se stojanem a obhodila podstatnou část rady. Vyšší mistr pobouřeně vyskočil, když jej ledová voda počastovala pozdravem. "To je fiasko, Azzrane!" mumlal, zatímco magicky vytahoval vlhkost z hábitu. "Ale mistře, vy víte, že jsem o schopnosti v jiných oborech než oheň podstatně ochuzen." začal mladík protestovat. "Vaše omezení mě nezajímá! Mág má být univerzální a šířit své vědomosti a schopnosti do všech oborů. Co byste chtěl dělat příští rok, až si budete vybírat nižší zaměření?! Na cvičišti jsem vás neviděl ani jednou. Jestli víte, že studium nezvládáte, měl jste o to více dřít, nebo si sbalit věci a opustit pozemek univerzity." Vyšší mistr celkem zuřil. Nejenže jej vytáčel Azzranův laxní přístup ke studiu, ale, jak už to tak bývá, neměl zrovna v lásce studenty, kteří si jako první specializaci vybrali oheň. "Nepotřebuji cvičit. Zatím nebyl jediný úkol, který bych nevyřešil ohněm. I tu svíci bych dokázal snadněji a elegantněji uhasit." Ano, Azzran se rád chvástal, pokud šlo o ohnivou magii. "Nenech se vysmát, adepte. Jak chcete provozovat léčení? Jak chcete porazit mága, který umí obstojně zacházet s vodou. Všichni víme, že oheň v přímém souboji s vodou nemůže obstát." Azzran se jen posměšně usmál. "Posmíváte se? Dobrá, zkouškou jste zatím neprošel. Jestli porazíte tady Eltaira v duelu, nechám vás projít. Eltaire!"

Adepti stáli naproti sobě. Obvod místnosti byl doslova obležen studenty. Kouzelnické duely byly vždycky skvělou podívanou. Samozřejmě, že byla dána nějaká pravidla, ale protože mágové uměli výborně léčit, na těžká zranění se nijak zvlášť neohlíželo. Adepti stáli proti sobě a hleděli si do očí. Eltair měl čelo zkrabatěné soustředěním, zatímco Azzran se povýšeně usmíval. Byl si neochvějně jist svým vítězstvím. "Začněte!" zahřímal mistrův magií posílený hlas. Na tenhle povel Azzran čekal. V tom samém momentě obalily jeho tělo plameny. Dav zalapal po dechu překvapením jako pokaždé, když tenhle kousek předváděl. Jenže než se stihly oranžové plameny pořádně rozhořet, srazila jej k zemi mohutná vodní stěna. Ležel na zemi, šaty zčásti spálené, dávíce vodu a z kůže mu stoupala pára. "Snad sis nemyslel, že na mě vyzraješ tím trikem, který tě dostal přes přijímačky." posmíval se Eltair. Azzran zaťal zuby a se zasyčením se pokusil znova vznítit. Jenže ani tentokrát Eltair dlouho nemeškal a pořádným vodním dělem Azzrana posunul po podlaze o dobrých několik metrů dál. Holohlavý adept, na kterém byste nenašli jediný chlup, si vytřepal vodu z uší. "Vzdej se, Azzrane. Nenechám tě tady vyvolávat oheň a v jiných oborech jsi slabý jako děcko!" Azzran vyplivl zbytek vody a zařval: "Nepotřebuju jiné obory!" S těmito slovy vrhl proti vodnímu adeptovi ohnivou kouli. Eltair ale nebyl prominentním studentem vodní magie pro nic za nic a odpověděl stejným kouzlem, akorát složeným z opačného elementu - vody. Protiklady se setkaly a s divokým zašuměním splynuly. Místnost byla v mžiku zavalena hustou vrstvou vodní páry a Eltair si uvědomil svou chybu. Rychle usměrnil proud vzduchu a páry odvanul. Jenže to už bylo pozdě. Proti němu stál Azzran a jeho nahé tělo obalovaly modré plameny. Eltair věděl, že pokud mu nechá dostatek času, bude teplotu plamenů zvyšovat. Okamžitě začal na ohniváka pálit všemožná vodní kouzla. Vrhal vodní koule, co mu ruce stačily, jenže už bylo pozdě. Azzranovo tělo žhnulo bílým plamenem a cokoliv, co se k rozžhavenému povrchu přiblížilo, se zasyčením zmizelo v oblaku páry. Ohnivý adept doslova zářil. Dívat se do jeho rozpálených útrob bylo příliš bolestivé a teplota v místnosti se s každým okamžikem zvyšovala. Dokonce i kachličky, na kterých stál, začaly praskat a tavit se. Eltair se doslova zalykal vedrem a cítil, jak jej neuvěřitelné horko oslabuje. Mozku se špatně přemýšlí, svaly ochabují a patro má vyschlé na troud. Šaty na jeho těle začaly doutnat a zarudlá kůže jej pálila, jako kdyby mu ji polili vařící vodou. "Dobrá, dost! Vyhrál jsi!" Ozvalo se krátké zapraskání. Nahý Azzran stál po kotníky v roztavené dlažbě, ruce založené na prsou a usmíval se od ucha k uchu. Eltair zahanbeně svěsil hlavu a kvapem odešel z místnosti. "Azzrane!... Hodnotím "dostatečně". Běž!" Neochotně utrousil vyšší mistr a snažil se nebýt popuzen Azzranovým vyzývavým postojem, který byl navíc umocněn jeho nahotou. "Děkuji, mistře. Uvidíme se příští rok."

"Nelíbí se mi, co vidím, Azzrane. Jediný oheň máš na výbornou. Vše ostatní - dostatečně. Navíc slýchávám mnohé stížnosti na tvé mravy." Adept seděl ve Velmistrově pracovně, pohupoval se na židli a s nezájmem okukoval hromady knih, které byly nacpané v policích. Kdyby tady Velmistr měl nějaké pořádné magické předměty nebo trofeje, ale tohle je vážně opruz. "Jo, já vím. Ale mám v ostatních oborech slabé předpoklady, takže se to dalo čekat."

"To, že jsi v některých směrech oslabený, není výmluva, Azzrane. Právě naopak. Má tě to nutit zabrat ještě víc a mnohem intenzivněji se věnovat studiu. Máš obrovský potenciál, který by neměl přijít vniveč."

"Můj potenciál je v ohni. Jak sám vidíte, ten zvládám na výbornou. Stejně, jak to tak vypadá, i kdybych měl nakrásně nedostatečné, tak mě nejspíš nevyhodíte, protože ovládám příliš velkou sílu, že?" Velmistra takové jednání nepřekvapilo. Byl zvyklý, že mladým čarodějům moc rychle stoupne do hlavy.

"To ne, ale máme jiná opatření." Velmistr vstal a přešel k vysokému oknu, ruce založené za zády. "Když tě disciplíně a porozumění ve všech směrech magie nenaučíme tady, tak svět možná ano. Jak říkal můj otec, život je nejlepší učitel." I přesto, že byl k mladému adeptovi otočen zády, byl si stoprocentně jistý, že ten teď převrací oči v sloup. "Azzrane, vysílám tě na Pouť."

"COŽE?! Pouť je součástí mistrovských zkoušek, nemůžete mě jen tak vyhodit před vrata!" Ohnivák nevěřil vlastním uším.

"Ale můžu. Vyrazíš zítra za úsvitu. Dostaneš koně a nějaké vybavení, abys v přírodě přežil, a jak to u Pouti bývá, vrátíš se, až najdeš artefakt vysoké magické hodnoty."

"Ale, ale... to může trvat ROKY! Nevybral jsem si ani nižší obor a vůbec. Tohle nemůžete!" Velmistr se usmál.

"Debilní slunce." Remcal Azzran, když se cesta už po sté stočila tak, že mu sluneční paprsky svítily přímo do očí. 

"Debilní kůň." Už po sté nadával na jízdu koňmo, ze které ho bolelo celé tělo. 

"Debilní hadry." Stěžoval si na cestovní oblečení, které vůbec nebylo tak pohodlné jako univerzitní róby. 

"Arrrgh!" Zařval a ohnivou střelou smetl špačka, který poskakoval po větvi blízkého stromu. Doutnající tělíčko se svezlo k zemi a zanechalo za sebou pár poletujících pírek. 

"Debilní ptáci." Neměl žádný pevný bod, kterým by mohl začít, takže tahle vesnice je stejně dobrý začátek jako cokoliv jiného. Ale nejprve pořádná večeře a odpočinek. Osazenstvo šenku se po mladíkovi se zájmem podívalo. Bodejť by ne. Hlava holá jako dětská prdelka, žádné obočí ani řasy a cestovní oblečení, které se nosilo možná před sto lety. Takhle upnuté legíny už jsou dávno z módy. Po vydatné večeři se uvelebil v posteli a snažil se usnout. Hlavou mu proudily myšlenky, nemluvě o souložícím páru ve vedlejším pokoji a zvracejícím opilci pod oknem. Svět je pěkně posrané místo. Byla jeho poslední myšlenka před tím, než usnul. A to ještě netušil, že jej za chvíli probudí kouř a panika, jak vesnici obalí plameny.

A světe div se, snad poprvé bude stát u požáru, který nemá na svědomí.