Rozliati (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Je to pekné :). Vzhľadom na to že je to jedna s tvojich prvých básni dávam ***** :)
Ups...

Ďakujem za názory ale celkom by ma zaujímal aj názor užívatea Patas.El ktorý hodnotil 0.5. Zaujímalo by ma čo sa mu tak nepáči že dal také nízke hodnotenie.
"Tak to teda nie, my pôjdeme do tankov a zrovnáme Budapešť!" J.Slota

Je to hezký. Musim říc,t že ani na volný verš to neni špatné. Mít to jinou formální podobu, asi bych hodnotil velmi vysoko, protože obsahově je to skutečně výborné. Jsou tam věci, které by bylo vhodné vypilovat. Například opakování slov je občas rušivé (zvony strachu, zvony na kostele).

Ve vázaném verši by to bylo vynikající. Ve volném velmi dobré.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Amthauer 21. srpna 2009 02:13

Look... Amthauer is Gááááááy mééééén! :-D

Mr.Frost 21. srpna 2009 08:22
Víš, já ač schvaluji slovenskou poezii, tak ji nehodnotím... protože má znalost Slovenštiny není na kritiku dost velká (Rozuměj, na vhodné teoretické úrovni).

Možná se spokojíš, když řeknu "Je to hezké" :-D
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Trochu som sa naľakal keď to dva dni nikto nehodnotil a pomyslel som si že snáď nitko nevie po slovensky ale ako vidím tak sa predsa niekto našiel...
"Tak to teda nie, my pôjdeme do tankov a zrovnáme Budapešť!" J.Slota

Som trochu prekvapený hodnotením a asi naozaj mäkneš :) Ale veľmi ďakujem za názor
"Tak to teda nie, my pôjdeme do tankov a zrovnáme Budapešť!" J.Slota

No... Říkají o mně, že poslední dobou měknu (asi stárnu :D) a tyto kritiky dnes opět nepotěším. Jsem totiž spokojen, ba víc.

Po prvním přečtení nenechala báseň žádný dojem, jen ten, že mezi druhým a čtvrtým veršem druhé sloky vzniklo celkem povedené čtenářské očekávání, bylo vyplněno a i když to trochu kolísalo, tak to silně podtrhlo ten obrázek. Po druhém přečtení, tentokrát tedy s větším důrazem na jednotlivá slova a co znamenají, se mi objevil již sytější obraz - dojem neurčitého padání jakéhosi částicového, skoro étericky nehmotného, přeci vyplňujícího celý horizont, materiálu do propasti, na jejímž dně, ničím než prázdnotou neohraničeném, je taková holá zem, skoro jako bitevní pole, v jehož středu stojí budova, do níž to vše směřuje. Škoda jen, že poslední sloka už jako by pracuje s příliš konkrétními pojmy, už vytváří jakási přirovnání a s nimi skoro jakoby "moudra" - k abstraktně mystickému obrazu nad tím mi to sedlo jen zčásti, ale někomu se to může jako takový minimalismus líbit.

Nemám vlastně co vytknout. A mám zároveň co pochválit.

*****
- What is a life devoid of strife?