Vítej, příteli (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Takze jsem si basnicku konecne poslechl. Kde jsou mezery v rytmu, tam proste uz vic vykouzlit nejde.

Obcas tam ten rymtus sice je, ale ,,obcas" proste nestaci.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Koukám, že se tu zase rozjela teoretická debata, která se básně týká spíš jen okrajově... Pokusím se tedy o co nejméně formalistní kritiku (i když si myslím, že rým JE pro slovanskou poezii čímsi naprosto přirozeným a že - narozdíl od uváděného Shakespeara - je pro českou poezii typičtější a podstatnější než rytmus).

Samotná báseň je na Aragornské poměry velmi dobrá, až špičková. Rytmus je tu naprosto zřetelný, struktura evidentní, ale originální... Jediné, s čím si nevím rady, jsou poslední dva řádky. Patří ještě do básně? Je to recitál na konci písně (takové to, jak praštíš do kytary a zachmuřeným hlasem zarecituješ hlubokomyslnou formulku)? Nebo je to jen dovětek, který patří mimo?

Samotné verše mi někdy přišly velmi povedené, jindy však tak trochu poeticky samoúčelné. Asi znáte takové ty moderní básnířky, které si týden lámou hlavu s básničkou, která má sice úžasnou obraznost a zvukomalbu, ale pod tím vším je znát plytký samoúčel, ne?

"Je konec útěků, útěků z holých stěn
útěků ze srdce, útěků z konce."

a

"Je konec přetvářek, přetvářek z bolesti,
přetvářek z lenosti, přetvářek z lásky"

mi přišly jako nejočividnější příklady téhle vaty, která sice efektně vypadá, ale nic moc neznamená. (Samozřejmě to taky může být tím, že moje schopnosti rozšifrovat složitou symboliku básně jsou omezené a nedokonalé a tyhle verše nesou význam, k němuž se mi nepodařilo proniknout - hodnotím, jak umím...)

Nakonec jedna poznámka k typografii - příště pro rytmické strukturování textu prosím raději používej pomlčky než čárky. Takhle to vypadá jako výtvor někoho, kdo o češtině nedával vůbec pozor:-). Osobně se mi to právě kvůli čárkám často dost nepříjemně četlo.

A na závěr si dovolím otázku? Pro jaký typ hudby je to psané? Dovedl jsem si u toho představit v podstatě jen folkařského týpka s kytarou na koleni u táborového ohně (možná navíc navlečeného v nějakém fantasy kostýmu) anebo leather-clad blackmetalistu, jak hlubokým hlasem growluje do mikrofonu... Pokud je to druhá možnost, rád bych si to poslechl i v hudebním provedení...

Hodnocení... Nevím... Dal bych tak 4,5*...
"See Dick's game. See Dick's use of rules. See how Dick made Jane & Spot cry. See the game end. Don't be a Dick." (Phil Brucato: Deliria RPG)

Polemizoval bych trochu s Klaghlerem. "Volný verš" je vágní pojem a dalo by říci, že naznačuje rozbíjení formy. Ztráta rýmových dvojic je krokem prvním, zbavení se metra a prozaizace je krok druhý (očividně tedy není volný verš jako volný verš a vzhledem k existenci volného verše s rytmem můžeme toto nazvat volným veršem). Tak či tak, v poezii by zvuk zůstat měl alespoň na určité úrovni, jinak to už není poezie - zde říkám výslovně "zvuk poezie", ne jejího hudebního zpracování. Přijímáme zde psané texty, ne mp3ky, tudíž mají zdejší hodnotící právo vidět zvukovou stránku buď jen v něm nebo vůbec.

Já ji nicméně vidím jako dost zřejmou. Už v diskuzi Články nám pro jistotu, kdybychom si nevšimli, autor předeslal, že budou v díle fonetické čárky a ty zde fungují dobře ani ne pro odmlky, jako spíš důraz, tj. ten vyslovím za čárkou. To dobře funguje např. v druhé sloce, člověk pak s větší silou a patosem pronáší "slupkou zítřů" či "skořápkou dnů" - obdobně funguje i sloka první a variace na ní ve sloce třetí, pak jsem již začal mít se čtením mírnější problém, třeba "s temnotou útěchy" mi přijde dost dlouhé, ale budiž, je to vlastně taková variace na druhou sloku a až na tohle funguje obdobně. S posledními dvěma slokami jsem měl už docela problém - prozaizace tady vystoupala už příliš daleko, dlouhá slova ruší a celkový dojem to celkově strhává.

Celkové vyznění mi přijde celkem banální, je to takové to klasické poetické chození slovy okolo mystického, tj. mimo pojmy a čití, to je podstatou, řekl bych, většiny poezie, zde však na to mnohá spojení poukazují až příliš okatě - "slupkou zítřků", "skořápku dnů" apod., takové vymaňování z času, "masou vědomí", "nehmotou duše" zas takové to odcházení od počitků konkrétních k univerzální obecné žité zkušenosti, k atmosféře.

Závěrečný "dovětek" jsem nepochopil. Možná pro někoho s nadsázkou vyjadřuje harmonickou jednotu kontrastních světů pateticky básnického a syrově vezdejšího, mi osobně to vadí.

Celkové hodnocení je obtížné. Klaghler očividně umí s básněním dobře pracovat a že je muzikant mu v tom jen napomáhá (a zřejmě i naopak) a i když jsem vznesl řadu výtek, tak je to poměrně nad zdejší poměry. Osobně z toho mám určitý dojem, to ano, ale výrazně silnější či jedinečnější ne a hlavně, myslím, že autor dovede i lépe. Jak nad tím tak vposledku uvažuji, nemohu jinak, než:

****
- What is a life devoid of strife?

Klaghler O´Pilley 20. srpna 2009 08:10

Krucinál, chlape... já z toho chci vybruslit a ty mi to děláš sakra těžkým! :-D

Já vím co je formalistní kritika. :-D

Ale tu já nepoužívám, protože tvé dílo tady vůbec NEKRITIZUJI! :-D Chápenzí?
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Annox 19. srpna 2009 21:30
Ne, ne, formalistní kritika je prostě způsob literární kritiky. Vyvinul se ve dvacátých letech v Rusku, bez něj by nebylo funkční kritiky, protože právě na formalistní kritiku ta funkční navazuje. Je to prostě jiná metoda analýzy a chápání díla. To je vše.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Klaghler O´Pilley 19. srpna 2009 20:19

Neznáš mě, neznáš mé uvažování... takže bych mohl (Kdybych byl jako 90% našich uživatelů) tvé konstatování: "Annox Formalista" brát jako urážku.

Hmm... já bych tuto debatu ukončil. Je bezpředmětná.

Rád si s tebou popovídám u čaje či piva, ale zde to nemá smysl.
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Poslechla jsem si mluvený projev, ale nezanechal ve mně větší dojem. Rytmus jsem zpozorovala v jedné, možná dvou slokách.. Nevím, tohle může zachránit snad už jen hudba.

Nicméně, díky alespoň za tak bohatou slovní zásobu.
Život je kurva a Smrt dá všem.

Annox 19. srpna 2009 19:26
Ono to je tak. Zatímco ty zřejmě přistupuješ k poezii spíše formalistně, já funkčně. Tzn. podle mého já neplýtvám talentem, ale volím takovou formu, jaká mi zrovna vyhovuje pro účel, jehož chci dosáhnout.
Na mě osobně působí poeize nerýmovaná více bezprostředně. Pochopitelně každá báseň je propracovaná, každá báseň je pečlivě vybudovaná (bavíme se o básních kvalitních), pouze mizivé promile básníků je schopné sypat kvalitní verše jen tak z rukávu, většina je musí vydřít. Nicméně rozhodující pro mě je, jaký dojem, jaký pocit chci vzbudit, pokud volím formu rýmovanou, dávám najevo určitý odstup - jsem o tématu schopný přemýšlet s tak chladnou hlavou, abych byl schopný rýmovat. Pokud volím fromu bez rýmu, chci působit možná až bezradně; pochopitelně nikoli po stránce bánické nýbrž existenční. Tomu se snažím pomáhat i rytmem, který je schovaný v každé promluvě a vnímáme ho spíš podvědomě - tady jsem ho záměrně narušil opakovaným arytmickým refrénem - chtěl jsem vyvolat pocit konce, tak jsem ukončil rytmus.
Mluvím pochopitelně o vlastní metodě a každý postupujeme jinak.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Klaghler O´Pilley 19. srpna 2009 16:34

Můj podpis jen vyjadřuje můj názor, který jsem přebral (Spíš přisvojil) od svého dědečka :D

A invektivum to vážně nebylo. Spíše jen povzdech :-D
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Skutečně jsem tam nenašel výraznej rytmus a to mi u písňového textu výrazně chybí.

Nezapírám, že to jde nějak do hudby nacpat, ale není to prostě to, co bych od písňového textu čekal.

Pošlu ti mail, pokud bys mi mohl nahrávku poslat, rád bych jí slyšel.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Annox 19. srpna 2009 15:29
Promiň, ale ono to vyznělo (když k tomu připočtu tvůj podpis) téměř jako invektiva. Na druhou stranu, jak už jsem psal. Nejedná se o verš volný, jestli tam ten rytmus neslyšíš, dej mi email, pošlu ti nahrávku.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Annox 19. srpna 2009 15:27

A ano... proč se mi nelíbí volný verš? Až budeme naproti sobě v tváří tvář, zarecituj mi a já se ukloním. Bohužel zde to není možno.
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Klaghlere, Klaghlere... Klaghlere.

Nikdy jsem nic takového neřekl.
Kdybych řekl, tak by to bylo: "Proč lidi, kteří píší úžasně a mají talent... se zahazují s volným veršem?"

Jenže já jsem nic neřekl. Ani kritiku... ani pochvalu.

A ano, jsem obeznámen s celou tvojí tvorbou z A2 a samozřejmě z A3. A určitě můžu říci, že je více než dobrá. Ve stínu Aragornu bych se nebál říci Top10.

Takže opět opakuji jako všude. "Volný verš nekomentuji a nekritizuji, jelikož jsem od prvního verše celé básně zaujatý".
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Nahráno, když mi dáte email, pošlu (MP3, 3,21 MB).
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Annox 19. srpna 2009 11:08
Já jsem báseň dokonalá,
hopsa hejsa tralalalá,
protože se rýmuju,
tramtadadá, juch juch ju.

To já, byť jambem pětičetným jsem
já nerýmuji se vůbec, pane můj,
byť Shakespeare měl mě rád pro hry,
já zatracena napořád už budu.

Ano, očividně neumím psát veršem rýmovaným, viz:
http://www.aragorn.cz/clanky/divak/
http://www.aragorn.cz/clanky/happy-ende-alt/
http://www.aragorn.cz/clanky/koule/
http://www.aragorn.cz/clanky/ranni-blues/
http://www.aragorn.cz/clanky/smysly/
http://www.aragorn.cz/clanky/ztraceni/
(některé další věci možná budou v databázi A2)

Já jsem prostě básnický neumětel, který neumí dát k sobě dvě slova, která by zněla podobně. Pokud volím verš rytmický, byť nerýmovaný, prokládaný pravidelnost narušujícími refrény, je to pouze z toho důvodu, že prostě neumím, psát a nestojím tudíž za kritiku.

LadyShade 19. srpna 2009 10:04
Vše kromě refrénů (Vítej, příteli,...) je psáno běžným prvidelným veršem (čti přízvučné slabiky přízvučně, nepřízvučné nepřízvučně a uslyšíš pravidelnost. Občas se objevuje též asonance, byť sporadicky.
Refrény jsou skutečně psány veršem částečně volným, tam je rytmus udáván interpunkcí. Nahraju, nasdílím, pak zkuste posoudit.
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Klaghler O´Pilley 19. srpna 2009 08:08

Ano, to je vše co jsem ochoten napsat.
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Má to bohatou slovní zásobu, sdělení i nápad..
vlasně by se mi to i líbilo, nebýt toho, že to pro mě naprosto postradá rytmus( ani ho mít nemůže). - ne vždy zachrání obsah to, co pokazila forma.

Není to volný verš? Tak to mi pověz co to je? Nejsem tak veršů znalá ;)jen abych se poučila.

Pokud se to hodí do písničky, asi by se mi to opravdu líbilo.. takhle je to pro mě dobré, ale ne nijak výjimečné.

3,5*
Život je kurva a Smrt dá všem.

Annox 18. srpna 2009 22:21
1. Nejde o volný verš, byť se jedná o záležitost nerýmovanou, pouze s občasnou asonancí. Jestlipak přijdeš na to, proč.

2. Je to vše, co jsi schopný napsat?
"Láska, chleba a knihy by měly být zadarmo." Arnošt Lustig

Volný verš,
volný verš.
Volný verš,

volný verš...
Moderní realista uznává pouze pesimistický optimismus.

Vyborne. Zajima me hudba, protoze ta muze dojem nasmerovat uplne kamkoli.
Mým životním cílem je podat si hajného, který krade sekery, hajzl.